Divizní generál Karel Mejstřík
* 18.10.1886 (Lahovičky, okr. Praha 5)† 6.5.1945 (Praha 5 Zbraslav)
Pozdější divizní generál Karel Mejstřík se narodil 18. října 1886 v Lahovičkách v tehdejším politickém okrese Smíchov (župa Praha). Po studiu na českém reálném gymnáziu na Smíchově v letech 1898-1902 se stal na podzim 1902 na tři roky studentem obchodní akademie v Praze. Po skončení středoškolských studií byl 14.9.1905 při dobrovolném odvodu u doplňovacího okresního velitelství v Praze odveden a 2.10.1905 nastoupil prezenční službu jako jednoroční dobrovolník u c.k. pěšího pluku č. 11 v Praze. U tohoto útvaru prodělal základní výcvik a absolvoval zde i školu na důstojníky pěchoty v záloze. Dnem 30.9. 1906 byl přeložen do zálohy a nastoupil do zaměstnání jako úředník u První českomoravské továrny na stroje v Praze, kde poté pracoval až do vypuknutí první světové války. Mezitím byl celkem čtyřikrát povolán k pravidelnému čtyřnedělnímu cvičení ve zbrani (vletech 1907,1909, 1912, 1914) a dnem 1.1.1911 byl jmenován poručíkem pěchoty v záloze. V důsledku vyhlášení mobilizace nastoupil 28.7.1914 činnou službu u svého kmenového útvaru, s nímž odjel již v srpnu 1914 jako velitel roty na srbskou frontu. Zde byl krátce nato raněn a až do března 1915 se nacházel v nemocničním ošetřování v Praze. Po vyléčení odešel v květnu 1915 opět na frontu, tentokrát proti Rusům. Zde padl jako záložní nadporučík pěchoty 27.7.1915 v bitvě u Sokalu do ruského zajetí. V zajateckém táboře však dlouho nezůstal a již v rupnu 1915 se šťastnou shodou náhod dostal do Kyjeva, kde poté působil jako vojín u vojenského odboru Svazu česko-slovenských spolků na Rusi. Zde se 1.12.1915 přihlásil jako dobrovolec do České Družiny a od května 1916 působil rok na frontě jako tlumočník ve štábu VIII. ruské armády. Od června 1917 do února 1918 konal službu jako velitel roty u Kornilovského úderného pluku (v této době onemocněl střevním tyfem a byl od 15.10.1917 do 15.1.1918 v nemocničním ošetřování). Dnem 16.1. 1918 nastoupil službu jako podnáčelník štábu u 1. čs. střelecké divize a zároveň byl na dobu jejího přesunu na východ ustanoven velitelem štábního vlaku. Od 22.8.1918 organizoval z pověření náborové komise Odbočky Československé národní rady na Rusi v Samaře a později v Čeljabinsku 1. rusko-český střelecký pluk a stal se jeho velitelem (pluku prakticky velel až do února 1929, kdy byl pluk na pokyn M.R. Štefánka rozpuštěn). Od podzimu 1918 působil rovněž jako zástupce Čs. armádního sboru v Rusku při štábu Ruské dobrovolnické armády. Od 30.3.1919 až do návratu do vlasti konal službu ve štábu 3. čs. střelecké divize, a to nejdříve jako náčelník štábu divize, od 5.6.1919 zástupce náčelníka štábu divize a konečně od 5.5.1920 jako náčelník jejího operačního oddělení. V září 1920 byl na lodi „Thomas“ evakuován z Vladivostoku do vlasti, kam dorazil v hodnosti majora ruských legií. Po repatriační dovolené nastoupil 1.1.1921 službu jako zástupce náčelníka štábu u ZVV Užhorod, kde poté působil až do října následujícího roku. Od 24.10.1922 do 30.9.1924 byl posluchačem Vysoké školy válečné v Paříži, po jejímž úspěšném ukončení byl dnen 1.10.1924 přeložen v hodnosti plukovníka do skupiny důstojníků generálního štábu. Od 1.10. 1924 do 15.9.1925 byl náčelníkem štábu ZVV Užhorod a tutéž funkci vykonával až do 11.1.1928 u ZVV Bratislava. V době od 12.1.1928 do 20.1.1929 byl velitelem pěšího pluku 43 v Brně. Dnem 21.1.1929 se stal velitelem 3. pěší brigády sídlící v Plzni. Současně s ustanovením do této funkce (28.2.1929) byl přemístěn k plzeňské 2. pěší divizi, kde v letech 1931-1933 zároveň vykonával funkci předsedy jejího kárného výboru. Přesně osm měsíců po svém příchodu do Plzně – 21.9. 1929 – se dočkal povýšení do první generálské hodnosti – na brigádního generála. Z doby jeho plzeňského působení stojí ještě za zmínku fakt, že byl 26.8.1930 ustanoven osobním průvodcem francouzského maršála Francheta d´Esperay na dobu jeho pobytu v Československu (31.8.-16.9.1930). Tehdy však mohl jen těžko tušit, že se jeho vojenská kariéra pomalu chýlí ke konci. Vzhledem k vážnému onemocnění musel totiž o necelé tři roky později, ve svých šestačtyřiceti letech, armádu opustit a 1.6.1933 byl úředně přeložen do výslužby jako „vojenské služby neschopen“. Usadil se potom s rodinou na Zbraslavi, kde žil až do konce svého života. S okupací Československa a vznikem Protektorátu Čechy a Morava se jako bývalý legionář a především důstojník čs. armády nemohl smířit. Zapojil se do odboje v řadách Obrany národa, ale šťastnou shodou okolností unikl zatčení. V letech okupace byl spolu s dalšími legionáři zaměstnán ve firmě bývalého divizního generála Vojtěcha Vladimíra Klecandy. Společně s ním se mu podařilo zabránit odvlečení většího počtu českých dělníků na nucené práce do říše a poté co firma zřídila několik dílen v terezínském ghettu, se podílel prostřednictvím dodávek potravin a zprostředkováváním zpráv na podpoře internovaných. Při tom úzce spolupracoval s brig. gen. Jaroslavem Untermüllerem, bývalým velitelem ženijního vojska VII. Sboru dalším generálem, který byl v Klecandově firmě zaměstnán (padl 9.5.1945 v Praze). V závěru války se podílel na přípravách k ozbrojenému vystoupení proti Němcům. Účast v něm se však stala pro brigádního generála Karla Mejstříka osudnou. V neděli 6. května 1945, tedy hned druhý den pražského povstání, padl na Zbraslavi nedaleko od svého domu. V tomtéž roce byl prezidentem republiky dr. Edvardem Benešem vyznamenán in memoriam Československým válečným křížem 1939 a o rok později posmrtně povýšen do hodnosti divizního generála.
Zdroje (mimo informací z desek):
http://www.zbraslavhistorie.info/osobnosti-general_karel_mejstrik.php
VPM:
hrobka - Praha 16, okres Praha 16
pamětní deska - Praha 5, okres Praha 5
pomník - Praha 16, okres Praha 16
pomník - Praha 6, okres Praha 6
Vaše komentáře, připomínky, návrhy či doplnění zasílejte prosím na monument@vets.cz.