Úpice

Pomník Obětem 2. světové války

Autor: Sylvie Abbasová, 12.02.2012
Umístění: Úpice, na úpatí mostu 2. odboje
Nápis:
V BOJI PROTI NĚMECKÉ OKUPACI
V LETECH 1939 – 45
POLOŽILI ŽIVOTY TITO ÚPIČTÍ
OBČANÉ:

JAN BALATKA * 1896 + 1942
JOSEF BAYER * 1886 + 1939
KAREL BĚLOHOUBEK * 1928 + 1945
JAROMÍR BISCHOF * 1912 + 1941
JOSEF DUR * 1889 + 1944
ANTONÍN GROSMANN * 1921 + 1945
AUGUSTIN HOFFMANN * 1890 + 1944
KAREL HOFFMANN * 1898 + 1944
BLAHOSLAV HRUŠKA * 1920 + 1942
JOSEF HULEK * 1884 + 1945
OLDŘICH JOUDAL * 1920 + 1943
JAKOB KÁBRT * 1896 + 1942
FRANTIŠEK KADANÍK * 1910 + 1944
JAROSLAV KEJZLAR * 1905 + 1942
JIŘÍ KEJZLAR * 1920 + 1942
KAREL KNOTEK * 1915 + 1943
JOSEF KOPECKÝ * 1908 + 1945
KAREL KRÁL * 1917 + 1941

ADOLF MARTÍNEK * 1912 + 1944
JAN MIKS * 1899 + 1944
VILÉM NYKLÍČEK * 1905 + 1944
MARIE PICHOVÁ * 1907 + 1945
JAROSLAV POSTUPA * 1908 + 1941
KAREL SÁDOVSKÝ * 1915 + 1945
JOSEF SEIDL * 1921 + 1942
JOSEF SIBERA * 1903 + 1942
JOSEF SOCHOR * 1896 + 1944
VILÉM SOCHOR * 1901 + 1943
JAROSLAV SPINDLER * 1910 + 1942
VÁCLAV ŠRÁM * 1901 + 1941
FRANTIŠEK ŠŤASTNÍK * 1898 + 1943
LJUBA JUREK * 1924 + 1945
LADISLAV UHLÍŘ * 1902 + 1942
LADISLAV VEJRYCH * 1908 + 1945
JAROSLAV VLČEK * 1914 + 1944

V NĚMECKÝCH KONCENTRAČNÍCH TÁBORECH
ZAHYNULI TITO OBČANÉ ŽIDOVSKÉHO PŮVODU

OTTO ADLER
MAX HELLER
EMÍLIE JELÍNKOVÁ
RŮŽENA LÍPOVÁ
JOSEF MORAWETZ
MELÁNIE NEDVÍDKOVÁ
ILSA NEUMANNOVÁ
VILÉM RECHTS
ANNA ŠULCOVÁ
WALTER SCHULZ
BEDŘIŠKA WEISSOVÁ

ZDENĚK BRANDEJSKÝ
RŮŽENA HELLEROVÁ
FRANTIŠEK JELÍNEK
ALICE MORAWETZOVÁ
KAREL MORAWETZ
MARIÁNA MORAWETZOVÁ
JULIUS NEUMANN
OSKAR RETTFERKORN
RŮŽENA RECHTSOVÁ
GERDA SCHULZOVÁ
EGON ZIMMER

IDA FALKOVÁ
ERVIN JELLÍNEK
HANA JELÍNKOVÁ
MATYLDA MORAWETZOVÁ
DINAH MORAWETZOVÁ
NELLY NEUMANNOVÁ
OTYLIE PICKOVÁ
RICHARD RECHTS
RITA SCHULZOVÁ
VĚRA ZIMMEROVÁ

JAKO PŘÍSLUŠNÍK ANGLICKÉHO KRÁLOVSKÉHO LETECTVA
PPLK. IN MEMORIAM ANTONÍN BUNZL * 1919 + 1942
Poznámka:

