Spolek pro vojenská pietní místa

Hrob Egon Erwin Kisch

• + o skupině VPM (P-10, Vinohrady, Hřbitov Vinohrady)
  • Hřbitov Vinohrady, Praha 10, Vinohrady, Vinohradská 294/212, souřadnice vstupu na hřbitov 50°4'39.6"N, 14°28'48.6"E,
    Od svého založení v r. 1885 byl třikrát rozšířen - poprvé v r. 1897, podruhé roku 1912 a potřetí roku 1922, kdy byl i zřízen urnový hájn a urnová alej.
    Uprostřed stojí kostel sv. Václava. Hřbitov má dnes rozlohu 9,63 ha a v dubnu 1999 zde bylo 930 hrobek, 16 500 hrobů, 4 500 urnových hrobů a 1 850 kolumbárních schránek.
    Zdroj: Kovařík, Petr – Klíč k pražským hřbitovům, Praha, NLN, 2001
    Podle informace, vyvěšené na hřbitově, je zde umístěno 16 094 hrobů, 906 hrobek, 4 369 urnových míst a 4 850 kolumbárních míst. Hřbitov je zapsán ve státním seznamu nemovitých kulturních památek pod číslem 1 671 a obsahuje cca 400 chráněných objektů.
  • Zobrazit všechna VPM ve skupině

Umístění: Praha 10, Vinohradská 294/212, hřbitov
Poznámka:

Pražský německy píšící reportér a spisovatel židovského původu (narodil se a zemřel v Praze, pohřben na Vinohradském hřbitově), velmi známý také svojí přezdívkou Zuřivý reportér (der rasende Reporter). Byla to právě jeho touha být u všeho, pokaždé „při tom“, a vše vyzkoušet, která mu tuto přezdívku přinesla.
Studoval techniku, germanistiku a později žurnalistiku. Již před 1. světovou válkou přispíval do některých pražských novin. V roce 1914 byl odveden na frontu, odkud se po necelém roce po vážném zranění na čas vrátil do Prahy. Pak byl odvelen do Temešváru a od května 1917 do konce války sloužil ve Vídni. V roce 1918 se aktivně zúčastnil vídeňské revoluce. Byl velitelem vídeňských Rudých gard, stal se členem rakouské komunistické strany. Za války sloužil v Srbsku, Rusku, Uhrách a Vídni.
Z Vídně do Prahy se pak vrátil až v roce 1920, kde se dále věnoval tvůrčí činnosti, a to jak žurnalistice, tak divadelní avantgardě – spolupracoval například s E. A. Longenem a J. Haškem. Už v roce 1922 ale Prahu opět opouští a stěhuje se do Berlína. Zde se věnoval jednak dopisování pro Lidové noviny a další tiskoviny, ale především cestování. Z těchto cest pochází díla jako Caři, popi, bolševici, Americký ráj a Tajná Čína. Jeho domovský pobyt v Německu však skončil v roce 1933. V souvislosti s požárem budovy Říšského sněmu se stal obětí první vlny masového zatýkání. Byl však na zásah československých úřadů jako československý občan propuštěn a z Německa vyhoštěn. Za španělské občanské války působil v letech s přestávkami ve Španělsku mezi interbrigadisty.
V prosinci 1939 musel kvůli svému původu uprchnout z Evropy, odchází tedy nejprve do USA a poté do Mexika. V březnu 1946 se již těžce nemocný vrátil do Prahy, ale plánovanou knihu o poválečném Československu už nestihl dokončit.
Egonův otec Hermann Kisch (syn Jonase Kische a jeho manželky Marie, rozené Östreicher) se narodil v roce 1838 v Praze, kde i 19. ledna 1901 zemřel. Hermannova první manželka Regina, rozená Zuckermannová (*1858), zemřela 18. července 1880 ve 22 letech. V roce 1882 se podruhé oženil s Ernestinou, rozenou Kuhovou (1862-1937), s níž měl pět synů: PhDr. Pavel Kisch (19. listopadu 1883 – 12. října 1944 v Osvětimi, novinář), Egon (1885-1948), Wolfgang Kisch (1887-1914, padl v 1. světové válce), JUDr. Arnold Kisch (15. června 1889 – 17. července 1942, bankovní úředník, zahynul v koncentračním táboře v Lodži). Nejmladší syn MUDr. Bedřich Kisch se narodil 18. dubna 1894 a byl chirurg. S Egonem byl ve Španělské občanské válce, později v Číně. V roce 1968 emigroval do Německa kde 13. září 1968 zemřel.
(Zdroj: Wikipedia a http://pamatky.praha.eu )

