Licibořice
Hrob Alexej Suchorukov
Poznámka:
Po konci 2. světové války se kolem cest nacházelo množství munice odhozené ustupující německou armádou. Bylo rozhodnuto shromáždit ji na "bezpečném" místě v lese. Chlapci manipulovali s nalezeným minometným granátem.
(zdroj: www.ozveny.slatinany.cz )
Souřadnice: N49°52'36.84'' E15°45'35.71'' - přibližná pozice dle adresy
Pomník přidal: Jana Šindlerová
Příprava dat: Marek Lanzendorf
Hrob Otto a Josef Švadlenkovi
Poznámka:
Po konci 2. světové války se kolem cest nacházelo množství munice odhozené ustupující německou armádou. Bylo rozhodnuto shromáždit ji na "bezpečném" místě v lese. Chlapci manipulovali s nalezeným minometným granátem.
(zdroj: www.ozveny.slatinany.cz )
Souřadnice: N49°52'36.84'' E15°45'35.71'' - přibližná pozice dle adresy
Pomník přidal: Jana Šindlerová
Příprava dat: Marek Lanzendorf
Hrob Guiseppe Walicenti - místo je zrušené
bez nápisu
Guiseppe Walicenti, Italský válečný zajatec přidělený pracovním oddělením na práci v Liboměřicích č. p.18. Narozen v roce 1891, evidenční číslo 24512, vojín pěšího pluku č. 156. Zřejmě se dne 19. října 1917 zranil a zemřel na následky vykrvácením.
Pohřben byl 21.10.1917 v hrobě č. 86.
(zdroj: Farní kniha - Jana Šindlerová)
Souřadnice: N49°52'36.84'' E15°45'35.71'' - přibližná pozice dle adresy
Pomník přidal: Jana Šindlerová
Příprava dat: Marek Lanzendorf
Kenotaf vojáka
ROD
MEDUNŮ
SMRKOVÝ TÝNEC
foto vojáka v c. a k. uniformě
Sestry Medunovy z č.p. 1 Smrkový Týnec obě ovdověly během 1. světové války. Anna Medunová se provdala dne 23.11.1909 v kostele v Licibořicích za Františka Kábele, naroz. 26.1.1880 Smrkový Týnec č. 6. Zápisem Krajského soudu z 5.12.1921 se pohřešuje jako padlý od 7.6.1916. Příslušnost k útvaru R-U armády: pěší pluk 21, pak střelecký pluk 12, nezvěstný, místo úmrtí: Kolki, Luck, gub. Volyň, severní fronta, ruské bojiště.
Druhá sestra Františka Medunová, byla provdána za tesaře Jana Černocha, naroz. 24.6.1872 na Rabštejně č. 1. Byl vojín zákopového praporu 9, sapérský oddíl 2/9, jižní fronta, srbské bojiště. Zápisem Krajského soudu z 30.5.1924 byl k 1.1.1919 prohlášen za mrtva soudem.
(zdroj: CEVH MO, www.vuapraha.cz, farní kniha Licibořice)
Souřadnice: N49°52'44.07'' E15°45'40.23'' (střed hřbitova)
Pomník přidal: Jana Šindlerová
Hrob Zdeněk Blažek
RODINA
BLAŽKOVA
RABŠTEJN
VZPOMÍNÁME
Po konci 2. světové války se kolem cest nacházelo množství munice odhozené ustupující německou armádou. Bylo rozhodnuto shromáždit ji na "bezpečném" místě v lese. Chlapci manipulovali s nalezeným minometným granátem.
(zdroj: www.ozveny.slatinany.cz)
Granát zabil 4 malé chlapce. Všichni jsou pohřbeni nedaleko sebe na hřbitově v Licibořicích. Jsou to: Otto a a Josef Švadlenkovi, Alexej Suchorukov a Zdeněk Blažek, jehož hrobové místo označil pan Zdeněk Blažek (č.2) z Rabštejna, synovec zemřelého, po kterém dostal jméno. Manželka pana Blažka, za svobodna Suchorukovová, je neteří zemřelého Alexeje. Spolu mají syna Zdeňka (č.3). Kruh se uzavřel...
Jména všech obětí jsou uvedena i na pomníku v lese za Smrkovým Týncem.
Souřadnice: N49°52'44.07'' E15°45'40.23'' (střed hřbitova)
Pomník přidal: Jana Šindlerová
Hrob Marie a František Kolářovi
RODINA
KOLÁŘOVA
z MÝTEK
Marie a František Kolářovi z Mýtek za pomoc a poskytnutí úkrytu příslušníkům partyzánského oddílu skončili v únoru 1945 v terezínském lágru. Jednalo se o partyzána Vasila Kiše, pozdějšího velitele partyzánského pluku Ludvíka Svobody na Chrudimsku a ruského zajatce Afanase Michajloviče Koropka, bývalého kozáka z Kubáně u Rostova. Ten se po útěku ze zajateckého tábora v Mostě ještě se dvěma dalšími vězni nejprve rok ukrýval v hájence Josefa Eise na okraji Křemenice. Po prozrazení byl hajný i s manželkou uvězněn. Josef Eis byl ubit k smrti v Terezíně dne 30.3.1945. Partyzán Kiš a zajatec Koropko se nějaký čas skrývali ještě u Bohuslava Polívky v Hradišti. Kvůli německým protiodbojovým akcím byl však donucen je v polovině roku 1944 přestěhovat právě ke své sestře, Marii Kolářové na Mýtka. Zde si ve stodole vykopali bungr, kde se přes den ukrývali. Došlo však k prozrazení a začátkem února 1945 k obsazení osady Mýtka německými vojáky. Po zatčení byli všichni nejprve odvezeni do pardubického vězení, kde byl František Kolář krutě mučen. Dne 14.4.1945 došlo k transportu do Malé pevnosti Terezín do cel smrti. Uvězněna byla manželka Marie, jejich dcery Marie a Milada, i její bratr Bohuslav Polívka z Hradiště. Zatčení unikl jen syn František, který ležel se záškrtem v chrudimské nemocnici. Naštěstí se blížil konec války. Přežili, i když se v koncentračním táboře nakazili skvrnitým tyfem. Pan František Kolář se z nemocnice vrátil dokonce až v červenci 1945. Jejich dům byl vykradený, ale stál.
(zdroj: sdělení rodiny, dále článek Martina Brabce v Novinách Chrudimska z 15.10.2005, čerpající z knihy Bojovali za nás - Sborník o hrdinech protifašistického odboje)
Souřadnice: N49°52'44.07'' E15°45'40.23'' (střed hřbitova)
Pomník přidal: Jana Šindlerová
