Spolek pro vojenská pietní místa

Pamětní deska Saša Bogdanov

Umístění: Dvořisko, Letiště Dvořisko, na letištní věži
Poznámka:

1.5.1945 podnikají partyzáni z obce Dobříkova útok na letiště Mrázovy továrny v Chocni, pod velením poručíka Rudé armády - parašutisty Alexandra Bogdanova, který byl zasažen za přestřelky z kulometu do plic a srdce.
(zdroj: www.novarepublika.cz/2018/05/alexandr-bogdanov-jeden-z-milionu.html )

Centrální evidence válečných hrobů: je evidován, CZE-5314-40051
Souřadnice: N49°58'40.73'' E16°12'8.06'' - přibližná pozice dle adresy
Pomník přidal: Naděžda Gutzerová
Doplnění informací: Arno Glaser

Pamětní deska Vlastimil Klenovský

Umístění: Dvořisko, letiště Dvořisko na budově věže
Poznámka:

Hlavními aktéry takzvaného Choceňského případu byli mladí muži Vlastimil Klenovský (1927), Zdeněk Mikš (1926), Jan Horníček (1926), Miroslav Nový (1927) a Jaroslav Valášek (1927). Všichni byli od roku 1946 posluchači letecké vojenské akademie v Hradci Králové, ze které byli ale v prosinci 1948 propuštěni z důvodu takzvané stáTní nespolehlivosti, a byli převeleni k pomocnému leteckému vojenskému útvaru ve Vysokém Mýtě, kde byli nuceni čekat na konečný kádrový verdikt Ministerstva národní obrany.
Vlastimil Klenovský a Jan Horníček se v této situaci rozhodli pro emigraci a do příprav útěku zapojili další kamarády. Jaroslav Klenovský nastoupil po demobilizaci jako mechanik do tehdejšího národního podniku Let v Chocni. Poté co se seznámil jako zaměstnanec závodu Let a pilot s poměry na podnikovém letišti, začal se intenzivně zabývat plánem odletět jedním z letadel, která byla na Choceňském letišti k dispozici, do západní okupační zóny v Německu. Detailně se seznámil s ostrahou letiště, leteckým parkem, spojením, palivovými zásobami, vypracoval náčrty a společně s Janem Horníčkem, který rovněž pracoval jako mechanik v LETu, začali plánovat přepadení ostrahy a odlet dvěma letadly do zahraničí. 8. a 10. května 1949 Klenovský seznámil se svým plánem zbylé letecké akademiky, zasvětil do něho i svoji dívku, konzervatoristku Hedu Prokopovou (1931) z Brna. Datum akce stanovili na 13. května. Dne 12. května se podle úmluvy sešli v bytě Klenovského. Zde je seznámil se svými plány, cílem byly hangáry s letadly typu Sokol. Objekt hlídali dva příslušníci Sboru národní bezpečnosti ozbrojení dlouhými palnými zbraněmi a pistolemi. Jeden z nich vždy konal obchůzku kolem letiště, zatímco druhý byl na strážnici. Klenovský popsal kamarádům plán: na určeném místě přeruší telefonní vedení z letiště, pod pohrůžkou pistolí odzbrojí a spoutají příslušníky SNB, z hangáru vytlačí dva letouny typu Sokol a odletí s nimi směr Frankfurt nad Mohanem. Dne 12.5. ve 23.00 hod. odešli se zavazadly směrem k letišti, kam se dostali asi po hodině chůze a kde skutečně přerušili telefonní vedení. Došli k hangárům rozdělili se. Valášek a Horníček se odplížili ke strážnici, zbylí se chystali přepadnout esenbáka na obchůzce. Akci měla spustit Prokopová – „omylem“ měla přijít na letiště s legendou, že zabloudila a rozptýlit příslušníkovu pozornost. Klenovský poslal Mikše a Nového s pokynem k zahájení přepadu, avšak Mikš a Nový Prokopovou u zavazadel nenašli, rozhodli se na ní počkat. Mezitím Klenovský zjistil, že příslušník SNB nekoná nařízenou obchůzku, ale sedí v letadle typu Čáp stojícím před hangárem. Klenovský nečekal na ostatní a rozhodl se přepadnout příslušníka SNB jen s Valáškem. Zabušil na dvířka letadla a napadl překvapeného příslušníka praporčíka SNB Josefa Bernarda (1898); začali se tahat o jeho pušku, během potyčky postřelil na ukazováku levé ruky Klenovský Bernarda, v další potyčce vyšel výstřel z Valáškovy pistole, projektil zasáhl lučík služební pušky a skončil v boku letadla. Údery pažbou pistole nakonec přemohli Josefa Bernarda a vyvedli jej z letadla. Společně se zajatým příslušníkem zamířili ke strážnici. K odzbrojení druhého příslušníka SNB Václava Pochobradského (1903) kupodivu stačil výkřik „ruce vzhůru“, odpočívající příslušník chtěl již zanedlouho opustit řady SNB a nekladl žádný odpor. Pochobradského odzbrojili a připoutali na strážnici k židli. Bernarda, který si stěžoval na zranění ruky, Prokopová provizorně ošetřila a na jeho žádost jej