Flossenbürg

Pamětní deska Obětem 2. světové války

  • + o skupině VPM (GE, Flossenbürg)
    • Flossenbürg, Gedächtnisallee, Německo
      koncentrační tábor
      souřadnice muzea: 49°44'10.53"N, 12°21'18.81"E

      Tábor Flossenbürg byl otevřen počátkem května 1938 a jeho první vězňové byli přivezeni z Dachau. Původně byl určen pro údajné kriminální a asociální vězně. Volba místa poblíž československé hranice nebyla náhodná - již v této době plánovalo německé vedení a armáda zničení Československa. Velkou roli však hrála též přítomnost významných granitových nalezišť, neboť Flossenbürg patřil mezi tábory, jejichž cílem bylo maximální využití otrocké síly vězňů ve prospěch válečného zbrojení nacistického Německa.
      Ačkoli byl původně počet vězňů plánován na 1600, byla již rok po založení jeho kapacita zvýšena na 3 tisíce. I přes různá rozšíření byl tábor neustále přeplněn - v poslední fázi jeho existence v roce 1945 v něm bylo v hrozných podmínkách natěsnáno až 15 tisíc vězňů. První vězňové tábora patřili mezi tzv. kriminální, přičemž se jednalo jak o těžké zločince, tak o lidi, kteří se do konfliktu s nacistickým režimem dostali kvůli drobným přestupkům. Později však byli do tábora posíláni též němečtí političtí vězňové z Dachau a Sachsenhausenu, kteří brzy tvořili zhruba třetinu všech vězňů. Kriminální vězňové však obsadili všechny vý znamné táborové pozice a zelení kápové se tak stávali nástrojem nacistického teroru vůči ostatním vězňům. V roce 1943 bylo v táboře vězněno na 4 tisíce - převážně politických - vězňů: především Poláků, sovětských zajatců, Čechů, Belgičanů, Francouzů a Holanďanů. Od poloviny roku 1944 byli do tábora deportováni též židovští vězňové, kteří měli být před svým plánovaným zavražděním využiti na otrocké práce.
      Počátkem roku 1945 byla do Flossenbürgu převezena skupina tzv. Sonderhäftlinge (zvláštních vězňů), do níž patřili příslušníci vojenského odboje a vysocí představitelé různých států. Byli vězněni odděleně od ostatních vězňů a mnoho z nich zde bylo popraveno, mj. tzv. mužové 20. července 1944, tedy členové skupiny, jež se pokusila spáchat atentát na Hitlera.
      Zpočátku většina vězňů pracovala v granitových lomech - z jimi vytěženého kamene byly stavěny mnohé nacistické monumentální stavby, např. tzv. Reichsparteitagsgelände (areál pro zasedání říšského sjezdu NSDAP) v Norimberku. Po začátku války se těžiště využívání vězňů začalo přesouvat ke zbrojní výrobě: od února 1943 byla část vězňů nasazena na otrocké práce v nově zřízených výrobních halách firmy Messerschmitt na výrobu stíhačky Bf 109. Tábor expandoval také geograficky: postupně bylo zřízeno více než sto jeho poboček v Bavorsku, Sasku a západních a severních Čechách.
      Nacistům však nešlo o racionální využití pracovní síly vězňů, ale spíše o jejich zničení prací. Vězňové pracovali v nelidských podmínkách, bez dostatečné stravy a za neustálé šikany ze strany kápů. Za dobu jeho existence táborem prošlo zhruba 100 tisíc vězňů, z nichž zde prokazatelně zemřelo zhruba 30 tisíc. Vzhledem ke zmatku v evidenci na konci války však zemřelých bylo pravděpodobně ještě více. Již od léta 1944 se tábor Flossenbürg stal cílem tzv. evakuačních transportů, pochodů smrti z táborů uzavíraných kvůli postupu spojeneckých vojenských sil. Od 17. dubna 1945 byl z Flossenbürgu vypraven první pochod smrti, jehož cílem bylo Dachau. Postupně bylo vyhn&aacut e;no více než 10 tisíc vyhladovělých a zesláblých vězňů, kteří ve více kolonách procházeli bavorským venkovem. Po skončení války bylo podél cest objeveno asi 5 tisíc mrtvých.
      Když 23. dubna 1945 do tábora vstoupili američtí vojáci, našli zde zhruba 1600 zesláblých vězňů, z nichž však část na následky věznění zemřela ještě v následujících týdnech.
      (Zdroj: www.holocaust.cz)

      Bylo zde umučeno, popraveno či utýráno 3 784 čs. občanů. Mezi zde uvězněnými byli např.: Radomír Faltýnek, František Hájek, Ferdinand Knobloch, Ota Matoušek, Jan Přidal, Oldřich Müller (*24.7.1903, č. 1171), Ondřej Müller (*12.1.1915, č. 48597), Otakar Müller (*25.9.1912, č. 42942, +10.1.1945) aj., z nichž někteří zde zahynuli.
    • Zobrazit všechna VPM ve skupině
Autor: Vladimír Štrupl, 02.04.2016
Umístění: Flossenbürg, v areálu bývalého koncentračního tábora
Nápis:
na stěnách v kapli jsou státní znaky s počtem obětí

Centrální evidence válečných hrobů: není evidován
Pomník přidal: Vladimír Štrupl
Příprava dat: Vladimír Štrupl

Pamětní deska Obětem 2. světové války

  • + o skupině VPM (GE, Flossenbürg)
    • Flossenbürg, Gedächtnisallee, Německo
      koncentrační tábor
      souřadnice muzea: 49°44'10.53"N, 12°21'18.81"E