Jan Balatka: *31.10.1896, RU armáda: Inft., LIR. Nr. 27. Zajat: 19.6.1917, Rumunsko. Datum a místo přihlášení do legií: 1.11.1917, Žitomír, datum zařazení do jiné legie: 3.4.1918. Legie: Čs. legie v Rusku a ve Francii. První útvar v legiích: 1. zál. pl., druhý: 22. p. pl., poslední: 21. p. pl. Hodnost: vojín. Konec v legiích: 31.12.1919. Poštovní montér, pomoc paravýsadku Silver A, +15.6.1942, Č. Kostelec.
Bejr Josef: *30.11.1886, skladník, +24.9.1939 H. Králové, sebevražda v cele.
Bělohoubek Karel: *8.5.1928, učeň, +13.5.1945, nemocnice Jaromĕř, zranĕní z povstání.
Bischof Jaromír: *12.14.1912, dĕlník, komunistický odboj, zatčen 30.9.1941, +25.12.1941 Mauthausen.
Bunzl Antonín: *16.9.1919, důstojník letectva. Dub Josef: *29.12.1889, pokrývač, nedovolené držení zbraně, zatčen 30.6.1943, +4.2.1944 Mnichov.
Grosmann Antonín: dĕlník, zastřelen hlídkou SS na zahradĕ svého domku +6.5.1945.
Hoffman Augustýn: *29.12.1889, rolník, ukrývání zbraní, zatčen 31.7.1943, +4.2.1944 Mnichov.
Hoffman Karel: *28.12.1898, hoteliér, ukrývání zbraní, zatčen 31.7.1943, +4.2.1944 Mnichov.
Blahoslav Hruška: *31.10.1920, holič, komunistický odboj, zatčen 30.9.1941, +13.4.1942 Mauthausen.
Hůlek Josef: *15.11.1884, tkadlec, + květnové povstání 7.5.1945 Havlovice.
Joudal Oldřich: *28.1.1920, dĕlník, komunistický odboj, zatčen 30.9.1941, +2.2.1943 Dachau.
Kábrt Jakub: *25.7.1896, šofér, urážka Říše, zatčen 20. 9. 1941, +6.7.1942 Mauthausen.
Kadaník František: *7.8.1910, dĕlník, ukrývání zbraní, zatčen 267.1943, +10.10.1944 Magdeburg.
Kejzlar Jaroslav: *24.10.1905, dĕlník, komunistický odboj, zatčen 24.6.1940, +22.12.1942 Mnichov.
Kejzlar Jiří: *20.3.1920, typograf, komunistický odboj, zatčen 24.6.1940, +11.3.1942 Mauthausen.
Kopecký Josef: *1908, dĕlník, zastřelen hlídkou SS +6.5.1945.
Král Karel: *1917, dĕlník, nedovolený přechod hranice SSSR, +1940, pracovní tábor v SSSR.
Martínek Adolf: *22.9.1912, číšník, nedovol. držení zbraně, zatčen 26.7.1943, +4.2.1944 Mnichov.
Mikš Jan: * 5.8.1899, knihkupec, , nedovol. držení zbraně, zatčen 21.7.1943, +4.2.1944 Mnichov.
Nyklíček Vilém: *18.1.1905, hoteliér, , nedovol. držení zbraně, zatčen 4.8.1943, +4.2.1944 Mnichov.
Pichová Marie: *1907, tkadlena, zastřelena hlídkou SS oknem svého bytu +6.5.1945.
Postupa Jaroslav: *16.7.1908, dĕlník, komunistický odboj, zatčen 30.9.1941, +27.12.1941 Mauthausen.
Sádovský Karel: *24.4.1915, mistr, následky zranění bĕhem povstání +12.5.1945.
Seidl Josef: *29.6.1915, dĕlník, protiněmecké letáky, zatčen 30.9.1941, +9.1.1942 Mauthausen.
Sibera Josef: *19.3.1903, dĕlník, komunistický odboj, zatčen 30.9.1941, +3.2.1942 Mauthausen.
Sochor Josef: *22.7.1896, policista, ukrývání zbraní, zatčen 4.8.1943, +4.2.1944 Mnichov.
Sochor Vilém: *3.10.1901, tesař, ukrývání zbraní, zatčen 4.8.1943, +18.2.1943 Zwenterdorf.
Špindler Jaroslav: *27.3.1910, tkadlec, komunistický odboj, zatčen 30.9.1941, +20.2.1942 Mauthausen.
Šrám Václav: *9.4.1901, dĕlník, komunistický odboj, zatčen 30.9.1941, +13.12.1941 Mauthausen.
Šťastník František: *25.4.1899, topič, komunistický odboj, zatčen 30.9.1941, +16.5.1943 Oranienburg.
Turek Ljuba: *29.9.1927, student, zastřelen SS +6.5.1945.
Uhlíř Ladislav: *4.4.1902, tkadlec, protiněmecké letáky, zatčen 30.9.1941, +11.2.1942 Mauthausen.
Vlček Jaroslav: *27.12.1914, dĕlník, nedovolené držení zbraně, zatčen 29.6.1943, +4.2.1944 Mnichov.

