Rejvíz
Pomník Obětem 1. světové války
Die Heimat
ihren toten Heldensohnen,
bedeckt mit Lorbeer
und
betaut mit Tränen!
V roce 2007 bylo okolí památníku vysekáno, odstraněny náletové dřeviny.
Historii nejen rejvízského pomníku zpracoval ve své knize: "Rejvíz a okolí" pan Sotiris JOANIDIS.
V knize uvádí následující:
Kolem Penzionu Rejvíz (Noskovy chaty) vede turistický chodník k pomníku, který byl postaven v r. 1929 na paměť jedenácti rejvízských občanů padlých za první světové války.
28. června se konalo jeho vysvěcení. Je dílem velmi významného předválečného jesenického sochaře Engelberta Kapse (*19.2.1888 Jeseník, †20.12.1975 Regensburg, NSR).
Engelbert v 10 letech osiřel. Navštěvoval odbornou školu kamenickou v Supíkovicích a pak studoval na akademii ve Vídni.
Za 1. světové války sloužil 4 roky na ruské a italské frontě. Po válce otevřel v Supíkovicích (zde se stal v letech 1937-1941 starostou) uměleckou dílnu, ve které realizoval většinu svých prací.
Vytvořil památníky obětem první světové války v Supíkovicích, Branné, Bruntále, Rýmařově, v Bílém Potoce, Mikulovicích, Mohelnici, Jeseníku a na Rejvízu.
Jeho náhrobní architektura a plastiky zdobí hřbitovy v Opavě, Krnově, ve Zlatých Horách aj. Vytvořil řadu bust a také sochy s náboženskou tématikou (Madonu pro Znojmo, Pietu pro Odry aj.). Za 2. světové války sloužil ve vojenském lazaretu, v roce 1946 byl odsunut do Bavorska.
Kapsem vytvořený rejvízský pomník se skládá z pěti kamenných sloupů asi šest metrů vysokých, postavených do pěticípého půdorysu. Na každém ze sloupů je kříž s válečným letopočtem 1914 až 1918. Navzájem jsou tyto sloupy uprostřed spojeny symbolickým pětihranným kalichem hořkosti, na jehož první straně je zobrazeno vtlačeným reliéfem do měděného plechu rozloučení odvedence s rodinou, na druhé ploše jsou zobrazeny tuhé válečné boje, na třetí hrdinova smrt, na čtvrté je vyobrazen anděl smrti a na páté, čelní straně, je nápis v němčině:
„Die Heimat ihren toten Heldensohnen bedeckt mit Lorbeer und betaut mit Tränen“ což v překladu znamená: „Vlast své mrtvé hrdinné syny pokrývá vavřínem slávy a pláče.“
Z Rejvízu za 1. světové války padli:
1. Amand Bannert u Lagov 2. listopadu 1914, syn domkáře Amanda Bannerta.
2. Adolf Geppert, varhaník, ženatý, stolař, zemřel následkem nemoci ve špitále rezervistů v Marienbergu 26. října 1915 a byl převezen na Rejvíz.
3. Karel Gottwald, syn lesního dozorce Josefa, zemřel na následky zranění v opavském lazaretu 24. 11. 1915.
4. Emil Gromes, syn starosty, ženatý, padl na italské frontě 3.8.1916.
5. Reimund Grüner, syn chalupníka Gregora, zemřel následkem průstřelu břicha v polním lazaretu na italské frontě 18.6.1918.
6. Johann Seidel, syn domkáře Franze, padl u Zobirzanku 3.9.1914.
7. Josef Schrot, ženatý, zedník, otec sedmi dětí, padl při ofenzívě u Görlitz 7.5.1915.
8. Viktor Swatosch, syn lesního dělníka Viktora, zemřel v nemocnici v Krnově 28.8.1918.
9. Franz Riedel, syn domkáře Johanna Riedela, pohřešován od 20.12.1915 na haličské frontě.
10. Franz Böhm, nezvěstný.
11. Julius Swatosch, nezvěstný.
Dále autor cituje zápis německého faráře z Hordoúdolské kroniky: „...1.září vypukla válka proti Polsku. V Bojích v Polsku padli 4.9. Alois Brenner a 10.9. Josef Proske...“
Centrální evidence válečných hrobů: je evidován, CZE-7102-07157
Souřadnice: N50°13'36.65'' E17°17'44.74''
Pomník přidal: Jan Kincl
Doplnění informací: Sotiris Joanidis
Hrob Erwin Schroth
Hier ruhet
unser lieber Sohn
und Bruder
Erwin Schroth
Gefr. in einem Gren. Rgt.
gest am 3.6.1944
nach Schwerer Verwundung
im 22. Lebensjahre.
Ruhe in frieden!
Schroth Erwin
Svobodník
*29.08.1922 v Rejvízu
+03.06.1944T v Bergau/Celle, Res.Laz.
Podle informací, které máme k dispozici, je jeho hrob v současné době stále na následujícím místě: Rejvíz - Česká republika.
Zdroj: volksbund.de
Souřadnice: N50°13'50.85'' E17°18'30.9''
Pomník přidal: Jan Kincl
Doplnění informací: Milan Lašťovka, Miroslav Krhounek
Hřbitov zajatců Rudé armády
BOJOVALI ZA NÁS,
AŤ SPÍ
(informační tabule u hřbitova)
Tábor pro zajatce byl vybudován v době, kdy Hitlerovské Německo zahájilo 2. světovou válku. Brannou povinností byli odčerpávání pracovníci z výrobního procesu a tito museli být nahrazováni zajatci. První tábor v Jeseníkách byl zřízen ve Vidlích pod Pradědem v červnu 1940. V tomto roce získala v konkurzu firma J. Nitsche - parní pila ve Vrbně zakázku na postavení několika obytných budov, kůlny pro nářadí, samotku, márnici a samospádného vodovodu v lese na Rejvízu. Celý areál byl pak oplocen a na bráně umístěn nápis: "ARBEIT MACHT FREI".
