Spolek pro vojenská pietní místa

Pomník židovské obce - holokaust.

Umístění: Jevíčko, Soudní 66, před budovou synagogy

Souřadnice: N49°38'1.64'' E16°42'40.5''
VPM přidal: Petr Palla

Pamětní deska Obětem holokaustu

Umístění: Jevíčko, Soudní 66, u hlavního vchodu vlevo
Poznámka:

přiložen jmenný seznam všech obětí holokaustu umístěný v synagoze

Souřadnice: N49°38'1.44'' E16°42'43.81''
VPM přidal: Petr Palla

Pomník Obětem 1. světové války

Umístění: Jevíčko, Svitavská, hřbitov

Souřadnice: N49°38'0.46'' E16°42'22.76'' (střed hřbitova)
VPM přidal: Milan Lašťovka

Hrob František Müller

Umístění: Jevíčko, Svitavská, hřbitov

Souřadnice: N49°38'0.46'' E16°42'22.76'' (střed hřbitova)
VPM přidal: Milan Lašťovka

Kenotaf Otakar Reiss

Umístění: Jevíčko, Svitavská, hřbitov
Poznámka:

Otakar Reiss se narodil 24. září 1890 v Jindřichově Hradci v rodině Františka Reisse, gymnaziálního profesora matematiky a fyziky. Po maturitě vystudoval medicínu na Univerzitě Karlově v Praze. Celou první světovou válku pak působil jako vojenský lékař (na srbské, ruské a později italské frontě). Roku 1920 zahájil dr. Reiss lékařskou praxi v jevíčské Masarykově zemské plicní léčebně, kde studoval problematiku plicní tuberkulózy.
Byl vlastencem nejen smýšlením, ale i skutky. Odmítl diktovanou nabídku na dobré místo v poloněmeckých službách. Jako věrný stoupenec T. G. Masaryka a jeho žáka E. Beneše nemohl tedy uniknout pozornosti německých úřadů. Poprvé byl zatčen gestapem 16. února 1944, kdy byl obviněn a vyslýchán kvůli obsahu cizího dopisu. Vězněn byl v Kounicových kolejích v Brně a v Praze na Pankráci. Nic podstatného mu neprokázali, a tak byl po třech měsících 19. května 1944 ve zbídačelém zdravotním stavu propuštěn. Celý tento případ byl „justičním omylem“, jakých se gestapo dopouštělo často a bez nejmenší omluvy. Na svobodě pobyl ovšem jen velmi krátce. Zanedlouho objevilo gestapo v jednom z jeho dopisů příznačný výrok, že „stojí a bude vždy stát za Benešem a jeho politikou“. Při následující domovní prohlídce v Jevíčku našli Němci jeho československou důstojnickou uniformu, jejíž součástí byla i šavle. Tato „zbraň“ se stala přímou záminkou k opětovnému zatčení dne 24. října 1944. Naštěstí však gestapo pravděpodobně nevědělo o jeho dalších vlasteneckých činech, kdy finančně podporoval odbojové protinacistické hnutí v čele s kapitánem Potůčkem a jeho tajnou vysílačku. I tak byl na Pankráci dlouho a velmi krutě vyšetřován. Vánoce 1944 strávil v cele s dělníkem a knězem, jimž tichým hlasem přednášel báseň „Štědrý den“ z Erbenovy Kytice. Během pobytu v pankrácké věznici měl povolenu pouze jedinou návštěvu, kdy vyčerpaný a hladový otec viděl svou rodinu naposledy…
Dne 7. února 1945 byl dr. Otakar Reiss převezen do vězení v Terezíně, které bylo na konci války velmi přeplněno. V terezínské Malé pevnosti byl vězněn v celách č. 12, 45 a 10. Ve velké cele č. 45, kde se v zimě, o hladu a při bídné hygieně tísnilo někdy až 500 vězňů, ve dne v noci v nesnadných podmínkách obětavě ošetřoval spoluvězně. Neléčil ani tak nemoci, jako spíše zubožené duše lidí. Byl téměř bez jakýchkoliv lékařských prostředků, a proto léčil více „slovem než rukou“. Pro jeho obětavost, laskavost a vzácnou povahu ho měl každý rád a všichni spoluvězni, kteří přežili, na něj vzpomínali. Když sám onemocněl, chtěl ho doc. Jiří Syllaba (syn prof. MUDr. Ladislava Syllaby), jenž byl v táboře vedoucím lékařem, přeložit do menší cely s přijatelnějšími životními podmínkami. Dr. Reiss to však odmítl s vysvětlením, že v té velké cele je ho potřeba víc, že je tam hrozná bída. V dubnu 1945 zachvátila vězeňský tábor tyfová epidemie. I on sám byl 10. dubna 1945 infikován. Přestože byl nemocný a zesláblý, pracoval ještě deset dní s vysokými horečkami až do úplného vyčerpání. Poté, co upadl do bezvědomí, zažádal jeho přítel doc. Syllaba policejního lékaře z Litoměřic, který měl přímý dozor, aby byl transportován do tamější nemocnice. Lékař to sice dovolil a přislíbil, ale terezínské gestapo transport zamítlo. Po osmidenní smrtelné agonii dotlouklo šlechetné srdce Otakara Reisse. Stalo se tak 2. května 1945, týden před definitivním osvobozením republiky.
(zdroj informací: http://www.sumperskasanatorka.cz )