odvedli k hangáru č. 1 a spoutali na letištní ploše, aby nebyl později stíhán za nedbalý výkon služby a nechali opodál ležet i jeho služební pušku. Protože si dále stěžoval na bolesti ruky po střeleném zranění, neutahovali mu pouta. Následně otevřeli hangár, vytlačili dvě letadla typu Sokol a začali je chystat k odletu. První letadlo pilotoval Nový, vedle něho Valášek, místo vzadu obsadil Horníček. Do druhého letadla nasedli vedle pilota Mikš a dozadu Prokopová, pilot Klenovský nahazoval motor déle než posádka prvního stroje. Mezitím se Bernard osvobodil z volných pout a zmocnil se pohozené služební zbraně. Přistoupil k nejbližšímu letadlu, ve kterém již seděli Klenovský, Mikš a Prokopová a střelbou z bezprostřední blízkosti smrtelně zasáhl Klenovského a Prokopovou, ti vzápětí zemřeli, Mikše, který sebou v poslední chvíli trhl, projektil pouze vážně zranil. Zhroutil se do letadla a předstíral smrt. Bernard po střelbě viděl, že druhý stroj již pojíždí na startovací dráhu, avšak v jeho odletu se mu nepokoušel nijak zabránit a odešel na strážnici telefonovat o pomoc. Toho využil Mikš a i přesto, že byl zraněný, doběhl rolující stroj. Prosil kamarády, aby jej naložili, ti ho ale do plně zatíženého stroje odmítli vzít. Mikš tak z posledních sil zmizel z letiště, ale rozsah poranění ho donutil vyhledat lékaře, který pacienta se střelným poraněním okamžitě nahlásil a Mikš byl zatčen. Posádka Sokola směřovala k hranicím, avšak meteorologická situace pro ně nebyla příznivá.
Ztratili orientaci a nízká základna mraků je donutila k přízemnímu letu. Do cesty se jim postavily pohraniční hory. Mlha vehnala stroj do úzkého údolí u obce Suchá, zde při pokusu zabránit střetu s protisvahem letoun minul stavení rodiny Jarolímových, křídlem zavadil o zem a havaroval. Valášek, který v době havárie pilotoval stroj, vyvázl s frakturou ruky, Nový se zlomeninou nohy a Horníček bez zranění. Místní obyvatelé jim poskytli pomoc: Valáškovi a Horníčkovi dal Vojtěch Chalupský ze Suché mapu a na jeho přímluvu je mlynář Jan Luhan z Puchverku doprovodil k obci Keply a ukázal další cestu k hranicím. Novému rodina Jarolímových poskytla první pomoc a po vzájemné dohodě zavolali lékaře, což zároveň obnášelo jeho prozrazení bezpečnostním orgánům. Definitivní konec cesty pro uprchlíky nastal u dnes již bývalé Staré Hutě mezi obcemi Keply a Zhůří. Jan Luhan, který je doprovázel k hranicím, dostal cestou strach z následků, ukázal jim směr a odpojil se od nich. V blízkosti dnes eexistující hájovny Valáška přemohly bolesti ruky a šel žádat o pomoc. Hajný Zadák, je pozdržel a předal SNB. Za čin odporu proti nastupujícímu komunismu zaplatili Prokopová a Klenovský cenu nejvyšší, ostatní letci byli odsouzeni k trestu odnětí svobody v rozmezí od třiceti let do doživotí, z vězení se dostali na amnestii v roce 1962. Bez trestu nevyvázli ani zdejší občané Vojtěch Chalupský a Jan Luhan, jež soud za pomoc uprchlíkům odsoudil na 8 měsíců odnětí svobody a k peněžitému trestu.
Praporčík SNB Josef Bernard, který bezohledně zastřelil Prokopovou a Klenovského byl následně vyšetřován kriminální policií pro podezření z vraždy, neboť vyšetřování prokázalo, že místo toho, aby obcházel a střežil letiště, seděl v letadle a jedl. V letounu, kde proti předpisům odpočíval, nalezli vyšetřovatelé projektil z pistole zavrtaný do boku letadla a nedojedený řízek. Podle vyšetřovací hypotézy kriminalistů postupoval chybně i poté, co se nepozorovaně osvobodil z pout. Zbraně měl použít k tomu, aby poškodil oba letouny a učinil je eprovozuschopnými a zamezil tak odletu osob a krádeži strojů. Místo toho se střelbou pokusil zavraždit potencionální svědky své nedbalosti, přičemž o druhý letoun, o kterém předpokládal, že odletí, se již nestaral. Tato vyšetřovací hypotéza však brzo zapadla. Josef Bernard po události odmítal zařazení ve výkonné službě a žil v neustálém strachu z odplaty. Na vlastní žádost byl převelen na vyšší služební místo do Hradce Králové, obavy ho však pronásledovaly i nadále. Druhý příslušník SNB Pochobradský, který střežil letiště společně s Bernardem, odešel, podle svého původního plánu, zanedlouho po přepadení do civilu.

Souřadnice: N49°58'33.3'' E16°11'3.39''
Pomník přidal: Jiří Padevět