      Tábor Flossenbürg byl otevřen počátkem května 1938 a jeho první vězňové byli přivezeni z Dachau. Původně byl určen pro údajné kriminální a asociální vězně. Volba místa poblíž československé hranice nebyla náhodná - již v této době plánovalo německé vedení a armáda zničení Československa. Velkou roli však hrála též přítomnost významných granitových nalezišť, neboť Flossenbürg patřil mezi tábory, jejichž cílem bylo maximální využití otrocké síly vězňů ve prospěch válečného zbrojení nacistického Německa.
      Ačkoli byl původně počet vězňů plánován na 1600, byla již rok po založení jeho kapacita zvýšena na 3 tisíce. I přes různá rozšíření byl tábor neustále přeplněn - v poslední fázi jeho existence v roce 1945 v něm bylo v hrozných podmínkách natěsnáno až 15 tisíc vězňů. První vězňové tábora patřili mezi tzv. kriminální, přičemž se jednalo jak o těžké zločince, tak o lidi, kteří se do konfliktu s nacistickým režimem dostali kvůli drobným přestupkům. Později však byli do tábora posíláni též němečtí političtí vězňové z Dachau a Sachsenhausenu, kteří brzy tvořili zhruba třetinu všech vězňů. Kriminální vězňové však obsadili všechny vý znamné táborové pozice a zelení kápové se tak stávali nástrojem nacistického teroru vůči ostatním vězňům. V roce 1943 bylo v táboře vězněno na 4 tisíce - převážně politických - vězňů: především Poláků, sovětských zajatců, Čechů, Belgičanů, Francouzů a Holanďanů. Od poloviny roku 1944 byli do tábora deportováni též židovští vězňové, kteří měli být před svým plánovaným zavražděním využiti na otrocké práce.
      Počátkem roku 1945 byla do Flossenbürgu převezena skupina tzv. Sonderhäftlinge (zvláštních vězňů), do níž patřili příslušníci vojenského odboje a vysocí představitelé různých států. Byli vězněni odděleně od ostatních vězňů a mnoho z nich zde bylo popraveno, mj. tzv. mužové 20. července 1944, tedy členové skupiny, jež se pokusila spáchat atentát na Hitlera.
      Zpočátku většina vězňů pracovala v granitových lomech - z jimi vytěženého kamene byly stavěny mnohé nacistické monumentální stavby, např. tzv. Reichsparteitagsgelände (areál pro zasedání říšského sjezdu NSDAP) v Norimberku. Po začátku války se těžiště využívání vězňů začalo přesouvat ke zbrojní výrobě: od února 1943 byla část vězňů nasazena na otrocké práce v nově zřízených výrobních halách firmy Messerschmitt na výrobu stíhačky Bf 109. Tábor expandoval také geograficky: postupně bylo zřízeno více než sto jeho poboček v Bavorsku, Sasku a západních a severních Čechách.
      Nacistům však nešlo o racionální využití pracovní síly vězňů, ale spíše o jejich zničení prací. Vězňové pracovali v nelidských podmínkách, bez dostatečné stravy a za neustálé šikany ze strany kápů. Za dobu jeho existence táborem prošlo zhruba 100 tisíc vězňů, z nichž zde prokazatelně zemřelo zhruba 30 tisíc. Vzhledem ke zmatku v evidenci na konci války však zemřelých bylo pravděpodobně ještě více. Již od léta 1944 se tábor Flossenbürg stal cílem tzv. evakuačních transportů, pochodů smrti z táborů uzavíraných kvůli postupu spojeneckých vojenských sil. Od 17. dubna 1945 byl z Flossenbürgu vypraven první pochod smrti, jehož cílem bylo Dachau. Postupně bylo vyhn&aacut e;no více než 10 tisíc vyhladovělých a zesláblých vězňů, kteří ve více kolonách procházeli bavorským venkovem. Po skončení války bylo podél cest objeveno asi 5 tisíc mrtvých.
      Když 23. dubna 1945 do tábora vstoupili američtí vojáci, našli zde zhruba 1600 zesláblých vězňů, z nichž však část na následky věznění zemřela ještě v následujících týdnech.
      (Zdroj: www.holocaust.cz)

      Bylo zde umučeno, popraveno či utýráno 3 784 čs. občanů. Mezi zde uvězněnými byli např.: Radomír Faltýnek, František Hájek, Ferdinand Knobloch, Ota Matoušek, Jan Přidal, Oldřich Müller (*24.7.1903, č. 1171), Ondřej Müller (*12.1.1915, č. 48597), Otakar Müller (*25.9.1912, č. 42942, +10.1.1945) aj., z nichž někteří zde zahynuli.
    • Zobrazit všechna VPM ve skupině
Autor: Vladimír Štrupl, 02.04.2016
Umístění: Flossenbürg, v areálu bývalého koncentračního tábora
Nápis:
ZUM GEDENKEN AN DIE SUDETEN-
DEUTSCHEN SOZIALDEMOKRATEN,
DIE WEGEN IHRES EINSATZES FŰR
FREIHEIT, GERECHTIGKEIT UND
SOLIDARITÄT SOWIE FŰR IHRE
TREUE ZUR ARBEITERBEWEGUNG IN
DER ERSTEN TSCHECHOSLOWAKISCHEN
REPUBLIK GEFANGENSCHAFT UND
TOD IN DIESEM LAGER ERLEIDEN
MUSSTEN.

