a | b | c | č | d | ď | e | f | g | h | ch | i | j | k | l | ł | m | n | o | p | r | ř | s | š | t | u | ú | v | w | z | ž

četař Arnošt Hrad

* 5.4.1914 (Praha)
† 3.10.1938 (Červená Voda)

Arnošt Hrad se narodil v Praze 5. dubna 1914, jeho otec se nevrátil z 1. světové války. Arnošt se začal učit číšníkem, práce ho však nebavila. V jistém smyslu pro něho představoval záchranu výkon prezenční vojenské služby. Tady se s ním udála pronikavá změna, začal nacházet smysl života. Bral výcvik velmi vážně. Postupně dospěl k rozhodnutí, že ve vojsku zůstane jako délesloužící poddůstojník. Chtěl být důstojníkem a tvrdě na sobě pracoval. Na svoji minulost se snažil zapomenout.
Roku 1938 byl zařazen ke 12. rotě IV. praporu hraničářského pluku 6. Pluk měl zaujmout úsek hlavního obranného postavení od vrchu Šerák (kóta 1351 m) východně od Kolštejna (dnes Branná) za obcí Dolní Boříkovice po tvrz Bouda v Orlických horách. Jednalo se o citlivé místo styku 35. a 36. Hraniční oblasti, které rovněž tvořilo styk 1. a 2. armády, hájících Čechy respektive severní Moravu a Slezsko.
IV. prapor byl nejdříve dislokován v Králíkách (tovární objekt), aby se v září 1938 přesunul do Červené Vody (Hraničářské kasárny), kde sídlilo též velitelství pluku. Jeho příslušníci se tu ani nestačili příliš zabydlet, když 22. 9. opět přišel rozkaz k ostraze a krytu státní hranice s bojovou pohotovostí pro všechna opevnění.
Četař Hrad nastoupil do izolovaného pěchotního srubu K–S 14 ,,U cihelny“, nacházejícího se severně od Králík poblíž obce Prostřední Lipka. Narozdíl od jara vše vypadalo, že přes politické dohadování nakonec bude válka, čemuž nasvědčovalo vyhlášení všeobecné mobilizace čs. branné moci 23.9., ale i pohyb v protějším říšskoněmeckém Kladsku, odkud se ozýval hluk motorů doprovázený rachotem těžkých pásových bojových vozidel.
Od 28. září se německý útok očekával každým okamžikem. V nejvyšší ostražitosti zůstávaly obsluhy všech zbraní. V pancéřových zvonech pozorovatelé nepřetržitě sledovali vlastní předpolí i území protivníka. Bdělost se stupňovala do krajnosti a napětí dosahovalo vrcholu. Atmosféru odhodlání snad nejlépe dokládá emotivní závěr rozkazu velitele hraničářského pluku 6 plukovníka Bohumila Boreckého:
,,… a i kdyby nás všichni opustili, jsme zde ještě my sami, Češi a Slováci a státu věrní Němci, kteří, byť všemi opuštěni, budeme se bránit do poslední kapky krve a do posledního dechu. My se ubráníme! Svět nebude moci nečinně přihlížet k našemu zápasu. Žádný národ v historii se nemůže pochlubit, že bojoval sám, všemi opuštěn, proti celé Evropě a že z toho boje vyšel vítězně. Tím se může pochlubit jedině národ náš, a poněvadž se historie opakuje, vyjdeme i z tohoto na pohled zoufalého boje vítězně. Vzpomeňte zpěvu husitů – Nepřátel se nelekejte, na množství nehleďte. Stůjte proto všichni pevně tam, kam vás republika postavila. Naším společným heslem budiž NEPROJDOU!“
Toto vše působilo i na čet. Hrada, ale místo boje přišla zdrcující zpráva o přijetí diktátu velmocí z Mnichova a s ní i urgentní příkaz provést ,,ihned demontáž a evakuaci cenných zařízení a munice všech objektů u Králík počínaje objektem S – 2 přes Hůrku až po objekt č. 16 v to“. Dne 3.10.1938 těsně předtím, než vojáci IV. praporu hraničářského pluku 6 opustili své postavení, se ve srubu K-S 14 zástupce velitele objektu četař Hrad smrtelně postřelil. Jeho čin patřil k nejuvědomělejšímu výrazu odmítnutí porušit přísahu a vydat území vlasti nepříteli bez odporu. U umírajícího četaře Hrada byly nalezeny 3 dopisy v jedné obálce. Tato obálka byla adresována veliteli srubu K-S 14 poručíku pěchoty Karlu Kociánovi. Datovaná byla 1. října 1938.
V prvním dopise - matce:
Milá maminko.
Prosím Vás za odpuštění, že se s Vámi loučím tímto způsobem. Po zralém uvážení rozhodl jsem se odejíti ze světa, neboť nemohu splnit to, co jsem přísahal při památce svého otce. On padl pro vlast a já bych měl od toho, za co on položil život, utéci jako zloděj. Jest rozkaz opustiti území. Já jako voják musím, musím uposlechnouti, smrt mne však této povinnosti zbaví. Chtěl jsem býti dobrým obráncem vlasti, chtěl jsem uhájit to, za co otec bojoval. Bohužel, člověk míní, ne Bůh, ale Hitler mění. Prosím Vás milá maminko, sestry a bratře, nezazlívejte mi, ale odpusťte. Vykonám své povinnosti k vlasti až téměř do konce, vytrvám na svém místě do poslední chvíle, do odchodu. Až přijde rozkaz ihned opustiti území, pak teprve opustím tento svět.
Ještě jednou všem naposledy, buďte hodně štastni v té nové vlasti, buďte s Bohem.
Arnošt
Prosím, bude li možno, abych byl pohřben doma.