Souřadnice: N49°38'0.46'' E16°42'22.76'' (střed hřbitova)
VPM přidal: Milan Lašťovka
Doplnění informací: Petr Pala

Hrob Josef Procházka

Umístění: Jevíčko, Svitavská, hřbitov
Poznámka:

Pilot des. Josef Procházka zahynul dne 5.9.1936 při letecké nehodě u Zlatých Moravců na Slovensku.
Více na: https://cs.wikipedia.org/wiki/Letecké nehody vojenských strojů České a Československé republiky

Souřadnice: N49°38'1.14'' E16°42'11.34'' - přibližná pozice dle adresy
VPM přidal: Petr Kudláček

Hrob František Hrazdira

Umístění: Jevíčko, Svitavská, hřbitov
Poznámka:

Pilot František Hrazdira létal před válkou v čs. letectvu, za války (dle http://www.acr.army.cz/acr/raf/cast/010.htm) sloužil v protektorátním vládním vojsku, v roce 1944 přešel z Itálie přes Švýcarsko do Anglie, a 2.12.1944 vstoupil do RAF.
V seznamu vojáků vládního vojska i příslušníků RAF je však uveden jako Hrazdíra.
Informace o jeho drobné nehodě při službě v čs. letectvu ze dne 27.8.1928 je uvedena na stránkách Wikipedie; Letecké nehody vojenských strojů České a Československé republiky. https://cs.wikipedia.org/wiki/Leteck%C3%A9_nehody_vojensk%C3%BDch_stroj%C5%AF_%C4%8Cesk%C3%A9_a_%C4%8Ceskoslovensk%C3%A9_republiky

Souřadnice: N49°38'1.14'' E16°42'11.34'' - přibližná pozice dle adresy
VPM přidal: Petr Kudláček

Hrob Jiří Nevrlý

Umístění: Jevíčko, Svitavská, hřbitov

Souřadnice: N49°38'0.46'' E16°42'22.76'' (střed hřbitova)
VPM přidal: Milan Lašťovka

Hrob Karel Skácel

Umístění: Jevíčko, Svitavská, hřbitov, hrob č. 621
Poznámka:

Pilot por. Karel Skácel zahynul dne 7.6.1936 při seskoku padákem na armádním leteckém dnu v Praze - Kbelích. Jméno na náhrobku již nemá, jeho hrob identifikoval správce hřbitova.
Na armádním leteckém dnu se mu při seskoku ze „sestřeleného“ bombardéru neotevřel padák. Stalo se to při ukázce napadení letiště těžkými bombardéry a útoku stíhaček na bombardéry. Bombardér byl jako sestřelený, kouřil a vyskákalo z něj pět mužů.

