Legionář, pilot, generál Vílém Stanovský
* 27.3.1896 (Ostrava)† 11.7.1972 (Praha)
Vilém Stanovský se narodil 27.3.1896 v Ostravě. Měšťanskou školu nedokončil, vyučil se truhlářem u svého otce, a po smrti matky odešel jako šestnáctiletý v roce 1912 za prací do Paříže.
Po vypuknutí první světové války byl jedním z českých krajanů ve Francii, kteří dobrovolně vstoupili v Bayonne do Cizinecké legie, a tam u 1. pluku vytvořili českou rotu, které francouzští vojáci začali říkat rota Nazdar – podle slova, kterým se čeští vojáci zdravili. Vilém Stanovský prošel s českou rotou boji v Champagni, u Arrasu, na Sommě, na Aisně a u Verdunu, byl zraněn, ale patřil k nemnoha přeživším. Většina vojáků roty Nazdar padla.
Když se Vilém Stanovský v září 1915 v Lyonu léčil z utrpěných zranění (zraněn 9.5.1915 u Arrasu), přijel tam M.R. Štefánik a hledal dobrovolníky k letectvu. Chtěl vytvořit českou leteckou eskadru, která však nakonec nevnikla, a dobrovolníci byli zařazeni k francouzským leteckým jednotkám. K letectvu se přihlásil i Vilém Stanovský, ale než byla jeho přihláška vyřízena, musel znovu do boje, a až do roku 1917 bojoval jako pěšák – granátník. Po doléčení dalších zranění byl v srpnu 1917 povolán do letecké školy v Dijonu, pilotní školy v Miramas, vysoké letecké školy v Pau, školy pro vzdušnou střelbu v Casau a školy pro bitevní letce v Perthesu. Prošel tedy opravdu důkladným výcvikem, a na jaře 1918 nastoupil k jednotce SPA 158 jako stíhací pilot. Jednotka bojovala v belgických Flandrech, dne 8.11.118 byl v boji sestřelen, při nouzovém přistání havaroval a utrpěl zranění páteře, jehož následky pociťoval celý život. Po skončení první světové války 11.11.1918 (tři dny po jeho zranění) se tedy nemohl vrátit domů, ale léčil se ve Francii.
Po válce a vyléčení vstoupil do Československé armády a podílel se na budování jejího letectva, navštěvoval prezidenta T. G. Masaryka, a byl známou osobností československého letectví.
Ke dni 1.2.1919 byl poručík Vílém Stanovský z francouzských legií u čs. leteckého sboru jmenován Čs. polním pilotem (Věstník MNO 1919, část osobní č. 113, str. 1018) Pozn.: poručík, i když jmenování je uvedeno později
Ke dni 14.3.1919 byl četař pilot Vílém Stanovský z francouzských legií jmenován poručíkem pilotem (Věstník MNO 1919, část osobní č. 36, str. 264)
Od března do června 1919 velel československým letcům při přeškolení na francouzská letadla v Istres ve Francii (Jiří Rajlich, Cheb 1917 – 1947, vydání 2020, str. 230)
Ke dni 1.4.1920 byl nadporučík Vílém Stanovský z francouzských legií přeložen k čs. leteckému sboru (Věstník MNO 1920, část osobní č. 27, str. 214)
Od 30.8.1919 do 30.8.1920 velitelem Pilotní školy v Praze a byl prvním velitelem letiště Kbely (Jiří Rajlich, Cheb 1917 – 1947, vydání 2020, str. 230)
S pořadím od 1.1.1920 byl kapitán Vílém Stanovský nadpočetný v LP2, u vzduchoplaveckého učiliště jmenován štábním kapitánem (Věstník MNO 1922, část osobní č. 116, str. 923)
Od srpna 1920 byl k dispozici MNO pro akvizice letadel ve Francii (Jiří Rajlich, Cheb 1917 – 1947, vydání 2020, str. 230)
Od ledna 1921 velel praktickému leteckému výcviku u Čs. ústřední školy pro vzduchoplavectvo v Chebu, od března 1921 byl zástupcem velitele Čs. ústřední školy pro vzduchoplavectvo v Chebu, od listopadu 1922 do listopadu 1923 byl velitelem Čs. ústřední školy pro vzduchoplavectvo v Chebu (Jiří Rajlich, Cheb 1917 – 1947, vydání 2020, str. 230)
V roce 1923 letěl Vilém Stanovský do Francie jako doprovod návštěvy prezidenta Masaryka. Startovali 14.10.1923 z Chebu ve složení mjr. Jaroslav Skála, škpt. Vilém Stanovský, škpt. Alois Vicherek, kpt. Alois Kubita a rtm. Josef Černohous, všichni na letadlech čs. výroby (2x Avia B-3, 2x Aero A-18, Š-2). Přiletěli do Mohuče (Mainz v Německu), kde byli uvítáni velitelem francouzské porýnské armády (kontrolovala demilitarizované pásmo na levém břehu Rýna). Následujícího dne letěli do Met (Metz ve Francii), a dne 16.10.1923 přistáli na letišti Le Bourget v Paříži (časopis Letectví 1923, č. 10)
Dnem 1.11.1923 byl štábní kapitán Vílém Stanovský, vzduchoplavecké učiliště, nadpočetný v LP2 přemístěn k LP3 (Věstník MNO 1923, část osobní č. 84, str. 609)
Dnem 28.10.1923 byl štábnímu kapitánovi Vílému Stanovskému, udělen trvale odznak polního pilota letce (Věstník MNO 1924, část osobní č. 8, str. 59)
