Zuberec
Pomník Ján Šiška
NA TOMTO MIESTE
POLOŽIL SVOJ ŽIVOT PRI POMOCI
PARTIZÁNSKEMU HNUTIU OBČAN
JÁN ŠIŠKA
NAR. 30.1.1869
ZAHYNUL 8.11.1944
VĎAČNÍ SPOLUOBČANIA A OVZPB
Souřadnice: N49°15'36.43'' E19°36'51.34'' - přibližná pozice dle adresy
VPM přidal: Ing.Milan Ostrovský
Hřbitov Obětí 2. světové války - partyzánů
… z lásky, čo i hviezdy stmelila,
pre slobodu vlasti.
NA VEČNÚ PAMÄŤ
DVADSIATIM
SLOVANSKÝM PARTIZÁNOM
PADLÝM V ROHÁČOCH
ZA SLOV. NÁR. POVSTANIA
20. ПАРТИЗАНАМ
ИЗ СЛОВАКИИ, ЧЕХИИ И СССР
ПАВШИМ ЗА НОВЫЕ ИДЕИ
1944-1945
SP
Stanislaw
MAJEWSKI
DZIENNIKARZ-LITERAT
UCZESNIK
SLOWACKIEGO POWSTANIA
NARODOWEGO
VICEPREZES TOWARZYSTWA
POLSKA-SLOWACIA
Zmarl 22.10.2001
w wieku 72 lat
NEB.
Stanislaw
MAJEWSKI
NOVINÁR-LITERÁT
ÚČASTNIK
SLOVENSKÉHO NÁRODNÉHO
POVSTANIA
PODPREDSEDA SPOLOČNOSTI
POLSKO-SLOVENSKO
Zomrel 22.10.2001
vo veku 72 rokov
Souřadnice: N49°15'36.43'' E19°36'51.34'' - přibližná pozice dle adresy
VPM přidal: Ing.Milan Ostrovský
Partyzánská nemocnice
Partyzánská nemocnice pod Salatínem
Ve srubu partyzánské nemocnice pod Salatínem žilo, od první dekády prosince 1944 do 12. února 1945, 14 zraněných partyzánů, které ošetřovaly dvě zdravotní sestry a medik ve funkci lékaře. Ranění zde byli umístěni, i s ošetřujícím personálem, velením I. československé partyzánské brigády M. R. Štefánika, které byl velitelem P. A. Veličko. Všichni obyvatelé srubu byli odkázáni jen na sebe samé. Neměli potraviny ani léky. Jedinou jejich záchranou před smrtí hladem byl náhodně objevený kůň a malé množství hrachu. Velmi přísně vymezená denní dávka na osobu byla 10 hrášků a asi 100 g koňského masa. Jediným léčivem byl hypermangan /manganistan draselný/, jako antiseptická látka. Hlavními lékařskými nástroji při operacích byly: kapesní nožík, pilka, pinzeta a jehla. S těmito nástroji byly partyzánovi Olejnikovovi amputované, bez umrtvení, všechny prsty na nohách, protože mu hrozila smrt otravou po omrznutí nohou.
Z raněných nikdo nezemřel. Když spotřebovali všechny zásoby potravin, rozhodl se kolektiv partyzánů vyslat medika Bernáta pro pomoc k Rudé armádě do Zakopaného. Záchranné akce se ujala polská horská služba TOPR /Tatrzanskie Ochotnicza Pogotowia Ratunkowe/. Za nesmírně těžkých terénních podmínek se podařilo 11. a 12. února 1945 přepravit všechny raněné partyzány i s jejich ošetřovateli z partyzánské nemocnice pod Salatínem do Zakopaného. Záchrannou akci ztěžovala krutá zima roku 1945.
Partyzánská nemocnice byla mnohokrát popsána v novinách a časopisech. Psal o ní Konstantin Simonov v povídce „Ve Vysokých Tatrách“, P. A. Veličko v knize „Tatry nezapomínají“, Jozef Kapeniak v sáze „Rod Gasianicov“, Alfonz Filar v knize „U podnóža Tatr“ a Václav Cibula v knize „Tatry mého srdce“.
S tématikou partyzánské nemocnice byly natočené i tři filmy – slovenský „Patnáct životů“, polský „Biekitny krzyž“ v režii Andrzeje Munka a polský videofilm „Na ratunek“ v režii Krzysztofa Poše.
Osazenstvo partyzánské nemocnice:
Juraj Bernát – medik
Božena Šimanová - zdravotní sestra
Katarína Šimanová – zdravotní sestra
ranění a nemocní partyzáni
Jozef Holeša – Slovák
Miťka Brodin – Rus
Tkačenko – Rus
Ján Repiščák – Slovák
Selezňov – Rus
Maxim Olejnikov – Ukrajinec
Alexej – Rus
Viktor Čubarov – Ukrajinec
Tichon Sidniakov – Rus
kapitán Sokolov – Rus
Anton Guta – Slovák
Ivan Rešetňov – Rus
Rudolf Budoš – Slovák
Ján Kuchárik – Slovák
Členové polské horské služby TOPR, kteří se zúčastnili záchranné akce:
Zbigniew Korosadowicz
Józef Faden
Wladyslaw Gasienica
Stanislaw Gasienica Byrcyn
Jan Gasienica Tomków
Jakub Gasienica Wawrytko
Stanislaw Gasienica Wawrytko
Wojciech Gasienica Wawrytko
Stanislaw Majerczyk
Stanislaw Marusarz
Jan Stopka Ceberniak
Marian Szeligiewicz
Szymon Zarycki
Marian Woyna Oriewicz
Souřadnice: N49°15'36.43'' E19°36'51.34'' - přibližná pozice dle adresy
VPM přidal: Ing.Milan Ostrovský
