Pilot, legionář, plk. František Sazima
* 28.5.1895 (Motyčín u Kladna)† 25.5.1986
Byl jedním z pěti dětí ševce Františka Sazimy a jeho manželky Júlie. Pokřtěn byl jako František Augustin. Matriční záznam o jeho narození a křtu je na stránkách SOA Praha, kniha Kladno 78, str. 126, sken 130. Po ukončení obecného vzdělání studoval na státní řemeslné průmyslové škole v Kladně. Od pěti let byl členem Sokola. V roce 1911 nastoupil jako technický úředník u firmy Laurin a Klement v Mladé Boleslavi. V roce 1913 byl firmou vyslán do carského Ruska, nejprve do Kijeva, pak do Petrohradu, kde jej zastihlo vyhlášení první světové války.
Mobilizační výzvu Rakousko – Uherských úřadů k návratu a nástupu do armády neuposlechl, a již 10. srpna se přihlásil jako dobrovolník do České Družiny bojovat proti Rakousko – Uhersku a Německu. Česká družina (od 1916 Česko-slovenský střelecký pluk) byla zařazena do ruské carské armády, a František Sazima, rozvědčík 4. roty, se s ní zúčastnil bojů až do roku 1916. Pak byl odeslán do důstojnické školy do Moskvy. Po jejím absolvování se v dubnu 1917 vrátil na frontu kde byl velitelem strážního oddílu a velitelem spojovacího oddílu u Čs. střeleckého pluku 1 „Jana Husi“, velitelem spojovacího oddílu a velitel jízdní rozvědky u Čs. střeleckého pluku 4 „Prokopa Velkého“. Zúčastnil se bitev u Zborova i u Bachmače, i mnoha dalších bojů při ústupu carského ruského vojska, jehož součástí byly čs. jednotky až do kapitulace carského Ruska.
Po kapitulaci carského Ruska (Brestlitevský mír 3.3.1918) již Legie nebojovaly proti Rakousko – Uhersku a Německu, ale proti ruským Bolševikům. Československé legie (správně Čs. vojsko na Rusi, Legie je až poválečný název) měly být přesunuty na západní frontu, ale přes Německo a bolševické Rusko to nešlo, takže se musely probojovat přes Sibiř k Tichému oceánu a kolem světa domů (boje na západní frontě už nestihli). Cestou na Dálný východ, v bojích od Penzy do Samary byl František Sazima velitelem obrněného vlaku „Groznij“. Zde mu byla udělena Armádní pochvala za udatnost, když u města Serdobsk zachránil před zajetím 1. prapor 4. střeleckého pluku.
V srpnu 1918 byl vyslán do leteckého výcviku (v Legiích), v září 1918 byl povýšen na kapitána, potom byl leteckým referentem na štábu čs. vojska na Dálném východě. Do vlasti odplul na americké lodi Sheridan z Vladivostoku 28.2.1920 do Terstu připlul 17.4.1920 (zdroj: VHU Praha, Evakuace československých vojáků z Vladivostoku, a dle wikipedie Cs.Legie.Lod.Sheridan1920.gif)
Dále jsou uvedeny události ze života a služby Františka Sazimy v novém Československu (zdroje uvedeny v závorkách):
Kpt. František Sazima byl dnem 1.5.1920 přeložen k Leteckému sboru (Věstník MNO 1920, část osobní, číslo 45, str. 408)
Důstojník ruské legie kpt. František Sazima zůstal v činné službě jako důstojník z povoláni u čs. letectva (Věstník MNO 1920, část osobní, číslo 65, str. 658)
