Bratčice

Pietní park s památníkem první bitvy Třicetileté války

Autor: Ing. Jindřich Tejnecký, 26.02.2019
Umístění: Bratčice, hřbitov vlevo u cesty z Bratčic na Potěhy
Nápis:
První zvon:
BRATČICE
září 1618
VÁLKA TŘICETILETÁ A HOŘKOST PO VĚKY

Druhý zvon:
BRATČICE
září 1618
ZDE ŠLY KROKY VOJÁKŮ VÁLKY TŘICETILETÉ

Třetí zvon:
BRATČICE
září 1618
STAČÍ CHVILKU POSTÁT A TIŠE POVZDECHNOUT

Čtvrtý zvon:
BRATČICE
září 1618
ZDE ŠLI VOJÁCI, ABY PŘIŠEL MÍR
Poznámka:

Na obvodové zdi hřbitova na vnější stěně jsou nainstalovány čtyři dřevěné kříže s nerezovými zvony, na nichž jsou vyryty křížky jako vzpomínka na vyhaslé životy a nápisy připomínající tuto krvavou událost.

Popis bitvy: http://www.bitvaucaslavi.cz/

BITVA U ČÁSLAVI ROKU 1618
Bitva, která se odehrála v září roku 1618 mezi Golčovým Jeníkovem a Čáslaví, respektive mezi Horkami, Bratčicemi a Potěhy je dnes skoro zapomenuta. Přesto měla velký vliv na průběh stavovského povstání. Kdyby v ní české vojsko neobstálo, stala by se Bílou horou naší historie.

Před Čáslaví se střetla armáda Českého království složená z žoldnéřských naverbovaných pluků a zemské hotovosti s armádou verbovanou vídeňskými Habsburky na příkaz o rok dříve zvoleného českého krále Ferdinanda II. Habsburské vojsko mělo za úkol do zimy obsadit Prahu a tím zlomit odpor českých nekatolických stavů, který zahájili v květnu defenestrací úředníků z oken pražského hradu. Jednou z vůdčích osobností povstání a velitel českého vojska byl Jindřich Matyáš Thurn, který část svého dětství prožil na nedalekém hradě Lipnice.

Možnost smírného řešení konfliktu jednáním, ke které byl ochoten nemocný císař Matyáš podporovaný kardinálem vídeňským biskupem Khleslem, byla zmařena, král Ferdinand Štýrský, nechal Khlesla zatknout a internovat v Tyrolích. Válečná strana měla od té chvíle volnou ruku v řešení české otázky.

Obě strany začaly rychle shánět vojsko. Čechům se to na základě systému zavedeného dříve pro Tureckou válku a kompaktnosti země dařilo o něco lépe. Dobový zápis se zmiňuje že … „v tu dobu mnohem víceji lidu bylo pohotově nežli peněz k najímání“. Jindřich Matyáš Thurn již v polovině června vytáhl do jižních Čech k obraně zemské hranice. Pokusil se odstranit císaři věrné slabé posádky Plzně, Krumlova a Budějovic. Nečekaným spojencem protihabsburské strany se stal Savojský Viktor Emanuel, který jako zarytý nepřítel Habsburků (sám ale katolík) převedl do českých služeb svůj pěší pluk pod velením věhlasného válečníka Ernsta z Mansfeldu.

Pro Vídeň bylo zajištění tažení z počátku svízelné. V samotných Horních Rakousích nedostaly císařské jednotky svolení k průchodu ani k verbování (!) a dolnorakouští stavové také velké nadšení neprojevili. Uhry se k tažení nepřipojily, byť vyjádřily císaři podporu s výzvou k míru a Slezsko se zejména pod vlivem Jana Jiřího Krnovského postavilo spolu s Lužicemi na stranu. Největší a nejbližší možný spojenec českých stavů – luteránské Sasko, se zájmem pokusit se z habsburské tísně vytěžit maximum. Kurfiřt Jan Jiří Saský se nakonec, otevřeně postavil na stranu Ferdinanda II. a saské vojsko pak roku 1620 obsadilo na území koruny české po tuhých bojích lužické centrum Budyšín (Bautzen). Císařská armáda musela do Čech nejprve projít tehdy ještě neutrální Moravou. V Jihlavě však Habsburkům pomáhal Valdštejn, který zde velel moravskému „pozorovacímu“ pluku pěchoty.

