Spolek pro vojenská pietní místa

Pomník Obětem 1. světové války

Umístění: Beřovice, střed obce, u silnice
Poznámka:

poslední řádek nečitelný

Centrální evidence válečných hrobů: je evidován, CZE-2124-32074
Souřadnice: N50°16'8.15'' E14°7'24.49'' - přibližná pozice dle adresy
Pomník přidal: Pavel Vychodil
Příprava dat: Aleš Zahradníček

Pamětní deska Pravomil Ladislav Raichl

Umístění: Beřovice, č.p. 2

Souřadnice: N50°16'10.63'' E14°7'22.62''
Pomník přidal: Jiří Padevět

Hrob vojáka

Umístění: Beřovice, hřbitov
Poznámka:

foto vojáka v uniformě

Souřadnice: N50°15'56.84'' E14°7'33.67'' (střed hřbitova)
Pomník přidal: Marek Lanzendorf
Příprava dat: Milan Lašťovka

Urna Pravomil Raichl

Umístění: Beřovice, hřbitov
Poznámka:

*31.1.1921 v obci Skůry, okres Slaný. V roce1939 se rozhodl dostat československé zahraniční armádě. Po delším putování východní Evropou byl však zadržen sovětskými pohraničníky a odsouzen za nedovolené překročení hranic. Poprvé ve svém životě se pokusil o útěk ze zajetí a poprvé byl za svou vůli ke svobodě odsouzen k trestu smrti. Vykonání ortelu očekával každým okamžikem. Nakonec byl odvlečen do sibiřských lágrů NKVD, kde prožil řadu měsíců hrůzy, hladu a zimy. Po přepadení SSSR v červnu 1941 se pronikavě změnil nejen dosavadní průběh a charakter druhé světové války. Ve Velké Británii byla podepsána Úmluva mezi vládami SSSR a ČSR. Dalším rozvedením této Úmluvy byly vytvořeny základní předpoklady pro budování čs. vojenské jednotky v SSSR. Tato skutečnost zachránila život nejen Pravomilu Raichlovi. V prosinci 1941, v pořadí devátý, se v přiuralském Buzuluku přihlásil do vznikající československé vojenské jednotky podplukovníka Ludvíka Svobody. Záhy poskytoval šéfu československé vojenské mise v Kujbyševě plukovníku Heliodoru Píkovi údaje o dalších československých občanech doposud držených v sovětských lágrech. Zásluhou energických Píkových intervencí se mohlo mnoho těchto nešťastníků přihlásit k tvořícímu se 1. československému samostatnému praporu v SSSR. Tato záchranná akce Píkovi, Raichlovi a dalším po roce 1948 vynese to, že budou označeni za špiony anglické zpravodajské služby. Vojín Raichl byl zařazen k 1. rotě npor. Otakara Jaroše, absolvoval 1. záložní důstojnickou školu a byl ustanoven velitelem 2. čety poddůstojnické školy. K boji na frontě byl nasazen na podzim 1943 a od té doby se pohyboval v jednotkách prvního sledu. Jako samopalník tankového průzkumu se zúčastnil bojů u Bílé Cerkve a u vesnice Ruda, kde byl poprvé zraněn. Poté se zúčastnil útoku na hlavní město Ukrajiny Kyjev, kdy byl spolu se svým bratrancem Vlastimilem jako jeden z prvních uvnitř dobytého města. Podruhé byl raněn během bojů u Fastova. Prošel děsivým masakrem dukelského pekla, kde utrpěl další dvě bojová zranění. Popáté a naposledy, byl raněn u tatranské Štrby. Byl vyznamenán mj. třemi Čs. válečnými kříži 1939 a medailí Za chrabrost. Když v listopadu 1945 se konal státní pohřeb poslance Jana Švermy, tisk dojemně psal, že vyznamenání Švermy nesl mladý, mnohokráte raněný a vyznamenaný podporučík východní armády. Byl to Pravomil Raichl. V roce 1948 o Raichlovi budou tytéž noviny psát jako o lotru špiónu a zrádci, který se vyhýbal nasazení na frontu!!! V létě 1945 byl přidělen k 5. pěšímu pluku v Bílině. Jako bývalý příslušník východní armády dobře poznal sovětskou realitu a spiklenecké metody českých komunistů. Odporem vůči nim se netajil. V roce 1946 odešel z armády a počátkem září 1946 přešel ilegálně do západního pásma Německa. Ve Wiesbadenu navázal kontakt s americkými zpravodajskými orgány. Když se v lednu 1947 do ČSR