Spolek pro vojenská pietní místa

Pomník Obětem 1. světové války - místo je zrušené

Autor: archiv Marian Čep, archiv

- z archivního snímku text nečitelný
- z pomníky zbyly jen 2 fragmenty pylonu, více se nedochovalo

Hrob Fridrich Edler von Enhuber

Autor: Bc. Jaromír Knotek, 18.07.2017

Původně dřevěný kříž byl postaven jako vzpomínka na majora c. a k. rakouské armády Fridricha Edlera von Enhubera z Vídně. Německá verze o jeho úmrtí říká: Ve svých 39 letech se major zamiloval do baronky Ilony von Ebenhausen. Krásná šlechtična mu lásku opětovala, a to vzdor okolnosti, že již byla zasnoubena s jedním uherským magnátem. Ten se o všem dozvěděl a přichystal krutou pomstu. Enhuber se totiž údajně podílel na březnovém povstání ve Vídni a po jeho potlačení se schovával právě na Gräfenberku, přičemž doufal v amnestii. Žárlivý sok ho ale udal. Když to Enhuber zjistil, zvolil dobrovolnou smrt. Snad neměl dost síly k útěku, snad mu došly peníze. Enhuberovo tělo bylo nalezeno v den, kdy měl být zatčen. Legenda se dobře poslouchá, ale jak už to chodí, pravdivé je pouze její jádro.
Ze seznamů lázeňských pacientů totiž víme, že Enhuber pobýval na Gräfenberku již od února roku 1848. Březnového povstání ve Vídni se tedy nezúčastnil. Podle svědectví Ferdinanda Neuperta a Rudolfa Mocha, které údajně sepsal Jan Ripper, se Enhuber stal obětí své krize, která se během tvrdé priessnitzovské kůry dostavovala. Pacient trauma psychicky nevydržel a svůj život ukončil.
Dále se již všechny verze shodují: Sebevrah byl pohřben na hřbitově ve Frývaldově. O dva dny později se však nad papírenským jezem utopil ze zoufalství jistý učeň, který na požadavek tehdejšího faráře Gottfrieda Budeho musel být pohřben mimo posvěcenou půdu. To místní obyvatelstvo rozzuřilo. Cožpak si lidé nejsou rovni ani po smrti? Proto se tentýž den shromáždil před farou agresivní dav, kameny vytloukl skla v oknech a velebníčkovi vzkázal: Jestli urozený sebevrah ze hřbitova nezmizí, faru zapálíme a vás vyženeme. Ještě téhož večera byli vybráni dva muži nevalné pověsti, kteří Enhuherovy ostatky exhumovali a pochovali na Gräfenberku, na místě jeho sebevraždy.
V roce 1865 nechaly "ušlechtilé paní gräfenberské a frývaldovské" postavit na tomto místě nahoře zkosený mramorový pomník, což mělo symbolizovat zmařený život. Pomník objímal železný plůtek. Na opracovaném kameni dodnes čteme německý nápis stvořený rakouským hejtmanem Rittmeistrem.

Pamětní deska Obětem 1. světové války - místo je zrušené

Autor: vets.cz, archiv

Zdroje a texty v nich:
Gedenktafel - Enthüllung, DPT č.277/1932 z 24.11.1932
Unter großer Beteiligung fand vor kurzem in der evangelischen Kirche die Enthüllung einer Gedenktafel für die im Weltkrieg gefallenene Söhne der evangelischen Pfarrgemeinde statt. Der Kameradschaftsunterstüßungsverein mit Fahne und Musik sowie eine Abordnung des Deutschen Turnvereines nahmen an der Feier teil. Als Einleitung erklang, von der Musikkapelle des Kameradschaftsvereines vorgetragen, Körners „gebet vor der Schlacht“, worauf der Ortspfarer Kirchenrat Dr. Folwartschny die Weithere hielt. Dann fiel die Hülle und vor den Blicken der Bersammelten erschien die aus schwedischem Granit in der Gaubsdorfer Fachschule hergestelite Gebächtnistafel, auf beren schwarzem Grund, geziert mit den Attributen des Krieges, in Frakturschrift die Namen der Gelallenen deutlich fichtbar Arden. Als Kurator der Gemeinde dankte Wilhelm Eglfeer allen Erschienenen. Mit Tiber Einfühlung brachte Anni Christ auf der Geige ein Larghetto von Tartini zum Bortrag. Nach Gebet und Schlußsegen klang die Feier aus in das von der Misukkapelle des Kameradschaftsvereines gespielte Lieb „Ich hatt´ einen Kameraden“. Der Kameradschaftsverein wibmete seunen Kameraden einen Kranz. Es war eine erhebenbe Feier, die bei allen Leisnehmern einen tiefen, nachhaltigen Eindruck hinterließ.

