Horní Slavkov

Pomník Obětem 1. světové války - místo je zrušené

Autor: Ludvík Poláček, 01.01.1111
Umístění: Horní Slavkov
Nápis:
z fotografie nečitelné
Poznámka:

pomník v Horním Slavkově (Schlaggenwald) byl odhalen až v roce 1936, město dlouho shánělo peníze na jeho výstavbu. Zničen byl novodosídlenci počátkem 50. let 20. století.
(zdroj: kniha "Bolest v kameni" autorů Z. Černého a T. Dostála..)


Centrální evidence válečných hrobů: není evidován
Pomník přidal: Milan Lašťovka

Hrob Dimitrij Kostaňuk

Autor: Martin a Zdeňka Brynychovi, 19.08.2009
Umístění: Horní Slavkov, Kostelní, hřbitov
Nápis:
Dimitrij Kostaňuk

* 29.10.1910
+ 8.8.1979
Poznámka:

fotografie vojáka v uniformě s mnoha vyznamenáními
Kosťaňuk Dmitro, desátník, nar. 29.10.1910, Rachov, okres Rachov, kmenové číslo 1.794/M a 0.653/D. Odveden 2.2.1943, Buzuluk, národnost ukrajinská.
(zdroj http://www.vuapraha.cz/soldier/1676605 )


Centrální evidence válečných hrobů: není evidován
Souřadnice: N50°8'41.2'' E12°48'16.5''
Pomník přidal: Martin a Zdeňka Brynychovi
Doplnění informací: Ing. František Jedlička

Pomník Obětem 1. světové války

Autor: Milan Lašťovka, 23.01.2007
Umístění: Horní Slavkov, Kostelní, městský hřbitov, u zdi, u kostela sv. Jiří
Nápis:
1914 - 1918
HELDENGRÄBER
Martin Georg 1893 IR73 Schlagenwald
Erich Hermann 1885 IR 73 Slirn
Rippl Johann 1880 L St 6 Rabensgrün
Müller Josef 1884 LI R6 Schlagenwald
Ruppert Alfred 1894 IR 73 Schlagenwald
Hess Ernst 1894 IR 73 Lessnitz
Heinrich Franz 1890 IR 17 Töppeles
Meixner Ludw. 1896 IR 73 Schlagenwald
Fritsch Wenzl 1893 Ldw8 Rabensgrün
Breitfelder Ant. 1881 IR 73 Töppeles
Jessl Josef 1868 IR 73 Gfell
Hahn Anton 1890 Jäg 22 Zech
Hüttl Alois 1896 Ldw II Zech

Unser Blut - Euer Leben!

Centrální evidence válečných hrobů: je evidován, CZE-4107-10122
Pomník přidal: Milan Lašťovka

Kříž vzájemného porozumění

Autor: Dana Kindlová, 19.01.2017
Umístění: Horní Slavkov, Kostelní, hřbitov
Nápis:
KŘÍŽ
VZÁJEMNÉHO POROZUMNĚNÍ
VYBUDOVANÝ VE SPOLUPRÁCI
SE SLAVKOVSKÝMI RODÁKY

Errichtet in Zusammenarbeit
mit den Schlaggenwaider
Landslenten,
Im Zeichen gegenseiliger
Der stäudigung
Poznámka:

Autor Jan Šimek 20.8.1993

Kříž byl poprvé instalován v roce 1993 díky spolupráci se slavkovskými rodáky žijícími v Německu. Vzhledem k typu dřeva, ze kterého byl vyroben a ke klimatickým podmínkám, které zapříčinily nestabilitu a destrukci kříže, byl na začátku 21. století odstraněn. V dubnu 2017 byla osazena replika původního kříže s původní pamětní deskou.


