a | b | c | č | d | ď | e | f | g | h | ch | i | j | k | l | ł | m | n | o | p | r | ř | s | š | t | u | ú | v | w | z | ž

Brigádní generál in memoriam Jiří Jaroš

* 16.1.1896 (Velké Meziříčí)
† 6.4.1943 (Stuttgart)

Jiří Jaroš, brigádní generál in memoriam, nar. 16.1.1896, Velké Meziříčí. Po absolvování reálky v r. 1911 začal studovat Státní průmyslovou školu v Brně, kterou 24.3.1915 ukončil maturitou v době probíhající 1. světové války.
Jako jednoroční dobrovolník byl 15.4.1915 zapsán u pěšího pluku 81 v Jihlavě. Koncem října téhož roku ukončil školu pro důstojníky v záloze, byl jmenován kadetem a zástupcem velitele čety. V lednu 1916 byl povolán na východní frontu. 14.6.1916 Hajvaronky na Strypě padl do ruského zajetí. Po uzdravení ze zranění na ruce vstoupil 26.7.1916 do srbského sboru dobrovolníků, kde byl s hodností poručíka ustanoven velitelem čety. V březnu 1917 přešel jako důstojník k čs. legiím v Rusku, kde do června 1917 pracoval jako náborový komisař dobrovolníků do legií, 1.7.1917 zařazen jako velitel čety v hodnosti poručíka u 7. střeleckého pluku, tzv. Tatranského, pak zastával funkci prozatímního velitele roty, od září 1918 provizorního velitele praporu a v říjnu se jako definitivní velitel roty zúčastnil bojů s bolševiky na sibiřské magistrále. K 30.6.1919 byl přemístěn ke štábu 2. střelecké divize a v hodnosti štábního kapitána ustanoven náčelníkem výzvědného oddělení. Na konci října byl ve stejné funkci přidělen k operačnímu oddělení divizního štábu.
Do vlasti se vrátil jako major v červnu 1920 a na výzvu MNO zůstal sloužit v československé armádě. Vystudoval dvouletou Vysokou školu válečnou v Praze. Po ukončení studií byl jmenován důstojníkem generálního štábu a v září 1923 byl přeložen k 6. divizi v Brně. Od prosince téhož roku pracoval jako přednosta zpravodajského oddělení štábu Zemského vojenského velitelství Brno. Po čtyřech letech byl jako náčelník 12. divize odvelen do Užhorodu. 26.10.1931 byl povýšen do hodnosti plukovníka. V září 1932 byl přemístěn k MNO jako referent školského a výchovného oddělení, přičemž v červnu následujícího roku povýšil na přednostu tohoto oddělení. Od začátku roku 1934 sloužil ve velitelské funkci v Šáchách, na maďarsko-slovenských hranicích, a konečně 30.9.1936 přešel do Znojma jako prozatímní velitel 24. pěšího pluku, jemuž definitivně velel od 31.12.1936.
Vedle svých vojenských povinností se věnoval i žurnalistické a spisovatelské činnosti. Své vzpomínky na funkci emisara uveřejnil v knize „Povídky emisarovy". Ve svých povídkách zachycoval své zážitky z války, ale zabýval se i problémy ve společnosti.
Velitelem znojemské posádky se stal v době, kdy se urychleně budoval systém pohraniční obrany a zdokonaloval se ozbrojený pohotovostní oddíl na Dyji. Svůj pluk pečlivě připravoval na tvrdý boj v pohraničních opevněních. Ve dnech před mnichovem držel se svým plukem široké pásmo na Dyji pod Znojmem a dál na východ k Hrušovanům. Tady už od poloviny září 1938 docházelo k prudkým srážkám se vzbouřenými sudetskými Němci z jednotek Freikorpsu, kteří v boji u Hnánic zabili i zpravodajského důstojníka, poručíka Otomara Chlupa.