Jaromír Indra: Válečné pomníky v Jeseníku
JESENICKO. Vlastivědný sborník, sv. 10., SOkA Jeseník a Vlastivědné muzeum Jesenicka, Jeseník 2009. 76 s.
ISBN 978-80-86388-71-7 (ZAO)
Zatímco o postavení pomníku v katolickém farním kostele se stále jednalo, byla v druhé polovině listopadu 1932 za účasti velkého množství obyvatel a hostů odhalena v evangelickém kostele pamětní deska se jmény padlých a nezvěstných člen evangelické náboženské obce. Slavnosti se zúčastnil i podpůrný spolek bývalých vojínů s praporem a hudbou, zástupci německého Turnvereinu atd. Slavnost byla zahájena Körnerovou modlitbou Gebet vor der Schlacht provedenou hudbou veteránského spolku. Pamětní desku z černé žuly s vyrytými jmény padlých, zhotovenou v odborné kamenické škole v Supíkovicích, odhalil místní evangelický farář Dr. Folwartschny. Kurátor evangelické obce Wilhelm Eglseer poděkoval přítomným za účast, slečna Anni Christ zahrála na housle Largo od Tartiniho. Po závěrečné modlitbě a skladbě Ich hatt´ einen Kameraden, položili členové veteránského spolku k desce věnec a účastníci slavnosti se v tichu rozešli.

Z_inv_c_8932_sig_cM_VII_2_1882_-_1946_Jesenik
str. 51:
Franz Franke nar. 18.11.1886, syn Franze Franke, ševce v Jeseníku a jeho ženy Terezie roz. Heinisch, velitel čety pěšího regimentu 15, 4. rota, jinak průvodčí elektr. městské dopravy ve Vídni, padl u Krasnik (asi Polsko) 23.8.1914 (podle Seznamu ztrát z 23.9.1914)
Paul Hoffmeister, nar. 7.10.1885 v Mühlhausenu v Duryňsku, jinak ženatý knihtiskař v Jeseníku - padl v bitvě ve Francii mezi Aisne a Argonnenwalde jako dělostřelec 6. baterie mobilního dělostřeleckého pluku von Paukera německého sboru 1.11.1914 v 11.30 dopoledne
str. 54:
Josef Ojeser byl sice voják, ale nepadl v boji - byl to pěšák k.k. 15 reg. zemské obrany, v civilu hrnčíř v Krnově, nar. 30.5.1885 v Dolní Dlouhé Loučce okr. Šternberk, oženil se 20.5.1912, zemřel ve věku 30 let 11.1.1916 ve 3 hod. ráno na zápal plic v Domově rekonvalescentů na Pradědu
(zdroj: http://vademecum.archives.cz/vademecum/MultiView.action?_sourcePage=qS_TY9b9WPWyfPXQPVNxNJ_zX8SJQKOvfa31BpIgitV6bpk2694ZMQ%3D%3D )

Pomník Obětem komunismu

Autor: Jaromír Knotek, 14.11.2018

Lípa svobody

Autor: Ing. Jindřich Tejnecký, 16.06.2019

Pomník Obětem 1. a 2. světové války

Autor: Klára a Roman Ujfaluši, 13.08.2009

Hrob vojáků Rudé armády

Autor: Klára a Roman Ujfaluši, 13.08.2009

Hrob Viktor Schünzel

Autor: M. Lašťovka, 07.06.2018

Viktor Schünzel se narodil v Jeseníku (tehdejším Frývaldově) 25. 12. 1884 v rodině hostinského Klementa Schünzela. Otec vlastnil malou restauraci na Gräfenberku č.p. 269, dnes obytný dům Vojenské lázeňské léčebny na Myslbekově ulici. Po absolvování měšťanky se Viktor vyučil černému řemeslu, což mu umožnilo vstup do rakousko-uherské armády, která i přes značný konzervatismus procházela modernizací. Loďstvo, dělostřelectvo a nejnovější zbraň letectvo požadovaly technické odborníky. Po ukončení kadetky pěšího vojska ve Vídni se V. Schünzel dostal k letectvu.
Patřil totiž k vůbec prvním R-U vojenským aviatikům. Byl vycvičen již v roce 1911 v prvním řádném pilotním kurzu ve Vídeňském Novém Městě. V následujících letech zastával řadu významných postů až po velitele letecké setniny (Fliegerkompagnie). Do 31. 7. 1915 byl dvakrát vyznamenán, obdržel Vojenský záslužný kříž 3. třídy a bronzovou Vojenskou záslužnou medaili (Signum Laudis). Během dalších dvou let války byl povýšen do hodnosti hejtmana a vyznamenán Řádem železné koruny 3. třídy, stříbrným Signum Laudis a dvěma německými řády. V roce 1917 byl převelen s nově vybavenými stroji na italskou frontu. Ve funkci velitele Fliku č. 28 dne 21. 6. 1917 Viktor Schünzel zahynul při zkušebním letu na novém dvoumístném průzkumném letounu typu Aviatik C.I (výr. č. 37.12) poblíž letiště Prosecco (severně od Terstu). Společně s ním zahynul i druhý člen osádky J. Magyar.
Až posmrtně získal rytířský kříž Leopoldova řádu. Byl pohřben na městském hřbitově v Jeseníku 5. července 1917.

Hrob Hans Friedrich

Autor: Jana Šubrtová, 18.02.2018

Hrob Jaroslav Karban

Autor: Jaroslav Knotek, 29.07.2022

Jesenicko v roce 1938 - Připomínky obránců ČSR v současnosti - "Zapomenutý" financ Jaroslav Karban, nepravdivé historky o úmrtích obránců ČSR a ztracený hrob (estranky.cz)