Praha 10
Pomník okupace a operace Anthropoid
Autor: Jiří Padevět,
27.12.2021
Nápis:
Kdo obětuje život za vlast, žije věčně
Mnichovská dohoda (Münchener Abkommen) 30.9.1938 nařizovala Československu postoupit Německu
pohraniční území s nadpoloviční německou národností. Jih Slovenska a Podkarpatskou Rus vydat Maďarsku,
oblast Slezska Polsku. Vyhlášen byl Slovenský štát 14.3.1938. Říšský kancléř Adolf Hitler 15.3.1939 porušil své
záruky dané zbytku republiky v Mnichovské dohodě a nařídil nacistickému vojsku Wehrmachtu obsadit zbytek
území. Byl zřízen Protektorat Böhmen und Mähren. Říšským protektorem okupační zprávy byl ustanoven Dr. jur.
Hermann Karl Konstantin, svobodný pán von Neurath, říšský protektor SS - Gruppenführer. (Za zločiny byl
odsouzen k 15 letům vězení, zemřel v roce 1956).
V protektorátu byly uplatňovány Norimberské zákony ke konečnému řešení židovské otázky (Endlösung der Jugendfrage). Podle Generálního plánu Východ mělo dojít k poněmčování slovanských národů a ke konečnému
řešení české otázky (Endösung der tschechischen Frage). K výročí republiky 28.10.1939 byly protinacistické
demonstrace, na jejichž základě došlo 17.11.1939 k uzavření českých vysokých škol. Pro výstrahu bylo 9 před-
stavitelů studentských spolků popraveno v kasárnách Praze - Ruzyni. Do koncentračního tábora Sachsenhausen
bylo odvlečeno 1185 studentů.
Naproti tomu sílilo odbojové hnutí a docházelo k úmyslnému znemožňování výroby a projevům hněvu proti běsnění
okupační moci.
Adolf Hitler, aby zvrátil projevy odporu, poslal Neuratha na zdravotní dovolenou, protože mu připadal málo ostrý
a pomstychtivý. Na jeho místo nastoupil zastupující říšský protektor SS - Obergruppenführer, generál policie
Reinhard Tristan Eugen Heydrich, šéf Hlavního úřadu říšské bezpečnosti (Reichssicherheitshauptamt),
bezpečnostní služby (Sicherheitsdienst), ředitel Interpolu a major letectva. Ihned vyhlásil výjimečný stav a stanné
právo. Nastalo období hrůzovlády a poprav.
Československá vláda ve vyhnanství ve Velké Británii pod vedením předválečného prezidenta Dr. Edvarda Beneše
(+3.9.1948) byla nucena zhoršujícímu se stavu ve vlasti učinit rázná opatření. Padlo rozhodnutí na vybudování
branné moci z uprchlých příslušníků československé armády z republiky, pro vojenskou pomoc válečným
spojencům a vyškolení v záškodnických úkolech v protektorátu. Poté byli vojáci přepravováni letecky v noci a se-
skokem padákem do domoviny.
Vyslaná parašutistická skupina Anthropoid (česky lidoop), úspěšně provedla bojový útok na auto, ve kterém jel
říšský protektor. Samopalu Sten gun MK IFF 209 se "zasekl náboj" a tak byla vržena bomba - upravený protitankový
granát vzor 73MK1. Stalo se tak 27.5.1942 v Praze - Libni v zatáčce do ulice v Holešovičkách. Těžce
zraněný Reinhard Heydrich byl převezen do nemocnice Na Bulovce. Čin provedli parašutisté se získanou zdatností
cvičením v mládí v Československém Orlu a výcviku v československé armádě, rotmistři pěchoty:
JOZEF GABČÍK - útočil samopalem a JAN KUBIŠ - bombou Orel
Na následky bojového napadení zemřel na sepsi (otravu krve) 4.6.1942 nenáviděný Reinhard Heydrich. V oku-
povaných zemích tento skutek vzbudil velký ohlas. Díky představitelům České pravoslavné církve, jenž poskytla
bezpečný úkryt parašutistům v pravoslavném katedrálním chrámu svatých Cyrila a Metoděje v Resslově ulici
v Praze. Předtím o ně pečovalo mnoho sokolských rodin, které vnímaly smrt Heydricha jako krevní mstu za 1212
popravených bratrů a sester. Za války byly základní potraviny přidělovány na lístky jednotlivcům v malých dávkách
a přesto parašutisty zásobovalo mnoho dalších vlastenců.
