Zliv

Dolní náměstí, Tyršova

Pomník Obětem 1. a 2. světové války

Autor: Josef Kazík, 07.06.2015
Umístění: Zliv, Dolní náměstí
Nápis:
NA PAMĚŤ
PADLÝCH VOJÍNŮ
VE
SVĚTOVÉ VÁLCE
1914-1918

(pravá strana)
HAJNÝ JOS. poručík
MAREK ANT.
KUKAČKA JOS.
PRAŽÁK JAN
BÁRTA ADOLF
BOUDA JAN
ROUŠAL KAREL
MAZANEC FR.
VANDA JOS.
TUPÝ ŠTĚP.
PECKA JOS.
NOVOTNÝ TOM.
KŘÍHA VOJT.
ZIKA JOS.
ZIKA FR.
VOBR JAN
FREJKA JAN
ČAPEK KAREL

(levá strana)
MICHAL JAN
PETERKA VÁC.
MALÍK VÁC.
MARŠÁLEK J. důst. zást.
BENEŠ VÁC.
VAVERA VÁC.
MOTHEJL JOS.
ŠÍMA JOS.
MOTHEJL FR.
VANĚK VÁC.
IROVSKÝ JOS.
PETERKA FR.
LEŠTINA FR.
MAZANEC V.
KOLAFA KAREL
HOLUB JAK.

(levá strana)
PENC JAN
CARDOVÁ MARK.
ČERVENKA OSK.
ČERVENKOVÁ MAR.
ČERVENKA JAR.
ČERVENKOVÁ ZD.
KLINBERGER ST.
KLINBERGEROVÁ B.

zemřeli abychom my žili

Centrální evidence válečných hrobů: je evidován, CZE-3102-34089
Pomník přidal: Josef Kazík

Hrob Vojtěch Kříha

Autor: Petr Kudláček, 22.09.2018
Umístění: Zliv, Tyršova, hřbitov
Nápis:
PRO VĚDU, NAŠE NÁRODNÍ LETECTVÍ A
SLÁVU ČESKÉHO JMÉNA
ZEMŘEL DNE 6.III. 1930
ČET. POL. PIL. LET. VOJTĚCH KŘÍHA LET. PL. 1 TGM
VE VĚKU 29 LET

NEDÁME ZAHYNOUTI
PAMÁTCE
SVÝCH VELKÝCH SYNŮ-
NEB NAVĚKY UMŘE TEN,
KDO BUDE ZAPOMENUT
LETCI 3. LETKY
Poznámka:

Fotografie - Petr Kudláček a Sylva Drahanová

Pilot čet. Vojtěch Kříha od 3. letky LP1 (letecký pluk T.G.Masaryka), nar. 6.11.1907, zahynul při srážce letadel nad Prahou - Bohnicemi dne 6.3.1930. Stalo se to při vojenské přehlídce u příležitosti narozenin prezidenta republiky T.G.Masaryka, proto se o nehodě hodně psalo v novinách.

V ranních Lidových novinách ze 7.3.1930 je psáno (zjevné chyby jsou opraveny): Tragické neštěstí letecké. Praha 6. března. K dnešní přehlídce pražské posádky chystaly letecké oddíly malé překvapení: chtěly se objevit nad hradem ve formaci písmen T.M. Bohužel, mohla být provedena jen část této demonstrace. Skupina, jíž velel štábní kapitán Malkovský a která měla tvořit písmeno M. octla se mezi Trójí a Bohnicemi, kde se ve výši 1500 m formovala, v nízkých mracích, přičemž se dvě letadla srazila a zřítila se na okraj bohnické silnice. Jeden z pozorovatelů při pádu vyskočil. Na zemi byli nalezeni délesloužící četaři Cabalka a Kříha a četař aspirant Matejka mrtvi, čtvrtý z nešťastných letců do večera nalezen nebyl. Je to podporučík Josef Bečka.

V odpoledních Lidových novinách ze 7.3.1930 je psáno (zjevné chyby jsou opraveny): Letecké neštěstí u Prahy. Čtyři letci zahynuli při srážce letadel. Včera v 15.45 hod. stalo se nad Bohnicemi u Prahy velké letecké neštěstí. Srazily se tam dva vojenské letouny. Podrobnosti neštěstí oznámily již ranní Lidové noviny. Večer byla zjištěna jména čtyř letců, kteří při neštěstí zahynuli. Jsou to délesloužící četař-pilot Jaroslav Cabalka a pozorovatel podporučík Josef Bečka, kteří zahynuli v letounu Ab-111.81. Na druhém stroji Ab-111.90 zahynuli délesloužící četař-pilot Kříha a pozorovatel četař-aspirant Jiří Matějka. Jeden z nešťastných letců, četař Cabalka, snažil se zachránit skokem s letadla padákem. Padák se mu však neotevřel a Cabalka se při pádu na zem zabil.