Otto Adler: *8.4.1882 - +Auschwitz.
Max Heller: *17.8.1870 - +1944 Auschwitz.
Emilie Jellinková: *31.8.1906 - +Auschwitz.
Růžena Lipová: *5.12.1872 - +27.6.1943 Terezín.
Josef Morawetz: *3.10.1904 - +Auschwitz.
Melanie Nedvídková: *16.4.1872 - +1.3.1944 Terezín.
Ilsa Neumannová: *13.3.1910 - +Auschwitz.
Vilém Rechts: *18.10.1878 - +Auschwitz.
Zdeněk Brandejský: *25.8.1895 - +Auschwitz.
Růžena Hellerová: *22.3.1883 - +Auschwitz.
Karel Morawetz: *17.6.1870 - +24.2.1944 Terezín.
Marianna Morawetzová: *29.1.1908 - +Auschwitz.
Růžena Rechtsová: *3.2.1887 - +Auschwitz.
Gerda Schulzová: *8.5.1895 - + Auschwitz.
Emanuel Egon Zimmer: *22.3.1898 - +Auschwitz.
Ervín Jellinek: *12.5.1898 - +Auschwitz.
Hana Jellinková: *25.7.1935 - +Auschwitz.
Mathilda Morawetzová: *26.3.1874 - +5.5.1943 Terezín.
Dina Morawetzová: *25.2.1938 - +Auschwitz.
Nelly Neumannová: *28.10.1885 – +Auschwitz.
Otilie Picková: *13.1.1873 - +3.1.1943 Terezín.
Richard Rechts: *31.3.1914 - +Izbica.
Rita Schulzová: *26.2.1921 - +Auschwitz.
(zdroj: VÚA, II. světová válka na Úpicku, forum.valka.cz, holocaust.cz)


Centrální evidence válečných hrobů: je evidován, CZE5214-55649
Pomník přidal: Mgr. Vladimír Ježek
Doplnění informací: Arno Glaser

Pomník Obětem války 1866

Autor: Hana Švecová, 19.10.2008
Umístění: Úpice, Husova, v parku u kaple naproti divadlu Aloise Jiráska
Nápis:
Obětem války
z r. 1866.

Zde odpočívá
31 vojínů,
kteří zemřeli
v Úpickém lazaretu
následkem zranění
utrpěných v bitvě
u Starého Rokytníka
a Rubínovic
dne 27. června 1866.
Poznámka:

v tomto prostoru byl dříve hřbitov; tento pomník pořízen ve 30. letech 20. stol. po zrušení dvou starších pomníků ve stejné lokalitě, zda přeneseny i ostatky, není známo (zdroj databáze CEVH MO ČR)


Centrální evidence válečných hrobů: je evidován, CZE-5214-04921
Pomník přidal: Hana Švecová
Doplnění informací: Ing. František Jedlička
Příprava dat: Vladimír Štrupl

Hrob Bohumil Livar

Autor: Hana Švecová, 07.07.2007
Umístění: Úpice, Chelčického, hřbitov
Nápis:
PORUČÍK
BOHUMIL LIVAR
PILOT ČS. ARMÁDY
*17.X.1925 +30.XI.1950
Poznámka:

Pilot por. Bohumil Livar, ve funkci řídícího létání na letišti Prostĕjov, byl usmrcen pojíždějícím letadlem C- 2B (Arado 96), jehož pilot, letecký dorostenec, ho přes kapotu motoru nemohl vidět.
(zdroj: Letecké nehody vojenských strojů)