SS - Obergruppenführer a Generalleutnat Policie Karl Hermann Frank, státní sekretář Úřadu říšského protektora pro
Čechy a na Moravě nařídil pátrání po pachatelích. Byl vyhlášen ihned civilní výjimečný stav včetně stanného práva.
V odvetě byly vyhlazeny obce Lidice a Ležáky (Frank - válečný zločinec, byl oběšen 22.5.1946). K vypátrání
útočníků pomohla gestapu (nacistická státní tajná policie) zrada od rotného Karla Čurdy z paravýsadku Out Distance
za odměnu 10 milionů K - protektorátních korun. (Za zradu odsouzen a popraven 29.4.1947).
SS - Brigadenführer a Generalmajor Waffen SS Theodor Fridrich Karl von Fischer - Treuenfeld (spáchal
sebevraždu v zajetí v roce 1946), velitel Waffen SS (Zbraní SS) na území protektorátu, přivelel 18.6.1942 ve 4:10
hodin k obležení chrámu záložní prapor Waffen SS Deutschland a strážní prapor SS Prag. SS - Standartenführer
JUDr. Hans - Ulrych Geschke - vedoucí pražské Řídící úřadovny gestapa se dostavil s 52 příslušníky gestapa. (Padl
v bitvě o Budapešť v roce 1945). K dobývání chrámu přes ostré spory mezi veliteli bylo připraveno 19 důstojníků,
740 poddůstojníků a mužstva.
Z chrámu se již nedalo uniknout. Na kůru i empoře byla držena stráž. Nastávajícímu boji velel nadporučík pěchoty
z paraskupiny Out Distance ADOLF OPÁLKA. Ze skupiny Bioscop tam byl četař aspirant JOSEF BUBLÍK
a z výsadku Anthropoid rotmistr pěchoty JAN KUBIŠ. Boj trval 4 hodiny. Vojáci byli ranění a došla jim munice,
vzdát se nepřicházelo v úvahu a tak obrátili všichni zbraň proti sobě. Těžce zraněni byli čtyři Němci.
Pak nastalo obléhání podzemní hrobky, neboť gestapo chtělo vojáky, kteří se tam měli nacházet, živé. Byl tam ze
skupiny TIN rotný JAROSLAV ŠVARC, ze skupiny Bioscop četař JAN HRUBÝ, ze skupiny Silver A rotmistr
pěchoty JOSEF VALČÍK a e skupiny Anthropoid rotmistr pěchoty JOZEF GABČÍK. Neblahá úloha připadla 32
českým hasičům, kteří museli okénkem z ulice vhánět kouř a vodu do krypty. Na výzvu kaplana ThDr. Vladimíra
Petřeka (zastřelen 5.9.1942 na Kobyliské střelnici - pomyslný hrob má v Rožnově pod Radhoštěm - Svatořečen
v roce 2020), aby se vzdali, parašutisté odpověděli: Nikdy, nikdy! Češi se nevzdávají! Z bezvýchodné situace
ukončili život výstřelem ze své pistole kol 11:00 hodin týž den. Jejich popel je "údajně" v hromadném hrobě na
hřbitově v Praze - Ďáblicích. Mají tam vzpomínkový kámen.
Úkol by parašutisté nemohli splnit bez pomoci českých vlastenců, kterým šlo také o život. Někteří podlehli
nejbrutálnějším metodám vyšetřování. Mnozí za svou statečnost zaplatili životem na popravištích německých
nacistických věznic a koncentračních táborů. Odplata zmařila život 1585 občanům.
