Násedlovice
Pomník Obětem 1. a 2. světové války
Levá strana památníku:
Na památku těm
kteří milovali vlast
a pro spravedlnost její
šli se bít.
Zemřeli však dřív,
než mohli srdce
k boji vytasit.
FRANTIŠEK DOBEŠ 23.VI.1920
KAREL ŠEMORA 16.XII.1921
byli popraveni Německými okupanty
14.XI.1944 v Praze
U paty památníku:
SPOLUŽÁKOVI
VALA FRANT.
Pravá strana památníku:
ПАСВЯЩАЕТСЯ 53 РУССКИМ
ГЕРОЯМБ,КОТОРИЕ ПАЛИ В БОЯХ
С НЕМЕСКИМИ ОКУПАНТАМИ
ЗА СВОБОДУ ВСЕХ ПОРАБОШЕННЫХ
НАРОДОВ И ЗА ОСВОБОЖДЕНИЕ
НАШЕГО СЕЕЛА В АПРЕЛЕ 1945 ГОДА
БЛАГОДАРНЫЕ ГРАЖДАНЕ
СЕЛА НАСЕДЛОВИЦЕ
53 RUSKÝM HRDINŮM,
kteří bojovali za svobodu
proti německým okupantům
a padli v dubnu 1945 v bojích o naší obec
věnují občané Násedlovští
Deska mezi památníky:
NA PAMÁTKU
PADLÝM
Z I.SVĚTOVÉ VÁLKY
A ČS. LEGIONÁŘŮM
V roce 2018 byly přidány tyto desky:
PADLÍ I. SVĚTOVÉ VÁLKY
BABÁČEK ANTONÍN
BAJÁK JAN č. 20
BAJÁK JAN č. 33
BENEŠ FRANTIŠEK
BENEŠ TOMÁŠ
BUCHLOVSKÝ FRANTIŠEK
DOBEŠ ALBERT
DOBEŠ BOHUSLAV
DOBEŠ FRANTIŠEK
DOBEŠ KAREL
DOBEŠ TOMÁŠ
HANÁK ŠTEFAN
HEROLD JOSEF
HOVĚZÁK JOSEF
JAKOUBEK JIŘÍ
JANOUŠEK VÁCLAV
KONEČNÝ BARTOLOMĚJ
KUMER JAN
LAIGOT HAVEL
LOUBAL JOSEF
MALINSKÝ FRANTIŠEK
MARŠÁLEK JOSEF
NĚMEC JOSEF
PETRÁŠ RUDOLF
POLÁČEK FRANTIŠEK
POLÁČEK JOSEF
POLÁK JAKUB
SOPŮCH JOSEF
STŘEŠTÍK MARTIN
ŠVAŇHAL FRANTIŠEK
ŠVAŇHAL JAN
TROUBIL VÁCLAV
TROUBIL VAVŘINEC
LEGIONÁŘI I. SVĚTOVÉ VÁLKY
BENEŠ TOMÁŠ
DOBEŠ FRANTIŠEK
FRONEK RUDOLF
HANÁK ANTONÍN
HANÁK FRANTIŠEK
HAŠKA PAVEL
LOJKA FRANTIŠEK
LOUBAL JOSEF
OUDA FRANTIŠEK
POLÁČEK ŠTĚPÁN
PUK FRANTIŠEK
STŘEŠTÍK JOSEF
SVĚTNIČKA FRANTIŠEK
ŠVAŇHAL JOSEF
TRUMPEŠ JOSEF
V roce 2018, při výročí 100 let republiky, byly přidány desky se jmennými seznamy padlých a legionářů 1. světové války.
Centrální evidence válečných hrobů: je evidován, CZE-6210-13874
Souřadnice: N49°0'43.78'' E16°57'36.68'' - přibližná pozice dle adresy
Pomník přidal: Petr Něnička, MILITARY MUZEUM GENERÁLA SERGĚJE JANA INGRA
Doplnění informací: Brigita Petrášová
Příprava dat: Petr Válek
Pomník Rudolf Hanisch a Mario Kulík
LETOUN, KTERÝ K ZEMI SE ŘÍTÍ,
VÍCE SE NEVRACÍ
POSLUŠNI ZÁKONU
POLOŽILI TRAGICKY NA TOMTO POLI
DNE 22.8.1935 SVÉ MLADÉ ŽIVOTY
DVA LETCI ČS.
RUDA HANISCH MARIO KULÍK
*28.6.1913 *8.3.1913
KDO KRÁČÍŠ KOLEM,
VZPOMEŇ JEJICH SVĚTLÉ PAMÁTKY.
Pomník stojí u bývalého polního letiště, v blízkosti místa, kde oba letci zahynuli.