V novinách Pozor ze dne 15.3.1930 vyšel článek: Úřední zpráva o velké leteckém neštěstí u Bohnic. Praha 14. března. Ministerstvo národní obrany sděluje výsledek šetření o leteckém neštěstí, které se přihodilo 6. března při skupinovém letu nad Bohnicemi. Příčiny neštěstí byly vyšetřovány jak normální komisí leteckého pluku č. 1, tak členy poradního sboru pro bezpečnost v letectví. Obě komise pracovaly paralelně a konstatovaly toto:
1. Nácvik skupin byl prováděn již od ledna t.r. za vedení škpt. Malkovského. Skupinové lety, třebaže početnější, úplně zapadaly do rámce leteckého výcviku. Vzdálenost letounů do stran byla nařízena 30 metrů; předepsáno jest minimálně 20 metrů. Posádky letounů byly pečlivě vybrány a během výcviku byli letci ne plně vyhovující zaměněni. Délosloužící četař Vojtěch (sic) i četař Cabalka Jaroslav byli velmi dobří a spolehliví letci. Výcvik pilotní ukončili před 1 a půl rokem. Let nastoupili v úplném zdraví, jak též podpisem potvrdili.
2. Příčiny neštěstí byly tyto: Pravděpodobně následkem neočekávaného lokálního nárazu větrného ze strany a současného sražení letounu Ab-111.81 dolů, tento letoun vybočil do levé strany a narazil levou stranou do křídel letounu Ab-111.90. Po tomto nárazu dali piloti obou letounů plný plyn a snažili se letouny vytáhnouti do výše. Letoun Ab-111.81 byl však pokažen, takže se znovu převrátil a poznovu narazil do kormidel letounu Ab-111.90, které deformoval. Při tomto druhém nárazu vypadl pozorovatel četař aspirant Jiří Matějka. Po té šly oba letouny v nepravidelných vývrtkách k zemi, když se před tím od sebe oddělily. Letouny dopadly na zem ve vzdálenosti 560 kroků od sebe. komise došly k názoru, že po obou srážkách letounů posádky byly již pravděpodobně raněny, snad i v bezvědomí, takže nebyli schopni použít padáků. Pouze pilotovi Cabalkovi se podařilo vyskočiti (neb byl z letadla ve vývrtce vymrštěn), avšak v poměrně malé výši necelých 100 metrů nad zemí, takže se sice padák vytáhl z brašny, ale k úplnému rozevření a zabrzdění rychlosti pádu dojít nemohlo, protože padák funguje bezpečně teprve při skocích z výše skorem 200 metrů. Pokud se týká povětrnostních poměrů, v kritickou dobu byly úplně normální.

V časopisu L+K 2013, č. 11, v článku Vzpomínky prvorepublikového pilota, vzpomíná na ten den pilot Václav Kubec, který tehdy taky letěl: Patnáct hodin deset minut dne šestého března roku jeden tisíc devět set třicet. Dá se to napsat docela zkráceně, a sice 6.3.1930 v 15.10, ale to datum pro mne musí být celé, neboť se mi vrylo tak významně do paměti, jako máloco jiného. Tedy! V tuto chvilku byl na pražském letišti nezvyklý a také málokdy vídaný ruch a šum. Ani letecké dny, kolik jich kdy bylo, ani přehlídky na letišti neměly nikdy tolik letounů, pohybujících se po ploše letiště, jako šestý březen. Na start se řadily dvě veliké eskadry letectva. První dvoumístná, asi 40 letounů a druhá jednomístná a také tolik. Vzduch se chvěl bouří motorů a sotva vyběhlá jarní travička se pod proudy hvízdajícího větru od vrtulí vyděšeně krčila k zemi. 15.20 start! Běží skupina první, sotva se odlepí, žene se za ní druhá, třetí. V jedné z těch skupinek, jako vedoucí číslo sedím já se svou Ab-11.70 a hledím co nejdříve dohonit skupinu předcházející, abych se s ní i těmi ostatními sloučil v jedinou kupředu letící masu. Konečně jsme se srovnali. Máme 600 m výšky. Tak se mi v té velkoskupině zdá, že není hukot motorů ani slyšet a jakési podivné ticho, jistě větší, než když letím sám, rozprostírá se kolem mne. Nevysoko nad námi se válí kupy šedých mraků a dole leží v dolíku jako na dlani trochu stisknutá naše zlatá Praha. Jistěže tisíce a tisíce očí hledí právě v tu chvilku nahoru, na veliké hučící mračno, ženoucí se pod nebem velikou rychlostí kupředu. Ty oči jako by každý z nás na sobě cítil, protože je to na celé skupině patrné: jak přesně se drží, jak úzkostlivě každý dbá, aby vypadala co nejkrásněji. Přeletěli jsme Prahu, a točíme se pomalým obloukem zpět, abychom v jiné formaci proletěli tutéž dráhu. Skupina se točí jako obrovský kolotoč a rozvíjí se jako had. Už nastupujeme znovu. Je právě 15.55 hodin. Jen ještě dva letouny přede mnou se přiblíží trochu k sobě a nové seskupení bude hotovo. Dívám se na ně, jak se přibližují. Všechno další následovalo jako rána do hlavy. Jako na povel vyrazily proti sobě a vzápětí vrtule levého letounu drtí bok letounu pravého. Byly to jen krátké vteřiny, ve kterých se to vše odehrálo. Kusy křídel, stovky třísek rozlétávajících se na všechny strany, lidská těla, která se mezi tím vším mihla k ničemu nepoutána, a potom to všechno zmizelo v propasti pod námi. Vzduch byl zase čistý jako dříve, jen skupina se nepatrně zakolísala, aby za několik minut dostala rozchod. Cabalka, Kříha, Bečka, Matějka - a čtyři lůžka na světnici zůstala ten večer prázdná.

