Spolek pro vojenská pietní místa

Pomník Bernardo O´Higgins Riquelme

Umístění: Praha 6, Park Generála Lázaro Cárdenase
Poznámka:

Bernardo O'Higgins (španělsky berˈnarðo oˈxiɣins), *20. srpna 1778 Chillán , +24. října 1842 Lima, Peru), byl chilský vůdce boje za nezávislost na Španělsku. Spolu s José de San Martínem je považován za chilského národního hrdinu, který osvobodil Chile od španělské nadvlády během chilského boje za nezávislost. Byl bohatým statkářem s baskickými a irskými předky. Stal se druhým Vrchním direktorem Chile (1817–1823) a je považován za jednoho z otců zakladatelů nezávislého Chile. Je po něm pojmenováno mnoho zeměpisných útvarů na území státu (např. Lago O'Higgins).
V 17. letech byl poslán do Londýna, aby dokončil svá studia. V Londýně studoval historii a umění. Zde se také seznámil s americkými myšlenkami nezávislosti a vyvinula se u něj národní hrdost. Setkal se s Franciscem de Mirandou, venezuelským idealistou věřícím v nezávislost své země. Vstoupil do Zednářské lóže založené Mirandou, která se věnovala dosažení nezávislosti Latinské Ameriky.V roce 1798 odcestoval ze Spojeného království do Španělska, kde se jeho návrat do Ameriky zpozdil v důsledku válek v období francouzské revoluce. Jeho otec zemřel v roce 1801 a tak zdědil pozemky s názvem Hacienda Las Canteras, poblíž chilského města Los Ángeles, kam se vrátil v roce 1802 a přijal příjmení svého biologického otce. Pozemky mu umožnily začít život statkáře. V roce 1808 Napoleon převzal kontrolu nad Španělskem, což vyvolalo sled událostí v Jižní Americe. V Chile se obchodní a politické elity rozhodly pro vytvoření autonomní vlády ve jménu uvězněného krále Ferdinanda VII. Toto měl být jeden z prvních v řadě kroků směrem k národní nezávislosti, ve které hrál vedoucí úlohu.
O´Higgins začal politicky i vojensky soutěžit se svým prominentním rivalem Carrerou. De Rozas původně O´Higginse jmenoval v roce 1812 (snad díky jeho nemanželskému původu, chabému zdraví a nedostatku vojenských zkušeností) na nižší vojenskou pozici. Většina svých vojenských znalostí získal od dalšího irského imigranta Juana Mackenny, což byl zkušený voják a za vlády jeho otce Ambrosia guvernér Osorna. Jeho rady se ovšem většinou týkaly jen jezdectva. Takže když v roce 1813 podnikli Španělé první pokus znovu dobýt Chile a vyslali expedici vedenou generálem Antoniem Parejou, bylo přirozené, že velení celé armády se ujal zkušenější Carrera.
O´Higgins, který předešlého roku odešel ze zdravotních důvodů z armády pobýval na svých statcích v Laja, když dorazily zprávy o španělské invazi. O´Higgins zmobilizoval místní milici a vpochodovali do Concepcionu a poté se v Talce setkali s velitelem nové armády Carrerou. Ten poslal O´Higginse odříznout Španěly u Linares a díky tomuto vítězství byl jmenován plukovníkem. Při neúspěšném pokusu dobytí Chillánu v nehostinném zimním počasív srpnu 1813, kde hrál O´Higgins jen nevýznamnou úlohu, převzal celou odpovědnost za debakl Carrera a značně to snížilo jeho prestiž v očích Junty. O´Higgins pokračoval s nezměrnou bojovností v bojích proti royalistům. 17. října 1813 se proslavil v bitvě u El Roble, když v kritické chvíl převzal velení po Carrerovi, který z ní uprchl a vydal jeden ze svých slavných rozkazů:
„Chlapi! Buď budete žít se ctí nebo slavně zemřete . Odvážní za mnou!“
Ač měl zraněnou nohu, vyběhl první a vojáci inspirovaní jeho příkladem vyrazili za ním a zahnali nepřátele do řeky. Poté Junta v Santiagu zbavila velení Carreru a jmenovala O´Higginse. Ten ustanovil jako velícího generála Juana MacKennu. Carrera byl později zajat a uvězněn royalisty. V době jeho nepřítomnosti uzavřel z pověření Junty O´Higigins vzhledem k vyčerpanosti vojska v květnu 1814 Smlouvu z Lircay, podle které byly zastaveny boje. Royalisté ale Carreru i jeho bratra propustili na svobodu. Ti ovšem nesouhlasili s obsahem smlouvy a O´Higginsovým velením a v červenci 1814 svrhli převratem Juntu a okamžitě vyštvali do exilu Mackennu.
O´Higgins soustředil své síly proti Carrerovi a jejich síly se střetly v bitvě u Las Tres Acequias, ve které nejmladší Carrerův bratr Luis uštědřil O´Higginsovi porážku. Další vzájemný boj byl ale odložen, protože došla zpráva, že royalisté se rozhodli ignorovat nedávno podepsanou smlouvu a pod velením generála Osorna ohrožují Concepcion. Proto se rozhodli spojit své síly a společně čelit této hrozbě. Původně se rozhodli čelit nepříteli u Angostura de Paine, což byla snadno bránitelná rokle ve tvaru hrdla láhve. Na poslední chvíli se ovšem O´Higgins rozhodl obsadit vojáky hlavní náměstí v Rancagui. Carrera, který s tím nesouhlasil, neposlal posily a O´Higginsovy síly byly obklíčeny. V bitvě probíhající ve dnech 1. a 2. října 1814 Španělé zvítězili, ale O´Higgins vydal další svůj slavný rozkaz:
„Kdo ještě může na koně, ať nasedne! Prorazíme nepřátelské obklíčení!“
Stejně jako Carrera a ostatní nacionalisté se O´Higgins se svými následovníky stáhl do Argentiny a zůstal tam po celé tři roky, kdy byli royalisté u vlády. Jeho hlavní podporovatel Mackenna byl zabit v souboji s Luisem Carrerou, což ještě prohloubilo jejich nepřátelství.
(zdroj: Wikipedia)

Bustu Praze 6 darovalo chilské velvyslanectví a pomník byl slavnostně odhalen 13. října 2015.

Lázaro Cárdenas del Río, *21. května 1895, Jiquilpán de Juárez (Michoacán), +19. října 1970, Ciudad de México, mexický generál a prezident v letech 1934–1940. Byl indiánského původu, dostalo se mu pouze základního vzdělání.
Vyznamenání: velkokříž Řádu Isabely Katolické, Řád Girónské pláže, Řád aztéckého orla, Mezinárodní Stalinova cena "za mír mezi národy", Řád Carlose Manuela de Céspedese.
Od r. 2000 je po něm pojmenován park na Maďarské ulici v Praze 6 – Bubenči.
(zdroj: Wikipedia)

Pomník přidal: Diana a Vladimír Štruplovi