První zajatci polské armády byli přivezeni do tábora v srpnu 1940. Na podzim následujícího roku byli pak předáni na práci různým soukromým firmám a na jejich místo přivezeni zajatci ze západní Ukrajiny. Jejich počet byl minimálně dvojnásobný proti možné kapacitě ubytování. Zdravotní stav těchto zajatců, jak uvádí zpráva podaná pracovnímu úřadu v Jeseníku, byl již při přepravě velmi špatný. Zajatci v těžkých životních podmínkách živořili a v táboře vypukl tyfus. Za pouhý jeden měsíc od 4.12.1941 do 5.1.1942 zemřelo 17 zajatců. Další 4 v roce 1942, jeden v roce 1943 a dva neznámo kdy. Ve zprávě je rovněž uvedeno, že v průběhu podzimu a zimy musela být vyměněna jedna třetina zajatců pro tělesnou slabost a neschopnost pracovat v tak těžkých podmínkách. Závěr zprávy pak hovoří, že i další přidělovaní zajatci jsou ve velmi zbědovaném stavu. Podle výpovědi tehdejšího lesního správce Huberta Nitscheho zemřeli hladem a na úplavici nejen zajatci, ale i dozorci a jeden lesní.
V květnu roku 1944 byli zajatci z Rejvízu odsunuti do prostoru Moravské Třebové. Na jejich místo, po upravě vnitřních prostorů budov, vybudování umývárny a po prověření celkového stavu tábora zvláštní komisí, byli přesunuti zajatci anglické armády. Dávky jídel byly lepší, rovněž byly i příznivější pracovní normy a od září 1944 jím byly přiděleny přídavky jídla pro těžce pracující. V lednu 1945 bylo v táboře 50 anglických a francouzských zajatců a 25 příslušníků Todtovy organizace.
V roce 1963 byl na základě rozhodnutí odboru kultury Okresního národního výboru v Bruntále prohlášen "Lesní hřbitov sovětských zajatců " kulturní památkou.
Podoba Lesního Ruského hřbitova prošla od roku 1948 mnoha změnami ovlivněnými zejména politickým klimatem příslušné doby. V roce 1999 Lesy České republiky, s.p., Hradec Králové, jež vykonávají v tomto pozemku právo hospodaření, zajistily podle návrhu Sotirise Joanidise celkovou rekonstrukci.
(seznam pohřbených na inf. tabuli)
Kiril Demidjenko, 1.5.1900, Šupjeky, 4.1. 1942
Ivan Kaverin, 18.8.1911, St. Jurjeva, 30.12.1941
Filip Mitjajev, 8.10.1901, Suchoje, 29.12.1941
Aleksandr Kirejev, 1910, Vladikino, 5.1.1942
Vasil Kolomenkin, 15.10.1908, Najinsk, 3.1.1942
Andrej Jesin, 29.12.1912, Suchoje, 1.1.1942
Pjotr Michijev, 9.7.1904, Bikova, 14.7.1942
Dimitri Matarov, 27.10.1910, Anna, 12.5.1943
Ivan Milovidov, 28.12.1895, Bikova, 24.1.1942
Neznámý
Neznámý
Ivan Kuzniecov, 12.8.1911, Michailovka, 25.9.1942
Andrei Fedosov, 1909, Njelsa, 4.12.1941
Vasilij Zubkov, 14.5.1917, Tsilik, 6.12.1941
Aleksi Tjurin, 12.2.1907, Talaknova, 8.12.1941
Vladimir Tsupin, 5.7.1908, Kuzmino, 8.12.1941
Ivan Volochov, 13.7.1913, Alchevčik, 10.12.1941
Anatoli Repin, 18.5.1914, Codin, 9.12.1941
Ivan Makajev, 12.10.1912, Hermanska B, 12.12.1941
Jevstafi Posnov, 29.7.1907, Krutjetz, 2.12.1941
Feodor Šachov, 15.7.1907, Sergejevka, 15.12.1942
Pavel Jeretšov, 26.5.1917, Novgorod,19.12.1941
Ivan Rudjenko, 18.6.1910, Tarasovka, 23.12.1941
Informační tabule 3,5 km před hřbitovem na cestě z Rejvízu:
Ruský hřbitov se nachází uprostřed lesů na severním úpatí Orlíku, kde byl za druhé světové války vybudován zajatecký tábor. Po skončení války a odsunu Němců byly objeveny ve zdejších lesích roztroušené hroby ruských zajatců. Ostatky mrtvých byly v roce 1948 vyzvednuty a převezeny do nově založeného hřbitova ruských zajatců. Poslední rekonstrukce proběhla roku 1999. Dnes je Ruský hřbitov u Rejvízu zapsán v seznamu kulturních památek a pečují o něj Lesy ČR, s.p. Hradec Králové, Lesní správa Jeseník.
Poznámka: původní pomník byl přemístěn na hřbitov ve Zlatých horách
Centrální evidence válečných hrobů: je evidován, CZE-7102-07144
Souřadnice: N50°11'35.7'' E17°16'49.1''
Pomník přidal: Roman Ujfaluši