IM APRIL 2009

GESSINNUNGSGEMEINSCHAFT
SUDETENDEUTSCHER SOZIALDEMOKRATEN
"DIE SELIGER-GEMEINDE E. V."
Poznámka:

Na památku sudetoněmeckých sociálních demokratů, kteří kvůli svému boji za svobodu, spravedlnost a solidaritu, jakož i za svou věrnost k dělnickému hnutí v První Československé republice byli vězněni a zemřeli v tomto táboře. (Překlad PhDr. Ladislava Tahovská)

V dubnu 2009
Spolek sudetoněmeckých sociálních demokratů


Centrální evidence válečných hrobů: není evidován
Pomník přidal: Vladimír Štrupl
Příprava dat: Vladimír Štrupl

Pamětní deska Rudolf Novák

  • + o skupině VPM (GE, Flossenbürg)
    • Flossenbürg, Gedächtnisallee, Německo
      koncentrační tábor
      souřadnice muzea: 49°44'10.53"N, 12°21'18.81"E

      Tábor Flossenbürg byl otevřen počátkem května 1938 a jeho první vězňové byli přivezeni z Dachau. Původně byl určen pro údajné kriminální a asociální vězně. Volba místa poblíž československé hranice nebyla náhodná - již v této době plánovalo německé vedení a armáda zničení Československa. Velkou roli však hrála též přítomnost významných granitových nalezišť, neboť Flossenbürg patřil mezi tábory, jejichž cílem bylo maximální využití otrocké síly vězňů ve prospěch válečného zbrojení nacistického Německa.
      Ačkoli byl původně počet vězňů plánován na 1600, byla již rok po založení jeho kapacita zvýšena na 3 tisíce. I přes různá rozšíření byl tábor neustále přeplněn - v poslední fázi jeho existence v roce 1945 v něm bylo v hrozných podmínkách natěsnáno až 15 tisíc vězňů. První vězňové tábora patřili mezi tzv. kriminální, přičemž se jednalo jak o těžké zločince, tak o lidi, kteří se do konfliktu s nacistickým režimem dostali kvůli drobným přestupkům. Později však byli do tábora posíláni též němečtí političtí vězňové z Dachau a Sachsenhausenu, kteří brzy tvořili zhruba třetinu všech vězňů. Kriminální vězňové však obsadili všechny vý znamné táborové pozice a zelení kápové se tak stávali nástrojem nacistického teroru vůči ostatním vězňům. V roce 1943 bylo v táboře vězněno na 4 tisíce - převážně politických - vězňů: především Poláků, sovětských zajatců, Čechů, Belgičanů, Francouzů a Holanďanů. Od poloviny roku 1944 byli do tábora deportováni též židovští vězňové, kteří měli být před svým plánovaným zavražděním využiti na otrocké práce.
      Počátkem roku 1945 byla do Flossenbürgu převezena skupina tzv. Sonderhäftlinge (zvláštních vězňů), do níž patřili příslušníci vojenského odboje a vysocí představitelé různých států. Byli vězněni odděleně od ostatních vězňů a mnoho z nich zde bylo popraveno, mj. tzv. mužové 20. července 1944, tedy členové skupiny, jež se pokusila spáchat atentát na Hitlera.
      Zpočátku většina vězňů pracovala v granitových lomech - z jimi vytěženého kamene byly stavěny mnohé nacistické monumentální stavby, např. tzv. Reichsparteitagsgelände (areál pro zasedání říšského sjezdu NSDAP) v Norimberku. Po začátku války se těžiště využívání vězňů začalo přesouvat ke zbrojní výrobě: od února 1943 byla část vězňů nasazena na otrocké práce v nově zřízených výrobních halách firmy Messerschmitt na výrobu stíhačky Bf 109. Tábor expandoval také geograficky: postupně bylo zřízeno více než sto jeho poboček v Bavorsku, Sasku a západních a severních Čechách.
      Nacistům však nešlo o racionální využití pracovní síly vězňů, ale spíše o jejich zničení prací. Vězňové pracovali v nelidských podmínkách, bez dostatečné stravy a za neustálé šikany ze strany kápů. Za dobu jeho existence táborem prošlo zhruba 100 tisíc vězňů, z nichž zde prokazatelně zemřelo zhruba 30 tisíc. Vzhledem ke zmatku v evidenci na konci války však zemřelých bylo pravděpodobně ještě více. Již od léta 1944 se tábor Flossenbürg stal cílem tzv. evakuačních transportů, pochodů smrti z táborů uzavíraných kvůli postupu spojeneckých vojenských sil. Od 17. dubna 1945 byl z Flossenbürgu vypraven první pochod smrti, jehož cílem bylo Dachau. Postupně bylo vyhn&aacut e;no více než 10 tisíc vyhladovělých a zesláblých vězňů, kteří ve více kolonách procházeli bavorským venkovem. Po skončení války bylo podél cest objeveno asi 5 tisíc mrtvých.
      Když 23. dubna 1945 do tábora vstoupili američtí vojáci, našli zde zhruba 1600 zesláblých vězňů, z nichž však část na následky věznění zemřela ještě v následujících týdnech.
      (Zdroj: www.holocaust.cz)

      Bylo zde umučeno, popraveno či utýráno 3 784 čs. občanů. Mezi zde uvězněnými byli např.: Radomír Faltýnek, František Hájek, Ferdinand Knobloch, Ota Matoušek, Jan Přidal, Oldřich Müller (*24.7.1903, č. 1171), Ondřej Müller (*12.1.1915, č. 48597), Otakar Müller (*25.9.1912, č. 42942, +10.1.1945) aj., z nichž někteří zde zahynuli.
    • Zobrazit všechna VPM ve skupině
Autor: Vladimír Štrupl, 02.04.2016
Umístění: Flossenbürg, v areálu bývalého koncentračního tábora, v budově krematoria
Nápis:
MUDr. RUDOLF NOVÁK
český lékař - tschechischer Arzt