Centrální evidence válečných hrobů: je evidován, CZE4107-53979
Pomník přidal: Dana Kindlová
Příprava dat: Aleš Zahradníček

Hrob vojáků Rudé armády

Autor: Martin a Zdeňka Brynychovi, 19.08.2009
Umístění: Horní Slavkov, Kostelní, hřbitov
Nápis:
ЗДЕС ПОХОРОНЕНЫ ВОИНЫ СОВЕТСКОЙ АРМИИ:
АРХИПОВ СЕРГЕЙ, СЕРЕДА МАКСИМ, НИКИТИН АЛЕКС., ПОЛЕВИК СТЕПАН, АЛЕКСЕЕНКО ВАСИЛИЙ, ЗЮБНА ГРИГОРИЙ, СИМЛО БОРИС, ЗУМАС ФЕДОР, ГАРБУСОВ МИТРОФАН, НОВИКОВ ВАСИЛИЙ, ТРОЯНОВ ПЕТР, СОКОЛОВ ИВАН, МИКЕЕВ АНДРЕЙ
ПОГИБШИЕ В ВЕЛИКОЙ ОТЕЧЕСТВЕННОЙ ВОЙНЕ 1941 - 1945 Г. Г.
Poznámka:

překlad do češtiny:
ZDE JSOU POHŘBENI VOJÁCI SOVĚTSKÉ ARMÁDY:
ARCHIPOV SERGEJ, SEREDA MAXIM, NIKITIN ALEX., POLEVIK STĚPAN, ALEKSEJENKO VASILIJ, ZJUBNA GRIGORIJ, SIMLO BORIS, ZUMAS FEDOR, GARBUSOV MITROFAN, NOVIKOV VASILIJ, TROJANOV PETR, SOKOLOV IVAN, MIKEJEV ANDREJ
ZAHYNULÍ VE VELKÉ VLASTENECKÉ VÁLCE V LETECH 1941 - 1945


Centrální evidence válečných hrobů: je evidován, CZE-4107-10036
Souřadnice: N50°8'17.93'' E12°48'39.1'' (střed hřbitova)
Pomník přidal: Zdeněk Gartner
Příprava dat: Vladimír Štrupl

Hrob Obětí komunismu

Autor: Martin a Zdeňka Brynychovi, 19.08.2009
Umístění: Horní Slavkov, Kostelní, hřbitov
Nápis:
Hrob politických vězňů
umučených za komunistické totality
v Horním Slavkově

Těm, kteří povýšili svobodu nad svůj život

Dne 14.10.1951 při útěku z komunistického koncentráku byli zastřeleni a na tomto hřbitově uloženi do společného hrobu tito političtí vězni

Jan Trn * 31.8.1926
Jan Ulehla * 8.7.1919
František Petrů * 20.5.1907
Ferdinand Compel * 4.1.1929
Vladislav Roubal * 31.12.1920

Na věčnou paměť svých kamarádů
Konfederace politických vězňů Československa
Poznámka:

Můj dědeček Vladislav Roubal se narodil 31.12.1920 v Semilech. Po obsazení Československa nacisty utekl dědeček přes Polsko do Francie a odtud se dostal do Anglie. V RAF byl nejprve jako letecký mechanik u 310. perutě, posléze létal u 310., potom u 311. perutě.

Po návratu do osvobozené vlasti mu dne 6.3.1946 byla od tehdejšího pana presidenta Dr.Edvarda Beneše za osobní statečnost před nepřítelem udělena Československá medaile za chrabrost a tentýž den mu bylo panem presidentem uděleno Uznání za vynikajících vojenských činů mimo boj, jimiž se zasloužil o Československou armádu Československá medaile za zásluhy II. stupně. Dále potom dne 14.1.1947 mu president republiky udělil Československý válečný kříž za uznání bojových zásluh, které získal v boji za osvobození Československé republiky z nepřátelského obsazení.

Po válce pracoval dědeček na ministerstvu zahraničí a koncem prosince 1947 byl vyslán do Afriky, do bývalého Belgického Konga do Leopoldwille, jako sekretář čs. konzula. Jeho prvním úkolem bylo sehnat a zajistit v Leopoldville budovu, vhodnou pro československý konzulát.

