Spolek pro vojenská pietní místa

Pomník Obětem války 1866

Umístění: Kunčice, střed obce, nad silnicí
Poznámka:

číslo 253 dle Komitétu pro udržování památek z války roku 1866

Centrální evidence válečných hrobů: je evidován, CZE-5205-03973
Souřadnice: N50°12'58.14'' E15°38'8.87''
Pomník přidal: Ivo Šťastný

Hrob Fedor Samosenko

Umístění: Kunčice, hřbitov
Poznámka:

Národnost ukrajinská. Padl při pročišťovací akci v nedalekém lese Obora. (zdroj: CEVH)

Centrální evidence válečných hrobů: je evidován, CZE-5205-03822
Souřadnice: N50°13'15.25'' E15°38'23.58''
Pomník přidal: Ivo Šťastný
Doplnění informací: Ing. Jaroslav Vondráček

Hrob Václav Vlášek

Umístění: Kunčice, hřbitov
Poznámka:

Padl v květnovém odboji při odzbrojování místní německé posádky.

Ze zápisu o národním odboji v Kunčicích:
Odbojovou činnost v obci začal organizovat hostinský Bydžovský Bohuslav již v květnu 1944, kdy vstoupil do řad ilegálních pracovníků na Nechanicku. Pro tuto činnost (příprava národního odboje, ustanovení národních výborů) získal v obci vhodné pracovníky. Jeho činnost byla přerušena zatčením 19. října 1944, kdy byl vězněn ve věznici gestapa v Hradci Králové a od 7. prosince 1944 v koncentračním táboře Terezín. Po jeho zatčení nastalo v obci ponuré ticho, Bydžovský neprozradil nikoho, kdo se na přípravě odboje podílel. Dne 11. května 1945 se p. Bydžovský šťastně vrátil do obce.

Obec počínaje dnem 5. května 1945 prožila řadu krajně vzrušujících dnů. Po vypuknutí pražského povstání se rozproudilo dlouho utajované revoluční cítění občanů. Po nepřetržitém telefonickém spojení s velitelstvím národního odboje v Nechanicích bylo ve večerních hodinách rozhodnuto vyzvat místní kunčickou německou posádku, v počtu 62 mužů, ke kapitulaci. K intervenci u velitele posádky byli určeni tři muži v čele se starostou obce. Německý velitel odmítl s tím, že by mohl vyhovět, pokud dostane rozkaz od velitele v Nechanicích. O odmítnutí byli občané, kteří se mezitím ve velkém počtu shromáždili před obecním domkem čp. 64, informováni. Na popud občanů dochází v lokále hostince „U Bydžovských“, zatímco ve vedlejším sále byla ještě plně ozbrojená proněmecká posádka střežená stráží procházející dvorem hostince, k volbě osmičlenného národního výboru. Ten se po svém zvolení potom odebral do kanceláře místní pily, kde byl k dispozici telefon pro
spojení s okolními obcemi a s velitelstvím v Nechanicích.

V noci z 5 na 6. května dochází ke zvolení předsedy tohoto prvního ještě ilegálního národního výboru a krátce po té přichází telefonická zpráva, že k odzbrojení německé posádky je na cestě z Nechanic oddíl partyzánů na jednom tanku a nákladním automobilu. Tento oddíl zakrátko dorazil. Za tímto oddílem odjel z Nechanic německý hejtman se dvěma
poddůstojníky s úmyslem překazit odzbrojení kunčické posádky. Následovaly události již popsané. Pak partyzánský oddíl, posílený získanými zbraněmi z Kunčic, odjel odzbrojit německou posádku v Boharyni.
Místní německá posádka byla po celý 6. květen střežena strážním oddílem sestaveným z místních občanů a partyzánů, kteří se stáhli z okolních lesů. Poplašné zprávy uvedené výše byli nepodstatné. Jedna však doručená spojkou z Roudnice rozhodla o tom, že národní výbor se usnesl vydat Němcům zpět zbraně, aby vesnice byla uchráněna nebezpečí. Po tomto trapném rozhodnutí v podvečer 6. května nastalo rozčarování z dřívější radosti. Německý hejtman, jemuž musela být vrácena moc nad vesnicí kladl různé podmínky, obyvatelstvo, které se uchýlilo v předtuše vážného nebezpečí (odplata za život bývalého německého hejtmana) do okolních lesů, se muselo navrátit, nastala bezesná noc plná obav o osud obce. Musely být sejmuty rudé prapory, národní vlajky mohly být ponechány.