V roce 1925 Vilém Stanovský velel skupinovému letu Praha – Berlín – Kodaň – Praha se čtyřmi letadly Aero A-11. Dalšími piloty byli škpt. Bedřich Starý, škpt. Vladislav Květoň, kpt. Josef Hamšík, jako pozorovatel letěl kpt. Karel Mareš, a mechanici Hoffman, Velich?, Vykydal. Odletěli 8. 9.1925 do Berlína, a dále do Kodaně, kde oplatili návštěvu dánských letců v Praze (časopis Letectví 1925, č. 10, str. 226)
V roce 1926 podnikl pilot Vilém Stanovský s mechanikem Františkem Šimkem na letadle Ab.11 L-BUCD let okolo Evropy i s návštěvou Afriky a Asie. Odstartovali 25.5.1926 ráno z Prahy, pro mlhu přistál v Istres v Jižní Francii, a ještě téhož dne pokračoval do Barcelony, kde přistáli večer. Následujícího dne odletěli do Rabatu v Maroku. Dalšího dne 27.5.1926 namísto plánovaného odpočinku letěli do Fesu v Maroku, kde byl bývalý pilot francouzské armády Vilém Stanovský hostem francouzských důstojníků (Maroko byla francouzská kolonie), a zalétal si na francouzském letadle. Zde pobyli dva dny a 29.5.1926 odletěli přes Rabat do Casablanky. Afriku opustili 31. května a letěli do Lisabonu. Nad Portugalskem však praskla vrtule, naštípnutá kamínkem při startu v Casablance, celé letadlo se začalo třást, silné vibrace hrozily destrukcí letadla. Vilém Stanovský byl nucen vypnout motor a nouzově přistát do skalnatého terénu na pobřeží u města Lagos. Zraněni nebyli, a poškozené letadlo bylo za pomoci portugalské armády dopraveno do Lisabonu, kam byly firmou Aero dopraveny náhradní díly podvozku a nová vrtule, a letadlo bylo opraveno. Portugalská armáda poskytla potřebnou pomoc, Stanovský před odletem děkoval a náčelník štábu, mladý pilot, se s ním rozloučil slovy „Kdyby náš letec byl postižen něčím podobným v Československu, jsem přesvědčen, že byste udělali totéž“. Odletěli 19.6.1926 do Madridu (kniha Léta létání, Nadas 1979, str. 135 a dál). Dne 21.6.1926 přiletěli do Paříže, kde bylo letadlo 22.6.1926 předváděno, 23.6.1926 odletěli z letiště Le Bourget do Londýna. Po letu v mlze nad kanálem La Manche přistáli v Croydonu u Londýna. Zde byli letci uvítáni zástupci anglické vlády a našeho velvyslanectví v čele s velvyslancem Janem Masarykem. V pátek 25.6.1926 odletěli z Croydonu, s mezipřistáním v Bruselu a Rotterdamu, do Kodaně, kam doletěli téhož dne. Dne 27.6.1926 přeletěli do Stockholmu. Dále pokračovali nad mořem a močály do Utti ve Finsku. Další přistání bylo v Revalu v Estonsku. Ve čtvrtek 1.7.1926 letěli do Rigy v Lotyšsku. Odtud pokračovali dalšího dne do Kovna (Kaunas v Litvě). Při odletu z Litvy je k polským hranicím doprovázeli litevští letci na československých stíhačkách Š-20. Další mezipřistání bylo ve Varšavě, a pak dál do Bukurešti. Dne 8.7.1926 dolétli do Cařihradu (Istanbul v Turecku). Tam se zdrželi kvůli úřadům a počasí. Letadlo stálo v bouři na dešti celou noc, bylo úplně promočené, ale v neděli 11.7.1926 ráno zase letěli do Angory (Ankara v Asijské části Turecka). Odtud zpět do Cařihradu, a pak přes Dedeagač (Alexandrupoli v Řecku), Thasos, Athos, Soluň a Larissu so Athén. Odtud letěli 15.7.1926 do Brindisi v Itálii, dále do Říma, Udine a zpět do Prahy doletěli 23.7.1926. Celkem za 92 letových hodin uletěli 15 tisíc kilometrů nad 23 státy a třemi světadíly. (časopis Letectví 1926, č. 6,7,8, a kniha Pavla Kučery: Aero továrna letadel 1919 – 1945 a její letadla, str. 78)
Dnem 30.9.1927 byl štábní kapitán polní pilot letec Vílém Stanovský, od LP3, jmenován Zatímním velitelem LP3 (Věstník MNO 1923, část osobní č. 84, str. 609)
S účinností a pořadím od 3.12.1926 byl štábní kapitán Vílém Stanovský od LP3 povýšen na majora (Věstník MNO 1927, část osobní č. 68, str. 424)
Dnem 31.8.1929 byl major Vílém Stanovský, od LP3 přemístěn k vojenskému leteckému ústavu studijnímu (LP1) (Věstník MNO 1929, část osobní č. 47, str. 228)
Dnem 15.12.1932 byl pplk. Vílém Stanovský od VLÚS (LP1) přemístěn k VTLÚ (Věstník MNO 1932, část osobní č. 59, str. 243) Pozn.: VTLÚ je nástupcem VLÚS
Dnem 31.12.1933 byl pplk. Vílém Stanovský od VTLÚ (ZVV Praha), nadpočetný v LP1, přidělen velitelské škole, přemístěn k LP6 a jmenován velitelem LP6 (Věstník MNO 1933, část osobní č. 61, str. 266) Leteckému pluku 6 velel až do roku 1939.
