generálmajor ve výslužbě Vladimír Přikryl
* 3.8.1895 (Horní Studénky, okr. Šumperk)† 13.4.1968 (Plzeň)
Narodil se v rodině učitele Josefa Přikryla a jeho manželky Josefy. Josef se původně jmenoval i on sám. Jméno Vladimír přijal teprve po přestupu na pravoslaví (změna jména mu byla povolena 12. 12. 1928). V letech 1910–1914 studoval na Zemské střední hospodářské škole v Olomouci (na Klášteře Hradisku), kde 30. 6. 1914 složil hlavní zkoušku. Poté se zapsal na českou Vysokou školu zemědělskou v Táboře, kde v letech 1914–1915 absolvoval dva první semestry. Jeho další osudy však změnila první světová válka. V dubnu 1915 byl odveden u doplňovacího okresního velitelství v Olomouci a v srpnu 1915 odešel na ruskou frontu. Zde přešel v červenci 1916 do ruského zajetí. Prošel zajateckými tábory v Tomsku, Omsku a Novonikolajevsku na Sibiři, kde se 1. 12. 1916 přihlásil do čs. legií v Rusku. Službu u našich jednotek však nastoupil teprve 28. 7. 1917. Zúčastnil se ústupu čs. legií z Ukrajiny, bojů s bolševiky i následné ochrany sibiřské magistrály. Zpět do vlasti se vrátil v srpnu 1920.
Po návratu do vlasti zůstal trvale v armádě a po repatriační dovolené nastoupil službu u svého kmenového útvaru v Mostu, který byl v rámci unifikace přeměněn na pěší pluk 9. U něj pak strávil podstatnou část své prvorepublikové vojenské kariéry, protože zde působil nepřetržitě až do dubna 1933. V posádkách v Mostě a Jáchymově postupně prošel funkcemi velitele štábní roty, zatímního posádkového velitele v Jáchymově, velitele plukovní technické roty, velitele poddůstojnické školy, I. pobočníka velitele pluku a velitele III. roty 9. pěšího praporu.
Dnem 15. 5. 1933 nastoupil službu u 5. oddělení MNO – hl. št. v Praze, kde poté působil nepřetržitě až do okupace ČSR, zpočátku jako referent školské skupiny, od 1. 5. 1938 jako její zatímní přednosta. Zde se také 1. 7. 1936 dočkal povýšení do hodnosti podplukovníka. Za branné pohotovosti státu na podzim 1938 konal službu ve vojenském oddělení Presidiálního odboru MNO, a to jako referent pro telegrafní a telefonní styk v tuzemsku i zahraničí. Dne 4. 7. 1939 opustil MNO v likvidaci, kde až do té doby konal činnou službu jako přednosta školské skupiny a přešel do civilních státních služeb, kde byl zařazen k Nejvyššímu úřadu cenovému.
Od samého počátku okupace byl zapojen v Obraně národa a ilegální skupině Bílá růže, a protože jeho odbojová činnost nezůstala gestapu utajena, musel odejít do zahraničí. Dne 29. 3. 1940 překročil u Veselí na Moravě hranice na Slovensko, odkud se poté přes Maďarsko dostal bez zvláštních překážek až do Bělehradu, kde se hlásil 3. 4. 1940. Zde byl určen velitelem XIX. transportu dobrovolníků, s nímž odjel přes Řecko a Turecko do Francie.
Dne 27. 4. 1940 byl prezentován ve výcvikovém táboře čs. armády v Agde a zúčastnil se ústupových bojů s Němci. Po kapitulaci Francie odplul 28. 6. 1940 na lodi Rod el Farag do Británie. Po reorganizaci čs. pěších jednotek byl v srpnu 1940 zařazen k 1. čs. smíšené brigádě. Na jaře 1943 rozhodlo MNO v Londýně o jeho přemístění do SSSR, kde nedostatek důstojníků vážně ohrožoval další výstavbu čs. vojenských jednotek. Jeho cesta na východ však byla dosti dramatická. Dne 3. 7. 1943 se s dalšími čs. důstojníky nalodil v přístavu Glasgow na loď Duchess of York, která však byla 11. 7. 1943 potopena německými bombardéry. Pplk. Přikryl byl zachráněn 280 mil jihozápadně od Portugalska britským torpédoborcem Iroquis a po dlouhé cestě přes Casablancu, kolem západního pobřeží Afriky, poté napříč africkým kontinentem, přes Lagos, Stanleyville, Chartúm, Káhiru, a následně Damašek, Teherán, Baku, Astrachaň a Saratov, dorazil 7. 9. 1943 do Moskvy.
