Spolek pro vojenská pietní místa

Hrob a kenotaf rodiny Janáčkovy

Umístění: Hradec Králové, Pražská třída, nový hřbitov

Souřadnice: N50°12'16.83'' E15°47'2.44''
Pomník přidal: Ivo Šťastný

Hrob Rudolf Švadlenka

Umístění: Hradec Králové, Pražská třída, nový hřbitov
Poznámka:

Rudolf Švadlenka, nar. 9.10.1892, Libkov. V Rakousko-Uherské armádě sloužil u 21. pěšího pluku od r. 1915. Zajat 23.4.1917, Hudilog. Do ČS legií v Itálii se přihlásil 3.10.1917, zařazen 5.4.1918 k 31. pěšímu pluku v hodnosti vojína. 7.9.1920 činnost v legiích ukočil.
(zdroj databáze VÚA Praha)

Souřadnice: N50°12'14.07'' E15°47'2.27''
Pomník přidal: Ivo Šťastný
Doplnění informací: Ing. František Jedlička

Hrob Karel Sedláček

Umístění: Hradec Králové, Pražská třída, nový hřbitov
Poznámka:

Karel Sedláček, nar. 27.1.1891, Vinary. V Rakousko-Uherské armádě sloužil u 54. pěšího pluku jako desátník.Zajat 15.5.1915, Náborné. DO ČS legií v Rusku přijat 12.10.1917, sloužil u 4. pěšího pluku jako vojín. Službu ukončil 22.11.1921 jako rotmistr, demobilizován.
(zdroj databáze VÚA Praha)

Souřadnice: N50°12'14.01'' E15°47'2.59''
Pomník přidal: Ivo Šťastný
Doplnění informací: Ing. František Jedlička

Hrob Josef Mádle

Umístění: Hradec Králové, Pražská třída, nový hřbitov
Poznámka:

Josef Mádle, nar. 3.8.1887, Velké Chomutice. V Rakousko-Uherské armádě sloužil u 36. pěšího pluku jako svobodník. Zajat 8.9.1914, Tarnovatka. Do ČS legií v Rusku se přihlásil 18.8.1918 v Omsku, zařazen 20.8.1918 k 2. střeleckému pluku jako vojín. V legiích skončil 3.8.1920 jako svobodník, demobilizován.
(zdroj databáze VÚA Praha)

Souřadnice: N50°12'15.12'' E15°47'6.37''
Pomník přidal: Ivo Šťastný
Doplnění informací: Ing. František Jedlička

Hrob Ján Malo

Umístění: Hradec Králové, Pražská třída, nový hřbitov
Poznámka:

1.8.2000 v 16.30 havarovalo Aero L-29 Delfin 34.zŠL v Pardubicích Vzdušných sil AČR u Čejkovic jihozápadně od Chrudimi. V 16.00 pilot plk. Generálního štábu AČR a šéf bojové přípravy Vzdušných sil Ján Malo (2 400 h) vzlétl z Pardubic ke cvičnému letu. Pilot nacvičoval obraty v malé výšce a nehlásil žádné problémy. Pak letoun spadl do kukuřičného pole, přičemž strhl dráty vysokého napětí a začal okamžitě hořet. Pilot se nekatapultoval a zahynul.
(zdroj http://svici.sweb.cz/havarie.htm)

Souřadnice: N50°12'14.04'' E15°47'7.72''
Pomník přidal: Ivo Šťastný
Doplnění informací: Ing. František Jedlička

Hrob František Decsy

Umístění: Hradec Králové, Pražská třída, nový hřbitov
Poznámka:

František Decsy, nar. 8.9.1894, Kukleny. V Rakousko-Uherské armádě sloužil u 18. pěšího pluku jako vojín. Zajat 18.3.1915, Ruská Ropice. Do ČS legií v Rusku přijat 28.7.1917, sloužil u 7. střeleckého pluku jako vojín. V legiích skončil u úderného praporu jako svobodník 23.7.1920. (zdroj databáze VÚA Praha)

Souřadnice: N50°12'16.49'' E15°47'8.23''
Pomník přidal: Ivo Šťastný
Doplnění informací: Ing. František Jedlička

Hrob Josef Žák

Umístění: Hradec Králové, Pražská třída, nový hřbitov
Poznámka:

foto vojáka v uniformě

Souřadnice: N50°12'16.89'' E15°47'8.31''
Pomník přidal: Ivo Šťastný

Hrob vojáka

Umístění: Hradec Králové, Pražská třída, nový hřbitov
Poznámka:

foto vojáka v uniformě

Souřadnice: N50°12'10.37'' E15°47'5.74''
Pomník přidal: Ivo Šťastný

Hrob Helena Pulkrábková

Umístění: Hradec Králové, Pražská třída, nový hřbitov
Poznámka:

Doktor Pulkrábek pracoval v Trenčíně, bydleli v Košicích, kde si paní Pulkrábková našla místo laborantky. Snažili získat nové místo v Praze a 30. října 1968 vyjeli s manželkou i s jejími rodiči Annou a Františkem Malých z Košic do hlavního města, kde mělo proběhnout jednání ohledně jeho nového zařazení. Cestovali Pulkrábkovým osobním automobilem Simca 1301. Když v osm hodin večer projížděli osadou Koclířov, asi tři kilometry před Svitavami, objevila se před nimi nijak neosvětlená odstavená kolona sovětských nákladních vozidel. Poslední v řadě, pojízdná autodílna ZIL‑157, za sebou měla navíc připojený pojízdný svařovací agregát, který nebyl vybaven ani odrazovými sklíčky. Vzhledem k tomu, že agregát byl navíc natřen maskovací barvou, zcela splynul s okolím a řidič Simky neměl sebemenší možnost zpozorovat jej včas, aby mohl zareagovat. Osobní automobil narazil do fakticky neviditelného agregátu a byl prakticky zničen. Havárie však měla fatální následky, všichni čtyři cestující utrpěli vážná zranění, jimž Helena Pulkrábková podlehla po převozu do nemocnice ve Svitavách.

Případ vyšetřovala Veřejná Bezpečnost a potom jej převzala sovětská justice. Jako viník nehody byl zjištěn velitel kolony major Gennadij Vasiljevič Zvěrev (ročník 1936), který nařídil svým vojákům odpočinek a nechal je v 19.30 odstavit nákladní vozidla přímo na silnici I. třídy Olomouc–Svitavy, aniž by jakkoliv zajistil jejich zřetelné označení. Proč nezvolil k zaparkování jiné místo mimo vozovku je nepochopitelné a patří k ukázkám naprosté bezohlednosti a nezodpovědnosti důstojníků okupačních sil. V rozsudku je skutečnost, že se ani nenamáhal zařadit alespoň jako poslední vozidlo nějaké s fungujícími koncovými světly, označena za lajdáctví. Sovětský vojenský tribunál jej 6. června 1969 odsoudil, ovšem v podstatě k symbolickému trestu odnětí svobody na tři roky s podmínkou na jeden rok. Více jej asi muselo bolet, že byl za způsobení nehody vyloučen z Komunistické strany Sovětského svazu.

Souřadnice: N50°12'14.61'' E15°47'2.48'' (střed hřbitova)
Pomník přidal: Milan Lašťovka
Doplnění informací: Jiří Dvořák

Hrob Josef Rejchl

Umístění: Hradec Králové, Pražská třída, část Kukleny, hřbitov u kostela sv. Anny, část hřbitova 3, hrob č. 340 (správa hřbitova značí jako 1:HOZ:III:340)
Poznámka:

Pilot voj. Josef Rejchl od 31. letky LP4 zahynul dne 9.8.1937 při letecké nehodě u obce Dolní Jelení, okr. Pardubice. Na místě nehody je pomník, a u něj tabulka s tímto textem:
Konec snu o ovládnutí výšek
Zde, na místě zvaném U Letce zahynul mladý pilot, Josef Rejchl. Tolik nám poví pomníček, který tu od té doby katastrofu připomíná.
Kdo ale byl Josef Rejchl a kde se vzal právě to osudné pondělí tady v lese?
Josef Rejchl se narodil 7.10.1917 na Pražském Předměstí v Hradci Králové. Vyučil se obchodním příručím, ale již v roce 1935 jej můžeme zastihnout ve Vojenském leteckém učilišti, škole leteckého dorostu. Stejně jako tisíce jeho vrstevníků tak uposlechl výzvu k službě vlasti, která v té době již byla pod tlakem okolních nepřátelských zemí.
Učiliště ukončil 31. března 1937 a podle propouštěcího vysvědčení se jednalo o spíše průměrného žáka. Dnes se jeví skoro neskutečný fakt, že k pilotování tehdy nejmodernějších stíhaček stačil pilotnímu žákovi pouze 1,5 roku trvající kurs.
V následujících měsících již můžeme zastihnout Josefa Rejchla v řadách 31. letky 4. leteckého pluku v Hradci Králové na letišti u Věkoš, kde je letiště, byť civilní, dodnes. Zde probíhal jeho výcvik na stíhacího pilota na jednomístné stíhačce.
O jaký letoun se jednalo? Byl to v té době standardní stíhací letoun československého letectva.
O jeho vzhledu napoví přiložený tovární snímek. Letoun Avia B 534.12 číslo 70, na kterém se cvičný let konal, patřil ke strojům z první série. Byl vyroben v říjnu 1935, byl to tedy skoro nový stroj a neměl ani moc nalétáno. Byl to jednomístný jednomotorový dvojplošník a pevným podvozkem a ostruhou. Trup měl příhradovou konstrukci z ocelových trubek, byl vyztužen ocelovými dráty. Část potahu trupu (předek až po sedadlo pilota) byl kryt plechem, za pilotní kabinou byl trup potažen plátnem. Plátno převažovalo i na křídlech a ocasních plochách. Letoun byl vyzbrojen 4 kulomety ráže 7,92mm na bocích trupu. Tento stroj měl otevřenou kabinu, což v té době nebylo nijak neobvyklé. Pozdější série Avií B 534 již měly kabinu uzavřenou. Avie B 534 tvořily páteř leteckých sil republiky Československé. K těmto strojům se upínaly naděje na úspěšnou obranu státu v případě války.
V pondělí 9. srpna 1937 se ti dva, pilot a stroj, sešli na letišti a pro oba začal jejich osudný cvičný let. K letu byl vydán rozkaz: Proveďte výškový let do 6000m Po startu navažte spojení s pozemní stanicí Výšku dosáhněte v dohledu letiště. Po dosažení výšky přistaňte.
Podle vyjádření velícího důstojníka byl Josef při nástupu k letu v dobré kondici a nebylo na něm znát žádné rozrušení. Prostě začínal další z cvičných letů, kterých vojenští piloti v té době absolvovali mnoho. Spolu s mechanikem zkontrolovali funkci letounu a hlavně dýchacího přístroje, který měl pomoci letci snášet obtíže výškového letu. Vše se podle pozdějších výpovědí do protokolu jevilo jako normální.
Po startu letoun stoupal okruhem kolem letiště a asi za 7 minut bylo navázáno rádiové spojení. Několikrát proběhlo bez potíží, pak ale začalo slábnout. Poslední hlášení, které pozemní obsluha zachytila, znělo nezřetelně, snad jako "výška 3800m". Potom se spojení definitivně přerušilo. To bylo naposledy, kdy někdo s Josefem mluvil.
O dalších dějích se lze jen dohadovat. Podle barografové pásky, která se v havarovaném letounu našla, dosáhl letoun výšky až 7000m. Naskýtá se otázka: Stalo se tak nekázní mladého pilota, který překročil přikázanou výšku? Nebo mu zamrzl kyslíkový přístroj a on upadl do bezvědomí? Potom mohl letoun ještě chvíli stoupat, než se zřítil k zemi. To již nezjistíme.
Pokud se, spolu s komisí vyšetřující tuto nehodu, přikloníme k verzi zamrzlého dýchacího přístroje, můžeme si domýšlet následující děj: Letoun stoupá a pilotovi se začíná dělat poněkud nevolno. Zkušený letec by ihned poznal příznaky hypoxie (nedostatku kyslíku v těle), ale náš stroj pilotuje nováček, sotva opustivší školní lavici. Jeho mladé sebevědomí jej žene výš a výš ve snaze splnit zadaný úkol. Sám si snad ani nevšímá, že se jeho vědomí postupně nedostatkem kyslíku kalí. Nakonec upadá do bezvědomí, ze kterého se již nedokáže vzpamatovat.
Svědci z okolních vsí, Horního i Dolního Jelení a Malé Čermné ten den viděli letoun, který klesal v složitých figurách, trochu jako akrobatických, trochu jako padající list. Potom motor ztichl a letoun se snášel okruhem. Tento okruh skončil nad lesem, kde se letoun všem ztratil v 10.30 z očí.
Zachráncům se po příchodu na místo naskytl pohled na trosky rozptýlené ve zdejším podrostu, asi na ploše 150x60m. Letec ležel vedle stroje, tváří k zemi a nejevil známky života.
Při tehdejším vyšetřování nebyly ještě používány složité postupy, známé z vyšetřování leteckých nehod dnes. Tehdy komise pouze konstatovala, že letoun neměl žádnou zjistitelnou technickou závadu, což ale bylo nesnadné zjistit, protože se rozbil na velmi malé kusy. Podle poloh ovládacích prvků a i podle toho, že se pilot nepokusil přistát na bezlesých pozemcích, které jsou odsud nedaleko, členové komise usoudili, že pilot se nacházel v bezvědomí, ze kterého se po celou dobu pádu letounu neprobral.
Tak skončila, vlastně dříve než začala, letecká éra vojenského pilota Josefa Rejchla. Vyhasl mladý život muže, který se nebál postavit se se zbraní v ruce na obranu své vlasti.
Co by jej čekalo, kdyby se nestala tato nehoda? Nesl by rovněž těžko kapitulaci Československa již o dva roky později, jako tolik mladých mužů té doby? Byl by mezi letci, kteří vstoupí do zahraničních armád a budou bojovat pro svou vlast v cizině? Patrně ano. Ale to je již jiná kapitola. Kapitola, která neměla být nikdy napsána, protože její hlavní představitel NEDOLETĚL.
S využitím protokolů o nehodě poskytnutých VUA Praha a internetu připravil JiK.
Pokud chcete získat tento text pro sebe, není nutno ničit kvůli tomu tuto tabuli. Pošlete raději mail se žádostí na adresu hurane@seznam.cz text vám autor zdarma zašle.
Foto pilota pochází z pomníku.
Popis nehody na stránkách Letecké badatelny http://www.leteckabadatelna.cz/havarie-a-sestrely/detail/265/ , další na stránkách Wikipedie; v článku Letecké nehody vojenských strojů České a Československé republiky. https://cs.wikipedia.org/wiki/Leteck%C3%A9_nehody_vojensk%C3%BDch_stroj%C5%AF_%C4%8Cesk%C3%A9_a_%C4%8Ceskoslovensk%C3%A9_republiky

Souřadnice: N50°12'13.44'' E15°47'1.08''
Pomník přidal: Petr Kudláček