Vídeňskému dvoru pomohlo habsburské Španělsko. Španělům šlo zejména o udržení vlivu v Evropě. Arcivévoda Albrecht císařův bratr a místodržitel ve Španělském Nizozemí, na pomoc Vídni naverboval pěší pluk a uvolnil pro císařskou armádu Karla Bonaventuru Buquoye (císaři sloužil už od roku 1614). Buquoy se stal nejvyšším velitelem polního vojska v hodnosti Feldmarschall. Španělská koruna poskytla 200 tisíc dukátů přímé pomoci, plus muže regimentu Kriechingen z Itálie. V Madridu prohlášovali, že … „Čechy jsou srdcem veškeré moci, kterou má habsburský rod v říši…“.

ŠARMICL U ČÁSLAVI, ANEB BITVA V ZÁKOPECH

Císařská armáda táhla do Čech dvěma proudy. Západní vedený Dampierrem přes Jindřichův Hradec a Pelhřimov. Východní, jenž obsahoval dělostřelectvo, musel po lepší cestě přes Jihlavu. Po spojení obou částí císařské armády v Havlíčkově Brodě zbývalo již jen překročit poslední část Českomoravské vrchoviny a sestoupit do rovin Polabí otevírajících cestu k hlavnímu cíli tažení – Praze. České pluky spěchaly s Thurnem z jihu, aby císařské předešly a přehradily jim cestu.

Habsburské jednotky chvátající 10. září od jihu po Haberské cestě viděly před sebou za Jeníkovem klesající terén otevírající se do Polabí a nepochybně také vysokou věž čáslavského kostela. Mezi postupující armádou a Čáslaví ležela viditelnější pouze osada s několika dvory a kostelem na skalce nad nimi, zvaná Na Horách či Horky. Za osadou se zvedalo ještě šibeniční návrší, spíše povlovný zemědělsky obdělávaný kopeček s výškou okolo 305 metrů nad mořem, zvaný dnes Bambousek. Císařští se rozložili u Bratčic, kde byli krytí před střelbou svahem do údolí Brslenky. V počínajícím podzimu vojsko v terénu trpí nedostatkem jídla i ošacení. Armádu provází děla, ale také doprovodný vojenský lid (dobově „pakáž“) se zavazadly a rodinami.

K prvnímu dni střetu zmiňuje Pavel Skála ze Zhoře, že na Čáslav bylo vypáleno na sto ran a když nebylo města dosaženo, ustoupila císařská armáda na výšinu u Bratčic naproti Horkám, odkud spustila palbu na české ležení. Ani tehdejší „těžké kusy“ však nedokázaly donést kuli na vzdálenost tak velkou, aby mohly stát v okolí Horek (nehledě k potřebě mířit očima) a pálit do Čáslavi. Buďto jde tedy o omyl, nebo zaútočily prvosledové jednotky Buquovy na Čáslav z chodu a byli odraženi. Češi po té zůstali takticky na Horeckých výšinách.

V těchto postaveních se pak rozhořel poziční boj. Právě na počátku bojů byly císařskými vypáleny Potěhy. Na počátku střetu se obě strany, zejména jejich dělostřelecká postavení, ihned obklopily provizorním zemním opevněním tvořeným valy a příkopy.