Další na stránkách Wikipedie; v článku Letecké nehody vojenských strojů České a Československé republiky. https://cs.wikipedia.org/wiki/Leteck%C3%A9_nehody_vojensk%C3%BDch_stroj%C5%AF_%C4%8Cesk%C3%A9_a_%C4%8Ceskoslovensk%C3%A9_republiky


Centrální evidence válečných hrobů: není evidován
Pomník přidal: Petr Kudláček

Hrob Jan Kropáček

Autor: Petr Kudláček, 22.08.2018
Umístění: Zliv, Tyršova, hřbitov
Nápis:
ZDE V PÁNU ODPOČÍVÁ
JENDA KROPÁČEK
POLNÍ PILOT SVOBODNÍK LET. PLUKU Č. 6
V PROSTĚJOVĚ
* 15. ŘIJNA 1908 VE ZLIVI
TRAGICKY ZAHYNUL DNE 26.3.1930 POD TROSKAMI
LETOUNU PŘI PLNĚNÍ SVÉ TĚŽKÉ POVINNOSTI
SPI SLADCE DRAZE MILOVANÝ SYNU
A BRATŘE
NEPLAČ MATKO OTČE BRATŘE PRO MNE
ŽE JÁ LEŽÍM V TICHÉM HROBĚ
ZDE MI USTLAL NEBES PÁN
ZDE VÁŠ POKLAD ZAKOPÁN

RODINA KROPÁČKOVA
Poznámka:

Fotografie - Petr Kudláček a Sylva Drahanová

Pilotní žák Jan Kropáček zahynul dne 26.3.1930 při letecké nehodě u Prostějova. Až posmrtně byl jmenován Polním pilotem letcem. Současně s ním zahynul instruktor čet. Vladimír Kapička.

V ranních Lidových novinách ze dne 27.3.1930 vyšel článek plný pouhých dohadů o příčině nehody: Pohroma vojenského letadla u Prostějova. Dva letci se zabili při cvičném letu. Prostějov 26. března. Dnes ráno po 8. hodině odstartovali z letiště vojenského učiliště v Prostějově na lehkém školním letadle Š-18.5, které má dvojí řízení, učitel četař Vladimír Kapička od 1. leteckého pluku a vojín Jan Kropáček od 4. leteckého pluku. Povinností učitele bylo cvičit školní lety v okruhu cvičiště. Četař Kapička absolvoval již dvacet cvičných letů a ve středu byl let se žákem Kropáčkem druhý toho dne. Letadlo po odstartování s letiště letělo směrem k obci Vyšovicům a zde vzneslo se do výše asi 250 m. V tom okamžiku nastala katastrofa. Jak nastala, nelze zjistit, neboť z trosek letadla byl vytažen učitel četař Kapička mrtev s přeraženými údy a roztříštěnou lebkou, vojín Kropáček se zlomenou lebeční kostí a částečně vyhřeznutým mozkem. Jevil ještě známky života a byl proto dopraven do nemocnice. Na místo neštěstí odjela ihned technická komise vojenského leteckého učiliště v Prostějově, která zjistila, že ve výši 250 m nastala u motoru pravděpodobně porucha a to v okamžiku kdy letadlo dostalo se do vývrtky. Četař Kapička chtěl pravděpodobně vývrtku vyrovnat, do čehož mu však nešťastnou náhodou asi zasáhl Kropáček, učitel nemohl motor vyrovnat a letadlo se propadlo. Při pádu na ornou půdu se roztříštilo.
Kropáček byl dopraven do nemocnice, kde svému zranění o 3/4 12 hod. podlehl. 21letý četař Vladimír Kapička, rodem z Mor. Ostravy, byl absolventem školy pro odborný dorost letectva a patřil k nejlepším a nejzkušenějším pilotům - poddůstojníkům. Proto byl též povolán jako učitel letectví do vojenského učiliště v Prostějově. Byl dobrý sportsman, hlavně fotbalista. Pilot-žák vojín Jan Kropáček rodem ze Zlivě u Českých Budějovic, byl nováček a měl absolvováno teprve několik řízení. Odpoledne přijela komise z ministerstva národní obrany se zástupci továrny a vojíny z hlavní letecké dílny v Olomouci, kteří odvezli trosky letadla.

Další na stránkách Wikipedie; v článku Letecké nehody vojenských strojů České a Československé republiky. https://cs.wikipedia.org/wiki/Leteck%C3%A9_nehody_vojensk%C3%BDch_stroj%C5%AF_%C4%8Cesk%C3%A9_a_%C4%8Ceskoslovensk%C3%A9_republiky


Centrální evidence válečných hrobů: není evidován
Pomník přidal: Petr Kudláček