Dnem 1. 12.1920 převzal dočasně (místo dosavadního zástupce kpt. Josefa Kabeláče) velitelství letecké skupiny kpt. rus. leg. Sazima František, přeložený z leteckých škol v Chebu za onemocnělého mjr. Josefa Smetanu (postřelen na honu). Dnem 6. prosince byl (František Sazima) ustanoven definitivně velitelem letecké skupiny. Novou organizací letectva vydanou MNO v prosinci 1920 byla letecká skupina přejmenována na Letecký pluk 2. (Kronika LP2, část 1., str. 38)
Příchod kpt. Františka Sazimy znamenal oživení kulturního života pluku, (Kronika LP2, část 1., str. 201) Bývalý velitel mjr. Josef Smetana byl totiž přísný a nepříliš řečný starý mládenec (Oldřich Doubek, kniha Ikarové bez legend a bájí, vydání 2016, str. 158). Za velení Františka Sazimy byl u pluku zřízen první hudební kroužek, jehož členy byli pilot npor. Karel Manhalter, rtm. Jandík a další. (Kronika LP2, část 1., str. 201)
V zimě 1921 dal kpt. František Sazima podnět k prvnímu společenskému večírku v důstojnické jídelně, který se velmi vydařil a přispěl k vytvoření přátelských vztahů přátelství mezi důstojníky leteckého pluku, leteckých dílen a jejich rodinami. Do té doby byly vztahy důstojníků nově vzniklého pluku poněkud roztříštěné. (Kronika LP2, část 1., str. 203)
Dne 26.2.1921 havaroval kpt. František Sazima, který létal téměř denně, často i v neděli, a tou dobou začal létat i na jednomístném Spadu, se kterým se blízko letiště zřítil z výšky 300m vývrtkou k zemi, a byl těžce zraněn na hlavě i ostatním těle. Po dobu jeho léčení byl určen zástupcem velitele pluku kpt. Josef Kabeláč. (Kronika LP2, část 1., str. 48)
Dnem 26. 6.1921 převzal velení LP2 opět mjr. Josef Smetana a kpt. František Sazima odchází k Leteckému pluku 3 do Nitry jako velitel nově utvořené letecké skupiny I/3. (Kronika LP2, část 1., str. 52)
Dnem 1.7.1921 byl kpt. František Sazima od Leteckého pluku 2 (z Olomouce) přeložen k Leteckému pluku 3 (Věstník MNO 1921, část osobní, číslo 71, str. 713)
Dnem 1.2.1922 byl mjr. František Sazima zařazen do kmenového počtu Leteckého pluku 3 (Věstník MNO 1922, část osobní, číslo 5, str. 41)
František Sazima byl na jaře 1923 na tříměsíční studijní cestě ve Francii. (Kronika LP2, část 1., str. 93)
Dnem 21.7.1923 byl mjr. František Sazima (dosud velitel I/3 let. proporu v Nitře) ustanoven velitelem Leteckého pluku 2 místo pplk. Josefa Smetany, který byl ustanoven velitelem Leteckého pluku 1 v Praze. Předání a převzetí velení Leteckého pluku 2 se konalo 8.8.1923 na nádvoří Štefánikových kasáren v Olomouci. Dosavadní zástupce velitele Leteckého pluku 2 škpt. Josef Kabeláč převzal po Františku Sazimovi velení I/3 v Nitře. (Kronika LP2, část 1., str. 93)
Dnem 1.8.1923 byl mjr. František Sazima přeložen od Leteckého pluku 3 přeložen k Leteckému pluku 2 (Věstník MNO 1923, část osobní, číslo 64, str. 495)
Ve dnech 4. až 7.9.1923 na armádních cvičeních u Poličky byl mjr. František Sazima velitelem armádního letectva strany modré. (Kronika LP2, část 1., str. 96)
Dnem 28.října 1923 byl mjr. Františku Sazimovi trvale udělen odznak polního pilota letce (Věstník MNO 1924, část osobní, číslo 8, str. 59)
Od 15. do 31.1.1924 byl pplk. František Sazima účastníkem informačních kurzů pro vyšší důstojníky letectva v Praze. (Kronika LP2, část 1., str. 109)