Císařští osadili návrší nad Bratčicemi, která začala vést boj s českými pozicemi, a díky těžkým kusům se jim dařilo působit v českých řadách ztráty. Češi museli přesunout svůj tábor (o 1000 kroků), tak že jádro obrany nyní leželo mezi Horeckým kostelem a výšinou Bambousku. Skála píše, že Češi pobili i mnoho Uhrů „ve čtverém udeření“ (útoku), což dokládá šarvátky na bojišti ve snaze o vytlačení nepřítele z jeho postavení. Češi měli na nedostatek těžších děl. Hohenlohe je sice vezl z pražské zbrojnice, dorazil však pozdě.

Třetí den bojů a dělostřelby z měnících se pozic, musel opět být podle Skály přesunut český tábor u Horek „mezi pole Samoplešký k Vilímovu jdoucí“. Odsunutí tábora do nejlepší možné polohy až třetí den, mimochodem nasvědčuje živelnosti počátku bojů. Kdyby byl Thurn očekával protivníka už na horecké výšině, mohl komandovat trén, stany a linii opevnění dle svých zkušeností. Trojitá změna pozic o tom ale zdaleka nesvědčí. Ve středu vyrazili také císařští výpadem skrz šance k severu a nadobro zničili Potěhy.

Císařský velitel Buquoy si za pomoci své jízdy spížující po okolí dělal obrázek o situaci a postavení českého vojska. Na rozdíl od Čechů, kteří netrpělivě očekávali spojenecké slezské pluky, nemohl počítat v dohledné době s žádnou větší podporou. Strádání špatně zásobené a sedláky napadané císařské armády zaznamenal Skála i dobové zprávy o tažení. Část chleba pro císařské vojsko se musela dovážet přes Pelhřimov až z Rakous.

Budeme-li věřit zprávě dobových novin, pak na bojišti zůstalo 1300 císařských a na 500 českých vojáků. Císařští se stáhli v neděli 16. září, pod rouškou tmy a jejich odchod ve směru na Ledeč maskoval hřmot kanonády. Na postupové trase císařských ležely Chlum, Vrbice a Zahrádka, které byly popleněny. Ustupující a vyčerpaná císařská armáda došla 23. září do Pelhřimova. Buquoyovi muži neustupovali k Pelhřimovu všichni. Část dělostřelců kryjící noční ústup klamnou palbou se nevydala přes lesy, ale obrátili se zpět po Haberské cestě k Německému Brodu. Německobrodští si totiž v říjnu stěžovali Buquoyovi, že nejsou schopni ubytovat 800 nemocných ze Sächsish-Stauderischen regimentu a tři prapory dělostřelců a šancknechtů.

V opevněném ležení před Pelhřimovem se mezi vysílenými muži rozšířila úplavice zapříčiňující značné ztráty (denně desítky zemřelých) a nedostávalo se jim ani potravin ani obutí a ošacení. Takto oslabenou císařskou armádu dále napadalo dobře zásobované české vojsko, které se za ní vydalo. Nakonec museli útočníci zcela vyklidit Čechy a ustoupit do Rakous a malá část do Českých Budějovic, které zůstaly v rukou Habsburků.


Souřadnice: N49°51'18.58'' E15°25'49.15'' - přibližná pozice dle adresy
Pomník přidal: Ing. Jana Tejnecká

Pomník Obětem 1. a 2. světové války

Autor: Ivo Šťastný, 18.09.2006
Umístění: Bratčice, náves
Nápis:
PRAVDA VÍTĚZÍ!
Masaryk

OBĚTEM
SVĚTOVÉ VÁLKY
R. 1914 1919
NA PAMÁTKU

VĚNOVALI OBČANÉ.

