Hrob Václav Ducháč

Hrob Otakar Husák

+ o skupině VPM (P-03, Olšanské hřbitovy, IX.)
- P-03, Olšanské hřbitovy, IX. část
- Zobrazit všechna VPM ve skupině

Autor: František Nový, 06.11.2023

Umístění: Praha 3, Jana Želivského, Olšanské hřbitovy, oddíl IX/8

Nápis:
GENERÁL
ING. OTAKAR HUSÁK
*23.4.1885 +12.6.1964

Poznámka:

Otakar Husák (23. dubna 1885 Nymburk – 12. června 1964 Praha) byl československý generál, legionář a ministr obrany v letech 1920–1921.
Vystudoval reálné gymnázium v Karlíně. Po maturitě pokračoval v letech 1904–1909 ve studiu chemie na ČVUT. Studium zakončil ziskem titulu inženýr. Po studiu odešel do Ruska, kde se stal v roce 1914 ředitelem soukromé chemické továrny ve Varšavě. Po vypuknutí první světové války vstoupil do České družiny, kde se stal velitelem čety. Od ledna 1916 velel rotě Československého střeleckého pluku a od jara 1917 praporu 1. střeleckého pluku. Před bitvou u Zborova byl těžce raněn. Po vyléčení byl velitelem prvního lodního transportu legionářů severní cestou z Archangelska (odjezd 15. října 1917) do Francie, kde se jako velitel praporu zúčastnil bitvy u Terronu. V prosinci 1918 se spolu s T. G. Masarykem vrátil do vlasti, kde působil jako přednosta vojenské kanceláře prezidenta republiky.
Dne 15. září 1920 byl jmenován jako nestraník ministrem národní obrany v tzv. první vládě Jana Černého. Po demisi vlády 26. září 1921 odešel na vlastní žádost do zálohy. Když stát ve 20. letech založil továrnu na výbušniny Explosia v Semtíně, stal se Husák jejím prvním ředitelem.
Brzy po okupaci Československa v březnu 1939 byl Otakar Husák zatčen a až do roku 1945 vězněn v koncentračních táborech Dachau a Buchenwald. Po skončení druhé světové války byl v červnu 1945 jmenován ředitelem Synthesie Semtín. V této pozici působil až do března 1948, kdy byl penzionován. V roce 1950 byl znovu zatčen a vězněn do roku 1956 na Pankráci a na Mírově. Po propuštění z vězení musel i přes vysoký věk pracovat, aby získal nárok na důchod. Do důchodu tak odešel teprve v 75 letech v roce 1960. Zemřel v Praze 12. června 1964. V roce 1968 byl rehabilitován. Teprve po roce 1989 ale mohl být in memoriam vyznamenán Řádem Milana Rastislava Štefánika II. třídy (1992). Město Nymburk mu v roce 1998 udělilo čestné občanství.
(zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Otakar_Husák)

Souřadnice: N50°4'48.1'' E14°28'9.5'' (hrob)
Pomník přidal: František Nový

‹ ›

Hrob František Vávra

+ o skupině VPM (P-03, Olšanské hřbitovy, IX.)
- P-03, Olšanské hřbitovy, IX. část
- Zobrazit všechna VPM ve skupině

Autor: František Nový, 06.11.2023

Umístění: Praha 3, Jana Želivského, Olšanské hřbitovy, oddíl IX/11

Nápis:
FRANTIŠEK
VÁVRA
RUSKÝ LEGIONÁŘ
*3.4.1896, +13.10.1934.