Druhý dopis byl určen veliteli 12. roty, štábnímu kapitánovi pěchoty Leopoldu Medkovi, jeho veliteli roty:
Králíky 1. 10. 1938
Vážený pane štábní kapitáne.
Prosím, by jste mi odpustil, že Vám přidělávám starosti k tak velkým starostem, jež nyní máte. Děkuji Vám za vše. S klidným svědomím mohu říct, že jste mi byl nejlepším a nejlaskavějším velitelem, jakého jsem poznal. Můj otec padl pro vlast. I já bych rád za ni život položil, ale nemohu přežíti, abych dobrovolně a bez boje opustil půdu, pro niž otec život položil. Snažil jsem se být dobrým vojákem, dobrým obráncem vlasti. Své povinnosti konal jsem tak, jak mi to srdce a památka mého otce nařizovala. Jestliže jsem však přes to někdy chybil, prosím za odpuštění. Děkuji Vám za vše. Děkuji pánům poručíkům Maříkovi, Slavíkovi, Šáchovi, Novákovi i Kociánovi, zaplať to všem Pán Bůh. Musím uposlechnouti rozkazu opustiti část své drahé vlasti, ale smrt mne této povinnosti zprošťuje.
Buďte sbohem.
Četař Hrad Arnošt

Poslední třetí dopis zanechal četař Hrad pro své vojáky:

Drazí kamarádi, poddůstojníci, vojáci.
Odpusťte, že se s Vámi loučím takovýmto způsobem, ale nemohu jinak. Konal jsem službu pro vlast podle svého nejlepšího svědomí. Na srub jsme napsali - „VYTRVÁME“.
Já vytrvám na svém místě do poslední chvíle, až do rozkazu opusťte území. Pak teprve Vás opustím s přesvědčením, že nemohu již více pro vlast vykonati. Ublížil-li jsem snad někomu, byl jsem toho přesvědčení, že jednám správně. Přes to však prosím, odpusťte mi.
Buďte s Bohem.
Četař Arnošt Hrad

Zemřel téhož dne ve 23.20 hodin v nemocnici v Červené Vodě. Byl pohřben 10.10.1938 na hřbitově v Praze – Bohnicích.


Zdroje:
Richard M.Sícha: Četař Arnošt Hrad, Příběh z pohraničí; dokumenty ve srubu a vojenském muzeu v Králíkách

Zpracoval: Ing. František Jedlička

VPM:
hrob - Praha 8, okres Praha 8
památné místo - Králíky, okres Ústí nad Orlicí
pamětní deska - Králíky, okres Ústí nad Orlicí
pamětní deska - Těchonín, okres Ústí nad Orlicí


Vaše komentáře, připomínky, návrhy či doplnění zasílejte prosím na monument@vets.cz.