Účast obětavé vlastenecké rodiny Zelenkových
Jan Radovan Milíč Zelenka - zemřel dobrovolnou smrtí v Husově háji.
Jeho otec Jan Zelenka - Hajský byl předválečným starostou Krušnohorské sokolské župy. Po odsunu z pohraničí se
usídlil v Praze. Byl řídícím učitelem V. obecné chlapecké školy v Praze - Vršovicích. Jako sokolský činovník a proti-
německý odbojář se zapojil do odbojových ilegálních skupin Říjen a Jindra. Dobrovolně zemřel 17.6.1942 v bytě
při zatýkání gestapem skousnutím ampulky cyankali. Jeho matka Františka Zelenková byla německým stanným
soudem v nepřítomnosti odsouzena 29.9.1942 k trestu smrti a zastřelena 24.10.1942 v koncentračním táboře
Mauthausen.
Syn Jan s domácím jménem Milíč - narozen 12.8.1923 v Praze - Břevnově byl studentem VII. C. reálného
gymnázia v Praze - Libni. Jako mladý sokolský odbojář dělal spojku mezi vojáky paravýsadků, kteří se ukrývali
v různých bytech v Praze. Měnil německé marky za protektorátní koruny a obstarával a nosil jídlo do chrámu svatých
Cyrila a Metoděje v Resslově ulici.
Ve škole mu spolužák Jiří Růta (*21.3.1923 - +24.10.1942 zastřelen v Mauthausenu) pověděl o přepadu gestapa
v jejich bytě a varoval ho, aby nešel domů a vyhnul se tak zatčení.
Milíč se domů nevrátil a autobusem linky A přijel do zastávky Husův háj v Záběhlicích. Slatinský lesík u této zastávky
znal z dřívějších výletů. Poté podobně jako jeho tatínek u cesty u Husova kamene rozkousl ampuli s kyanidem
draselným. Svou sebevraždou se vyhnul krutým výslechům a neohrozil životy dalších obětavých sokolů. Zemřel ve
stejný den jako jeho otec 17.6.1942. Jeho tělo nalezli náhodní chodci. K ověření totožnosti bylo tělo převezeno do
Václavské ulice k mrtvým parašutistům. V hromadném hrobě na hřbitově v Praze - Ďáblicích "snad" spočinul jeho
popel. Na památku, kde ležel na chodníku na rohu Resslovy a Václavské ulice je vzpomínková destička.
JAN ZELENKA - dostal pamětní medaili In Memoriam od Českého svazu bojovníků za svobodu.
Mnichovskou dohodu na základě provedeného odstranění Reinharda Heydricha a za bojové střety s nacisty
přehodnotila:
Velká Británie 5.8.1942, Francouszká vláda ve Velké Británii 29.9.1942, Itálie 22.8.1944, Německá demokratická
republika (NDR) a Československá republika (ČSSR) 1.12.1973, Spolková republika Německo (SRN) a Česká republika
(ČR) 21.1.1997.
Českoslovenští vojáci z paravýsadku ANTHROPOID ve spolupráci s příslušníky dalších paravýsadků
a vlastenců domácího i zahraničního odboje zadaný úkol - SPLNILI - a republika opět měla hranice
předválečného Československa.
Poznámka: Kdo obětuje život za vlast, žije věčně
Mnichovská dohoda (Münchener Abkommen) 30.9.1938 nařizovala Československu postoupit Německu
pohraniční území s nadpoloviční německou národností. Jih Slovenska a Podkarpatskou Rus vydat Maďarsku,
oblast Slezska Polsku. Vyhlášen byl Slovenský štát 14.3.1938. Říšský kancléř Adolf Hitler 15.3.1939 porušil své
záruky dané zbytku republiky v Mnichovské dohodě a nařídil nacistickému vojsku Wehrmachtu obsadit zbytek
území. Byl zřízen Protektorat Böhmen und Mähren. Říšským protektorem okupační zprávy byl ustanoven Dr. jur.