Souřadnice: N50°4'38.21'' E14°27'6.55'' - přibližná pozice dle adresy
VPM přidal: Milan Lašťovka

Hrob Antonín Havránek

• + o skupině VPM (P-10, Vinohrady, Hřbitov Vinohrady)
  • Hřbitov Vinohrady, Praha 10, Vinohrady, Vinohradská 294/212, souřadnice vstupu na hřbitov 50°4'39.6"N, 14°28'48.6"E,
    Od svého založení v r. 1885 byl třikrát rozšířen - poprvé v r. 1897, podruhé roku 1912 a potřetí roku 1922, kdy byl i zřízen urnový hájn a urnová alej.
    Uprostřed stojí kostel sv. Václava. Hřbitov má dnes rozlohu 9,63 ha a v dubnu 1999 zde bylo 930 hrobek, 16 500 hrobů, 4 500 urnových hrobů a 1 850 kolumbárních schránek.
    Zdroj: Kovařík, Petr – Klíč k pražským hřbitovům, Praha, NLN, 2001
    Podle informace, vyvěšené na hřbitově, je zde umístěno 16 094 hrobů, 906 hrobek, 4 369 urnových míst a 4 850 kolumbárních míst. Hřbitov je zapsán ve státním seznamu nemovitých kulturních památek pod číslem 1 671 a obsahuje cca 400 chráněných objektů.
  • Zobrazit všechna VPM ve skupině

Umístění: Praha 10, Vinohradská 2263/214, Krematorium Strašnice, oddíl STU2
Poznámka:

Havárie letounu Douglas DC-3, Lom nad Rimavicou u Banské Bystrice, Slovensko. Zahynulo 15 cestujících důstojníků čs. armády a 6 členů posádky Leteckého dopravního pluku. A. Havránek byl ve funkci radisty. Letoun havaroval v bouřce. (zdroj: Letecké nehody vojenských strojů)

Souřadnice: N50°4'35.5'' E14°29'7.6''
VPM přidal: Milan Lašťovka
Doplnění informací: Arno Glaser

Kenotaf Arnošt a Pavel Metzl

• + o skupině VPM (P-10, Vinohrady, Hřbitov Vinohrady)
  • Hřbitov Vinohrady, Praha 10, Vinohrady, Vinohradská 294/212, souřadnice vstupu na hřbitov 50°4'39.6"N, 14°28'48.6"E,
    Od svého založení v r. 1885 byl třikrát rozšířen - poprvé v r. 1897, podruhé roku 1912 a potřetí roku 1922, kdy byl i zřízen urnový hájn a urnová alej.
    Uprostřed stojí kostel sv. Václava. Hřbitov má dnes rozlohu 9,63 ha a v dubnu 1999 zde bylo 930 hrobek, 16 500 hrobů, 4 500 urnových hrobů a 1 850 kolumbárních schránek.
    Zdroj: Kovařík, Petr – Klíč k pražským hřbitovům, Praha, NLN, 2001
    Podle informace, vyvěšené na hřbitově, je zde umístěno 16 094 hrobů, 906 hrobek, 4 369 urnových míst a 4 850 kolumbárních míst. Hřbitov je zapsán ve státním seznamu nemovitých kulturních památek pod číslem 1 671 a obsahuje cca 400 chráněných objektů.
  • Zobrazit všechna VPM ve skupině