Zde výtah ze zprávy vyšetřovací komise (jak jej uveřejnil historik Václav Hanák, který vše popsal ve své práci Letecké neštěstí u Karlína, uveřejněné v publikaci Forum Brunense, ročník 2007): Letci svobodník Rudolf Hanisch a desátník aspirant Mario Kulík od 2. leteckého pluku v Olomouci z 5. letky - dostali 22. srpna ve 4.30 rozkaz provést zadýmování letiště v Telnici. Start ve 4 hodiny 45 minut. Dvoumístný dálkozvědný lehký bombardovací letoun Letov Š-16r.3 při rozjezdu nepatrně zachytil podvozkem o betonovou skruž meliorační studny. Letoun vystoupal do výšky asi dvaceti metrů, a zdálo se, že se vrací na letiště, aby byl zjištěn rozsah poškození. Nad letištěm se letoun náhle zřítil a dopadl na letoun ŠB-16.9, který byl připravován ke startu. Posádka letounu zahynula. Obě letadla shořela.
Dne 23.8.1935 vyšel v Moravských novinách o havárii tento článek:
Smrt dvou brněnských letců v poslední den manévrů
Co vypravuje místo katastrofy. - Poslední večeře. - Jak došlo k neštěstí? - Tragické předtuchy nešťastného letce. - Květy zasypané rakve.
Ve čtvrtek ráno havaroval na polním letišti u Karlína poblíž Čejče letoun Š 16 r-3 s posádkou pilotem-svobodníkem Rudolfem Hanischem z Králova Pole a pozorovatelem desátníkem-aspirantem Mario Kulíkem ze Žabovřesk, oba od leteckého pluku 2 v Olomouci. Při havárii se letoun vzňal a posádka uhořela. (Úř. zpráva)
Brno 23. srpna. Je již odtroubeno. Silnicemi od Hodonína k Brnu spěchají zaprášené motocykly, drnčí lehké tanky, supají těžká nákladní auta. Všude osmahlé mladé tváře. Ale na jednom místě silnice pod kopečkem, na němž se bělá víska Násedlovice, leckerá veselá tvář zvážní, leckerá ruka ukáže z auta vpravo do polí, jež se svažují v mírnou a prostrannou dolinku. Uprostřed strniska ještě svěžího ční tam stoh slámy a kus dál se cosi černá. Hlouček lidí. U cesty pod stromy další. Stojí. Ano, tam se to stalo. To hrozné neštěstí, při němž dva mladí letci zahynuli a dva velké stroje shořely. Hodně hodin už uplynulo od toho děsivého okamžiku, ale kraj je jím stále stejně silně zdrcen. Muži zří tiše a vážně, ženy mají smutek v očích. V Násedlovicích stojí všichni před domy u silnice. Děti a dívky drží v rukou kytice květin. Čekají, až nešťastné letce povezou nahoru na jejich hřbitůvek, aby na rakve narychlo stlučené z prostých prken, položily své květy jako projev úcty a díku těm neznámým dvěma chlapcům, kteří několik dní kroužili nad jejich krajem.
Také vesnička Karlín, jež leží několik set kroků od polního letiště, kde došlo časně ráno ke katastrofě, je vzrušena a ve smutku. Právě tam postavili na nákladním autu ohořelý předek jednoho letadla. To ostatní bylo odvezeno v jiném autu, a poslední trosky leží ještě na strnisku, uprostřed velikého žároviště. Zde několik zprohýbaných drátů, tam úlomek očazené roury, kus žebroví křídla, a támhle na obvodu černého kruhu urvaná vrtule, zlomená, ale ohněm téměř nedotčená. Nadporučík autoroty a letecký četař, kteří tu konají smutnou službu, hledí vážně k vypálené zemi. A když četař jmenuje své zahynulé druhy (je to jediné, co chtějí či mohou říci, a my se na víc neptáme), několikrát se mu láme hlas. Němá bolest mužů bývá největší...
Zpět do Karlína! Kde bydleli ti nešťastní letci od pondělka, kdy si zde zřídili manévrové letiště? U Tomáše Latyna číslo 7. Je to hned na kraji osady. Hospodyně v čistém slováckém kroji přišla otevřít. Ano, bydlili tu se svými druhy. Hodní chlapci to byli, pořádní. Ve středu večer jim nasmažila vajíček (říká tomu škvařenice), jak si přáli. "Pak psali ještě karetky domů. Chudáci rodiče! Karetky ještě nepřišly, a oni už sú nebozí!" lituje ženička srdečně se slzami v očích. Ráno ke 4. hodině vstali, rozloučili se, protože už měli odtud odletět, a šli ke svým strojům. A potom k 5. hodině všechny vyděsila hrozná rána. To náhle jedno letadlo spadlo s nějakých 20 metrů dolů, právě druhému na ocas. A shořelo to všechno i s letci. "A jak se ti dva nešťastní chlapci jmenovali?" "Já jsem se jich neptala. Že su zvědavá Eva, řekli by!" prohlašuje hospodyně rezolutně a ještě dodává s povzdechem: "Ti ostatní letci dnes ani jíst nechtěli. Oni byli všichni dohromady jako bratři. Nesla jsem v poledne buchty jejich panu štábnímu, ale on se na ně ani nepodíval a povídá mně : Já nebudu kolik dní jíst, než na tu hrůzu trochu zapomenu!"