ČAPEK JAN STÁR 32 R., ČAPEK VÁC. STÁR 26 R., ČECH VÁCLAV STÁR 34 R., KUTÍLEK JOS. STÁR 20 R., KOTRBA VÁC. STÁR 22 R., KUPERA ANT. STÁR 34 R., JEDLIČKA ANT. STÁR 24 R., MILÁČEK ANT. STÁR 22 R., MILÁČEK VINC. STÁR 42 R., NESLÁDEK JAN STÁR 26 R.,NESLÁDEK FRANT. STÁR 20., NOVOTNÝ VÁCLAV STÁR 39 R., SAIDL VÁCLAV STÁR 44 R., ŠTĚPÁNEK JAN STÁR 31 R., VOLENEC JOS. STÁR 22 R., VOLENEC ANT. STÁR 20 R., VAŘEČKA VINC. STÁR 35 R., RAK JOSEF STÁR 18 R., ŘÍHA BOHUMIL STÁR 35 R., SLÁMA JOSEF STÁR 23 R., HAMSA JAN STÁR 21 R., BLAŽEK FRANT. STÁR 21 R.

NA PAMÁTKU
OBĚTI NACISMU
JOSEFU HOFRICHTEROVI
1939 – 1945

VĚNUJÍ OBČANÉ.

Centrální evidence válečných hrobů: je evidován, CZE-2104-26473
Souřadnice: N49°51'17.85'' E15°25'47.83''
Pomník přidal: Ivo Šťastný

Pomník Obětem Třicetileté války

Autor: Ing. Jindřich Tejnecký, 28.02.2019
Umístění: Bratčice, u kapličky, vpravo při cestě z Bratčic na Potěhy, cca 100 m od hřbitova
Nápis:
1618 2018
Poznámka:

Pamětní kámen je věnován první velké bitvě třicetileté války, která se odehrála v těsném sousedství Čáslavi, v prostoru Horek a Bratčic. Utkali se zde vojáci stavovské armády s vojáky císařskými, a to vše během šesti dnů. V těžkých bojích bylo masivně používáno dělostřelectvo, byly vybudovány polní pevnůstky se sítí okopů, oboustranné výpady a útoky byly na denním pořádku. Prvenstvím bitvy byla skutečnost, že to byla pravděpodobně první zákopová válka v historii. Pamětní kámen připomíná bitvu, které se odehrála před 400 lety. Je to memento, které si musíme připomínat zvláště v současnosti.
(zdroj: https://www.obzorykutnohorska.cz/clanek-pametni-kamen-autora-frantiska-tesare-byl-slavnostne-odhalen-u-obce-bratcice )


Centrální evidence válečných hrobů: je evidován, CZE2104-55033
Souřadnice: N49°51'18.58'' E15°25'49.15'' - přibližná pozice dle adresy
Pomník přidal: Ing. Jana Tejnecká

Hrob Jožka Koprčák

Autor: Ing. Jindřich Tejnecký, 26.02.2019
Umístění: Bratčice, hřbitov vlevo u cesty z Bratčic na Potěhy
Nápis:
JEN KRÁTCE ŠLI JSME ŽITÍM, HLE, ZDE SE CESTA DĚLÍ_
A PTÁCI NAD HLAVAMI NÁM PÍSEŇ NEDOPĚLI___

JOŽKA KOPRČÁK
1935 – 6.7.1957
Poznámka:

fotografie vojáka


Souřadnice: N49°51'18.58'' E15°25'49.15'' - přibližná pozice dle adresy
Pomník přidal: Ing. Jana Tejnecká

Kenotaf Josef a Antonín Volencovi

Autor: Ing. Jindřich Tejnecký, 26.02.2019
Umístění: Bratčice, hřbitov vlevo u cesty z Bratčic na Potěhy
Nápis:
ZDE DŘÍME VĚČNÝ SEN
FRANTIŠEK
VOLENEC

PAMÁTCE JEHO SYNŮ VOJÍNŮ
JOSEFA A ANTONÍNA
PADLÝCH VE SVĚTOVÉ VÁLCE

CO ŠTĚSTÍM BYLO V ŽIVOTĚ
SMRTI OBRÁTILO SE V ŽAL.

Souřadnice: N49°51'18.58'' E15°25'49.15'' - přibližná pozice dle adresy
Pomník přidal: Ing. Jana Tejnecká