vojín (private) Karel Vítek
* 6.7.1912 (?)† 19.3.1945 (zajatecký tábor na Borneu)
Bojoval v britské armádě proti Japoncům v Singapuru. Po zajetí odeslán do zajateckého tábora na Borneu, kde v dubnu 1945 zahynul při likvidaci tábora japonci.
V Malajsku a Singapuru působila druhá největší čs. kolonie na Dálném východě. Čítala téměř 140 osob - mužů, žen a dětí, většinou zaměstnanců firmy Baťa. Z tohoto počtu bylo zhruba 20 mužů schopno vojenské služby a ti sloužili, už od začátku roku 1940, v oddílech domobrany (FMSVS - Federated Malayan States Volunteer Services, a SSVF - Straits Settlements Volunteer Force). Vojenský výcvik vykonávali o sobotách a nedělích. Přes týden normálně pracovali ve svých zaměstnáních a jednou do roka se zúčastnili velkého vojenského cvičení.
1.12.1941 oznámil singapurský rozhlas mobilizaci místní domobrany. Všichni naši krajané v domobraně nastoupili službu a byli rozděleni do střeleckých, kulometných a jiných vojenských jednotek. Okamžitě zahájili intenzivní výcvik. Po ukončení výcviku byli odesláni do obranných pozic, nacházejících se na ostrově Singapur. 8.12.1941 zahájila japonská 25. armáda, pod velením generála Jamašity útok na Malajsko. Menší část jednotek se vylodila v Malajsku u Kota Baharu, a hlavní jádro japonských sil přistálo v Thajsku u Signory a Patani. Během několika týdnů Japonci rozdrtili v pozemních bojích 11. indickou divizi, jádro britských leteckých sil v severním Malajsku a podařilo se jim potopit pýchu britského námořnictva, svaz Z. Generálporučík A. Percival, velitel britských jednotek v Malajsku, po těchto a dalších ztrátách, byl nucen ke konci ledna 1942 postupně stáhnout zbytek ze své 80 tisícové armády až k ostrovu Singapur, kde byla poslední britská obranná linie.
V noci z 8. na 9. února 1942 zaútočily dvě japonské divize, 5. a 18., na ostrov Singapur. Během této noci prolomili obrannou linii drženou 22. a 27. australskou brigádou a pronikly do vnitrozemí. 15. února byla situace obránců už beznadějná a krátce po 18. hodině podepsal generálporučík Percival dohodu o kapitulaci s velitelem japonské armády generálporučíkem Jamašitou. Japoncům se vzdalo na 138 tisíc britských, australských, indických a malajských vojáků.
Na první okamžiky po zajetí vzpomínal Josef Vyhnálek: " Po kapitulaci jsme byli přinuceni k šedesáti kilometrovému pochodu smrti. Smrti proto, že na každé křižovatce Japonci vyvlekli z řady zajatců jednoho muže a před našima očima ho ubodali bodáky. Celý den trval pochod, než jsme konečně dorazili, hladoví a unavení, na místo určení - do tábora Changi, dřívějšího střediska britské armády. První dva měsíce jsme za hrozných podmínek odklízeli trosky města. Potom se mi podařilo zařadit se do skupiny na sekání trávy a sušení sena pro japonské koně. Tuto práci, která byla podstatně lehčí, jsem vykonával jeden rok. Potom jsme se vrátili do Changi, kde nás rozdělili na tři skupiny - první byla určena pro stavbu železnice v Barmě, druhá měla odjet na stavbu letiště na ostrov Labaun u Bornea a třetí měla odplout na práci v dolech do Japonska. Já jsem byl jako jediný krajan vybrán do první skupiny. Ostatní Češi - Janeček, Vítek a Sienkiewicz - byli vybráni do druhé skupiny na Borneo. Po válce jsem se dozvěděl, že všichni tři zahynuli při japonské likvidaci zajateckého tábora v dubnu 1945. Práce na železnici byla velice těžká. Tropické vředy, kožní nemoci, malárie, cholera, těžká práce, to vše vyvolávalo představu pekla. Vzpomínám si na svého přítele Edgara, Australana. Byl mučen Japonci za to, že byl ve styku s domorodci. Rány, které mu způsobili, se změnily na tropické vředy a nastaly komplikace. Nejdříve mu byla amputována jedna noha, potom druhá. Při amputaci druhé nohy zemřel. V polovině roku 1944 se dost prořídlý zbytek naší skupiny vrátil zpět do Changi, abychom vypomohli při stavbě letiště v Singapuru. Po dvou měsících práce, jsme díky zázračnému místnímu podnebí byli vyléčeni z téměř všech kožních chorob, které jsme si přivezli z Barmy. Jednoho jsme se zbavili, druhé přišlo. Nemoc Beri-Beri začala mezi námi řádit a postupně si vyžádala mnoho obětí mezi zajatci. Když bylo letiště již téměř hotovo, přiletěly spojenecké bombardéry. Místo bomb ale shodily letáky, ve kterých nás informovaly, že válka bude brzy ukončena. Zanedlouho na to přišla japonská kapitulace a náš tábor obsadila skupina spojeneckých výsadkářů."
Zdroje (mimo informací z desek):
http://mujweb.cz/ipro/stripky/clanky/csdv.htm
VPM:
památník - Kranji, stát Singapur
pomník - Zlín, okres Zlín
Vaše komentáře, připomínky, návrhy či doplnění zasílejte prosím na monument@vets.cz.