Spolek pro vojenská pietní místa

Pomník Obětem 2. světové války

Autor: Karel Fous, 16.04.2005

Pomník Josef Čermák

Autor: Vladimír Kraus, 14.10.2006

Pomník Karel Mareš

Autor: ing. Zdeněk Rerych_senior, 22.04.2018

21.4.2018 byl v parku obce Kosova Hora odhalen pomník brigádního generála Karla Mareš-Tomana, prvního velitele 311. čs bombardovací perutě RAF v Anglii.

Karel Mareš narozen 3.11. 1898 v Táboře, za 1. světové války zajat na italské frontě a vstoupil do legií. Po r. 1918 důstojník čs armády, pilotní výcvik ve Francii, 1927 velitelem pilotní školy, testoval řadu českých i zahraničních letadel.
Po okupaci v r. 1939 zapojen do odboje pod krycím jménem Toman. V r. 1940 emigroval do Francie, pak do Anglie, kde se stal velitelem 311 čsl. bombardovací perutě RAF.
1941 pracoval na inspektorátu čs. Letectva v Londýně.
1942 čs. mise v SSSR.
1946 velitel 1. letecké divize v Praze.
1948 zatčen STB.
1949 nucen odejít z armády, degradován na vojína.
1951 vystěhován z Prahy, zaměstnán jako dělník na Státním statku v Kosově Hoře.
1960 10. června zemřel.
1990 rehabilitován a vrácena mu hodnost brigádního generála.

Pamětní desky Karel Mareš a Obětem 1. světové války

Autor: Ing. Zdeněk Rerych_senior, 16.01.2016

Mareš Karel: *3.11.1898 Tábor. Zajetí: 28.1.1918, Col del Rosso. Přihlášení do legií: 2.2.1918, Verona. Zařazení do jiné legie: 21.3.1918. Čs. legie v Itálii. Útvar v legiích: 31. p. pl. První hodnost v legiích: vojín, poslední: štábní kapitán. Do vlasti se vrátil v hodnosti poručíka v prosinci 1918 a byl s jednotkou legionářů odvelen k zajištění hranic na Slovensko. Konec v legii 1919. Dále služba v ČSA. Kariéru vojenského letce začal nástupem k leteckému pluku v Olomouci r. 1923, absolvováním stáže v Lyonu, funkcí velitele kurzu pozorovatelů v leteckém učilišti a jmenováním polním pilotem r. 1926. Po německé okupaci se zapojil do odboje v ilegální vojenské organizaci Obrana národa. Uprchl před zatčením přes Slovensko do Jugoslávie, kde pod jménem Karel Toman vstoupil do čs. zahraniční armády a přes Sýrii odjel do Francie. Datum a místo odvodu: 01.06.1940 Francie, Marseille. Osobní číslo: Z, F-3592. Po kapitulaci francouzské armády se mu 24. června 1940, v čele 200 členné jednotky čs. vojáků, podařilo odjet z Port Vendres jedním z posledních evakuačních plavidel do Anglie. Prvním velitelem 311 čs. bombardovací perutĕ. Osobní číslo RAF No. 82 579. V březnu 1941 předal, již plukovník, Mareš velení perutě a přešel na inspektorát čs. letectva a v červnu na Ministerstvo národní obrany v Londýně, odtud byl v srpnu 1942 převelen na funkci zástupce náčelníka Čs. vojenské mise v SSSR. Při cestě tam byl konvoj lodí napaden německými letadly a torpédy a Marešova loď se potopila a jeho z rozbouřeného moře zachránila jiná loď. Po strastiplné dlouhé cestě přes Archangelsk a Moskvu se 1. října 1942 ohlásil u Čs. voj. mise v Kujbyševě. Jako zástupce generála Heliodora Píky pracoval při formování čs. vojenské jednotky v SSSR, jednal se sovětskými představiteli i našimi veliteli (např. s generálem Kratochvílem a Svobodou). Z Moskvy do vlasti se vrátil 25. února 1946. Stal se velitelem 1. letecké divize v Praze, zformované z původní 310. čs. stíhací perutě RAF, velitelem letecké oblasti I., leteckého sboru, přednostou V. odboru MNO a velitelem leteckého týlu. Karel Mareš, v souvislosti s vykonstruovaným procesem s generálem Heliodorem Píkou, byl v druhé polovině roku 1948 ve vyšetřovací vazbě. Ještě i později byl zatčen a z vazby podmínečně propuštěn. Na vlastní žádost odešel 1. listopadu 1949 do výslužby a na základě utrpěných válečných zranění mu byl přiznán invalidní důchod. Za rok byl rozkazem ministra národní obrany Alexeje Čepičky[ degradován z generála na vojína. Z rozkazu MNO byl ve tzv. státním zájmu vystěhován s rodinou z pražského bytu. Praha mu byla zakázána a nuceným domovem se od dubna 1951 stala Kosova Hora u Sedlčan. Měl být také nasazen do tábora nucených prací, ale vzhledem ke špatnému zdraví skončil „pouze“ jako zemědělský dělník Státního statku Kosova Hora. V květnu 1953 mu byl MNO odebrán invalidní válečný důchod. Zemřel 18.6.1960. Roku 1968 byl částečně a rozkazem č. 09/13.4.1990, prezidenta ČSFR, 3. května 1990 v plném rozsahu rehabilitován a byla mu in memoriam vrácena hodnost brigádního generála. Vyznamenání: Čs. válečný kříž 1914-1918, Mezispojenecká medaile Vítězství, Čs. válečný kříž 1939, Čs. medaile Za chrabrost, Čs. medaile Za zásluhy 1.st., Pamětní medaile čs. zahraniční armády se štítkem F,VB a SSSR. Britská: D.F.C. (3.9.41), The 1939-1945 Star, Air Crew Europe Star, Defence Medal. Italská: Medaglia Fatigue di Guerra, Le Croci di Guerra, Pamětní medaile. Rumunská: Steaua Romanie. (zdroj: aces.safarikovi.org/biography/cz/cz/mares.html , wikipedie, VHA, http://pravednes.cz/MaresKarel.profil , http://www.gymta.cz/aktuality/gen_mares/index.html )

Pamětní deska Matěj Němec

Autor: Milan Lašťovka, 19.06.2019

Hrob nebo kenotaf vojáka

Autor: Vladimír Štrupl, 24.07.2016

foto v uniformě

Hrobka Freiherr von Solopisk Karl a Adalbert Mladotovi

Autor: Milan Lašťovka, 19.06.2019

Kenotaf Josef Čermák

Autor: Vladimír Štrupl, 24.07.2016

Příslušník pĕšího pluku č. 48. + Srbsko, Stare Selo. (zdroj: VÚA)