S pořadím od 1.8.1921 byl mjr. František Sazima usnesením vlády ze dne 8.2.1924 povýšen na podplukovníka (Věstník MNO 1924, část osobní, číslo 19, str. 124)
Ve dnech 7. až. 10. 5.1924 se pplk. František Sazima zúčastnil štábní cesty ZVV v Brně, u Nového Jičína, 13.až 15. 5.1924 u Kroměříže a 14.až 16.6.1924 u Německého Brodu (Kronika LP2, část 1., str. 118, 122)
Ve dnech 19.8. až 2.9.1924 byl pplk. František Sazima rozhodčím na ředitelství závěrečných cvičení. Závěrečná cvičení 1924 za součinností letectva se skládala ze tří částí: 19. až 22.8 s 2. jezdeckou divizí a obrněnými auty, od 25.do 29.8. s 8. pěší komb. divizí, a od 30.8. do 2.9. s 6. pěší divizí komb. (Kronika LP2, část 1., str. 127,128)
Ve dnech 7. až. 10. 5.1924 se pplk. František Sazima zúčastnil štábní cesty ZVV v Brně, u Nového Jičína, 13.až 15. 5.1924 u Kroměříže a 14.až 16.6.1924 u Německého Brodu (Kronika LP2, část 1., str. 118, 122)
V březnu 1925 byl pplk. František Sazima pozván na slavnostní dinner u prezidenta Masaryka na hradě. (Kronika LP2, část 1., str. 149)
Dne 13.5. 1925 letěl pilot pplk. František Sazima s cestujícím gen. Weissem, velitelem 7. pěší divize, který byl na návštěvě letiště, z Olomouce do Prostějova a zpět.. (Kronika LP2, část 1., str. 157)
Dne 6.8. 1925 promluvil pplk. František Sazima nad hrobem tragicky zemřelého pilota škpt. Viléma Vladimíra Bartha. (Kronika LP2, část 1., str. 172)
Dne 17.10.1925 letěl pilot pplk. František Sazima jako vedoucí čtyřčlenné skupiny letadel Aero A-11 (celkem letělo devět A-11 a tři Avie B-21) do Polska. (Kronika LP2, část 1., str. 186) Polnímu pilotu letci pplk. Františku Sazimovi a dalším našim letcům (Alois Snášel, Jan Ochrana, Jindřich Maršálek, Jaroslav Topič, Miloš Zelený) byly při této příležitosti uděleny čestné polské pilotní odznaky. (Kronika LP2, část 2., str. 1)
Dne 29.1.1926 byl pplk. František Sazima dekorován velitelem francouzské mise gen. Eugene Mittelhauserem jménem francouzského prezidenta rytířským řádem čestné legie francouzské. (Kronika LP2, část 2., str. 2)
Dne 30.1.1926 se pplk. František Sazima v Olomouci na radnici oženil se slečnou Boženkou Svitákovou (Kronika LP2, část 2., str. 3)
Dne 30.4.1926 pplk. František Sazima zaslal dopis s přáním uzdravení kpt. Janu Ochranovi do Francie, kde byl kpt. Ochrana těžce zraněn při havárii letounu na střeleckém kurzu v Cezaux (Kronika LP2, část 2., str. 10)
Ve dnech 13. až 29.6.1926 probíhala v zahradě Štefánikových kasáren letecká výstava, a pplk. František Sazima položil věnec k improvizovanému hrobu padlých letců (Kronika LP2, část 2., str. 15)
V roce .1926 pplk. František Sazima inicioval zaslání výtěžku z koncertů v Olomouci ve prospěch zbudování pomníku padlým letcům „Leteckého slavína“, který plánoval zbudovat letecký odbor MNO v Praze na tehdejším Riegrově náměstí. (Kronika LP2, část 2., str. 20)
Na desáté výročí bitvy u Zborova vyslal velitel pluku pplk. František Sazima (který tam tehdy bojoval jako legionář) skupinu tří letounů A-12 nad Zborov v Polsku (dnes na Ukrajině), aby shodila věnec na památník. (Kronika LP2, část 2., str. 65)
