Spolek pro vojenská pietní místa

Pomník Alois Rossi

Autor: Petr Novák, 07.04.2007

Pomník Obětem 1. a 2. světové války

Autor: Karel Hanák, 24.03.2008

Oběti 2. světové války spojené s Nedvědicí:
Eduard Berka, učitel, 24.1.1945 popraven v koncentračním táboře Breslau
Antonín Chytrý, zámečník, 24.9.1944 zemřel na následky zranění při náletu v Brně
Josef Knoflíček, tkadlec, 5.10.1944 zatčen a od té doby je nezvěstný
Josef Lorenc, elektrotechnik, 7.5.1943 umučen ve vězení
František Marek, pozlacovač, 29.3.1943 umučen v koncentračním táboře Osvětim
Stanislav Opatřil, tovární dělník, 9.5.1945 zastřelen za Doubravníkem
Josef Pařízek, invalidní, 5.10.1944 zatčen a od té doby je nezvěstný
Vladimír Pokruta, dělník, 12.3.1943 zemřel ve Vídni
Josef Popelka, dělník, 12.8.1942 odveden na práci do Berlína a dále je nezvěstný
Alois Rossi, dělník, 9.5.1945 zastřelen v Nedvědici na Vejpustku
Bohumil Sís, výpravčí, 30.5.1944 popraven v Berlíně
Benedikt Waltr, kominický mistr, 9.2.1943 umučen v koncentračním táboře Zwickau
Věra Waltrová, ošetřovatelka, v dubnu 1945 zahynula při náletu ve Vídni (není uvedena na pomníku)
(zdroj: Sedmdesáté výročí II. světové války, Nedvědický zpravodaj 2/2015, str. 13 – https://www.nedvedice.cz / ZPRAVODAJ / Zpravodaj – červen 2015)

Pamětní deska Eduard Berka

Autor: Vladimír Šustáček, 30.04.2022

Po roce 2009 deska přesunuto na jiné místo domu.
Další foto v příloze - původní vzhled.

Eduard Berka, *19.1.1909 Nedvědice pod Pernštejnem, okr. Tišnov – +24.1.1945 Vratislav, popraven. Bydliště Brno-Královo Pole, Boženy Němcové 51.
Zapojen do odboje již od roku 1939 v ilegální organizaci "Petiční výbor Věrni zůstaneme". Zatčen při jedné ze služebních cest do Prahy dne 3. října 1941, převezen do Brna, kde v Kounicových kolejích prožil obě stanná práva. V červnu 1944 převoz do Vratislavi, zde 13. prosince 1944 odsouzen Lidovým soudem k trestu smrti. Cestou milosti změněn rozsudek na trest káznice, poprava přesto vykonána.
Po zatčení poslal manželce z věznice moták, kde nakreslil svůj chrup, zničený při nelidských výsleších. Protože nevěřil, že se dožije konce války (ale neztratil víru v osvobození své země), prosil manželku, aby se pokusila vrátit do milované vlasti alespoň jeho tělesné ostatky.
Popraven odpoledne po evakuaci věznice ve Vratislavi spolu s dalšími 39 spoluvězni, jejich těla naházena do odpadní jámy.
V roce 1946 se jeho manželce Ivaně podařilo po obrovském úsilí zajistit exhumaci a převoz všech popravených do ČSR, 39 z nich bylo pohřbeno slavnostně 1. prosince 1946 na Ústředním hřbitově v Brně (Josef Bohatec byl po pietním aktu převezen do Vanovic).
S Eduardem Berkou se dopoledne 1. prosince 1945 konalo rozloučení ve škole v Brně-Králově Poli, kde učil. Podle osvědčení 255/1946 Sb. účastníkem odboje od 15. března 1939 do 30. září 1941, československý politický vězeň od 1. října 1941 do 24. ledna 1945 - z toho by vyplývalo zatčení již 1. října 1941.
In memoriam jmenován školním radou.
Čestný hrob Brno, Vídeňská 96, Ústřední hřbitov, skup. 56a, hrob č. 42.
(zdroj http://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_osobnosti&load=972)

Lípa Svobody

Autor: David Kosina, 24.09.2016

Kameny zmizelých – Max Eitinger

• + o skupině VPM (Kameny zmizelých)
  • Projekt Kameny zmizelých (Stolpersteine)
    http://www.stolpersteine.com/
  • Zobrazit všechna VPM ve skupině

Autor: Vladimír Šustáček, 30.04.2022

Max Eitinger, rodák z obce Nowa Wieś u Krakowa, prožil část dětství v Lomnici u Tišnova. V roce 1940 se po vynuceném rozvodu se svou křesťanskou manželkou přistěhoval z Pardubic do Nedvědice „Na Městečko“ k Jiřímu Rossimu do domu čp. 174. Odtud byl deportován do Brna a 4.4.1942 z Brna do Terezína. Z Terezína byl odvezen 28.7.1942 do Baranoviči, kde zahynul.
Kámen zmizelého byl Maxi Eitingerovi odhalen 10.10.2013 vedením městyse Nedvědice ve spolupráci s Okrašlovacím spolkem Lomnice u Tišnova. Je vzpomínkou nejen na Maxe Eitingera, ale na všechny Židy, kteří měli spojitost s Nedvědicí a stali se obětí nacistické zvůle. Podle dokumentů z četnických stanic jich bylo v Nedvědici přihlášeno jedenáct, a všichni zahynuli v rámci holokaustu.
Datum odhalení nebylo zvoleno náhodně. Před 100 lety, 10.10.1913, se v rodině Hanselových, pozdějších majitelů textilní továrny v Nedvědici, narodil syn Pavel. Ten měl být pokračovatelem ve vedení textilní továrny, ale ve věku 29 let byl deportován a zavražděn. Dům Hanselových se nezachoval, proto je osazený kámen zmizelých vzpomínkou i na ně.
(zdroje:
Historie Židů v Nedvědici, Nedvědický zpravodaj 3/2013, str. 9 – https://www.nedvedice.cz / ZPRAVODAJ / Zpravodaj – září 2013
Osazení pamětního kamene, Nedvědický zpravodaj 4/2013, str. 5 – https://www.nedvedice.cz / ZPRAVODAJ / Zpravodaj – prosinec 2013
Odhalení Kamene zmizelých v Nedvědici – https://www.nedvedice.cz / FOTOGALERIE / 2013 / Odhalení Kamene zmizelých)