Spolek pro vojenská pietní místa

Nápis:
SPOLEČNÝ HROB 38 MUŽŮ ZASTŘELENÝCH DNE 5.5.1945 NĚMECKOU JEDNOTKOU SS

VE JMÉNU VÁS, JEŽ KATANÉ Z MAP SVĚTA CHTĚLI SMÉSTI, POCHODEŇ MÍRU ZAPLANE K PŘÍSAZE ZAŤATÝCH PĚSTÍ!

JOSEF BENEŠ *12.3.1890
AD. BROSINGER *26.9.1896
OLD. BROSINGER *9.5.1920
FRANT. ČULÍK *4.11.1895
LAD. DOLÍNEK *22.3.1923
FRANT. DOSTÁL *13.9.1899
JAN ELIÁŠ *22.10.1883
JAN ELIÁŠ *29.3.1921
FRANT. ELIÁŠ *8.9.1923
ROST. KONEČNÝ *4.6.1925
ALFONS LEIBNER *21.5.1909
FRANT. LINET *23.9.1918
JOSEF MAŤÁTKO *17.2.1876

JINDR. MRNKA *6.7.1884
ALOIS MRNKA *23.7.1870
JOSEF NATR *8.1.1895
MILOSLAV NEPUSTIL *3.6.1927
JOSEF PECINA *9.5.1897
MILAN PECINA *24.7.1926
VOJTĚCH POLES *14.1.1908
FRANT. SKÁCEL *26.4.1922
JOSEF SLAVÍČEK *29.2.1901
FRANT. ŠLUSAR *8.6.1919
JAN ŠLUSAR *8.6.1919
FRANT. VAŇÁK *5.1.1921

FRANT. VLČEK *26.4.1880
JAN VLČEK *10.10.1882
JOSEF VLČEK *24.5.1899
JOSEF VLČEK *28.3.1930
LEOPOLD VLČEK *19.5.1908
LUDVÍK VLČEK *2.12.1892
MILOSL. VLČEK *25.11.1896
RUD. VYROUBAL *12.11.1887
K. ZAJONC *26.7.1869
AL. ZAPLETAL *6.12.1895
ALOIS ZAPLETAL *29.9.1926
AUG ZAPLETAL *14.9.1899
FRANT. ZAPLETAL *5.8.1923

Nápis na pomníku se sochami:
LIDÉ MĚL JSEM VÁS RÁD BDĚTE
SE SOVĚTSKÝM SVAZEM NA VĚČNÉ ČASY

Nápis při příchodu k společnému hrobu:
VY, KTEŘÍ PŘIJÍŽDÍTE DO TOHOTO TICHÉHO KOUTU MORAVY ZA KRÁSAMI DOMOVA POSTŮJTE ALESPOŇ OKAMŽIK PŘED PAMÁTNÍKEM A SPOLEČNÝM HROBEM JAVOŘÍČSKÉ TRAGÉDIE A POKLOŇTE SE TAK JAVOŘÍČSKÝM OBČANŮM, KTEŘÍ PADLI 5.KVĚTNA 1945. POD VÝSTŘELY NĚMECKÝCH FAŠISTŮ. BYLO MODRÉ BEZMRAČNÉ RÁNO. OBYVATELÉ OSADY ŠLI ZA SVOU PRACÍ NETUŠÍ, ŽE JSOU OBKLÍČENI ZELENÝMI UNIFORMAMI SS. NENÍ ÚNIKU. ČÁST ESESMANŮ VSTOUPILO DO OSADY, VYHNALI OBČANY Z DOMŮ, ODDĚLILI MUŽE OD ŽEN, DĚTI OD OTCŮ A ZAČALI SVÉ BESTIÁLNÍ DÍLO. FAŠISTÉ ZAČALI KRÁST, RABOVAT, PUSTOŠIT A NIČIT. MUŽE OD 15 DO 75 LET POSTŘÍLELI NA PRAZÍCH HOŘÍCÍCH DOMŮ A STODOL. PADLO ZDE 38 MUŽŮ A CHLAPCŮ NA PRAHU SVOBODY A NOVÉHO ŽIVOTA.
UŽ VÍCKRÁT NE!