*15.3.1908 +26.1.1945

Centrální evidence válečných hrobů: není evidován
Pomník přidal: Vladimír Štrupl
Příprava dat: Vladimír Štrupl

Pamětní mohyla

  • + o skupině VPM (GE, Flossenbürg)
    • Flossenbürg, Gedächtnisallee, Německo
      koncentrační tábor
      souřadnice muzea: 49°44'10.53"N, 12°21'18.81"E

      Tábor Flossenbürg byl otevřen počátkem května 1938 a jeho první vězňové byli přivezeni z Dachau. Původně byl určen pro údajné kriminální a asociální vězně. Volba místa poblíž československé hranice nebyla náhodná - již v této době plánovalo německé vedení a armáda zničení Československa. Velkou roli však hrála též přítomnost významných granitových nalezišť, neboť Flossenbürg patřil mezi tábory, jejichž cílem bylo maximální využití otrocké síly vězňů ve prospěch válečného zbrojení nacistického Německa.
      Ačkoli byl původně počet vězňů plánován na 1600, byla již rok po založení jeho kapacita zvýšena na 3 tisíce. I přes různá rozšíření byl tábor neustále přeplněn - v poslední fázi jeho existence v roce 1945 v něm bylo v hrozných podmínkách natěsnáno až 15 tisíc vězňů. První vězňové tábora patřili mezi tzv. kriminální, přičemž se jednalo jak o těžké zločince, tak o lidi, kteří se do konfliktu s nacistickým režimem dostali kvůli drobným přestupkům. Později však byli do tábora posíláni též němečtí političtí vězňové z Dachau a Sachsenhausenu, kteří brzy tvořili zhruba třetinu všech vězňů. Kriminální vězňové však obsadili všechny vý znamné táborové pozice a zelení kápové se tak stávali nástrojem nacistického teroru vůči ostatním vězňům. V roce 1943 bylo v táboře vězněno na 4 tisíce - převážně politických - vězňů: především Poláků, sovětských zajatců, Čechů, Belgičanů, Francouzů a Holanďanů. Od poloviny roku 1944 byli do tábora deportováni též židovští vězňové, kteří měli být před svým plánovaným zavražděním využiti na otrocké práce.
      Počátkem roku 1945 byla do Flossenbürgu převezena skupina tzv. Sonderhäftlinge (zvláštních vězňů), do níž patřili příslušníci vojenského odboje a vysocí představitelé různých států. Byli vězněni odděleně od ostatních vězňů a mnoho z nich zde bylo popraveno, mj. tzv. mužové 20. července 1944, tedy členové skupiny, jež se pokusila spáchat atentát na Hitlera.
      Zpočátku většina vězňů pracovala v granitových lomech - z jimi vytěženého kamene byly stavěny mnohé nacistické monumentální stavby, např. tzv. Reichsparteitagsgelände (areál pro zasedání říšského sjezdu NSDAP) v Norimberku. Po začátku války se těžiště využívání vězňů začalo přesouvat ke zbrojní výrobě: od února 1943 byla část vězňů nasazena na otrocké práce v nově zřízených výrobních halách firmy Messerschmitt na výrobu stíhačky Bf 109. Tábor expandoval také geograficky: postupně bylo zřízeno více než sto jeho poboček v Bavorsku, Sasku a západních a severních Čechách.
      Nacistům však nešlo o racionální využití pracovní síly vězňů, ale spíše o jejich zničení prací. Vězňové pracovali v nelidských podmínkách, bez dostatečné stravy a za neustálé šikany ze strany kápů. Za dobu jeho existence táborem prošlo zhruba 100 tisíc vězňů, z nichž zde prokazatelně zemřelo zhruba 30 tisíc. Vzhledem ke zmatku v evidenci na konci války však zemřelých bylo pravděpodobně ještě více. Již od léta 1944 se tábor Flossenbürg stal cílem tzv. evakuačních transportů, pochodů smrti z táborů uzavíraných kvůli postupu spojeneckých vojenských sil. Od 17. dubna 1945 byl z Flossenbürgu vypraven první pochod smrti, jehož cílem bylo Dachau. Postupně bylo vyhn&aacut e;no více než 10 tisíc vyhladovělých a zesláblých vězňů, kteří ve více kolonách procházeli bavorským venkovem. Po skončení války bylo podél cest objeveno asi 5 tisíc mrtvých.
      Když 23. dubna 1945 do tábora vstoupili američtí vojáci, našli zde zhruba 1600 zesláblých vězňů, z nichž však část na následky věznění zemřela ještě v následujících týdnech.
      (Zdroj: www.holocaust.cz)

      Bylo zde umučeno, popraveno či utýráno 3 784 čs. občanů. Mezi zde uvězněnými byli např.: Radomír Faltýnek, František Hájek, Ferdinand Knobloch, Ota Matoušek, Jan Přidal, Oldřich Müller (*24.7.1903, č. 1171), Ondřej Müller (*12.1.1915, č. 48597), Otakar Müller (*25.9.1912, č. 42942, +10.1.1945) aj., z nichž někteří zde zahynuli.
    • Zobrazit všechna VPM ve skupině
Autor: Vladimír Štrupl, 02.04.2016
Umístění: Flossenbürg, v areálu bývalého koncentračního tábora
Nápis:
Nápisy na deskách, vsazených do země kolem mohyly:
THESE ARE THE ASHES
AND BONES
FROM MASS-BURNINGS.

