Poručík in memoriam Bohuslav Zikmund
* 13.12.1914 (Kralovice)† 15.5.1942 (Barentsovo moře)
Bohuslav Zikmund se narodil 13.12.1914 v Kralovicích v rodině obchodníka Františka Zikmunda a zde také vychodil školu a vyučil se tu rovněž strojním zámečníkem. Od mládí pěstoval dobrou fyzickou kondici a to jak jako cvičenec, tak později i jako cvičitel Dělnické tělovýchovné jednoty.
V roce 1936 nastoupil ZVS u 1. Leteckého pluku v Praze. Po základním vojenském výcviku se přihlásil do vojenské pilotní školy v Nitře. Po jejím skončení následovalo jeho vojenské zařazení k bombardovací letce u 5. Leteckého pluku v Brně. Když mu skončila vojenská služba, tak následně zůstal u armády jako voják v poddůstojnické hodnosti.
Nyní zde na tomto místě je nutné se šířeji zmínit, že i přes některé jeho nedokonalosti bylo prvorepublikové Československo státem nejen demokratickým, nýbrž i státem významně humanitním (vzpomenuto přitom budiž i na ty, kdo u nás tehdy v meziválečném období našli azyl a druhý domov, a nebylo jich málo!), ale v rámci tehdejších možností i státem sociálně citlivým, tedy se sociálně pokrokovým, s neustále zdokonalovaným sociálním zákonodárstvím.
Není proto divu, když krátce po březnové okupaci vlasti v roce 1939 začali odcházet někteří vlastenci za hranice tehdejšího Protektorátu. Vojáci byli většinou demobilizováni a začali pracovat ve válečném hospodářství.
Přesto se mezi nimi našlo mnoho - a z nich to byli na předním místě čeští letci, kteří začali pracovat na tom, aby mohli začít bojovat proti uchvatiteli. Většina vojáků považovala za svou morální povinnost bojovat se zbraní v ruce proti nepříteli, po vzoru československých legií z dob první světové války, za obnovu svobodného Českoslovenka. Dlužno dodat, že začal vznikat protiválečný odboj a také mezi vojáky - piloty se brzy začala organizovat cesta pro odchod do zahraničí.
Bohuslav Zikmund se stal po okupaci nejprve zalétávacím pilotem v pobočce Letu Kunovice a zde zkoušel letadlo B 534. V dubnu 1939 byl určen jako pilot pro přemisťování bývalých čs. letadel jako zabaveného válečného materiálu do Německa. On však v té době již byl rozhodnut, že společně se svým kamarádem také vojákem Josefem Návesníkem opustí zemi a bude pokračovat v zahraničí v ozbrojeném boji.
Větší část z těch, kdo odešli v první fázi po 15. březnu 1939 do vypuknutí 2. světové války směřovalo přes polské hranice přes tábor v Malých Bronowicích do Krakowa, kde se začala tvořit naše vojenská jednotka. Situace zde byla velmi složitá a to jak co do materiálního vybavení přicházejících vojáků tak i co do organizace jejich dalšího zapojení do vojenského odporu. Prakticky nejvíce využívanou možností pro zde shromážděné piloty do vypuknutí 2. světové války pak bylo podepsat závazek do Cizinecké legie a odjet přes Francii k této jednotce. Ihned po vypuknutí války v Polsku zasahují někteří piloti do bojů v rámci polské armády a posléze se při ústupu dostávají do tehdejšího Sovětského svazu. Čeká je zde ale zklamání, neboť místo boje proti nepříteli jsou tu internováni a až po velkých vyjednáváních se postupně zapojují do bojů a to na různých válečných bojištích jak na Východní frontě, tak i na Africkém bojišti či dále na Západě.
Bohuslav Zikmund společně s Josefem Návesníkem uskutečnili 26. dubna svůj úmysl, když použili čsl. bombardovacích letounů s poměrně dlouhým doletem a místo do Německa odletěli na východ. Dva letouny B-72 – pilotované oběma piloty zamířily do Sovětského svazu. Tento útěk byl tehdy hrdinským činem s velmi významnými důsledky pro odboj čsl. pilotů, na druhé straně pak pro Němce těžkým zločinem. Maršál německého letectva Herman Goring chtěl přijmout 1500 českých pilotů a specialistů do Lufthansy a Luftwafe. Když se podařilo Bohuslavu Zikmundovi odletět s leteckým bombardérem do Sovětského svazu, Němci myšlenku, že mezi československými letci najdou spolupracovníky, zcela opustili!