Souřadnice: N50°4'47'' E14°28'11.9'' (hrob)
Pomník přidal: František Nový

‹ ›

Hrob Ferdinand Münzberger

+ o skupině VPM (P-03, Olšanské hřbitovy, IX.)
- P-03, Olšanské hřbitovy, IX. část
- Zobrazit všechna VPM ve skupině

Autor: František Nový, 06.11.2023

Umístění: Praha 3, Jana Želivského, Olšanské hřbitovy, oddíl IX/11

Nápis:
FERDINAND
MÜNZBERGER
KAPITÁN PĚCH. PĚŠÍHO PLUKU 5 „T.G.M.“
*9.III.1900 +31.III.1935

Souřadnice: N50°4'47.2'' E14°28'8.9'' (hrob)
Pomník přidal: František Nový

‹ ›

Hrob Karel Vinzens

+ o skupině VPM (P-03, Olšanské hřbitovy, IX.)
- P-03, Olšanské hřbitovy, IX. část
- Zobrazit všechna VPM ve skupině

Autor: František Nový, 09.11.2023

Umístění: Praha 3, Jana Želivského, Olšanské hřbitovy, oddíl IX/11

Nápis:
plk. Karel VINZENS

Souřadnice: N50°4'47.4'' E14°28'10.4'' (hrob)
Pomník přidal: František Nový

‹ ›

Hrob Rudolf Medek

+ o skupině VPM (P-03, Olšanské hřbitovy, VIII.)
- Praha 3, Jana Želivského, Olšanské hřbitovy, část VIII.
- Zobrazit všechna VPM ve skupině

Autor: František Nový, 06.11.2023

Umístění: Praha 3, Jana Želivského, Olšanské hřbitovy, oddíl VIII/1

Nápis:
RUDOLF MEDEK
1890 1940

Poznámka:

Rudolf Medek (8. ledna 1890 Hradec Králové – 22. srpna 1940 Praha byl český spisovatel a voják.
Narodil se v rodině královéhradeckého obuvníka Václava Medka, vystudoval učitelský ústav v Hradci Králové a v letech 1909–1914 učil na školách. Měl šest sourozenců, bratr Jaroslav Medek (1893–1971) byl autorem románů z 1. světové války.
V roce 1914 byl povolán do armády a absolvoval důstojnický kurs. V první světové válce byl nasazen na ruské frontě a o Vánocích 1915 přešel k Rusům. Po pobytu v zajateckých táborech vstoupil do československých legií v Rusku. Účastnil se bitvy u Zborova, po ní doprovázel v Rusku T. G. Masaryka a v letech 1917–1918 byl redaktorem časopisu Československý voják. S legiemi se zúčastnil cesty Sibiří a v roce 1919 byl členem delegace s vojensko-politickým posláním do USA a Francie. Do 31. prosince 1919 dosáhl hodnosti podplukovníka. Roku 1919 mu britský král udělil Řád za vynikající službu (Distinguished Service Order), ve Francii získal Řád čestné legie; tato vyznamenání po Mnichovské dohodě na protest vrátil.
V letech 1920–1929 byl ředitelem Památníku odboje a v letech 1929–1939 a po jeho sloučení s dalšími institucemi do Památníku národního osvobození se stal jeho ředitelem. Od roku 1929 se angažoval i politicky, ale jen jako nestraník (jako voják nemohl být totiž členem žádné politické strany). V dubnu 1931 byl povýšen na brigádního generála
V roce 1934 se zastal českých studentů při tzv. insigniádě (https://cs.wikipedia.org/wiki/Insigniáda), byl proto neoprávněn označován za fašistu. Tato polemika dovedla Medka až k tomu, že v období tzv. Druhé republiky usiloval o revizi tradic meziválečné demokratické kultury.[
6. května 1939 vystoupil s hlavním, silně vlastenecky laděným projevem při pohřbu Karla Hynka Máchy na Vyšehradě. Již v květnu 1939 ale začaly být na základě příkazu ministerstva školství a osvěty prověřovány knihy ve školních knihovnách a "závadné", mezi nimi i knihy Rudolfa Medka, vyřazovány.
Zemřel v srpnu 1940 na zánět pobřišnice a byl pohřben na Olšanských hřbitovech do hrobu malíře Antonína Slavíčka, jehož dcera byla Medkovu manželkou
(zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Rudolf_Medek#V_legiích)
Rudolf Medek vydal řadu knih (https://www.databazeknih.cz/zivotopis/rudolf-medek-879)