Nápis:
ZDE BYL ZASTŘELEN
VRAŽEDNOU RUKOU
NĚMECKÉHO SS
NÁŠ DRAHÝ
NEZAPOMENUTELNÝ
ROSTISLAV KONEČNÝ
Z OLOMOUCE
*6.7.1925 +5.5.1945
KDO TĚ ZNAL,
TEN ZNÁ NAŠI BOLEST,
TEN VÍ, CO JSME STRATILI,
V NAŠEM SRDCI ŽIJEŠ VĚRNĚ
DÁLE. SPI SLADCE AŽ SE
OPĚT SHLEDÁME.

Nápis:
ZDE BYL ZASTŘELEN
VRAŽEDNOU RUKOU
NĚMECKÉHO SS
JOSEF VLČEK
*24.5.1899 +5.5.1945
SVAZEK LÁSKY NAŠI
ROZTRŽEN BYL KRUTOU
RANOU. OPLAKÁVÁN S
DCERUŠKAMI CHOTĚ
HLAVOU MILOVANOU.

Nápis:
ZDE BYL ZASTŘELEN
NĚMECKÝM VRAHEM SS
JAN ŠLUSAR
+ 5. 5. 1945 V 26 R.
NERMUŤTE SE, ŽE JIŽ
NEJSEM MEZI VÁMI.
VŽDYŤ SHLEDÁME SE ZAS
NAD HVĚZDAMI.

Nápis:
Lípy byly vysazeny na paměť vypálených obcí
na území České republiky u příležitosti 70. výročí
javoříčské tragédie dne 26. dubna 2015.
Výtěžek z této dobročinné akce
byl věnován na péči o válečné veterány
ve Vojenské nemocnici v Olomouci.

Lípa za Javoříčko
strom vysadil Bohuslav Sobotka, předseda Vlády České republiky
Lípa za Lukou
patronem stromu je společnost VÁPENKA VITOUL, s.r.o.
Lípa za Lidice
patronem stromu je společnost REMARKPLAST, s.r.o.
Lípa za Ležáky
patronem stromu je ZAHRADNICTVÍ MARCIÁNOVÁ
Lípa za Zákřov
patronem stromu je společnost JAN HOLUB, s.r.o.
Lípa za Ploštinu
patronem stromu je společnost ÚSOVSKO a.s.
Lípa za Prlov
patronem stromu je společnost PAPCEL, a.s.
Lípa za Český Malín
patronem stromu je společnost ORERRO a.s.
Lípa za Leskovec
patronem stromu je společnost HOPAX s.r.o.
Lípa za Vařákovy Paseky
patronem stromu je společnost A.W. spol. s.r.o.

Všem patronům děkujeme za podporu tohoto dobročinného projektu.
Nové Javoříčko
INICIATIVA
PRO PODPORU VYPÁLENÝCH OBCÍ

Nápis:
Texty na informačních tabulích:
Zastavení
5
Burešovi - hrobodům č. 1
Ráno jsme vstával s myšlenkou, že si nechám přivézti vozem haluzí. Také jsem si vše domluvil a v 8 hodin ráno jsme jeli s Janem Vlčkem do lesa. Spěchali jsme haluzí naložit a jedeme pomalu domů. Najednou mi Jan Vlček praví: "Jaroslave, tak se mi zdá, že v Javoříčku hoří."

Stejně jako v dalších částech Konicka a Litovelska, i zde koncem války operovaly partyzánské jednotky. Okolí Javoříčka se počátkem roku 1945 stalo místem, kde působila skupina Jermak-Fursenko vedená A. Fursenkem, G. Litviškem a N. Ivanovou. Tato skupiny zřejmě sehrála významnou roli v událostech předcházejících samotné tragédii.

Zastavení
6
Malínkovi - hrobodům č. 2
"Já jsem nesl pilku a sekyru. Říkám: "Jeďte pomalu, já budu utíkat napřed, jsou tam děti samy doma. Jistě něco provedly." Vybíhám z lesa, utíkám po cestě až k myslivně, přeskočím potok a chci po lukách k hořícím chalupám. V tom na mne volá od lesa voják, abych šel k němu. Hrůzou jsem nevěděl, co mám dělat. Voják, když viděl, že k němu nejdu, šel mi naproti. Nezbývalo mi než jít k němu. Když jsem byl od něho 100 kroků, vidím, že se vrací k místu, kde dříve stála béře pušku do rukou."