S účinností a pořadím od 1.1.1937 byl pplk. Vílém Stanovský od LP6 povýšen na plukovníka (Věstník MNO 1936, část osobní č. 66, str. 374)
V roce 1939 po okupaci Československa pracoval na ministerstvu vnitra, a jeho práce pravděpodobně přispěla ke změně postoje Francie k přijímání Československých letců do francouzské armády. Byl příslušníkem odbojové skupiny Obrana národa, ale před odchodem do zahraničního odboje byl zatčen, a od roku 1939 vězněn až do konce války. Pomáhal mnoha vězněným francouzským odbojářům, a po válce za to obdržel nejvyšší francouzské vyznamenání – komandér Čestné legie. Po osvobození koncentračního tábora Dachau dostal od amerického velitele Mercedes, benzín a doklady k cestě domů. (Letec Vilém Stanovský, nové skutečnosti; ostrava-online.cz)
S účinností a pořadím od 1.5.1940 byl plk. let. Vílém Stanovský povýšen na brigádního generála (Věstník MNO 1946, část osobní č. 102, str. 1228)
Brigádní generál Vílém Stanovský byl v dubnu 1946 vyznamenán Čs. válečným křížem 1939 jako účastník domácího odboje (Věstník MNO 1946, část osobní č. 39, str. 437)
Dnem 28.10.1945 byl brigádní generál Vílém Stanovský ustanoven velitelem letectva 1. oblasti (Věstník MNO 1946, část osobní č. 2, str. 10)
S účinností od 1.10.1949 byl brigádní generál Vílém Stanovský povýšen na divizního generála (Věstník MNO 1949, část osobní č. 108, str. 793)
Po druhé světové válce se vrátil do armády, brzy však byl jmenován přednostou leteckého odboru ministerstva dopravy s úkolem obnovení civilní letecké dopravy. Po „vítězném únoru 1948“ a převzetí moci komunisty byl perzekuován, v roce 1950 přeložen do výslužby a v roce 1952 zatčen pro pokus o opuštění republiky. Byl degradován a odsouzen na 17 let vězení. V roce 1960 byl propuštěn na základě amnestie (Letec Vilém Stanovský, nové skutečnosti; ostrava-online.cz)
V roce 1967 mu byl na francouzské státní pozvání povolena cesta do Francie, na oslavy výročí konce první světové války. Jeho let Caravellou Air France byl doprovázen francouzskými stíhačkami, což byla pocta letcům se řádem komandéra Čestné legie. V Invalidovně slavnostně obnovil oheň na hrobě neznámého vojína, a při přehlídce pod Vítězným obloukem mu francouzský prezident Charles de Gaulle podal ruku se slovy: „Vím, kdo jste generále, a vím, co jste vykonal“. (Letec Vilém Stanovský, nové skutečnosti; ostrava-online.cz)
Poté dál bojoval za svou rehabilitaci, které tento reprezentant československého letectví a bojovník za svobodu ve dvou válkách, dosáhl v roce 1972, měsíc před svou smrtí. Jeho vila v na Barrandově, zabavená poprvé německými fašisty a podruhé československými komunisty, však jeho rodině nebyla vrácena nikdy. (Letec Vilém Stanovský, nové skutečnosti; ostrava-online.cz)
Zdroje (mimo informací z desek):
dle textu
VPM:
hrob - Praha 3, okres Praha 3
pomník - Ostrava, okres Ostrava
Vaše komentáře, připomínky, návrhy či doplnění zasílejte prosím na monument@vets.cz.