Z vyprávění vesničanů, z nichž někteří se stali svědky katastrofy, lze si utvořit představu, jak asi k neštěstí došlo, nikoliv však o jeho příčině. To je ostatně věcí úředního vyšetřování a jakékoliv dohady by tu naprosto nebyly na místě. Tedy: Ve čtvrtek před 5. hodinou měly odstartovat k poslednímu letu z manévrového letiště u Karlína zbylé tři stroje. První odletěl hladce, druhý rovněž odstartoval, ale pilot zakroužil nad letištěm a místo stoupání do výšky začal klesat, jako by zjistil nějakou závadu. Náhle se stroj zřítil kolmo dolů, právě na poslední letoun, jenž už měl motor v chodu na zkoušku. Jeho pilot sotva stačil odskočit. Náraz, výbuch, plameny. Vše shořelo v té děsivé výhni pěti hektolitrů benzínu. Letec i pozorovatel ovšem též. Pilot svobodník Hanisch byl sežehnut k nepoznání, pozorovatel desátník-aspirant Kulík dopadl trochu od ohniska katastrofy, ale přes to utrpěl naprosto smrtelné popáleniny, hlavně na trupu a končetinách, takže byl rovněž okamžitě mrtev. O velikém štěstí může mluvit pozorovatel druhého letadla, jenž ještě nebyl na svém místě. Jinak zahynul též, neboť plameny je okamžitě zničily a z jeho zavazadla, jež tam měl připraveno, zbyl sotva popel.
Je zvláštní, že nešťastný pilot Hanisch, jinak hoch živý a veselý, měl podivnou zálibu ve sbírání snímků z leteckých katastrof. Měl jich doma v Král. Poli celé album, a nechyběl v něm ani obrázek dvou letců, kteří uhořeli ve svém stroji. Je to jen děsivá náhoda, že i on se svým druhem sešel navlas stejnou smrtí? V Karlíně pak nejeden z domácích lidí leccos vyprávěl, co by ukazovalo na jakési předsmrtné tušení. Pilot Hanisch prý komusi prohlásil, že už ho létání tak netěší, nezúčastnil se veselé večerní zábavy svých druhů, a s nastoupením do stroje prý jaksi dlouho otálel. Věru, nebyl by to první případ osudových tuch před náhlou smrtí.
V márnici násedlovického hřbitůvku leží dvě rakve, zasypané květy a skropené soucitnými slzami dobrého slováckého lidu. Čekali na převezení do Brna, kde budou pozůstatky obou nešťastných letců navždy odevzdány zemi, od níž se chtěli ve svém stroji odpoutat co nejdál k modrým výšinám, věčně k sobě volajícím lidské Ikary.
Souřadnice: N49°0'43.78'' E16°57'36.68'' - přibližná pozice dle adresy
Pomník přidal: Petr Kudláček
Pamětní deska Obětem 1. světové války
PADLÝM NAŠÍM HRDINŮM
1914 1918
TOMÁŠ BENEŠ 10.9.1914
FRANT. BENEŠ 17.9.1914
JAN BAJÁK 20.8.1914
JAN BAJÁK 20.8.1917
FRANT. BUCHLOVSKÝ 20.11.1914
JOSEF HEROLD 25.4.1917
JAN KUMR 20.8.1915
BART. KONEČNÝ 26.6. 191?
HAVEL LAIGOT 20.5.1915
JAKUB POLÁK ?.6.1918
RUDOLF PETRÁŠ 19.11.1914
FRANT. ŠVAŇHAL ?0.9.1917
JAN ŠVAŇHAL 15.7.1918
JOSEF SOPOUCH N 1914
VÁCLAV TROUBIL 1.1.1918
JIŘÍ JAKOUBEK 15.6.1917
FRANT. MALINSKÝ N 1916
část textu z fotky nečitelná
Centrální evidence válečných hrobů: je evidován, CZE-6210-13875
Souřadnice: N49°0'43.78'' E16°57'36.68'' - přibližná pozice dle adresy
Pomník přidal: Petr Něnička, MILITARY MUZEUM GENERÁLA SERGĚJE JANA INGRA
Příprava dat: Petr Válek