Jeden z nejznámějších střetů s partyzány se odehrál v noci z 9. na 10. dubna 1945. Část partyzánů tehdy vyrazila do Litovle pro ozbrojenou skupinu Arménců a zbytek v čele s G. Litviškem našel útočiště v hájovně Victorových. Skupina v hájovně však, údajně proto, že se partyzáni v čele s Fursenkem dosud nevrátili z Litovle a snad byli prozrazeni, přítomné obyvatele povraždila a myslivnu zapálila. "Postřelil (G. Litviško) napřed bez výstrahy Victorovou do nohy a druhou a třetí ranou do krku a do hlavy ji zabil. Tento hrůzný čin byl završen zastřelením dvou malých dětí Victorové ve vedlejších místnostech v myslivně." (Josef Bartoš: Javoříčko - pravda a legendy). Když jeli hořící dům hasit ze sousedního Veselíčka, zahájili partyzáni na povoz střelbu a zavraždili starostu Veselíčka Františka Malínka.

Zastavení
7
Zapletalovi - hrobodům č. 3
"Já v té hrozné předtuše dal jsem se šikmo přes pole na útěk. Výstřelů padlo za mnou mnoho, ale Bůh dal, že jsem jim unikl a dorazil na křižovatku k hotelu. Tam ale po mně začal střílet jiný. Z kulometu jsem dostal do pravé nohy 6 ran. V bolesti se mi podařilo utéci pod silniční most, kde jsem myslel, že budu chráněn. Za půl hodiny přišlo sem 5 vojáků. Podle krve mne zde museli nalézti. Jeden z nich se postavil na kraj pod mostem a volal na mne česky, abych šel ihned ven. Nic mě nezbývalo než vyléztiu. V duchu jsem se loučil s dětmi i se svou ženou."

Snad tragické dubnové události nebo příchod oddílu SS Untersturmführera Egona Lüdemana 4. května 1945, ustupujícího z jižní Moravy před frontou, do Bouzova mohl být katalyzátorem celé tragédie. "Je prokázáno, že od 3. do 4. května nebyl na hradě Bouzově ani jeden ozbrojený německý voják či příslušník SS. Zůstala zde jen německá úřednice, kuchařka, dvě české služebné, kastelán a správce skladišť. Ochranu hradu v této situaci zajišťovali jenom příslušníci protektorátní četnické stanice, kteří se sem museli ze stanice v městečku přestěhovat již 21. dubna 1945."
(Josef Bartoš: Javoříčko - pravda a legendy)

Zastavení
8
Mrňkovi - hrobodům č. 4

"Vojáci nechali mě vyjíti až na silnici a kázali mi dát si ruce na oči a lehnout. Já jsem se ale díval opatrně přes prsty, a když jsem viděl, že již mají na mne namířeno, sebral jsem poslední sílu a dal se zase na útěk. Držel jsem se hodně levé strany, takže jsem jim unikl za barikády k Mrňkově straně, Střely lítaly na školu. Jedna rána zachytila mi kraj pravého ucha. Utíkal jsem a hledal místo, kde bych se uchránil. Přišel jsem k stavení pana Vysloužila a moje skrýš byla v záchodě. Tam už moje síla vypověděla a já se svalil na zem. Za chvíli slyším rachocení řetězem ve chlévě a oni to zase vojáci, přišli odvázat dobytek, aby ho vzali s sebou."

Údajně již 4. května 1945 vyrazily německé jednotky na průzkum k Javoříčku. Tragédie se však završila následující den, 5. května 1945, kdy kolem osmé hodiny ranní vyrazila jednotka Egona Lüdemana lesní cestou do Javoříčka a kolem deváté hodiny ranní vypuklo peklo. Zhruba 50 vojáků začalo pustošit obec, zapalovat domy pancéřovými pěstmi a granáty, odvádět domácí zvířata. Ženy a děti byly z obce vyhnány a muži na místě nebo po skupinách stříleni. Podle dobových záznamů bylo zničeno 32 usedlostí, zachován zůstal jeden dům, škola a kaplička.

http://www.ceskatelevize.cz/zpravodajstvi-ostrava/zpravy/182926-tragedii-v-javoricku-pripomenou-hrobodomy/