Hermann Karl Konstantin, svobodný pán von Neurath, říšský protektor SS - Gruppenführer. (Za zločiny byl
odsouzen k 15 letům vězení, zemřel v roce 1956).
V protektorátu byly uplatňovány Norimberské zákony ke konečnému řešení židovské otázky (Endlösung der Jugendfrage). Podle Generálního plánu Východ mělo dojít k poněmčování slovanských národů a ke konečnému
řešení české otázky (Endösung der tschechischen Frage). K výročí republiky 28.10.1939 byly protinacistické
demonstrace, na jejichž základě došlo 17.11.1939 k uzavření českých vysokých škol. Pro výstrahu bylo 9 před-
stavitelů studentských spolků popraveno v kasárnách Praze - Ruzyni. Do koncentračního tábora Sachsenhausen
bylo odvlečeno 1185 studentů.
Naproti tomu sílilo odbojové hnutí a docházelo k úmyslnému znemožňování výroby a projevům hněvu proti běsnění
okupační moci.
Adolf Hitler, aby zvrátil projevy odporu, poslal Neuratha na zdravotní dovolenou, protože mu připadal málo ostrý
a pomstychtivý. Na jeho místo nastoupil zastupující říšský protektor SS - Obergruppenführer, generál policie
Reinhard Tristan Eugen Heydrich, šéf Hlavního úřadu říšské bezpečnosti (Reichssicherheitshauptamt),
bezpečnostní služby (Sicherheitsdienst), ředitel Interpolu a major letectva. Ihned vyhlásil výjimečný stav a stanné
právo. Nastalo období hrůzovlády a poprav.
Československá vláda ve vyhnanství ve Velké Británii pod vedením předválečného prezidenta Dr. Edvarda Beneše
(+3.9.1948) byla nucena zhoršujícímu se stavu ve vlasti učinit rázná opatření. Padlo rozhodnutí na vybudování
branné moci z uprchlých příslušníků československé armády z republiky, pro vojenskou pomoc válečným
spojencům a vyškolení v záškodnických úkolech v protektorátu. Poté byli vojáci přepravováni letecky v noci a se-
skokem padákem do domoviny.
Vyslaná parašutistická skupina Anthropoid (česky lidoop), úspěšně provedla bojový útok na auto, ve kterém jel
říšský protektor. Samopalu Sten gun MK IFF 209 se "zasekl náboj" a tak byla vržena bomba - upravený protitankový
granát vzor 73MK1. Stalo se tak 27.5.1942 v Praze - Libni v zatáčce do ulice v Holešovičkách. Těžce
zraněný Reinhard Heydrich byl převezen do nemocnice Na Bulovce. Čin provedli parašutisté se získanou zdatností
cvičením v mládí v Československém Orlu a výcviku v československé armádě, rotmistři pěchoty:
JOZEF GABČÍK - útočil samopalem a JAN KUBIŠ - bombou Orel
Na následky bojového napadení zemřel na sepsi (otravu krve) 4.6.1942 nenáviděný Reinhard Heydrich. V oku-
povaných zemích tento skutek vzbudil velký ohlas. Díky představitelům České pravoslavné církve, jenž poskytla
bezpečný úkryt parašutistům v pravoslavném katedrálním chrámu svatých Cyrila a Metoděje v Resslově ulici
v Praze. Předtím o ně pečovalo mnoho sokolských rodin, které vnímaly smrt Heydricha jako krevní mstu za 1212
popravených bratrů a sester. Za války byly základní potraviny přidělovány na lístky jednotlivcům v malých dávkách
a přesto parašutisty zásobovalo mnoho dalších vlastenců.
SS - Obergruppenführer a Generalleutnat Policie Karl Hermann Frank, státní sekretář Úřadu říšského protektora pro
Čechy a na Moravě nařídil pátrání po pachatelích. Byl vyhlášen ihned civilní výjimečný stav včetně stanného práva.