vrátil, byl čs. orgány zadržen a uvězněn. Tehdy ještě přišel z ministerstva spravedlnosti úřední pokyn k jeho propuštění. Jakmile se P. Raichl ocitl na svobodě, začal organizovat odbojovou skupinu. Navazoval styky s bývalými příslušníky východní armády o nichž věděl, že jsou nespokojeni s vývojem politických poměrů v republice. Jednoho dne se objevil jeden z jeho kamarádů ještě se dvěma neznámými muži - Eddym a Tonnym, kteří se vydávali za Američany. Ti říkali, že se chtějí seznámit s dalšími protikomunisticky smýšlejícími Čechy. Z Američanů se však vyklubali agenti-provokatéři: jistý Evžen Abrahamovič a Emil Izrael Chovan. 7. 11. 1947 byl Raichl zatčen. Poté se konal první z dlouhé řady komunistických monstrprocesů - tzv. "Mostecká špionážní aféra". Krajským soudem v Praze byly 11. 5. 1948 vyneseny tři rozsudky smrti. Prezident dr. Edvard Beneš však tresty smrti nepodepsal. Raichlovi byl rozsudek změněn na trest těžkého žaláře na doživotí - zostřeného čtvrtletně tvrdým lůžkem. Byl vězněn v Praze, v Ostrově u Karlových Varů, v Příbrami, v Plzni na Borech. Nebyl by to on, aby se znovu nepokusil o útěk. V prosinci 1951 byl proto za trest přemístěn do přísně střežené pevnosti ve slovenském Leopoldově. Na svobodu se dostal až 2. 1. 1952, kdy v Leopoldově došlo k legendárnímu útěku šesti vězňů. Za pomoci řady prostých statečných lidí se Raichl dostal do Západního Berlína. Po přesídlení do USA P. Raichl žil v Chicagu, poté se s rodinou odstěhoval do Oregonu, kde v Portlandu absolvoval univerzitu - obor vojenskou historii a politologii. Později zakoupil dům v lese, v němž se jako důchodce natrvalo usadil. Do České republiky, do své vlasti, se mohl opět vracet až v devadesátých letech. Jako ocenění svých zásluh převzal od prezidenta Řád Bíleho lva.
Plukovník pěchoty Pravomil Raichl zemřel 25. února 2002.
Jednaosmdesátiletý válečný hrdina Pravomil Raichl plánoval v roce 1995 atentát na komunistického prokurátora Karla Vaše a přivezl si k tomu ze Spojených států dokonce loveckou pušku Winchester, kterou chtěl prokurátora demonstrativně rozstřílet, aby trpěl alespoň zčásti tak, jako lidé, které nechal při výsleších mučit nebo i zavraždit. Celníci na pražském letišti Ruzyně však Raichlovi pušku zabavili a uložili do trezoru. Vrátili mu ji až při odletu do USA. Historik Pavel Paleček, chápe Raichlovy pohnutky. Přesto namítá: "Mstu nelze zaměňovat za spravedlnost i když, tak jako v případě prokurátora Vaše, nepřichází." Raichlovu snahu zastřelit Vaše chápe jako výkřik zoufalství nad tím, že lidé jako tento prokurátor nebyli nikdy potrestáni. K tomuto Raichlův přítel: “Jestli plánoval atentát na Vaše v roce 1995, nemůžu potvrdit ani vyvrátit. Vím, že vezl svou winchestrovku v kufru do Prahy a že mu byla zabavena. Vím, že mu dalo hodně starostí ji dostat zpět, ale nebylo to hned při jeho návratu, ale až o rok později. Nevím, jestli opravdu chtěl Vaše zastřelit, ale mám o tom pochybnosti a myslím, že jsem ho znal dosti dobře“.
Raichl Pravomil Jan: kmenové číslo:0.349/D. Datum a místo odvodu:08.02.1942, Buzuluk. Číslo protokolu: 0.131
(Zdroj:http://zpravy.idnes.cz/stary-valecny-hrdina-chtel-pred-sedmi-lety-zabit-vraha-generala-piky, http://3odboj.webnode.cz/pravomil-raichl/ neviditelnypes.lidovky.cz/osobnost-kulka-pro-karla, VÚA)

Souřadnice: N50°15'56.84'' E14°7'33.67'' (střed hřbitova)
Pomník přidal: Marek Lanzendorf
Doplnění informací: Arno Glaser
Příprava dat: Milan Lašťovka

Kenotaf Bohumil Hořejší

Umístění: Beřovice, hřbitov

Souřadnice: N50°15'56.84'' E14°7'33.67'' (střed hřbitova)
Pomník přidal: Marek Lanzendorf
Příprava dat: Milan Lašťovka