Praha 8

Pamětní deska rodina Strnadova

Autor: Karel Polata, 22.10.2014
Umístění: Praha 8, Pivovarnická 15/1844, na domu
Nápis:
V tomto domě žili
obětaví členové sokolského odboje
Marie a Bohumil
Strnadovi
spolupracovníci výsadku
ANTHROPOID.
Popraveni nacisty 24. 10. 1942
v Mauthausenu.
Poznámka:

- pamětní deska odhalena 22. 10. 2014
- informace z informační tabule uvnitř domu:
Bohuslav Strnad se narodil 1. března 1905 v Rozdělově u Kladna. Vystudoval místní reálku a po složení učitelské zkoušky začal vyučovat na venkovských školách. Ve školství však nezůstal. Odešel do justiční služby, kde pracoval jako úředních u exekučního soudu. Pravděpodobně v zaměstnání poznal svoji životní partnerku Marii Strnadovou, roz. Pláničkovou narozenou 17. května 1899. V roce 1934 se s Marií oženil a přestěhoval se za ní do tohoto domu. Ulice Pivovarnická tehdy nesla jméno Pešinova.
Bohuslav Strnad se jako talentovaný hráč na housle stal členem Kladenské filharmonie. Kromě rodiny své zájmy směřovali manželé Strnadovi hlavně do místní pobočky Sokola v Libni. Bohuslav Strnad působil v Sokole již na Kladně jako žák. Po příchodu do Libně se pracoval jako dobrý cvičitel žactva. To jej vyneslo do cvičitelského sboru a dále do funkce III. místonáčelníka. Od roku 1937 zastával již post náčelníka místní jednoty. Vedl jí i ve dnech konání X. Všesokolského sletu, který demonstroval odhodlanost členů Sokola k obraně ohrožené vlasti. 17. května 1938 se manželům Strnadovým narodila dcera Jana. Libeňskou sokolskou jednotu vedl Bohuslav Strnad až do doby, kdy došlo k pozastavení činnosti Sokola v roce 1941. Zapojil do ilegální organizace vytvářené členy Sokola. (Obec sokolská v odboji dále OSVO). Právě do této sítě odbojových pracovníků se krátce po svém vysazení dostala paraskupina ANTHROPOID, která měla za cíl likvidaci zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. O jejich seskoku se Bohuslav Strnad dozvěděl již v lednu 1942 a aktivně se začal podílet na jejich podpoře. Věděl o tom, že se parašutisté pohybují hlavně na Žižkově a v Karlíně a že potřebují peníze, potraviny a ošacení. Peníze se snažil sehnat z fondů, kterými libeňský Sokol disponoval. Bohužel volných prostředků bylo velmi málo a ještě byly vázány na legální účetnictví a tak nemohly být moc čerpány. Proto zvolil cestu peněžních sbírek mezi členy předsednictva libeňské jednoty. Potravinové lístky a poukázky na koupi šatů se mu podařilo získávat od sokolských činovníků z Neratovic. Protože odbojovou činnost bylo potřeba neustále koordinovat, scházívali se nejvyšší představitelé sokolského odboje každých 14 dní na tajných schůzkách. Byl tak ve styku s Jaroslavem Pecháčkem, který zastával funkci zemského velitele pro Čechy v OSVO, Františkem Hejlem, členem obce sokolské v Karlíně a župním místonáčelníkem župy Barákovy a náčelníky sousedních jednot z Vysočan Jaroslavem Piskáčkem a Karlína Antonínem Oktábcem. Účastníky těchto schůzek byli i MUDr. Břetislav Lyčka a Václav Novák.Po atentátu na zastupujícího říšského protektora se ocitli všichni tito činovnici v nebezpečí. Bohuslav Strnad o to ještě větším, protože jedna ze stop po atentátnících vedla přímo do Libně. Toto první ohrožení všichni místní odbojáři přečkali. I po vyzrazení parašutistů v Resslově ulici 18. června 1942 nedošlo ihned k prozrazení libeňských odbojářů. Zlom nastává až 9. července 1942, kdy je zatčena rodina Novákova. Po ní následuje 13. července Jaroslav Piskáček a 14. července Jaroslav Smrž, František Hejl, Antonín Oktábec a také manželé Strnadovi. Stane se tak v podvečerních hodinách na jejich zahrádce na Hájku, kde jsou oba manželé za přítomnosti jejich 4 leté dcery zatčeni. Jsou jim nasazena pouta a manželé jsou převezeni do svého bytu v tomto domě, kde je provedena domovní prohlídka. Pak jsou oba odvezeni do Petschkova paláce. Zde byli podrobeni tvrdým výslechům - bez výsledku.
Po válce o Bohuslavu Strnadovi jeden ze zatčených úředníků gestapa prohlásil „To byla tvrdá palice. Tři neděle jsme mu dávali pardon. On byl zrazen, měl také zradit. Ale on dělal hrdinu. Celá rodina mohla být šťastna. A mohl dostat odměnu. Tak je hrdina.“ Tím, ale že nepromluvil, zachránil Bohuslav Strnad všechny libeňské spolupracovníky.
Ještě hrůzněji všechno to trápení muselo doléhat na jeho ženu Marii. Během vazby jí zešedivěly vlasy, byla vyhublá a v očích se zračila hrůza a utrpení. „Byl jsem zdrcený nad tím, co dovedou udělat z krásné ženy,“ vyjádřil své svědectví jeden sokolský činovník, který náhodou Marii Strnadovou v Pečkárně zahlédl. Po výsleších byli manželé Strnadovi převezeni do terezínské Malé pevnosti. 29. září 1942 bez jejich přítomnosti stanný soud vyřkl nad nimi poslední ortel - trest smrti. Poprava byla vykonána 24. října 1942 v KT Mauthausen. Ranou to týla z malorážní pistole - během inscenované lékařské prohlídky ve sklepním tzv. odstřelovacím koutě, jenž byl maskován jako „výškoměr“. Nejdříve byla zastřelena Marie v 9:10, její manžel Bohumil pak ve 14:16. Patřili k 262 zavražděným spolupracovníkům a příbuzným Kubiše, Gabčíka a dalších parašutistů, nad nimiž byl tento den vykonán absolutní trest. Pro dceru Janičku se skončila válka v Plané nad Lužnicí, kde sdílela internaci s dalšími 46 dětmi odbojářů. Vlastislav Janík


Souřadnice: N50°6'34.85'' E14°28'36.55'' - přibližná pozice dle adresy
Pomník přidal: Karel Polata