ICI REPOSENT
LES CENDRES ET OSSEMENTS
DES INCINERES EN MASSE.

TU LEŽA
POPIOŁY I KOŚCI
MASOWEGO SPALENIA
ZWŁOK.

(Zde leží kosti a popel z hromadně spálených obětí.)
Poznámka:

mohyla byla vytvořena z popela obětí v tzv. Údolí smrti, v těsné blízkosti popraviště


Centrální evidence válečných hrobů: není evidován
Pomník přidal: Vladimír Štrupl

Památné místo - popraviště

  • + o skupině VPM (GE, Flossenbürg)
    • Flossenbürg, Gedächtnisallee, Německo
      koncentrační tábor
      souřadnice muzea: 49°44'10.53"N, 12°21'18.81"E

      Tábor Flossenbürg byl otevřen počátkem května 1938 a jeho první vězňové byli přivezeni z Dachau. Původně byl určen pro údajné kriminální a asociální vězně. Volba místa poblíž československé hranice nebyla náhodná - již v této době plánovalo německé vedení a armáda zničení Československa. Velkou roli však hrála též přítomnost významných granitových nalezišť, neboť Flossenbürg patřil mezi tábory, jejichž cílem bylo maximální využití otrocké síly vězňů ve prospěch válečného zbrojení nacistického Německa.
      Ačkoli byl původně počet vězňů plánován na 1600, byla již rok po založení jeho kapacita zvýšena na 3 tisíce. I přes různá rozšíření byl tábor neustále přeplněn - v poslední fázi jeho existence v roce 1945 v něm bylo v hrozných podmínkách natěsnáno až 15 tisíc vězňů. První vězňové tábora patřili mezi tzv. kriminální, přičemž se jednalo jak o těžké zločince, tak o lidi, kteří se do konfliktu s nacistickým režimem dostali kvůli drobným přestupkům. Později však byli do tábora posíláni též němečtí političtí vězňové z Dachau a Sachsenhausenu, kteří brzy tvořili zhruba třetinu všech vězňů. Kriminální vězňové však obsadili všechny vý znamné táborové pozice a zelení kápové se tak stávali nástrojem nacistického teroru vůči ostatním vězňům. V roce 1943 bylo v táboře vězněno na 4 tisíce - převážně politických - vězňů: především Poláků, sovětských zajatců, Čechů, Belgičanů, Francouzů a Holanďanů. Od poloviny roku 1944 byli do tábora deportováni též židovští vězňové, kteří měli být před svým plánovaným zavražděním využiti na otrocké práce.
      Počátkem roku 1945 byla do Flossenbürgu převezena skupina tzv. Sonderhäftlinge (zvláštních vězňů), do níž patřili příslušníci vojenského odboje a vysocí představitelé různých států. Byli vězněni odděleně od ostatních vězňů a mnoho z nich zde bylo popraveno, mj. tzv. mužové 20. července 1944, tedy členové skupiny, jež se pokusila spáchat atentát na Hitlera.
      Zpočátku většina vězňů pracovala v granitových lomech - z jimi vytěženého kamene byly stavěny mnohé nacistické monumentální stavby, např. tzv. Reichsparteitagsgelände (areál pro zasedání říšského sjezdu NSDAP) v Norimberku. Po začátku války se těžiště využívání vězňů začalo přesouvat ke zbrojní výrobě: od února 1943 byla část vězňů nasazena na otrocké práce v nově zřízených výrobních halách firmy Messerschmitt na výrobu stíhačky Bf 109. Tábor expandoval také geograficky: postupně bylo zřízeno více než sto jeho poboček v Bavorsku, Sasku a západních a severních Čechách.
      Nacistům však nešlo o racionální využití pracovní síly vězňů, ale spíše o jejich zničení prací. Vězňové pracovali v nelidských podmínkách, bez dostatečné stravy a za neustálé šikany ze strany kápů. Za dobu jeho existence táborem prošlo zhruba 100 tisíc vězňů, z nichž zde prokazatelně zemřelo zhruba 30 tisíc. Vzhledem ke zmatku v evidenci na konci války však zemřelých bylo pravděpodobně ještě více. Již od léta 1944 se tábor Flossenbürg stal cílem tzv. evakuačních transportů, pochodů smrti z táborů uzavíraných kvůli postupu spojeneckých vojenských sil. Od 17. dubna 1945 byl z Flossenbürgu vypraven první pochod smrti, jehož cílem bylo Dachau. Postupně bylo vyhn&aacut e;no více než 10 tisíc vyhladovělých a zesláblých vězňů, kteří ve více kolonách procházeli bavorským venkovem. Po skončení války bylo podél cest objeveno asi 5 tisíc mrtvých.
      Když 23. dubna 1945 do tábora vstoupili američtí vojáci, našli zde zhruba 1600 zesláblých vězňů, z nichž však část na následky věznění zemřela ještě v následujících týdnech.
      (Zdroj: www.holocaust.cz)

      Bylo zde umučeno, popraveno či utýráno 3 784 čs. občanů. Mezi zde uvězněnými byli např.: Radomír Faltýnek, František Hájek, Ferdinand Knobloch, Ota Matoušek, Jan Přidal, Oldřich Müller (*24.7.1903, č. 1171), Ondřej Müller (*12.1.1915, č. 48597), Otakar Müller (*25.9.1912, č. 42942, +10.1.1945) aj., z nichž někteří zde zahynuli.
    • Zobrazit všechna VPM ve skupině
Autor: Vladimír Štrupl, 02.04.2016
Umístění: Flossenbürg, v areálu bývalého koncentračního tábora
Nápis:
TU MASOWO
ROZSTRZELIWANO
WIEZNIÓW
PRISONERS WERE SHOT IN
MASS HERE
HIER WURDEN DIE HAFTLINGE
MASSENWEISE ERSCHOSSEN

(zde se hromadně popravovalo)

+ 73 296
Poznámka:

Zahynulo zde 73 296 vězňů 16 národů.