Ani ráno 7. května nepřineslo žádoucí uklidnění a vzhledem k přerušení telefonního vedení němců do Nechanic, hlídali si veřejné telefonické vedení s aparátem v kanceláři na pile. Po zprávách z Prahy a částečné německé kapitulaci bylo již jasno, že osvobozující chvíle na sebe nedá dlouho čekat. Němci začali roztrušovat nepravdivé informace, že uzavřeli separátní mír se západními mocnostmi a budou bojovat jen proti Rusku, Tato lež byla vyvrácena a německá posádka spolu s posádkami v Nechanicích a Boharyni sjednávala odsun neznámo kam.

V ranních hodinách 8. května byl skutečně proveden odsun německé posádky z obce spolu s posádkou z Nechanic směrem k Homili. Němci přijíždějící z Nechanic se zastavili u mostu přes Bystřici proti domu čp. 51 a zahájili střelbu na člověka nacházejícího se na louce, patřící ke zbytkovému statku Zvíkov. Vzhledem k tomu, že nebyl zasažen, podařilo se mu i přes pronásledování zachránit v Bažantnici. Odsunem došlo k uklidnění, byly vyvěšeny státní vlajky a vlajky SSSR, občané se shromažďovali v hloučcích po obci a na silnici, kudy projížděly kolony uprchlíků a odzbrojených německých jednotek. Byla přijímána hlášení o jednotlivých transportech a členy strážního oddílu byly tyto provázeny za vesnici a předávány hlídkám druhé vesnice. V 10 hodin dopoledne se v obecním domku konala první schůze revolučního národního výboru. S ohledem na skutečnost, že v okolních lesích se nachází ještě zbytky rozprášených německých band, byla hlídková služba ponechána ještě v činnosti. Do této atmosféry všeobecné radosti přichází zpráva, že Vlášek Václav podlehl svému zranění.

Dne 9. května od nočních ranních hodin bylo hlídkováno, z okolí se ozývaly výstřely a detonace, probíhala komunikace mezi jednotlivými obcemi a vzájemná pomoc v poskytnutí
mužů do hlídek a zbraní.

Dne 11. května se uskutečnil společný pohřeb Václava Vláška a ruského partyzána Fedora Samosenka (10.9.1918-10.5.1945), který byl nešťastnou náhodou zastřelen při pročišťovací akci od zbytků Němců v Oboře místním občanem. V té době již Němci v Oboře nebyli. Pohřbu se zúčastnili všichni občané obce. Nad hrobem partyzána promluvil poručík Rudé armády, jejíž oddíl již do obce dorazil. Po odchodu tohoto oddílu přišel oddíl jiný, který v blízké Oboře tábořil po dlouhou řadu týdnů.
Dne 11. května přijel do Kunčic první vojenský oddíl Rudé armády. Stan ošetřovny nemocných byl postaven na zahradě čp. 31. Ostatní část oddílu byla na návsi pod kaštany oproti domu čp. 65. Tento oddíl odjel 12. května směrem k Nechanicím. Po odchodu tohoto oddílu dorazil nový oddíl, který v Oboře tábořil dlouhou řadu týdnů.

V květnu byli v Oboře na rozkaz poručíka Rudé armády zastřeleni tři Turkestánci, kteří uprchli z německého vojenského oddílu. Byli zastřeleni jako zrádci, jelikož vstoupili z německého zajetí do německého vojenského oddílu. Pochování jsou na neznámém místě v Oboře.

Centrální evidence válečných hrobů: je evidován, CZE-5205-20751
Souřadnice: N50°13'15.19'' E15°38'21.97''
Pomník přidal: Ivo Šťastný
Doplnění informací: Ing. Jaroslav Vondráček