S účinností od 7.7.1926 nabyl pplk. František Sazima od LP2 služebního místa 4. platové stupnice (Věstník MNO 1927, část osobní, číslo 64, str. 394)
Velitel pluku plk. František Sazima napsal článek do Lidových novin ze 7.9.1926, o kpt. Janu Ochranovi, který zemřel 5.9.1926 následkem zranění na střeleckém kursu ve Francii, a s deputací pluku byl na jeho pohřbu v Praze. (Kronika LP2, část 2., str. 32)
Velitel pluku plk. František Sazima po zvýšení leteckých přídavků inicioval mezi důstojníky a rotmistry sbírku na vánoční nadílku chudým dělem. Vybralo se celkem 570,-Kč. Pro informaci důstojníci a rotmistři piloti a pozorovatelé měli měsíční přídavek 630,-Kč, důstojníci a rotmistři stíhací piloti měli 720,-Kč. (Kronika LP2, část 2., str. 42)
Dne 27.2.1927 se velitel pluku pplk. František Sazima zúčastnil slavnostní dinner u prezidenta republiky (Kronika LP2, část 2., str. 52)
Dne 2.7.1927 na desáté výročí bitvy u Zborova vyslal velitel pluku pplk. František Sazima (který tam tehdy bojoval jako legionář) skupinu tří letounů A-12 nad bojiště u Zborova v Polsku (dnes na Ukrajině), aby shodila věnec na památník. (Kronika LP2, část 2., str. 65)
V červenci 1927 udělil prezident Polské republiky pplk. Františku Sazimovi Důstojnický kříž řádu Polonia Restituta. (Kronika LP2, část 2., str. 70)
Dne 23.9.1927 hostil a doprovázel velitel pluku pplk. František Sazima delegaci důstojníků Lotyšského letectva. (Kronika LP2, část 2., str. 77)
Od 1.10.1927 do 15.2.1928 se pplk. František Sazima a čtyři další důstojníci od LP2 účastní kurzu velitelů útvarů v Praze. (Kronika LP2, část 2., str. 82)
Dne 18.11.1927 se manželům Sazimovým narodil jediný syn Luboš.
Po návratu z kurzu svolal plk. František Sazima důstojníky LP2 a ostře jim vytkl nedostatek kázně, upřímnosti a kamarádského soužití u pluku v době jeho nepřítomnosti. Podobné jednání by mělo příště dalekosáhlé následky pro viníky. Ještě tvrději zakročil proti nekázni u poddůstojníků. (Kronika LP2, část 2., str. 98)
Dne 23.5.1928 byl plk. František Sazima na střelnici u Malacek při návštěvě generálů Sergeje Vojcechovského (čs. legionáře ruského původu), Františka Jelínka a Čeňka Weisse. (Kronika LP2, část 2., str. 109)
Velitel LP2 plk. František Sazima svými intervencemi na zemském velitelství a MNO značně urychlil přestavbu hřebčince v Hejčíně na ubikace, úpravy Štefánikových kasáren, i budov na letišti. (Kronika LP2, část 2., str. 114)
Dne 2.7.1928 na výročí bitvy u Zborova pronesl velitel pluku pplk. František Sazima (který tam tehdy bojoval jako legionář) řeč o významu bitvy. (Kronika LP2, část 2., str. 116)
Dne 21.6.1928 udělil prezident Lotyšské republiky pplk. Františku Sazimovi čestný lotyšský pilotní odznak. (Kronika LP2, část 2., str. 119)
Dále udělilo ministerstvo války Francouzské republiky pplk. Františku Sazimovi a mjr. Kabeláčovi od LP2 čestné pilotní odznaky. Je zde zmíněno, že čestné pilotní odznaky zpravidla dostávají jen příslušníci pražského LP1, a na ostatní pluky se nedostane. (Kronika LP2, část 2., str. 119). Obdobně je uvedeno, že v roce 1928 poprvé dostal LP2 úplně nové letouny A-11, dosud dostával jen použité od LP1 nebo LP3. (Kronika LP2, část 2., str. 121).