Centrální evidence válečných hrobů: není evidován
Pomník přidal: Vladimír Štrupl
Příprava dat: Vladimír Štrupl

Kenotaf František Folprecht

  • + o skupině VPM (GE, Flossenbürg)
    • Flossenbürg, Gedächtnisallee, Německo
      koncentrační tábor
      souřadnice muzea: 49°44'10.53"N, 12°21'18.81"E

      Tábor Flossenbürg byl otevřen počátkem května 1938 a jeho první vězňové byli přivezeni z Dachau. Původně byl určen pro údajné kriminální a asociální vězně. Volba místa poblíž československé hranice nebyla náhodná - již v této době plánovalo německé vedení a armáda zničení Československa. Velkou roli však hrála též přítomnost významných granitových nalezišť, neboť Flossenbürg patřil mezi tábory, jejichž cílem bylo maximální využití otrocké síly vězňů ve prospěch válečného zbrojení nacistického Německa.
      Ačkoli byl původně počet vězňů plánován na 1600, byla již rok po založení jeho kapacita zvýšena na 3 tisíce. I přes různá rozšíření byl tábor neustále přeplněn - v poslední fázi jeho existence v roce 1945 v něm bylo v hrozných podmínkách natěsnáno až 15 tisíc vězňů. První vězňové tábora patřili mezi tzv. kriminální, přičemž se jednalo jak o těžké zločince, tak o lidi, kteří se do konfliktu s nacistickým režimem dostali kvůli drobným přestupkům. Později však byli do tábora posíláni též němečtí političtí vězňové z Dachau a Sachsenhausenu, kteří brzy tvořili zhruba třetinu všech vězňů. Kriminální vězňové však obsadili všechny vý znamné táborové pozice a zelení kápové se tak stávali nástrojem nacistického teroru vůči ostatním vězňům. V roce 1943 bylo v táboře vězněno na 4 tisíce - převážně politických - vězňů: především Poláků, sovětských zajatců, Čechů, Belgičanů, Francouzů a Holanďanů. Od poloviny roku 1944 byli do tábora deportováni též židovští vězňové, kteří měli být před svým plánovaným zavražděním využiti na otrocké práce.
      Počátkem roku 1945 byla do Flossenbürgu převezena skupina tzv. Sonderhäftlinge (zvláštních vězňů), do níž patřili příslušníci vojenského odboje a vysocí představitelé různých států. Byli vězněni odděleně od ostatních vězňů a mnoho z nich zde bylo popraveno, mj. tzv. mužové 20. července 1944, tedy členové skupiny, jež se pokusila spáchat atentát na Hitlera.
      Zpočátku většina vězňů pracovala v granitových lomech - z jimi vytěženého kamene byly stavěny mnohé nacistické monumentální stavby, např. tzv. Reichsparteitagsgelände (areál pro zasedání říšského sjezdu NSDAP) v Norimberku. Po začátku války se těžiště využívání vězňů začalo přesouvat ke zbrojní výrobě: od února 1943 byla část vězňů nasazena na otrocké práce v nově zřízených výrobních halách firmy Messerschmitt na výrobu stíhačky Bf 109. Tábor expandoval také geograficky: postupně bylo zřízeno více než sto jeho poboček v Bavorsku, Sasku a západních a severních Čechách.
      Nacistům však nešlo o racionální využití pracovní síly vězňů, ale spíše o jejich zničení prací. Vězňové pracovali v nelidských podmínkách, bez dostatečné stravy a za neustálé šikany ze strany kápů. Za dobu jeho existence táborem prošlo zhruba 100 tisíc vězňů, z nichž zde prokazatelně zemřelo zhruba 30 tisíc. Vzhledem ke zmatku v evidenci na konci války však zemřelých bylo pravděpodobně ještě více. Již od léta 1944 se tábor Flossenbürg stal cílem tzv. evakuačních transportů, pochodů smrti z táborů uzavíraných kvůli postupu spojeneckých vojenských sil. Od 17. dubna 1945 byl z Flossenbürgu vypraven první pochod smrti, jehož cílem bylo Dachau. Postupně bylo vyhn&aacut e;no více než 10 tisíc vyhladovělých a zesláblých vězňů, kteří ve více kolonách procházeli bavorským venkovem. Po skončení války bylo podél cest objeveno asi 5 tisíc mrtvých.
      Když 23. dubna 1945 do tábora vstoupili američtí vojáci, našli zde zhruba 1600 zesláblých vězňů, z nichž však část na následky věznění zemřela ještě v následujících týdnech.
      (Zdroj: www.holocaust.cz)

      Bylo zde umučeno, popraveno či utýráno 3 784 čs. občanů. Mezi zde uvězněnými byli např.: Radomír Faltýnek, František Hájek, Ferdinand Knobloch, Ota Matoušek, Jan Přidal, Oldřich Müller (*24.7.1903, č. 1171), Ondřej Müller (*12.1.1915, č. 48597), Otakar Müller (*25.9.1912, č. 42942, +10.1.1945) aj., z nichž někteří zde zahynuli.
    • Zobrazit všechna VPM ve skupině
Autor: Vladimír Štrupl, 02.04.2016
Umístění: Flossenbürg, v areálu bývalého koncentračního tábora
Nápis:
FRANTIŠEK FOLPRECHT
*8.8.1910 +22.4.1945