V Lidových novinách vyšel 8.6.1936 odpoledne článek: Smrtelný skok poručíka Karla Skácela. Tři těžké bombardovací letouny, majestátně plovoucí v prostoru, představovaly dnes ve čtvrté části programu nepřítele, ohrožujícího letiště. Ze tří hledišť se upíral téměř milion očí k nebi, kde sedmičlenný roj mrštných stíhaček individuálními nálety a střelbou úspěšně odvracel útok obrů. Tento předpokládaný boj byl příležitostí k ukázce hromadného seskoku s padáky, záchranci posádek ohrožených bombardérů. Tři stroje, každý se třemi motory o 450 k.s., každý o prosté váze 4 tun s posádkou asi 5 tun a s maximální vahou při plném zatížení asi 9 tun, nesly dnes každý pět mužů, vybraných z mnoha dobrovolníků k ukázce hromadného seskoku s padáky. Všecko je připraveno podle přísných předpisů, vedle padáku, jehož se normálně má užít, má ještě každý skokan padák rezervní. Mezi křídly Fokkerových jednoplošníků jsou prostorné komory - vpředu místa pro piloty, pak budka radiotelegrafistova, dále vedle série palubních přístrojů zařízení pro metání pum a j. Za levým křídlem malá dvířka, u těch připraveni skokani. V pravý čas se střemhlav napřímeni nebo skrčeni vrhají k zemi. Tělo za tělem letí do prostoru, podle nácviku otevírají závěrky pečlivě složených padáků. Jeden, dva, čtrnáct nažloutlých obláčků se rozpukává z osmikilového balíku pevného hedvábného plátna a pod nimi na systému sbíhajících se provazců se kývá skokan, pohyby nohou uklidňující kývání padáku.
Napřímené postavy zvolněně se snášejí k zemi a přistávají. Mezi nimi letí klidně, ale stále rychleji jen ten, který marně šermuje rukama na prsou. Co se děje? Vteřiny pádu jsou hrozně dlouhé pro černající davy, které vlastně nechápou, že je to konec člověka. Dvacet nebo třicet metrů nad zemí se konečně odlupuje od těla malý a pak vlastní nosný padák. Je příliš pozdě, aby odpor vzduchu v rozevírajícího se padáku mohl zabránit neštěstí. A přece máme všichni naději: aspoň pád zmírní. Marná naděje! Poručík Skácel padl za oběť smrti. Osmá letka leteckého pluku 2 ztratila příslušníka, který po roce dvouroční aktivní služby se 1. října 1935 vrátil do jejího středu s nadějí na nové aktivování. Ženatý, bez dětí. Je ticho na letišti, ticho, které nemůže rušit ani bouře motorů, které dál podle plánu musí dokončit svůj úkol.

Dne 8.6.1936 ráno tamtéž psali: Poručík polní pilot Karel Skácel je rodem z Jevíčka a je ženat, dětí neměl. Byl 32 letý. Byl úředník pojišťovny a po delší nezaměstnanosti se přihlásil jako záložní poručík k další činné službě, kterou nastoupil loni. Byl to jeden z nejlepších pilotů druhého leteckého pluku. K armádnímu leteckému dnu do Prahy hlásil se dobrovolně mezi četnými piloty a byl vybrán jako jeden z nejzdatnějších. Náležel ke 2. pluku k 8. letce. Kritický den byl členem bombardovacího letounu č. 1.
Zprávu o armádním leteckém dnu poslouchala rozhlasem jeho žena v Olomouci. Když zaslechla, že její muž se zabil, byla postižena těžkým nervovým otřesem a musila být ošetřena. Hned večer odjela do Prahy. Poručík Skácel žil ve velmi spořádaných poměrech a na letecký den v Praze se upřímně těšil.

Souřadnice: N49°38'1.14'' E16°42'11.34'' - přibližná pozice dle adresy
VPM přidal: Petr Kudláček

Hrob Ludvík Mlateček

Umístění: Jevíčko, Svitavská, hřbitov

Souřadnice: N49°38'0.46'' E16°42'22.76'' (střed hřbitova)
VPM přidal: Petr Palla