Umístění: Praha 10, Vinohradská 294/212, vinohradský hřbitov
Poznámka:

uvedeni v databázi obětí http://www.holocaust.cz/databaze-obeti/

Souřadnice: N50°4'38.21'' E14°27'6.55'' - přibližná pozice dle adresy
VPM přidal: Milan Lašťovka

Hrob Václav Janeček

• + o skupině VPM (P-10, Vinohrady, Hřbitov Vinohrady)
  • Hřbitov Vinohrady, Praha 10, Vinohrady, Vinohradská 294/212, souřadnice vstupu na hřbitov 50°4'39.6"N, 14°28'48.6"E,
    Od svého založení v r. 1885 byl třikrát rozšířen - poprvé v r. 1897, podruhé roku 1912 a potřetí roku 1922, kdy byl i zřízen urnový hájn a urnová alej.
    Uprostřed stojí kostel sv. Václava. Hřbitov má dnes rozlohu 9,63 ha a v dubnu 1999 zde bylo 930 hrobek, 16 500 hrobů, 4 500 urnových hrobů a 1 850 kolumbárních schránek.
    Zdroj: Kovařík, Petr – Klíč k pražským hřbitovům, Praha, NLN, 2001
    Podle informace, vyvěšené na hřbitově, je zde umístěno 16 094 hrobů, 906 hrobek, 4 369 urnových míst a 4 850 kolumbárních míst. Hřbitov je zapsán ve státním seznamu nemovitých kulturních památek pod číslem 1 671 a obsahuje cca 400 chráněných objektů.
  • Zobrazit všechna VPM ve skupině

Umístění: Praha 10, Vinohradská 294/212, vinohradský hřbitov

Souřadnice: N50°4'38.21'' E14°27'6.55'' - přibližná pozice dle adresy
VPM přidal: Milan Lašťovka

Hrob Berthold Epstein

• + o skupině VPM (P-10, Vinohrady, Hřbitov Vinohrady)
  • Hřbitov Vinohrady, Praha 10, Vinohrady, Vinohradská 294/212, souřadnice vstupu na hřbitov 50°4'39.6"N, 14°28'48.6"E,
    Od svého založení v r. 1885 byl třikrát rozšířen - poprvé v r. 1897, podruhé roku 1912 a potřetí roku 1922, kdy byl i zřízen urnový hájn a urnová alej.
    Uprostřed stojí kostel sv. Václava. Hřbitov má dnes rozlohu 9,63 ha a v dubnu 1999 zde bylo 930 hrobek, 16 500 hrobů, 4 500 urnových hrobů a 1 850 kolumbárních schránek.
    Zdroj: Kovařík, Petr – Klíč k pražským hřbitovům, Praha, NLN, 2001
    Podle informace, vyvěšené na hřbitově, je zde umístěno 16 094 hrobů, 906 hrobek, 4 369 urnových míst a 4 850 kolumbárních míst. Hřbitov je zapsán ve státním seznamu nemovitých kulturních památek pod číslem 1 671 a obsahuje cca 400 chráněných objektů.
  • Zobrazit všechna VPM ve skupině

Umístění: Praha 10, Vinohradská 294/212, vinohradský hřbitov
Poznámka:

V r. 1939 byl pro svůj židovský původ zbaven nacisty své funkce profesora a odejel na pozvání norských úřadů do Oslo, kde mu bylo svěřeno vedení ústavu pro děti ohrožené tuberkulosou. Po okupaci Norska německou armádou byl 27. října 1942 zatčen a deportován do Německého koncentračního a vyhlazovacího tábora v Osvětimi – Březince v Horním Slezsku v Polsku (německy Auschwitz-Birkenau), kde pracoval jako lékař v židovském a cikánském táboře a před smrtí tam zachránil mnoho dětí. O jeho osvobození usilovalo mnoho osobností, mezi nimi i švédský princ Karel, ale marně. Po osvobození tábora pracoval v epidemiologické službě armádní skupiny gen. Svobody. Bylo mu uděleno sovětské vyznamenání „Za vítězství“. Svědčil v procesech s německými válečnými zločinci.

