Česká Čermná
Pomník Obětem 1. světové války
V CIZÍCH SLUŽBÁCH 1914 – 1918 PADLÝM A ZEMŘELÝM
ALOIS ZELENÝ č. p. 195, JOSEF BALCAR č. p. 57, ALOIS PTÁČEK č. p. 9, JOSEF ŠVORC č. p. 111, JOSEF MARŠÍK č. p. 1, JAN BUBENÍČEK č. p. 49, ANTONÍN MARŠÍK č. p. 107, LADISLAV BUBENÍČEK č. p. 25, JOSEF MAZÁČ č. p. 27, FRANTIŠEK MARŠÍK č. p. 108, FRANTIŠEK ŠVORC č. p. 17, ADOLF SMOLA č. p. 102, JOSEF ČEJCHAN č. p. 87, FRANTIŠEK BALCAR č. p. 83, FRANTIŠEK ČEJCHAN č. p. 72, FRANTIŠEK MARŠÍK č. p. 82, AUGUSTÍN MRŠTINA č. p. 29, ALOIS BUBENÍČEK č. p. 45, JOSEF ZELENÝ č. p. 90, JOSEF JIRÁSEK č. p. 105, ANTONÍN ZÍTKA č. p. 76, ALOIS MAZÁČ č. p. 101, ANTONÍN JIRÁSEK č. p. 64, ANTONÍN BALCAR č. p. 92, JOSEF MAZÁČ č. p. 101
VĚNUJE RODNÁ OBEC
Balcar Josef/Alexej, nar. 26.3.1881/1897, Česká Čermná. V RU armádě sloužil u 30. zemského pěšího pluku jako vojín. Zajat 26.10.1914, Ostrog. Do ČS legií v Rusku zařazen 28.7.1917 k záložnímu praporu, dnem 14.11.1917 zařazen k 21. pěšímu pluku ČS legií ve Francii jako vojín. Demobilizován 7.5.1919.
Jirásek Antonín, nar. 21.10.1895, Česká Čermná. V RU armádě sloužil u 30. zemského pěšího pluku, posléze u 18. pěšího pluku jako vojín. Zajat 16.9.1915, Rovno. Do ČS legií v Rusku se přihlásil 1.5.1916, Berestovo – Bohoduchovský Rudnik, Don. Zařazen 19.6.1917 jako vojín 5. střeleckého pluku. Demobilizován 17.11.1920 jako četař.
(zdroj databáze VÚA Praha)
V obci je další VPM, kde jsou výše uvedená jména shodná, může se jednat o jiné osoby; zde uvedení ve válce nepadli.
Centrální evidence válečných hrobů: je evidován, CZE5209-4544
Souřadnice: N50°24'1.89'' E16°13'38.92''
Pomník přidal: Ivo Šťastný
Doplnění informací: Ing. František Jedlička
Pamětní deska Václav Černý
1905 – 1987
V TÉTO ŠKOLE PROŽIL DĚTSTVÍ LITERÁRNÍ VĚDEC
A KRITIK UNIV. PROFESOR PHDR. VÁCLAV ČERNÝ
profesor Václav Černý
*26. března 1905 Česká Čermná u Náchoda
1924 – po maturitě studoval bohemistiku a romanistiku
1930 - pracoval v Ženevě, kde se 1931 stal docentem srovnávacích literatur a obecné literární vědy
1936 - docentem na Karlově univerzitě
1938 - působil jako mimořádný profesor i na Masarykově universitě v Brně; od tohoto roku též redigoval Kritický měsíčník, ten redigoval až do 1942, kdy byl zakázán nacisty a po jeho obnovení i v letech 1945 – 1948
1939 - po uzavření vysokých škol působil jako profesor na gymnasiu; během druhé světové války se podílel na organizaci českého protifašistického odboje, byl ve spojení s doc. Krajinou a odbojovou organizací ÚVOD, jeho bratr Vladimír řídil odbojovou činnost ve vládním vojsku, zakládal PRNV
11. 1. 1945 – zatčen Gestapem, vyslýchán a vězněn v Praze na Pankráci
V. 1945 – osvobozen povstalci
vyznamenán Čs. válečným křížem 1939
Po druhé světové válce se stal profesorem srovnávacích literárních dějin na filosofické fakultě UK v Praze. Pro své spory s marxistickým výkladem dějin literatury musel v r. 1951 opustit universitu. Téhož roku byl uvězněn, po návratu z vězení pracoval v nevýznamném postavení v Československé akademii. Roku 1968 mohl opět vyučovat na universitě, ale již roku 1970 musel nucen odejít do důchodu. Po tomto roce jeho práce vycházely pouze v zahraničí.
1977 – zakladatel Charty 77
Jeho monumentální třísvazkové paměti jsou cenným i často až nepříjemně ostrým pohledem na naši politickou a kulturní elitu v dobách válečných i poválečných
2. 7. 1987 – zemřel v Praze
(zdroj: Václav Černý – paměti, zvláště díl druhý „Křik Koruny české“)
Souřadnice: N50°24'2.03'' E16°13'46.01''
Pomník přidal: Ivo Šťastný