Centrální evidence válečných hrobů: není evidován
Pomník přidal: Vladimír Štrupl
Příprava dat: Vladimír Štrupl

Kenotaf Zdeněk Bašta

  • + o skupině VPM (GE, Flossenbürg)
    • Flossenbürg, Gedächtnisallee, Německo
      koncentrační tábor
      souřadnice muzea: 49°44'10.53"N, 12°21'18.81"E

      Tábor Flossenbürg byl otevřen počátkem května 1938 a jeho první vězňové byli přivezeni z Dachau. Původně byl určen pro údajné kriminální a asociální vězně. Volba místa poblíž československé hranice nebyla náhodná - již v této době plánovalo německé vedení a armáda zničení Československa. Velkou roli však hrála též přítomnost významných granitových nalezišť, neboť Flossenbürg patřil mezi tábory, jejichž cílem bylo maximální využití otrocké síly vězňů ve prospěch válečného zbrojení nacistického Německa.
      Ačkoli byl původně počet vězňů plánován na 1600, byla již rok po založení jeho kapacita zvýšena na 3 tisíce. I přes různá rozšíření byl tábor neustále přeplněn - v poslední fázi jeho existence v roce 1945 v něm bylo v hrozných podmínkách natěsnáno až 15 tisíc vězňů. První vězňové tábora patřili mezi tzv. kriminální, přičemž se jednalo jak o těžké zločince, tak o lidi, kteří se do konfliktu s nacistickým režimem dostali kvůli drobným přestupkům. Později však byli do tábora posíláni též němečtí političtí vězňové z Dachau a Sachsenhausenu, kteří brzy tvořili zhruba třetinu všech vězňů. Kriminální vězňové však obsadili všechny vý znamné táborové pozice a zelení kápové se tak stávali nástrojem nacistického teroru vůči ostatním vězňům. V roce 1943 bylo v táboře vězněno na 4 tisíce - převážně politických - vězňů: především Poláků, sovětských zajatců, Čechů, Belgičanů, Francouzů a Holanďanů. Od poloviny roku 1944 byli do tábora deportováni též židovští vězňové, kteří měli být před svým plánovaným zavražděním využiti na otrocké práce.
      Počátkem roku 1945 byla do Flossenbürgu převezena skupina tzv. Sonderhäftlinge (zvláštních vězňů), do níž patřili příslušníci vojenského odboje a vysocí představitelé různých států. Byli vězněni odděleně od ostatních vězňů a mnoho z nich zde bylo popraveno, mj. tzv. mužové 20. července 1944, tedy členové skupiny, jež se pokusila spáchat atentát na Hitlera.
      Zpočátku většina vězňů pracovala v granitových lomech - z jimi vytěženého kamene byly stavěny mnohé nacistické monumentální stavby, např. tzv. Reichsparteitagsgelände (areál pro zasedání říšského sjezdu NSDAP) v Norimberku. Po začátku války se těžiště využívání vězňů začalo přesouvat ke zbrojní výrobě: od února 1943 byla část vězňů nasazena na otrocké práce v nově zřízených výrobních halách firmy Messerschmitt na výrobu stíhačky Bf 109. Tábor expandoval také geograficky: postupně bylo zřízeno více než sto jeho poboček v Bavorsku, Sasku a západních a severních Čechách.
      Nacistům však nešlo o racionální využití pracovní síly vězňů, ale spíše o jejich zničení prací. Vězňové pracovali v nelidských podmínkách, bez dostatečné stravy a za neustálé šikany ze strany kápů. Za dobu jeho existence táborem prošlo zhruba 100 tisíc vězňů, z nichž zde prokazatelně zemřelo zhruba 30 tisíc. Vzhledem ke zmatku v evidenci na konci války však zemřelých bylo pravděpodobně ještě více. Již od léta 1944 se tábor Flossenbürg stal cílem tzv. evakuačních transportů, pochodů smrti z táborů uzavíraných kvůli postupu spojeneckých vojenských sil. Od 17. dubna 1945 byl z Flossenbürgu vypraven první pochod smrti, jehož cílem bylo Dachau. Postupně bylo vyhn&aacut e;no více než 10 tisíc vyhladovělých a zesláblých vězňů, kteří ve více kolonách procházeli bavorským venkovem. Po skončení války bylo podél cest objeveno asi 5 tisíc mrtvých.
      Když 23. dubna 1945 do tábora vstoupili američtí vojáci, našli zde zhruba 1600 zesláblých vězňů, z nichž však část na následky věznění zemřela ještě v následujících týdnech.
      (Zdroj: www.holocaust.cz)

      Bylo zde umučeno, popraveno či utýráno 3 784 čs. občanů. Mezi zde uvězněnými byli např.: Radomír Faltýnek, František Hájek, Ferdinand Knobloch, Ota Matoušek, Jan Přidal, Oldřich Müller (*24.7.1903, č. 1171), Ondřej Müller (*12.1.1915, č. 48597), Otakar Müller (*25.9.1912, č. 42942, +10.1.1945) aj., z nichž někteří zde zahynuli.
    • Zobrazit všechna VPM ve skupině
Autor: Vladimír Štrupl, 02.04.2016
Umístění: Flossenbürg, v areálu bývalého koncentračního tábora
Nápis:
ZDENĚK BAŠTA
*12.2.1922
Vícemilice
+11.3.1945
Obertraubling