Uprchlíci po několikahodinovém letu přistáli na letišti v Žitomíru. Stroj B. Zikmunda se při přistání lehce poškodil, ale jemu samotnému se prakticky nic nestalo. Oba dva letce čekala po jejich příletu devítiměsíční internace coby piloti letounů s německými výsostnými znaky. Jejich představa, že se stanou piloty v Sovětském svazu zde narazila na podezření z toho, že jsou špiony. Nakonec tedy naši letci skončili spolu i s dalšími uprchlíky ve vězení. Za nějaký čas jim byl poskytnut azyl v SSSR a byli odesláni do Kujbyševa na břehu řeky Volhy a zde pak pracovali jako řemeslníci. Zikmund pracoval jako opravář aut a Návesník jako krejčí. Na dobu strávenou v internaci oba dva později velmi neradi vzpomínali. Když se posléze dozvěděli, že se organizuje na území SSSR československá vojenská jednotka, vyvinuli velké úsilí k tomu, aby se do ní oba dva dostali. Toto se jim po velkém úsilí podařilo a oba dva se stali jedněmi z jejích prvních členů, a tedy se oba opět vojensky zapojili do odboje. V roce 1941 byli oba letci odveleni do Moskvy. Zde absolvoval B. Zikmund od 15. srpna do 14. října speciální kombinovaný výcvik na zdejším letišti a stal se poté příslušníkem zvláštní jednotky NKVD, která byla určená pro výsadky v týlu nepřítele. Letci zde shromáždění měli tvořit jádro pozdější čs. jednotky na území SSSR. Rovněž měli být využíváni i pro spolupráci a spojení s okupovanou vlastí. Od 15. října byl B. Zikmund přidělen k čs. Vojenské misi v SSSR. Protože však v té době letecká jednotka v tamějších bojích neměla nijakou perspektivu, bylo rozhodnuto o odsunu skupiny našich pilotů do Velké Británie. Ministerstvo NO v Londýně vyslalo do SSSR důstojníka letectva plk. Berounského a jeho úkolem bylo soustředit všechny vojenské letce v SSSR a dopravit je do Británie. Tam byly totiž ze strany Luftwafe opakovaně podnikány letecké útoky a pomoci našich pilotů na ochranu této ostrovní země, kde rovněž sídlila čs. exilová vláda včetně prezidenta, bylo významně potřeba.
Odjezd umožnila dohoda čsl. Vojenské mise a sovětských orgánů a následně se tedy okolo plk. Berounského soustředila skupiny 9 letců, kteří se předtím dostali do SSSR různými cestami. Následoval přesun celé této skupiny do Murmanska, kam všichni dorazili koncem března 1942.
Se skupinou dalších čsl. letců odjel z Moskvy do dalšího svého válečného zastavení tedy i B. Zikmund vlakem do cílové stanice. Tam se všichni naloďují na těžký křižník Edinburgh směřující do Anglie, který s osmi torpédoborci tvořil ochranný doprovod konvoje. Dne 27. dubna 1942, pět minut po půlnoci, konvoj osmnácti dopravních lodí vyrazil na cestu. Na lodi bylo několik set vracejících se námořníků (patří se dodat, že konvoje měly velké ztráty a zde byla zpět přepravovaná jedna jejich velká vracející se skupina) a mezi nimi se nacházela i zmíněná skupinka Čechoslováků, kterou vedl plukovník Berounský. Většinou šlo o vojenské letce s různými válečnými osudy – např. pilot Laštovička zanechal v SSSR ženu a děti. Další z pilotů – jmenovitě Návesník a Hlaďo stejně jako Zikmund do SSSR přiletěli. Dále byl ve skupině účasten pilot Šťastný, další zajímavou osobou byl Jiří Mikulecký – kdysi učitel a též zkušený voják Ferák – bývalý španělský interbrigadista.
Ze vzpomínek účastníků tohoto konvoje se nám dodnes zachovaly některé zajímavé momenty. Např. jeden ze vzpomínaných našich krajanů – pozdější vynikající pilot v Anglii a zároveň také jeden z našich nejúspěšnějších stíhacích pilotů ve 2. světové válce - nositel vysokých britských vyznamenání DFC, DSO, OBE genmjr. Hlaďo měl z této plavby následující zážitky a vzpomínky, o kterých později vyprávěl, a jsou zaznamenány ve vícero memoárech.
