Mirošovice

Pomník Anna Kvášová

Autor: Jiří Pavevět, 18.03.2021
Umístění: Mirošovice, u silnice mezi Mirošovicemi a Smilovicemi
Nápis:
NA TOMTO MÍSTĚ BYLA
11. LEDNA 1952 ÚKLADNĚ
ZAVRAŽDĚNA TŘÍDNÍM
NEPŘÍTELEM KOMUNISTICKÁ
FUNKCIONÁŘKA SOUDRUŽKA
ANNA KVAŠOVÁ
1982
Poznámka:

Anna Kvašová se narodila v roce 1908 jako Anna Heřmanová. Její otec zemřel v roce 1921 na následky zranění z první světové války, matka o dva roky později. Její výchovy i výchovy tří bratrů se ujali příbuzní. Anna se v roce 1929 vdala za Karla Kvaše a postupně s ním měla tři děti, z nichž jedno zemřelo v jedenácti letech. Během hospodářské krize třicátých let rodina nežila v dostatku, přesto si vzala na vychování další dítě. Během okupace byla Anna Kvašová zřejmě jednou vyšetřována gestapem kvůli marginální záležitosti, do odboje se nejspíše nijak nezapojila. Do KSČ vstoupila až v roce 1947. Absolvovala několik politických kurzů a od roku 1949 byla předsedkyní národního výboru v obci Smrk.

Na přelomu čtyřicátých a padesátých let se Anna Kvašová zapojila do kolektivizace české vesnice, tedy do útoků proti sedlákům, označovaným jako vesničtí boháči a propagovala v regionu zakládání Jednotných zemědělských družstev. Anna Kvašová se zřejmě podílela na společenském propadu místního obchodníka a drobného zemědělce Josefa Ptáka, kterého několikrát veřejně označila jako šmelináře a člověka s negativním vztahem k lidově demokratickému zřízení, což zvláště na počátku padesátých let znamenalo z úst komunistické funkcionářky jistou cestu na společenské dno. Josefu Ptákovi byla zrušena živnost a malé hospodářství těžko mohlo jeho rodinu včetně téměř osmdesátiletého otce uživit. Sestra Josefa Ptáka spáchala v této těžké rodinné situaci sebevraždu.

Přes Josefa Kubelku, který pocházel z regionu a byl Ptákovým vzdáleným příbuzným, se Josef Pták seznámil z Antonínem Landstoffem. Ten se narodil v roce 1915 a po vyučení pracoval v těžkém průmyslu. V květnu 1945 se aktivně zapojil do bojů Pražského povstání a po válce se stal příslušníkem Revolučních gard. Podílel se s největší na násilném odsunu Němců z Mostecka. V listopadu 1945 byl přijat ke Sboru národní bezpečnosti. Během nasazení v Horním Litvínově na něj jeho kolega podal stížnost pro neoprávněné obohacování, měl se podílet kromě vystěhovávání Němců i na neoprávněném vystěhovávání Čechů. Následné šetření Ladštofa, jak se začal po válce podepisovat, zprostilo obvinění, ale konstatovalo, že se jedná o pánovitého a arogantního jedince se sklonem k alkoholismu. To se projevilo i při jednom z odsunových pochodů Němců z Litvínova do Podmokel, kdy se Landstoff opil a ze služební pistole střílel nad hlavy německých civilistů.
Zároveň trpěl silnou lhavostí, například tvrdil, že jako partyzánský kapitán bojoval u Stalingradu, nebo že se jeho syn narodil v koncentračním táboře Mauthausen. Vzhledem ke všem těmto skutečnostem měl být od Sboru národní bezpečnosti v únoru 1946 propuštěn, ale o několik dní dříve podal žádost o propuštění sám. V květnu 1947 vstoupil do KSČ, pracoval jako pekař i dělník, ale v okruhu svých známých se nechal oslovovat Pane veliteli. V roce 1949 byl z KSČ vyloučen. Vzhledem k jeho bájné lhavosti a touze zapůsobit na své známé začal tvrdit, že je členem protikomunistické odbojové skupiny a podílí se na převádění lidí přes hranice. Nic z toho nebyla pravda.