Ještě před odjezdem do Afriky měli dědeček s babičkou syna, který jim ve 3. měsících zemřel na vrozenou srdeční vadu. V lednu 1949 se jim v Leopoldville narodila dcera Jeanette - moje maminka. Koncem února 1949 byl dědeček po lživém udání konzula Roušara vyzván k okamžitému návratu do Československa, což dědeček odmítl s poukazem na 1 měsíc staré dítě, obával se riskovat, že takto malé dítě nepřežije takovou cestu a on s babičkou budou znovu prožívat bolest ze ztráty dítěte. Následně musel ihned opustit služby konzulátu a celá rodina zůstala v Africe vlastně bez prostředků. Na štěstí se jich ujal kmotr mé maminky Řek pan Nicolas Papadimitriou, který jim umožnil bydlet ve své vile a dědečka zaměstnal v jeho firmě.

Po neustálém opakovaném písemném nátlaku své matky se děda rozhodl v létě 1950 k návratu do Československa. Toto rozhodnutí však bylo jeho osudovou chybou. V Bruselu čekali asi 3 týdny na povolení ke vstupu do Československa. Ten jim byl povolen tak, že babička s mojí tehdy 1 a půl roku starou maminkou letěly letadlem o 2 dny dříve než dědeček. Na dědečka však u jeho letadla na Ruzyni čekala StB a z letiště v Praze Ruzyni již dědeček vyšel jako vězeň. Ve vykonstruovaném procesu byl odsouzen za vlastizradu na 15 let. Byl uvězněn v Horním Slavkově u Karlových Varů. Přes opakované prosby a žádosti babičce nebyla nikdy povolena návštěva.

V říjnu 1951 se udál nejtragičtější hromadný útěk vězňů ze slavkovské Čtrnáctky. Uprchlo 11 vězňů, 7 nich - náš dědeček byl mezi nimi bylo zastřeleno na útěku, dva popraveni, jeden ztratil paměť při výsleších po dopadení, a jeden vyvázl s dvaceti pěti lety žaláře navíc ke svému trestu. Tento přímý účastník tohoto útěku pan Karel Kukal tuto smutnou událost podrobně popisuje ve svém svědectví v knize Deset křížů.

Dědečkovo tělo nebylo rodině nikdy vydáno k pohřbení a tak jen na hřbitově v Horním Slavkově, okr. Sokolov, hned za vstupní branou je vybudován fixní hrob zavražděných účastníků tohoto nešťastného útěku.