Po zradě spojenců v Mnichově musel plukovník Jaroš vyklidit se svou jednotkou pevnostní pásmo a pohraniční území na Znojemsku, které od té doby patřilo Němcům. Po dvouměsíčním pobytu na demarkační čáře na Oslavansku a Jaroměřicku umístil Jaroš své velitelství i prapor v Moravských Budějovicích, kde pobýval i v době vyhlášení protektorátu Čechy a Morava a kde byl také 24. pluk rozpuštěn. I když byla pohraniční území vydána Hitlerovi, odmítal se plukovník Jaroš smířit s novou situací, tak pokořující jeho národ. Odmítal se dívat na to, jak jeho vlast trpí. A proto koncem března začal s několika kolegy tvořit tajnou odbojovou organizaci skládající se z vojáků a z důstojníků z povolání, tedy z mužů, kteří byli k boji za národ přímo předurčení. Do civilního zaměstnání nastoupil u pobočky Nejvyššího cenového úřadu v Brně.
Odbojová činnost Jarošovy skupiny se brzy rozšířila z Moravských Budějovic do oblasti Třebíčska, Velkomeziříčska a na Hrotovicko. Zde začlenil svou skupinu do vojenské odbojové organizace Obrana národa, jejíž moravské ústředí sídlilo v Brně, vedené generálem Všetečkou. Jaroš převzal část jihozápadní Moravy, která zahrnovala okresy Velké Meziříčí, Třebíč, Moravské Budějovice, Moravský Krumlov, Jemnice, Jevišovice, Hrotovice a rovněž zbytek okresu Znojmo. Jaroš se tak stal krajským velitelem těchto okresů, podléhal přímo generálu Slunéčkovi, kterému byla svěřena oblast celé západní Moravy.
Členové jihozápadního oddílu Obrany národa měli za cíl včas vystoupit z ilegality, zmobilizovat všechny členy organizace, obsadit důležitá místa a zařízení, zabránit Němcům v dalších akcích, postupně dospět až k bývalým hranicím a především obsadit Znojmo a Vranov nad Dyjí. Nedostatečná konspirace a chyby v organizaci sdružení Obrany národa umožnily proniknutí příslušníků Gestapa do jejich řad a v listopadu 1939 bylo moravské ústředí prozrazeno a mnoho členů pozatýkáno. 1. prosince zatklo brněnské gestapo i Jiřího Jaroše. Jarošova manželka naštěstí stihla včas varovat generála Slunéčka, který se tak mohl na poslední chvíli ukrýt do podzemí. Jaroš byl zprvu vězněn na Špilberku v Brně, v Sušinových a Kounicových kolejích. Do jara 1941 bylo postupně gestapem pozatýkáno více než šedesát dalších Jarošových kolegů. Po vyšetřování v Brně byl Jaroš se svými spolupracovníky převezen do polské Vratislavi, do věznice v Kletschkaustrasse. O rok později, na podzim roku 1942, byli vězni u Vrchního zemského soudu ve Vratislavi po skupinkách souzeni pro přípravy k velezradě a jiná provinění proti nacistickým říšským zákonům. Většina byla odsouzena k několikaletému pobytu v káznici. Jen šest vedoucích členů skupiny, včetně Jiřího Jaroše, bylo koncem listopadu odvezeno k berlínskému Lidovému soudu ve Stuttgartu. Ačkoliv byl Jaroš těžce nemocen, ve vězení v Ludwigsburgu se léčil na tuberkulózu, a uznán neschopným vazby, byl dál držen ve vězení.
Hlavní přelíčení se konalo ve Stuttgartu 14.12.1942 před senátem Lidového soudu. Trvalo pět hodin. Jiří Jaroš byl odsouzen k trestu smrti a kromě toho byl i zbaven českých práv. Rozsudek přijal Jaroš velice klidně, jen si přál, aby mohl zemřít jako voják, tedy být zastřelen. Nacisti ale jeho žádosti nevyhověli.
Plukovník Jiří Jaroš byl 6.4.1943 v pět hodin ráno popraven gilotinou.
V roce 1946 byl plukovník Jiří Jaroš povýšen in memoriam do hodnosti brigádního generála.

Zdroje (mimo informací z desek):
Osobnosti Velkomeziříčska : Jitka Rousová, VGS (2. dubna 2003)
Jana Popelková
http://forum.valka.cz/viewtopic.php/t/88193
http://www.knihovnazn.cz/referaty/osobnosti-regionu/1508-jaro-jii-1896-1943.html
databáze VÚA Praha

VPM:
pomník - Velké Meziříčí, okres Žďár nad Sázavou
pomník - Praha 6, okres Praha 6


Vaše komentáře, připomínky, návrhy či doplnění zasílejte prosím na monument@vets.cz.