Centrální evidence válečných hrobů: není evidován
Pomník přidal: Vladimír Štrupl
Příprava dat: Vladimír Štrupl

Kenotaf Obětem 2. světové války

  • + o skupině VPM (GE, Flossenbürg)
    • Flossenbürg, Gedächtnisallee, Německo
      koncentrační tábor
      souřadnice muzea: 49°44'10.53"N, 12°21'18.81"E

      Tábor Flossenbürg byl otevřen počátkem května 1938 a jeho první vězňové byli přivezeni z Dachau. Původně byl určen pro údajné kriminální a asociální vězně. Volba místa poblíž československé hranice nebyla náhodná - již v této době plánovalo německé vedení a armáda zničení Československa. Velkou roli však hrála též přítomnost významných granitových nalezišť, neboť Flossenbürg patřil mezi tábory, jejichž cílem bylo maximální využití otrocké síly vězňů ve prospěch válečného zbrojení nacistického Německa.
      Ačkoli byl původně počet vězňů plánován na 1600, byla již rok po založení jeho kapacita zvýšena na 3 tisíce. I přes různá rozšíření byl tábor neustále přeplněn - v poslední fázi jeho existence v roce 1945 v něm bylo v hrozných podmínkách natěsnáno až 15 tisíc vězňů. První vězňové tábora patřili mezi tzv. kriminální, přičemž se jednalo jak o těžké zločince, tak o lidi, kteří se do konfliktu s nacistickým režimem dostali kvůli drobným přestupkům. Později však byli do tábora posíláni též němečtí političtí vězňové z Dachau a Sachsenhausenu, kteří brzy tvořili zhruba třetinu všech vězňů. Kriminální vězňové však obsadili všechny vý znamné táborové pozice a zelení kápové se tak stávali nástrojem nacistického teroru vůči ostatním vězňům. V roce 1943 bylo v táboře vězněno na 4 tisíce - převážně politických - vězňů: především Poláků, sovětských zajatců, Čechů, Belgičanů, Francouzů a Holanďanů. Od poloviny roku 1944 byli do tábora deportováni též židovští vězňové, kteří měli být před svým plánovaným zavražděním využiti na otrocké práce.
      Počátkem roku 1945 byla do Flossenbürgu převezena skupina tzv. Sonderhäftlinge (zvláštních vězňů), do níž patřili příslušníci vojenského odboje a vysocí představitelé různých států. Byli vězněni odděleně od ostatních vězňů a mnoho z nich zde bylo popraveno, mj. tzv. mužové 20. července 1944, tedy členové skupiny, jež se pokusila spáchat atentát na Hitlera.
      Zpočátku většina vězňů pracovala v granitových lomech - z jimi vytěženého kamene byly stavěny mnohé nacistické monumentální stavby, např. tzv. Reichsparteitagsgelände (areál pro zasedání říšského sjezdu NSDAP) v Norimberku. Po začátku války se těžiště využívání vězňů začalo přesouvat ke zbrojní výrobě: od února 1943 byla část vězňů nasazena na otrocké práce v nově zřízených výrobních halách firmy Messerschmitt na výrobu stíhačky Bf 109. Tábor expandoval také geograficky: postupně bylo zřízeno více než sto jeho poboček v Bavorsku, Sasku a západních a severních Čechách.
      Nacistům však nešlo o racionální využití pracovní síly vězňů, ale spíše o jejich zničení prací. Vězňové pracovali v nelidských podmínkách, bez dostatečné stravy a za neustálé šikany ze strany kápů. Za dobu jeho existence táborem prošlo zhruba 100 tisíc vězňů, z nichž zde prokazatelně zemřelo zhruba 30 tisíc. Vzhledem ke zmatku v evidenci na konci války však zemřelých bylo pravděpodobně ještě více. Již od léta 1944 se tábor Flossenbürg stal cílem tzv. evakuačních transportů, pochodů smrti z táborů uzavíraných kvůli postupu spojeneckých vojenských sil. Od 17. dubna 1945 byl z Flossenbürgu vypraven první pochod smrti, jehož cílem bylo Dachau. Postupně bylo vyhn&aacut e;no více než 10 tisíc vyhladovělých a zesláblých vězňů, kteří ve více kolonách procházeli bavorským venkovem. Po skončení války bylo podél cest objeveno asi 5 tisíc mrtvých.
      Když 23. dubna 1945 do tábora vstoupili američtí vojáci, našli zde zhruba 1600 zesláblých vězňů, z nichž však část na následky věznění zemřela ještě v následujících týdnech.
      (Zdroj: www.holocaust.cz)

      Bylo zde umučeno, popraveno či utýráno 3 784 čs. občanů. Mezi zde uvězněnými byli např.: Radomír Faltýnek, František Hájek, Ferdinand Knobloch, Ota Matoušek, Jan Přidal, Oldřich Müller (*24.7.1903, č. 1171), Ondřej Müller (*12.1.1915, č. 48597), Otakar Müller (*25.9.1912, č. 42942, +10.1.1945) aj., z nichž někteří zde zahynuli.
    • Zobrazit všechna VPM ve skupině
Autor: Vladimír Štrupl, 21.05.2012
Umístění: Flossenbürg, v areálu bývalého koncentračního tábora, v tzv. Údolí smrti, poblíž popraviště a mohyly
Nápis:
1939-1945

ABY SE ZRODIL
SVĚT LIDŠTĚJŠÍ
NELIDSKY
ZDE ZAHYNULO
3784
ČECHŮ

Centrální evidence válečných hrobů: není evidován
Pomník přidal: Vladimír Štrupl
Příprava dat: Vladimír Štrupl