David Zelený




Tragédie u Stanovic
15. října 1951 v prostorách slavkovského koncentračního tábora "Dvanáctka" došlo k tragédii, která tehdy otřásla nejen českou veřejností.
14. října se z tohoto tábora pokusilo o útěk 12 politických vězňů. Byli mezi nimi také muži, kteří bojovali ve druhé světové válce proti německým nacistům. K útěku se rozhodli při nedělní noční směně, kdy ostraha byla slabší a na šachtě se prováděly jen pomocné práce. Útěku se zúčastnili Ferdinand Compel, František Kubát, František Čermák, Miroslav Hasil, nadporučík Jan Trn, štábní kapitán Jan Úlehla, Ladislav Plšek, František Petrů, Vladislav Roubal, Zdeněk Štich, Boris Volek a Karel Kukal.
O půlnoci vyfárala část skupiny s vadným pomocným čerpadlem. Doprovázel je strážmistr Landa. V zámečnické dílně jeden z vězňů udeřil strážmistra Landu do hlavy a ten vyděšen útěkem se nechal snadno odzbrojit. Skupina se pak přesunula směrem k šachtě. Službu na hlídce měl mladý dozorce Jan Gucký. Úlehla s namířeným samopalem ho vyzval, aby se vzdal, ale Gucký se snažil strhnout zbraň a vystřelit. Úlehla na okamžik zaváhal, ale pak vystřelil a Guckého zranil. Poté byl odzbrojen ještě třetí dozorce. Všichni dozorci včetně zraněného Guckého byli přinuceni se spustit do šachty, kde měli vyčkat do rána.
Skupina měla k dispozici jen tři samopaly a tři pistole. K prchajícím se přidal ještě vězeň Levinský, který měl tu noc službu jako vrátkař. Skupina překonala drátěné oplocení a vydala se neznámou krajinou. Levinský náhle oznámil, že ztratil čepici a že se musí pro ni vrátit. Compel mu uvěřil a Levinský zmizel ve tmě. Vrátil se na šachtu, osvobodil dozorce a běžel na tábor, kde vyvolal poplach.
Ostatní mezitím pokračovali v útěku, pod vedením ozbrojeného Miroslava Hasila a Karla Kukala. Ráno 15. října rozestavěli stráže a ulehli do svahu, krytého lesním porostem. Nespali však dlouho. Nad nimi na malé skalce se objevil příslušník SNB a bez výzvy začal střílet. Karel Kukal skočil ze svahu, ale by zasažen kulkou do kolena. Brzy přiběhli další příslušníci SNB. Kukal se pokusil o sebevraždu oběšením, ale větev ho neunesla a byl jako první zadržen.
Průběh celé akce není přesně znám, protože nakonec nikdo z uprchlých vězňů nepřežil, aby mohl vydat podrobné svědectví.
Karel Kukal byl převezen do Karlových Varů, kde mu lékař dal roztříštěnou nohu do sádry. Poté byl transportován do tábora a vržen do korekce, kde vládli sadističtí zločinci Lukavský a Bydžovský. Ti už předtím mlátili zadržené vězně Zdeňka Šticha a Borise Volka. Vrhli se také na Karla Kukala a přerazili mu nosní přepážku. Na táboře byl vyhlášen nástup. Štich, Volek a Kukal se vypotáceli na nástupiště, kde ležela zohavená těla pěti mrtvých, Compela, Petrů, Úlehly a Roubala. V táboře již byla spousta příslušníků SNB v uniformách a příslušníků Státní tajné bezpečnosti v civilu. Tři zadržení vězni byli předvedeni před mrtvé. Potom museli všichni vězni tábora projít kolem zraněných a mrtvých. Vězni vzdávali mrtvým čest sejmutím čepice, což se neobešlo bez řevu, ran do obličeje, hlavy a kopanců od dozorců. Na závěr zadržení byli nuceni označit všechny, kdo jim při útěku pomáhali. Jejich paměť dozorci vzpružovali kopanci a bytím. Po nástupu byla těla mrtvých odvlečena do kůlny na uhlí vedle velitelství. Za dva dny byli mrtví naházeni do připraveného nákladního auta, přikryti plachtou zatěžkanou kládami. Jejich obličeje a ruce již ohryzaly krysy. Později byli oběti naházeny do jam u hřbitovní zdi ve Slavkově spolu s tělem strážmistra Guckého.
Podle protokolu a lékařské zprávy byli František Petrů a Vladislav Roubal zastřeleni buď příslušníky SNB nebo vlastní kulkou. Jan Trnka, Jan Úlehla a Ferdinand Compel zemřeli na ochrnutí mozkových center a krvácení do dutiny hrudní. To svědčí o skutečnosti, že byli surově ubiti k smrti.
O pět měsíců později se konal v Jáchymově soudní proces s vykonstruovanou skupinou, kterou měl údajně vést strážmistr Jožka Karolík, kterému se takto zřejmě někdo pomstil za "slušnost" k vězňům. Karolík byl obviněn ze spojení s cizí zpravodajskou službou a za organizování útěků vězňů. O útěku vězňů 15. října 1951 ale nemohl nic vědět, protože byl zatčen o měsíc dříve. Soud 21. března 1952 dospěl k závěru, že všichni zadržení jsou vinni a odsoudil Jožku Karolíka, Borise Volka a Ladislava Plška, který byl rovněž později zadržen, k trestu smrti. Karel Kukal byl odsouzen na dalších 25 let vězení, František Kubát na 21 let, Subotič na 17 let atd. Jožka Karolík, Boris Volek a Ladislav Plšek byli 11. listopadu 1952 v Praze popraveni.
Z obklíčení se podařilo uniknout Františku Čermákovi, který byl později zastřelen při přechodu státních hranic u Malacek, a Miroslavu Hasilovi, který se dostal až do Dolních Bojanovic, kde byl později prozrazen Státní tajné bezpečnosti. Není jasné, zda se zastřelil sám, nebo ho zastřelil příslušník STB.
Velmi krutý úděl stihl Zdeňka Šticha. Jak s ním bylo krutě zacházeno, svědčil jeho beznadějný zdravotní stav, pro který byl později propuštěn. Byl zcela ochrnutý a nebyl schopen mluvit. Strávil dlouhou dobu v bezvědomí, což těžce poznamenalo jeho základní životní funkce. Teprve v roce 1953 byl schopen trochu pohybovat nohama a v roce 1960 byl schopen chodit o berlích.
Po útěku vězňů 15. října 1951 zavládl na všech jáchymovských táborech hlad a z mučíren na Mariánské se ozývalo hlasité naříkání mučených vězňů, z nichž bylo surovým bitím vymáháno přiznání k útěku na základě vymyšlených udání.
Pouze skromný památník na tomto místě dnes hovoří o nesmírném lidském utrpění. Holé větve připomínají lidské ruce vztažené v němé prosbě k nebesům. Prosí za celou zemi a celé lidstvo, aby se již nikdy nenechalo ovládnout slepým a nenávistným terorem.
Literatura:
[1] František Šedivý: Tragédie u Stanovic. Zpravodaj Konfederace politických vězňů, 5/2001, roč. 8., prosinec 2001), str. 12-13. podle článku Františka Šedivého zpracoval: Jiří Svršek http://natura.baf.cz/natura/2002/2/20020202.html