V odvetě byly vyhlazeny obce Lidice a Ležáky (Frank - válečný zločinec, byl oběšen 22.5.1946). K vypátrání
útočníků pomohla gestapu (nacistická státní tajná policie) zrada od rotného Karla Čurdy z paravýsadku Out Distance
za odměnu 10 milionů K - protektorátních korun. (Za zradu odsouzen a popraven 29.4.1947).
SS - Brigadenführer a Generalmajor Waffen SS Theodor Fridrich Karl von Fischer - Treuenfeld (spáchal
sebevraždu v zajetí v roce 1946), velitel Waffen SS (Zbraní SS) na území protektorátu, přivelel 18.6.1942 ve 4:10
hodin k obležení chrámu záložní prapor Waffen SS Deutschland a strážní prapor SS Prag. SS - Standartenführer
JUDr. Hans - Ulrych Geschke - vedoucí pražské Řídící úřadovny gestapa se dostavil s 52 příslušníky gestapa. (Padl
v bitvě o Budapešť v roce 1945). K dobývání chrámu přes ostré spory mezi veliteli bylo připraveno 19 důstojníků,
740 poddůstojníků a mužstva.
Z chrámu se již nedalo uniknout. Na kůru i empoře byla držena stráž. Nastávajícímu boji velel nadporučík pěchoty
z paraskupiny Out Distance ADOLF OPÁLKA. Ze skupiny Bioscop tam byl četař aspirant JOSEF BUBLÍK
a z výsadku Anthropoid rotmistr pěchoty JAN KUBIŠ. Boj trval 4 hodiny. Vojáci byli ranění a došla jim munice,
vzdát se nepřicházelo v úvahu a tak obrátili všichni zbraň proti sobě. Těžce zraněni byli čtyři Němci.
Pak nastalo obléhání podzemní hrobky, neboť gestapo chtělo vojáky, kteří se tam měli nacházet, živé. Byl tam ze
skupiny TIN rotný JAROSLAV ŠVARC, ze skupiny Bioscop četař JAN HRUBÝ, ze skupiny Silver A rotmistr
pěchoty JOSEF VALČÍK a e skupiny Anthropoid rotmistr pěchoty JOZEF GABČÍK. Neblahá úloha připadla 32
českým hasičům, kteří museli okénkem z ulice vhánět kouř a vodu do krypty. Na výzvu kaplana ThDr. Vladimíra
Petřeka (zastřelen 5.9.1942 na Kobyliské střelnici - pomyslný hrob má v Rožnově pod Radhoštěm - Svatořečen
v roce 2020), aby se vzdali, parašutisté odpověděli: Nikdy, nikdy! Češi se nevzdávají! Z bezvýchodné situace
ukončili život výstřelem ze své pistole kol 11:00 hodin týž den. Jejich popel je "údajně" v hromadném hrobě na
hřbitově v Praze - Ďáblicích. Mají tam vzpomínkový kámen.
Úkol by parašutisté nemohli splnit bez pomoci českých vlastenců, kterým šlo také o život. Někteří podlehli
nejbrutálnějším metodám vyšetřování. Mnozí za svou statečnost zaplatili životem na popravištích německých
nacistických věznic a koncentračních táborů. Odplata zmařila život 1585 občanům.
Účast obětavé vlastenecké rodiny Zelenkových
Jan Radovan Milíč Zelenka - zemřel dobrovolnou smrtí v Husově háji.
Jeho otec Jan Zelenka - Hajský byl předválečným starostou Krušnohorské sokolské župy. Po odsunu z pohraničí se
usídlil v Praze. Byl řídícím učitelem V. obecné chlapecké školy v Praze - Vršovicích. Jako sokolský činovník a proti-
německý odbojář se zapojil do odbojových ilegálních skupin Říjen a Jindra. Dobrovolně zemřel 17.6.1942 v bytě
při zatýkání gestapem skousnutím ampulky cyankali. Jeho matka Františka Zelenková byla německým stanným
soudem v nepřítomnosti odsouzena 29.9.1942 k trestu smrti a zastřelena 24.10.1942 v koncentračním táboře
Mauthausen.