Po válce mu nebyl v Československu uznán jeho akademický titul, který získal na německé universitě, ani se pro něho nenašlo pracoviště, kde by mohl plně uplatnit své dlouholeté zkušenosti. Teprve v r. 1948 byl mu akademický titul vrácen a od 1. 10. 1949 byl jmenován primářem dětsko-kojeneckého oddělení Nemocnice na Bulovce v Praze 8.

Souřadnice: N50°4'38.21'' E14°27'6.55'' - přibližná pozice dle adresy
VPM přidal: Milan Lašťovka

Hrob Milada Horáková

• + o skupině VPM (P-10, Vinohrady, Krematorium Strašnice)
  • Krematorium Strašnice, Praha 10, Vinohrady, Vinohradská 214, souřadnice vstupu 50°04´37,1" N, 014°29´06,0" E, hřbitov okolo krematoria je oddělen zdí od Vinohradského hřbitova
  • Zobrazit všechna VPM ve skupině

Umístění: Praha 10, Vinohradská 294/212, vinohradský hřbitov

Souřadnice: N50°4'38.21'' E14°27'6.55'' - přibližná pozice dle adresy
VPM přidal: Milan Lašťovka

Hrob Antonín Kallus

• + o skupině VPM (P-10, Vinohrady, Hřbitov Vinohrady)
  • Hřbitov Vinohrady, Praha 10, Vinohrady, Vinohradská 294/212, souřadnice vstupu na hřbitov 50°4'39.6"N, 14°28'48.6"E,
    Od svého založení v r. 1885 byl třikrát rozšířen - poprvé v r. 1897, podruhé roku 1912 a potřetí roku 1922, kdy byl i zřízen urnový hájn a urnová alej.
    Uprostřed stojí kostel sv. Václava. Hřbitov má dnes rozlohu 9,63 ha a v dubnu 1999 zde bylo 930 hrobek, 16 500 hrobů, 4 500 urnových hrobů a 1 850 kolumbárních schránek.
    Zdroj: Kovařík, Petr – Klíč k pražským hřbitovům, Praha, NLN, 2001
    Podle informace, vyvěšené na hřbitově, je zde umístěno 16 094 hrobů, 906 hrobek, 4 369 urnových míst a 4 850 kolumbárních míst. Hřbitov je zapsán ve státním seznamu nemovitých kulturních památek pod číslem 1 671 a obsahuje cca 400 chráněných objektů.
  • Zobrazit všechna VPM ve skupině

Umístění: Praha 10, Vinohradská 294/212, vinohradský hřbitov

Souřadnice: N50°4'38.21'' E14°27'6.55'' - přibližná pozice dle adresy
VPM přidal: Milan Lašťovka

Hrob Otakar Rytíř

• + o skupině VPM (P-10, Vinohrady, Hřbitov Vinohrady)
  • Hřbitov Vinohrady, Praha 10, Vinohrady, Vinohradská 294/212, souřadnice vstupu na hřbitov 50°4'39.6"N, 14°28'48.6"E,
    Od svého založení v r. 1885 byl třikrát rozšířen - poprvé v r. 1897, podruhé roku 1912 a potřetí roku 1922, kdy byl i zřízen urnový hájn a urnová alej.
    Uprostřed stojí kostel sv. Václava. Hřbitov má dnes rozlohu 9,63 ha a v dubnu 1999 zde bylo 930 hrobek, 16 500 hrobů, 4 500 urnových hrobů a 1 850 kolumbárních schránek.
    Zdroj: Kovařík, Petr – Klíč k pražským hřbitovům, Praha, NLN, 2001
    Podle informace, vyvěšené na hřbitově, je zde umístěno 16 094 hrobů, 906 hrobek, 4 369 urnových míst a 4 850 kolumbárních míst. Hřbitov je zapsán ve státním seznamu nemovitých kulturních památek pod číslem 1 671 a obsahuje cca 400 chráněných objektů.
  • Zobrazit všechna VPM ve skupině