Když se před ním Josef Pták zmínil v roce 1952 o kolektivizaci zemědělství a o aktivitě Anny Kvašové, rozhodl se Antonín Landstoff, že jí musí potrestat. Původní plán, podle kterého měli komunistickou funkcionářku pouze přivázat ke stromu v lese a ostříhat jí vlasy.
Potrestat Annu Kvašovou nakonec vyrazili Antonín Landstoff a jeho dva známí Josef Kubelka a Josef Koupil, ten především proto, že disponoval osobním automobilem. Všichni tři muži byli vyzbrojeni pistolemi.

Po příjezdu do Chrastné se k nim připojil Josef Pták. Mužům se podařilo Annu Kvašovou vylákat i přes večerní hodinu z domku, tvrdili jí, že jsou emisaři ÚV KSČ a že její přítomnost je nezbytná na stranické schůzi. Anna Kvašová se oblékla a nasedla do automobilu, který nevyrazil ku Praze, ale na opačnou stranu. Po asi šesti kilometrech automobil zastavil za obcí Chlum a muži ženu vyvlekli z automobilu a posadili na hromadu klestí, kde ji nejspíše Antonín Landstoff oznámil, že za udavačství musí být potrestána a zblízka ji střelil do hlavy. Poté muži odmontovali z automobilu falešné poznávací značky a odjeli do Prahy. Tělo zavražděné bylo nalezeno náhodou o dva dny později.

Státní bezpečnost okamžitě zatkla a vyšetřovala jedenáct místních lidí, označených jako venkovští boháči, mezi kterými byl i Josef Pták. Realitu vyšetřování Státní bezpečnosti padesátých let kupodivu vydržel, k vraždě se nepřiznal a byl spolu s dalšími zadrženými propuštěn. Antonín Landstoff, který vyslýchán nebyl, stále pokračoval ve svém bájení o třetím odboji, svým kolegům v práci se svěřil, že má za úkol odstranit tři největší komunisty v továrně a vyhodit do vzduchu slévárnu. Jeden z dělníků byl konfidentem Státní bezpečnosti a Landstoffa udal. Státní bezpečnost ho poté pomocí tohoto konfidenta vyprovokovala k pokusu o útěk do zahraničí, při kterém byl v červnu 1952 zatčen. Během vyšetřování si ho Státní bezpečnost s vraždou Anny Kvašové nespojila a po šesti měsících trestu byl propuštěn.

Pachatelé byli odhaleni úplnou náhodou až v roce 1958, kdy advokát Bohumil Holman vyslechl hádku manželů Kubelkových. Josef Kubelka vyčítal manželce, že má milenecký poměr s Josefem Ptákem, ta se na něj ve zlosti obořila, že byl u toho, když to udělali Kvašové. Bohumilu Holmanovi, který případ znal, vše došlo a udal je Státní bezpečnosti.

Všichni aktéři, včetně Anny Kubelkové, která se provinila pouze tím, že byla manželkou jednoho z pachatelů, byli zatčeni a vyslýcháni. Státní bezpečnost se chopila příležitosti a vyrobila ze zatčených teroristickou protistátní skupinu, byť jejich čin v podstatě s odbojem proti komunismu nesouvisel a byl vyprovokován podivnými osobními ambicemi Antonína Landstoffa. Poté, co bylo vyšetřování uzavřeno, byl v Kutné Hoře v divadle Josefa Kajetána Tyla uspořádán polický proces. Josef Kubelka, Josef Pták a Antonín Landstoff byli odsouzeni k trestu smrti a 9. července 1958 v Praze na Pankráci popraveni, Anna Kubelková byla odsouzena k 25 letům obětí svobody a zemřela v roce 1967 ve vězení.
(zdroj. Jiří Padevět)


Centrální evidence válečných hrobů: není evidován
Souřadnice: N49°51'48.91'' E14°59'59.27''
Pomník přidal: Jiří Padevět

Pamětní deska Obětem 2. světové války

Autor: Ing. Jindřich Tejnecký, 04.06.2019
Umístění: Mirošovice, náves, na domě čp. 43 (bývalá škola)
Nápis:
ČEST PAMÁTCE
PADLÝCH BOJOVNÍKŮ
VE DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLCE

PTÁČEK JAROSLAV
ŘED. ŠKOLY, KTERÝ PŮSOBIL
NA TÉTO ŠKOLE 30 ROKŮ
A JEHO SYN
PTÁČEK VLADIMÍR
KTEŘÍ PADLI V REVOLUCI 1945
Poznámka:

v CEVH č. domu 42


Centrální evidence válečných hrobů: je evidován, CZE2112-2633
Pomník přidal: Ing. Jana Tejnecká