Dolní Žďár
Pamětní deska vězňům komunistického režimu
VĚŽ SMRTI
KONEČNÉ PRACOVIŠTĚ POLITICKÝCH
VĚZŇŮ PADESÁTÝCH LET
URČENÝCH K LIKVIDACI
KONFEDERACE POLITICKÝCH VĚZŇŮ
29.5.1993
V dochované stavbě, kterou vězni přejmenovali na věž smrti, byli nuceni bez ochranných pomůcek drtit a třídit vytěženou uranovou rudu. Stavba byla součástí komunistického koncentračního tábora Vykmanov II.
Tento nápravně pracovní tábor měl krycí označení L a i mezi vězni se vžilo jeho označení Elko. Vznikl během února 1951 a existoval do 26. 5. 1956, kdy byl zrušen. Ve srovnání s dalšími komunistickými koncentračními tábory se jednalo o jeden z nejhorších a často byl označován jako tábor likvidační.
Jednalo se z počátku o dva, později o čtyři dřevěné baráky. V jednom bylo velitelství, ve druhém primitivní ošetřovna, sklad a kuchyně. Ve dvou barácích, z nichž ten druhý byl přistavěn až na podzim 1951, bydleli vězni, v každém asi 150 osob. V zimním období se smělo v barácích topit, ale pouze ve vymezeném čase několika hodin.
Táboru postupně veleli štábní strážmistr SVS Josef Mixa a od 27. 5. 1951 bývalý řezník, nyní vrchní strážmistr SNB Miroslav Píbil, kterého vězni znali také pod přezdívkou Šlachtecký nebo Šlachťák a který se choval k vězňům sadisticky a nechával je za sebemenší, nebo smyšlené prohřešky zavírat do korekce. Posledním velitelem tábora byl podporučík Beránek, který předtím působil jako zástupce velitele v táboře Bratrství. Starším tábora byl bývalý číšník, udavač a sadista Šafařík, přezdívaný vězni Černý bůh. Přezdívka vznikla nejen kvůli Šafaříkovu sadistickému přístupu k vězňům, ale také proto, že kápové nosili na rozdíl od vězňů černé uniformy, zřejmě obarvené stejnokroje Wehrmachtu.
Političtí vězni byli ponižováni i přítomností svých bývalých protivníků, například generál Václav Paleček, účastník druhého zahraničního odboje, byl nucen spát na kavalci vedle Adolfa Adlera, nacisty, který byl na seznamu válečných zločinců.
Na vánoce 1953 došlo vzhledem ke katastrofálním hygienickým a zásobovacím podmínkám v táboře ke stávce. Její účastníci byli bez jakéhokoliv vyjednávání odvezeni na služebnu Státní bezpečnosti v bývalém klášteře Mariánská a tam surově mučeni. K týrání a šikanování politických vězňů využíval komunistický režim i zde vězně z řad kriminálních a retribučních zločinců. Vězni pracovali v trojsměnném provozu. Buďto měli směnu ve věži smrti, nebo měli takzvané povinné zaměstnání, během kterého museli nesmyslně přemisťovat prázdné barely, nebo zametat nástupní plochu tábora. Pak následoval spánek, takže vězni neměli vůbec žádný čas pro sebe. Tímto táborem prošel například spisovatel Karel Pecka, pozdější zakladatel K 231 Jaroslav Brodský, předseda Světové rady mládeže, který se zasloužil o zavedení 17. listopadu jako Mezinárodního dne studentstva Václav Paleček, hokejisté Vladimír Zábrodský a Václav Roziňák, sochař Jaroslav Šlezinger, který zemřel na následky věznění 2. srpna 1955 v nemocnici v Ostrově nad Ohří, komunista Vavro Hajdů, odsouzený v procesu s Rudolfem Slánským další komunista Ladislav Holdoš, zodpovědný za pronásledování církví na Slovensku, kněz Josef Petr Ondok, nebo teolog Josef Zvěřina.
(zdroj: Jiří Padevět: Komunistické lágry, Academia, Praha 2019)
Vzhledem ke stavebním pracem je v současnosti (2021) areál obtížně přístupný.
Souřadnice: N50°19'44.13'' E12°57'12.39''
Pomník přidal: Jiří Padevět
Památné místo Obětem komunismu
bez nápisu
Pamětní místo připomínající oběti komunistických koncentračních táborů.
Více informací k Rudé věži smrti:
https://www.vets.cz/vpm/mista/obec/9655-dolni-zdar/
Souřadnice: N50°19'44.13'' E12°57'12.39''
Pomník přidal: Jiří Padevět