Umístění: Praha 10, Vinohradská 294/212, vinohradský hřbitov
Poznámka:

Rytíř Otakar: *23.6.1913 Vysoké Mýto. Rodné jméno Richter. Odvod: 7.2.1942 Buzuluk. Kmenové číslo: 0.014/D.
Od r. 1937 důstojníkem československé armády. Po německé okupaci Československé republiky odchod do exilu a bĕhem války sloužil v československých jednotkách v Sovětském svazu, převážně u dělostřelectva. Po jejím skončení se stal náčelníkem štábu dělostřelectva MNO, velitelem divize, sboru a okruhu. V roce 1956 byl jmenován náměstkem MNO. Funkci náčelníka generálního štábu - 1.náměstka MNO zastával od července 1958 do dubna 1968. Prosadil větší autonomii československého vojenského velení při výstavbě armády. Poté pracoval ve Vojenském historickém ústavu a jako zmocněnec čs. vlády pro otázky pobytu sovětských vojsk. Od roku 1970 byl předsedou SVAZARMU. Do výslužby odešel v roce 1977. (zdroj: armada.vojenstvi.cz/galeriengs.htm, VÚA)

Souřadnice: N50°4'38.21'' E14°27'6.55'' - přibližná pozice dle adresy
VPM přidal: Milan Lašťovka
Doplnění informací: Arno Glaser

Hrob František Kudrna

• + o skupině VPM (P-10, Vinohrady, Krematorium Strašnice)
  • Krematorium Strašnice, Praha 10, Vinohrady, Vinohradská 214, souřadnice vstupu 50°04´37,1" N, 014°29´06,0" E, hřbitov okolo krematoria je oddělen zdí od Vinohradského hřbitova
  • Zobrazit všechna VPM ve skupině

Umístění: Praha 10, Vinohradská 214, Krematorium Strašnice

Souřadnice: N50°4'38.21'' E14°27'6.55'' - přibližná pozice dle adresy
VPM přidal: Milan Lašťovka

Hrob Jan Ruis

• + o skupině VPM (P-10, Vinohrady, Hřbitov Vinohrady)
  • Hřbitov Vinohrady, Praha 10, Vinohrady, Vinohradská 294/212, souřadnice vstupu na hřbitov 50°4'39.6"N, 14°28'48.6"E,
    Od svého založení v r. 1885 byl třikrát rozšířen - poprvé v r. 1897, podruhé roku 1912 a potřetí roku 1922, kdy byl i zřízen urnový hájn a urnová alej.
    Uprostřed stojí kostel sv. Václava. Hřbitov má dnes rozlohu 9,63 ha a v dubnu 1999 zde bylo 930 hrobek, 16 500 hrobů, 4 500 urnových hrobů a 1 850 kolumbárních schránek.
    Zdroj: Kovařík, Petr – Klíč k pražským hřbitovům, Praha, NLN, 2001
    Podle informace, vyvěšené na hřbitově, je zde umístěno 16 094 hrobů, 906 hrobek, 4 369 urnových míst a 4 850 kolumbárních míst. Hřbitov je zapsán ve státním seznamu nemovitých kulturních památek pod číslem 1 671 a obsahuje cca 400 chráněných objektů.
  • Zobrazit všechna VPM ve skupině

Umístění: Praha 10, Vinohradská 294/212, Vinohradský hřbitov, sekce 17, č. hrobu 48, nedaleko kaple sv. Václava
Poznámka:

Druhá hodnost v legiích: vojín
Poslední hodnost v legiích: vojín
Hodnost rakousko-uherské armády: vojín
Příjmení: RUIS
Jméno: Jan
Bydliště: Pasohlavky okr. Mikulov
Datum narození: 10.12.1896
Místo narození: Rakvice okr. Hustopeče
Datum a místo přihlášení do legií: Prod. Punkt Kazatín - Kyjevská gub.
Datum zařazení do jiné (další) legie: 7.11.1917
Datum zařazení do jiné (další) legie: 3.4.1918
Konec v legiích: 22.12.1920
Zkratky armád, u kterých sloužil: LR, LF
Poslední útvar rakousko-uherské armády: 24. dom. p. pl./24. zem. p. pl.
Druhý útvar v legiích: 21. stř. pl.
Poslední útvar v legiích: 21. stř. pl.
Zajetí: 25.7.1916, Brody
(zdroj: http://www.vuapraha.cz/fallensoldierdatabase )

RUIS Jan
Legionář ruský a francouzský, 21. čs. střelecký pluk
Narozen 10. prosince 1896 v Rakvicích č. p. 211 jako nemanželský syn Kristýny Bartoňkové, kterou si Ignác Ruis dne 21. 2. 1898 vzal v Rakvicích za zákonitou manželku a tím se zároveň před dvěma svědky přihlásil i k otcovství nezletilého Jana.
Slévač, os. č. 32 528. V jeho útlém věku se s ním rodiče přestěhovali do Pasohlávek. V roce 1915 příslušníkem 24. zeměbraneckého pluku ve Znojmě, na východní frontě se dostal do zajetí 25. července 1916 u Brodů.
Do čs. legií se přihlásil dle VÚA v Punktu Kazatín – Kyjevská gubernie (dnes Kozjatyn, Ukrajina, 200 km jihozápadně od Kyjeva). Hned po příchodu k legiím, zařazen v Žitomiru 7. listopadu 1917 se hlásil do transportu dobrovolníků do Francie. Byl do něj zařazen a 12. listopadu 1917 jako jeden z vojínů se vydává na cestu do daleké Francie.
Po příjezdu do Francie byl Jan Ruis 3. 4. 1918 zaregistrován, 10. června 1918 vyzbrojen v táboře v Darney. Zde se také se vší pravděpodobností zúčastnil slavnostní přísahy nových československých jednotek. Jeho další služební působení v rámci francouzských legií není známo, osobní spis obsahuje pouze informaci a udělení čs. válečného kříže s lipovou ratolestí dle dekretu 3423 a jeho demobilizaci nejdříve u Náhradního praporu čs. pěš. pl. čís. 21, II. náhradní roty v Čáslavi 20. 12. 1920 a ve Znojmě u Čs. domobraneckého okresního velitelství dne 1. 2. 1921.
Po odchodu z legií zůstal v Praze, kde se 7. 11. 1920 oženil na Královských Vinohradech s Františkou Schillingovou. Umírá 5. května 1952 v Praze. Jeho životní osudy po odchodu z legií se podařilo dohledat díky manželce jeho syna, paní Jarmile Mrázové – Ruisové: „ … mohu poskytnout dosti skromné informace, protože jsem Jana Ruise (otce mého manžela) osobně nepoznala, neb v době sňatku s jeho synem Jaroslavem byl již mrtvý. S manželkou Františkou Schillingovou měl čtyři syny a dcerku, která v útlém dětství (9 let) zemřela při náletu na Prahu za II. světové války. Stal se listonošem (nynějším doručovatelem). Vzhledem k tomu, že můj manžel o něm mluvil vždy s úctou a láskou, domnívám se, že zůstal vždy věrný svým ideálům a zdravým názorům. Tomuto svému dítěti dopřál krásné hudební vzdělání, které mu umožnilo po ukončení studia na Pražské konzervatoři stát se předním violistou a zakladatelem Dvořákova kvarteta i v pozdějších letech profesorem na téže konzervatoři.“
Jan Ruis je pohřben na hřbitově v Praze Vinohradech.

Souřadnice: N50°4'38.21'' E14°27'6.55'' - přibližná pozice dle adresy
VPM přidal: Mgr. František Trávníček