Ve dnech 27.8.až 13.9.1928 byl pplk. František Sazima vrchním rozhodčím letectva na závěrečných cvičeních. Závěrečná cvičení 1928 za součinností letectva se skládala ze tří částí: 27.až 30.8 se 7. a 8. pěší divizí, od 5. do 13.9.s děl. brigádou, a od 4. do 7.9. s 4.a 6. pěší divizí. (Kronika LP2, část 2., str. 122,123)
Dne 16.9.1928 se pplk. František Sazima zúčastnil slavnostního otevření letiště Masarykovy letecké ligy v Bohuslavicích na Hlučínsku. (Kronika LP2, část 2., str. 133)
S účinností od 21.2.1929 byl pplk. František Sazima od LP2 povýšen dekretem prezidenta na plukovníka s propůjčením služebního místa 3. platové kategorie (Věstník MNO 1929, část osobní, číslo 13, str. 78) Jako poděkování za všechna blahopřání uspořádal plk. Sazima 27.2.1929 odpolední čaj pro mužstvo, dne 28. 2.1929 pro rotmistry a 2.3.1929 byla společná večeře s důstojníky, při které byla plk. Sazimovi předána pamětní plaketa s podpisy všech důstojníků (Kronika LP2, část 2., str. 167)
Ve dnech 21. až 28. 5.1929 byl plk. František Sazima na letecké střelnici v Novém Majíru u Malacek, kde se setkal s gen. Jaroslavem Fajfrem (Kronika LP2, část 2., str. 176)
Ve dnech 24. až 30.8.1929 byl plk. František Sazima velitelem letectva u Ř.Z.C. (Ředitelství závěrečných cvičení) v Kroměříži, při závěrečných cvičeních na Moravě. (Kronika LP2, část 2., str. 190)
Dnem 30.9.1929 byl plk. František Sazima od Leteckého pluku 2 ustanoven velitelem Leteckého pluku 3 a zároveň přemístěn k tomuto pluku (Věstník MNO 1929, část osobní, číslo 53, str. 249) Bylo to v rámci velkého přemístění důstojníků v souvislosti se zřízením nových leteckých pluků 4,5,6. (Kronika LP2, část 2., str. 188) Předání velení se konalo 10.10.1929 na nádvoří Štefánikových kasáren v Olomouci. Důstojníci LP2 se s plk. Sazimou rozloučili téhož dne při slavnostním obědě, kde mu předali zlaté hodinky a umělecky provedenou adresu s věnováním. Zemský velitel mu vyslovil pochvalné uznání za dlouholetou a úspěšnou činnost velitele LP2. (Kronika LP2, část 3., str. 4)
V roce 1929 vydal plk. polní pilot letec F. A. Sazima „Taktickou příručku pro velitele leteckých jednotek“ (ke čtení v digiknihovna.cz) Pozn.: F.A. znamená František Augustin
V roce 1932 vydal plk. polní pilot letec F. A. Sazima „Taktickou příručku letectva“ (ke čtení v digiknihovna.cz)
Dne 2.12.1933 vykonal polní pilot letec plk. František Sazima svůj poslední let. Celkem nalétal 419 hodin a 53 minut při 1650 letech (Výstava o plk. Františku Sazimovi v Olomouci)
Dnem 31.12.1933 byl František Sazima od leteckého pluku 3 přemístěn k Zemskému vojenskému velitelství (ZVV) Košice jako nadpočetný v LP3 (Věstník MNO 1933, část osobní, číslo 61, str. 267)
Za mobilizace v roce 1938 byl plk. Sazima velitelem letectva IV. armády, s velitelstvím v Brně.
Během okupace 1939-1945 žil v Praze, účastnil se domácího odboje v rámci Obrany národa a při Pražském povstání. Po osvobození byl zástupcem velitele a velitelem vojenského úseku S-III.
V únoru 1946 byl ustanoven velitelem leteckého oblastního skladu v Havlíčkově Brodě.
V dubnu 1946 absolvoval lékařskou prohlídku u LVSČL a byl uznán schopným jako pilot pomalých letadel a pozorovatel. Bylo mu už 51 let.
V květnu 1947 je ustanoven velitelem Leteckého náhradního praporu 2 v Českých Budějovicích.
V roce 1948 je přemístěn k Letecké studijní skupině a následně k Leteckému výzkumnému ústavu v Praze.
V prosinci 1948 je poslán na dovolenou s plným platem. Po „Vítězném únoru“ už není pro bývalého legionáře v armádě místo.
Dnem 1.2.1949 je přeložen do výslužby, dále byl komunisty přinucen vystěhovat se z Prahy, vrátil se do Olomouce a pracoval jako technický úřadník v Moravských železárnách.
Zdroje (mimo informací z desek):
Dle výstavy o plk. Františku Sazimovi v muzeu Aviatik.cs na letišti Olomouc – Neředín v září 2023
Dále dle textu
VPM:
hrob - Olomouc, okres Olomouc
Vaše komentáře, připomínky, návrhy či doplnění zasílejte prosím na monument@vets.cz.