Centrální evidence válečných hrobů: je evidován, CZE4107-37648
Souřadnice: N50°8'16.5'' E12°48'41.2''
Pomník přidal: Martin a Zdeňka Brynychovi
Doplnění informací: Vladimír Štrupl

Hrob Antonín Hanzík

Autor: Milan Lašťovka, 10.09.2017
Umístění: Horní Slavkov, Kostelní, hřbitov
Nápis:
RODINA
HANZÍKOVA
ANTONÍN
*19.5.1910 +7.5.1989
Poznámka:

foto vojáka vládního vojska


Centrální evidence válečných hrobů: není evidován
Souřadnice: N50°8'17.58'' E12°48'39.36'' (střed hřbitova)
Pomník přidal: Milan Lašťovka

Kenotaf Ralf Doppler - místo je zrušené

Autor: Milan Lašťovka, 23.01.2007
Umístění: Horní Slavkov, Kostelní, hřbitov
Nápis:
Zum Gedächtnis
meines liebern Sohnes
Ralf Doppler
+22.8.1925 gef. 4.5.1944
in Russland
Poznámka:

Doppler Rolf: *22.8.1925 Horní Slavkov (tehdy Schlaggenwald). Unteroffizier. +4.5.1944 lazaret Constanza, Rumunsko a tamtéž pohřben. Hrob 20, řada 1. (zdroj: volksbund.de)
Místo je zrušené. Dle svědectví domorodce si celý náhrobek s největší pravděpodobností odvezli potomci žijící v SRN.


Centrální evidence válečných hrobů: není evidován
Pomník přidal: Milan Lašťovka
Příprava dat: Jiří Porteš

Kenotaf Karl Sommer

Autor: Jan Suchan, 20.08.2015
Umístění: Horní Slavkov, Kostelní, hřbitov
Nápis:

Zum ehrenden Andenken an
Karl Sommer,
Bauingenieur,
gefallen am 26. März 1915
im 27. Lebensjahre, auf der
Stolly Höhe in d. Karphaten.
Poznámka:

- autor pomníku E. Schuster WW, Chodau
- *1888, EinjFreiwTitKorp.,IR.Nr.78,3.Komp. (oölandesbibliothek)


Centrální evidence válečných hrobů: není evidován
Pomník přidal: Milan Lašťovka
Doplnění informací: Arno Glaser

Kenotaf Anton Klement

Autor: Milan Lašťovka, 10.09.2017
Umístění: Horní Slavkov, Kostelní, hřbitov
Nápis:
Zum ehrenden Gedenken
dem Sohne
Anton Klement
geb. 24. Aug.1884, vermisst seit 15. Juni 1915
im Gefechte bei Piscoroviče
am San (Galizien).

Centrální evidence válečných hrobů: není evidován
Souřadnice: N50°8'17.58'' E12°48'39.36'' (střed hřbitova)
Pomník přidal: Milan Lašťovka