Syn Jan s domácím jménem Milíč - narozen 12.8.1923 v Praze - Břevnově byl studentem VII. C. reálného
gymnázia v Praze - Libni. Jako mladý sokolský odbojář dělal spojku mezi vojáky paravýsadků, kteří se ukrývali
v různých bytech v Praze. Měnil německé marky za protektorátní koruny a obstarával a nosil jídlo do chrámu svatých
Cyrila a Metoděje v Resslově ulici.
Ve škole mu spolužák Jiří Růta (*21.3.1923 - +24.10.1942 zastřelen v Mauthausenu) pověděl o přepadu gestapa
v jejich bytě a varoval ho, aby nešel domů a vyhnul se tak zatčení.
Milíč se domů nevrátil a autobusem linky A přijel do zastávky Husův háj v Záběhlicích. Slatinský lesík u této zastávky
znal z dřívějších výletů. Poté podobně jako jeho tatínek u cesty u Husova kamene rozkousl ampuli s kyanidem
draselným. Svou sebevraždou se vyhnul krutým výslechům a neohrozil životy dalších obětavých sokolů. Zemřel ve
stejný den jako jeho otec 17.6.1942. Jeho tělo nalezli náhodní chodci. K ověření totožnosti bylo tělo převezeno do
Václavské ulice k mrtvým parašutistům. V hromadném hrobě na hřbitově v Praze - Ďáblicích "snad" spočinul jeho
popel. Na památku, kde ležel na chodníku na rohu Resslovy a Václavské ulice je vzpomínková destička.
JAN ZELENKA - dostal pamětní medaili In Memoriam od Českého svazu bojovníků za svobodu.
Mnichovskou dohodu na základě provedeného odstranění Reinharda Heydricha a za bojové střety s nacisty
přehodnotila:
Velká Británie 5.8.1942, Francouszká vláda ve Velké Británii 29.9.1942, Itálie 22.8.1944, Německá demokratická
republika (NDR) a Československá republika (ČSSR) 1.12.1973, Spolková republika Německo (SRN) a Česká republika
(ČR) 21.1.1997.
Českoslovenští vojáci z paravýsadku ANTHROPOID ve spolupráci s příslušníky dalších paravýsadků
a vlastenců domácího i zahraničního odboje zadaný úkol - SPLNILI - a republika opět měla hranice
předválečného Československa.
Text obsahuje dvě zásadní nepřesnosti.
1/ Mnichovská dohoda upravovala pouze odstoupení pohraničních oblastí Německu, nikoliv Polsku a Maďarsku.
2/ Československo se ke svým předválečným hranicím nevrátilo nikdy, Podkarpatská Rus se stala v roce 1945 nedobrovolnou součástí Sovětského svazu.
Souřadnice: N50°3'28.2'' E14°28'44.75''
Pomník přidal: Jiří Padevět
Pomník Jan Milíč Zelenka
Autor: Jiří Padevět,
27.12.2021
Nápis:
JAN MILÍČ ZELENKA
*12.8.1923 +17.6.1942
Zde zemřel dobrovolně rozkousnutím
ampule s kyanidem draselným před
zatčením gestapem.
Plnil obětavě spojku pro paravýsadek
Antropoid, odbojové skupiny
Jindra a Říjen
Čest jeho památce
Poznámka: JAN MILÍČ ZELENKA
*12.8.1923 +17.6.1942
Zde zemřel dobrovolně rozkousnutím
ampule s kyanidem draselným před
zatčením gestapem.
Plnil obětavě spojku pro paravýsadek
Antropoid, odbojové skupiny
Jindra a Říjen
Čest jeho památce
název výsadku Anthropoid je na desce uveden chybně.
Souřadnice: N50°3'28.2'' E14°28'44.75''
Pomník přidal: Jiří Padevět
Pamětní kámen Mistr Jan Hus
Autor: Jiří Padevět,
27.12.2021
Nápis:
1415 6/7 1915
2015
1415 6/7 1915
2015
Souřadnice: N50°3'28.2'' E14°28'44.75''
Pomník přidal: Jiří Padevět