Z Moskvy odjel do Novochoperska, kde byl 11. 9. 1943 ustanoven zástupcem velitele 1. čs. samostatné brigády v SSSR, s níž krátce poté prodělal boje o Kyjev. V čele brigády stál jako její zastupující velitel i v bojích o Bílou Cerkev, Fastov a Rudu, za což byl vyznamenán Řádem Suvorova a Řádem Velké vlastenecké války. Dne 5. 1. 1943 se stal zatímním velitelem 2. čs. samostatné paradesantní brigády v SSSR, která se právě tehdy začínala formovat v Jefremově (velitelem brigády byl ustanoven dnem 22. 1. 1944) a krátce poté se dočkal povýšení do hodnosti plukovníka. S brigádou se na počátku září 1944 zúčastnil krvavých bojů v Karpatech v prostoru Sanok a 26. 9. 1944 s ní odletěl na pomoc Slovenskému národnímu povstání.
Na Slovensku se zúčastnil bojů u Jalné, Banské Štiavnice, Šahů, Víglaše a na dalších místech. Po porážce povstání ustoupil 28. 10. 1944 do hor a přešel i s brigádou na partyzánský způsob boje, v němž pokračoval až do 19. 2. 1945, kdy se spojil s jednotkami Rudé armády. Následně přešel k 1. čs. armádnímu sboru v SSSR. Zde byl 7. 3. 1945 v Kežmarku ustanoven velitelem 2. čs. pěší divize (vzniklé z 2. čs. samostatné parabrigády v SSSR). V dubnu 1945 byl však zbaven velení a vyšetřován v souvislosti se ztrátou vojenského praporu své jednotky. Do osvobozené Prahy přijel v polovině května 1945.
Krátce byl přidělen na MNO, ale již 23. 7. 1945 byl odeslán do vojenského výcvikového tábora v Milovicích, kde poté působil jako jeho velitel až do poloviny února 1949. V mezidobí byl 25. 10. 1946 povýšen do hodnosti brig. gen. a v termínu od 1. 3. do 31. 5. 1948 absolvoval Kurs pro vyšší velitele v Praze. Dne 15. 2. 1949 stanul v čele posádkového velitelství v Brně. Ne však nadlouho. Již 16. 5. 1949 byl zatčen, převezen do neblaze proslulého „domečku“ na Hradčanech a zde podroben krutému a ponižujícímu týrání.
Na základě smyšlených obvinění byl 30. 7. 1949 odsouzen na čtyři roky těžkého žaláře, k degradaci na vojína a ztrátě čestných odznaků a vyznamenání. Dne 2. 12. 1949 byl v následném procesu odsouzen na dalších pět let (dodatečně mu bylo v listopadu 1950 ke zmíněným dvěma trestům přidáno ještě pět měsíců). Vězněn v Praze na Pankráci, odkud byl v srpnu 1948 převezen do Plzně na Bory a v prosinci 1951 do Leopoldova. Z výkonu trestu se vrátil teprve 5. 8. 1953 na základě milosti prezidenta republiky.
Pracoval poté jako pomocný dělník v národním podniku Polabská Fruta v Nymburce a od 9. 11. 1959 jako noční hlídač u provozovny Středočeských dřevařských závodů v Zábodovicích. Jeho snaha o soudní rehabilitaci byla úspěšná teprve 20. 10. 1964. Následně byl 1. 11. 1964 jmenován z vojína v záloze na genmjr. ve výslužbě. Zemřel o necelé čtyři roky později, v době Pražského jara, jehož potlačení sovětskými okupačními jednotkami se naštěstí nedožil.
V roce 1991 byl posmrtně vyznamenán Řádem M. R. Štefánika.
Zdroje (mimo informací z desek):
http://www.bojovniciprotitotalite.cz/pages/show/38
http://www.hornistudenky.cz/informace-o-obci/historie/osobnosti-/genvladimir-prikryl/
https://www.valka.cz/12201-Brigadni-general-Vladimir-Prikryl
http://www.cervenebaretycsr.cz/index.php/cz/component/phocagallery/category/73-prikryl-vladimir-fotogalerie
VPM:
pamětní deska - Horní Studénky, okres Šumperk
pamětní deska - Křinec, okres Nymburk
Vaše komentáře, připomínky, návrhy či doplnění zasílejte prosím na monument@vets.cz.