Křižník Edinburgh byla mohutná loď. Skupince našich letců se na palubě líbilo a přivítali, že pancíř má tovární značku plzeňské škodovky. Dá se konstatovat, že tento křižník – to byla vyloženě ocelová pevnost na vlnách. Pro skupinu letců zde bylo všechno zcela nové – nýtované ocelové pláty pod nohama, střelecké věže s 203 mm děly i neustálá příchuť ledové tříště na rtech. Křižník byl mj. i naložen množstvím zlata, které, jak možno s předstihem dalšího děje konstatovat, bylo v 80. letech minulého století nakonec vyzvednuto zpod mořského hrobu. Třetího dne plavby přišly obrovské vlny a ochladilo se. Ještě později se najednou nečekaně loď otřásla a zespodu se ozvaly dvě tlumené rány, kdy se stalo, že byla loď zasažena nepřátelskými torpédy. Všichni spěchali na palubu a zde zjistili, že je loď značně poškozena a část jí chybí. Byla to ta část lodi, kam předtím odešel odpočívat jejich velitel plukovník Berounský … Šlo o první ztrátu z jejich skupiny. Loď se začala potápět i se svým drahocenným nákladem a bohužel i s částí mužstva, která chystala obranu lodi před německými útočníky.
Zbývající část mužstva musí poté pro zachránění holých životů posléze skočit do studené vody a pokusit se přeplavat k blízkému torpédoborci. Po skončení záchranných prací se vrátili na křižníku Gossamer zpět do Murmanska. Svého cíle se však nevzdali a zde se nalodili 4. května zpět na jiný britský křižník – tentokrát je to loď Trinidad. Jejich další cesta pak začala opět po půlnoci s tentokrát o něco menším konvojem lodí. Cesta osazenstvu dobře ubíhala, až je dne 14. května severně od Medvědího ostrova okolo 18. hodiny napadla skupina nepřátelských letadel. Jejich útok trval celých 6 hodin a přilétala stále nová a nová nepřátelská letadla.
Pilot Hlaďo vzpomínal, že rtm. Zikmund navrhl spolu s dalším pilotem Ferákem, aby odešli do podpalubí pod kapitánský můstek, kde je několik stropů nad sebou. Čtyři piloti včetně Zikmunda odešli, Hlaďo ještě s ostatními zůstali na palubě. Útok pokračoval a potom otřásla lodí prudká rána. Šok! Průbojná puma zasáhla kapitánský můstek a hned nato zasáhlo loď ještě torpédo. Opět došlo k tomu, že se loď naklonila na bok a začala nanovo evakuace na torpédoborce – následoval skok do ledové vody, přichycení k síti jež byla záchranným plavidlem shozena do vody. Nalodění na torpédoborec – evakuace končí a loď se vzdaluje od potápějícího se křižníku. 15. května byl křižník zničen. Zbylí piloti se pokoušejí pomalu osušit, když od řídícího velitele přichází smutná zpráva: „Nejvyššímu důstojníkovi československé skupiny: Mám smutnou povinnost Vám oznámit, že se pohřešují 4 osoby z Vaší skupiny. Byli ztraceni, pravděpodobně zabiti v moři." Tolik bylo služební řečí vyjádřeno vše. Zahynul nejen Bohumil Zikmund, ale i jeho kolega Josef Návesník, se kterým odešel přes SSSR do protifašistického odboje…
Z původní skupiny transportovaných pilotů zůstali pouze Hlaďo, Mikulecký a Šťastný, který se však za několik měsíců potřetí rovněž osudově setkal s mořem - ale tentokrát v něm nalezl svou smrt. Stalo se tak dne 25.10.1943 při operačním bombardovacím letu naší československé 311. bombardovací peruti nad ostře hlídaným přístavem Brestem v Němci okupované Francii … Do osvobozené vlasti se pak nakonec dostali jen dva letci z této skupiny – Jaroslav Hlaďo a Jiří Mikulecký.
Po skončení 2. světové války byli všichni českoslovenští letci, kteří zahynuli na křižníku Trinidad vyznamenání in memoriam čsl. Válečným křížem a dále byli povýšeni na poručíky čsl. letectva. Na slavnostním zasedání MěNV v Kralovicích pak byl jmenován 6. května 1965 B. Zikmund in memoriam čestným občanem Kralovic.
Uvedená historická událost byla zachycena i v některých memoárových vzpomínkách účastníků zahraničního odboje a stala se rovněž inspirací i hudební. Autoři M. Krištof, Z. Barták a J. Čvančara složili v roce 2004 skladbu „Konvoj z Murmanska", která skrývá vzpomínku i na kralovického rodáka.
Zdroje (mimo informací z desek):
http://plzensky.denik.cz/zpravy_region/z-kralovic-za-osudem-do-severniho-ledoveho-oceanu-20141217.html
http://www.vuapraha.cz/fallensoldierdatabase
http://www.fronta.cz/kalendar/pri-potopeni-hms-trinidad-zahynuli-ctyri-cs-letci
VPM:
kenotaf - Kralovice, okres Plzeň - sever
pomník - Kralovice, okres Plzeň - sever
pomník - Praha 6, okres Praha 6
Vaše komentáře, připomínky, návrhy či doplnění zasílejte prosím na monument@vets.cz.