a | b | c | č | d | ď | e | f | g | h | ch | i | j | k | l | ł | m | n | o | p | r | ř | s | š | t | u | ú | v | w | z | ž (vše)
Autor: Brigita Petrášová

por. Oldřich Vodička

* 29.4.1910 (Vlkoš, okr. Přerov)
† 26.5.1949 (Praha Pankrác)



Oldřich Vodička se narodil 29. dubna 1910 ve Vlkoši u Přerova. Po vyučení provozoval v Přerově na Šířavě živnost jako automechanik.
S nacistickou okupací v březnu 1939 se nesmířil. Již v prosinci 1939 se vydal do Francie. K útěku použil stejnou cestu jako mnoho jiných odhod databáze VÚA Praha)laných vlastenců přes Slovensko, Maďarsko, Jugoslávii a Střední východ.
K vojsku byl odveden 14. února 1940 v Marseille. Ve Francii se zúčastnil bojů a po její porážce se dostal do Anglie, kde byl zařazen do motorizovaných jednotek nově vytvořené československé armády.
Na přelomu let 1944/1945 se zúčastnil jako příslušník Československé samostatné obrněné brigády obléhání francouzského přístavu Dunkerque, jenž byl do konce války v držení německých vojáků. Na začátku dubna 1945 byl převelen k symbolické jednotce, která se stala součástí americké 3. armády. Dne 5. května 1945 podporučík Vodička vystoupil v Plzni ze svazku československé zahraniční armády. Od Američanů získal darem automobil BMW, v němž se vrátil do Přerova.
Po válce pracoval v Přerově opět jako automechanik. V ulici Trávník prováděl odborné opravy automobilů, motocyklů, jízdních kol a šicích strojů.
Po únoru 1948 se zejména bývalí vojáci ze západu ocitli v nezáviděníhodné pozici. V době začínající studené války se komunisté báli, že by se bývalí „zápaďáci“ mohli dát do služeb druhé strany. K takovým případům začalo brzy docházet. Někteří vojáci, kteří z obav před perzekucí utekli na západ, se v zahraničí otevřeně angažovali v protikomunistických aktivitách, zejména v posílání „agentů chodců“ (špiónů) do Československa.
Postupně měli důvod k obavám v podstatě všichni účastníci protinacistického odboje. Perzekuce se nevyhnula ani některým účastníkům domácího odboje či řadě příslušníků 1. československého armádního sboru.
Pro Vodičku si přijeli příslušníci komunistické Státní bezpečnosti z Olomouce v polovině května 1949. Z Olomouce byl brzy převezen do pankrácké věznice, kde již 26. května 1949 zemřel. Jako příčina úmrtí byl sice uveden oboustranný zápal plic, nicméně na Pankráci „pracovali“ sadističtí dozorci, kteří Vodičku během výslechu umlátili. Vodičkovi příbuzní o tom nikdy nepochybovali. Pozdější vzpomínky přeživších vězňů tuto smutnou domněnku potvrdily. Pohřeb se konal 1. června 1949 na městském hřbitově v Přerově.
V srpnu 1982 byl Vodičkův hrob zrušen. Po pádu komunistického režimu se z iniciativy Klubu angažovaných nestraníků v Přerově zrodila myšlenka obnovit Vodičkův hrob na městském hřbitově.
Za finančního přispění města a řady spolkových organizací (např. Československé obce legionářské, Českého svazu bojovníků za svobodu, Konfederace politických vězňů) byl také postaven nový náhrobník. K jeho odhalení došlo 4. května 1995, v průběhu oslav 50. výročí osvobození od nacismu.
Vodičkovo jméno nefiguruje mezi 242 osobami, které nechal z politických důvodů popravit komunistický režim. Je to pochopitelné, poněvadž nešlo o popravu v pravém slova smyslu. Nicméně i osoby, které byly ubity při výsleších, ve vězeních, v lágrech či zabity při pokusu přejít státní hranice, patří mezi oběti komunistické totality. Na tento fakt se při výčtu obětí často zapomíná.
(zdroj Deník Právo 23.11.2013 - Petr Jirák - Střední a Východní Morava - str. 13)

Zdroje (mimo informací z desek):
Deník Právo 23.11.2013 - Petr Jirák - Střední a Východní Morava - str. 13

VPM:
hrob - Přerov, okres Přerov


Vaše komentáře, připomínky, návrhy či doplnění zasílejte prosím na monument@vets.cz.