Návštěvníci úpického hřbitova, kteří směřují své kroky ke hřbitovní kapli sv. Ludmily, procházejí po středové cestě vlevo, kolem nenápadného, pečlivě a dobře udržovaného hrobu rodiny Livarovy. Na čelní desce hrobu je zobrazený sympatický mladý muž v kožené letecké přilbě a ten, kdo se zajímá o vojenskou historii, zjistí z nápisů pouze základní údaje o pochovaném důstojníkovi. Fanda letecké historie, pan Sivanič ze Rtyně v Podkrkonoší, mne vyhledal na doporučení PhDr. Marcely Fraňkové a požádal mne o spolupráci. Ve Rtyni v Podkrkonoší bydlela do své smrti paní Hana Hejnová, sestra Bohumila Livara, která mu předala deník, fotografie a d alší písemné materiály. A tak může být odkryto další tajemství rodinného hrobu, v pořadí třetího pietního místa vojenských letců úpického hřbitova.
Bohumil Livar se narodil 17. září 1925 v Úpici na Sychrově č. 415, náboženství byl českomoravského, tatínek byl Adolf Livar, tovární dělník, maminka Růžena, roz. Klementová, rovněž tovární dělnice. Pokřtěn byl farářem českomoravské církve Fr. Volfem. Rodný list byl vydán farním úřadem za protektorátního režimu 10. ledna 1942. Vychodil obecnou a měšťanskou školu v Úpici a šel se učit černému řemeslu – strojní zámečník. Navštěvoval učňovskou školu v Úpici a učil se pro firmu Šrejber a Kulda ve Rtyni v Podkrkonoší. Tovaryšský list obdržel 22. července 1943 v Hradci Králové. Jak píše ve svém deníčku, ji ž od dětství měl jediný cíl – stát se letcem. Bohužel, válka mu narušila plán nastoupit do armády co nejdříve. Bylo nutné posečkat konce II. světové války, a tak se stalo, že ihned po skončení prvních květnových dnů roku 1945 odjel s kamarádem do Prahy na Ministerstvo národní obrany, aby se informoval o podmínkách přijetí k čs. letectvu. Byli však odkázáni na pozdější dobu, nové ministerstvo teprve vznikalo.
Čtenáři pro malé vysvětlení. V září, přesně 15. 9. 1945, rozhodlo MNO o zřízení Letecké vojenské akademie v Hradci Králové. Po vyhlášení náboru se přihlásilo 3 200 zájemců. Přijato bylo 100 uchazečů. LVA byla zprvu jedna, ale souběžně už vznikl další systém výcviku. Prvním stupněm byla elementární letecká škola, další byla pokračovací škola letecká a LVA. Frekventant LVA měl v průběhu školy titul letecký akademik, v ostatních armádních leteckých zařízeních to byl titul letecký dorostenec. Letecké školy byly různě přemisťovány, často vznikaly a po krátké době zanikaly, nejčastěji přemístěním. Bohumil Li var byl v červnu pozván na přijímací zkoušky a byl překvapen jejich náročností. Téměř 4/5 zájemců neprošly řízením. Bohumil uspěl a 1. srpna 1945 nastoupil do LU (letecké učiliště) a hned ho čekalo osm týdnů polního cvičení. Po ukončení tohoto přijímače nastoupili adepti letectví do poddůstojnické školy ve Šternberku na Moravě. Čtyři měsíce v ní byly těžké a fyzicky náročné, po nich už byl nástup do PŠE – Pilotní školy elementární. Poprvé do vzduchu se dostal 2. března 1946 a od dubna již začal se samostatnými lety, koncem dubna pak nacvičoval akrobatické prvky. Květen byl ve znamení zahájení nočních letů a zkoušek z navigace. Koncem června 194 6 měl Bohumil Livar nalétáno přes čtyřicet hodin, a tak mohl koncem června skládat zkoušky z elementární letecké školy. Přijel se podívat i velitel letectva generál Vicherek a byl spokojen. Bohumil skončil čtvrtý a zářil spokojeností. Byl převelen v rámci LU do Pilotní školy pokračovací v Prostějově a začal létat na Aradech. Účastnil se i leteckého dne v Prostějově za účasti prezidenta dr. E. Beneše, který dopadl dobře. Rovněž zkoušky z nočních letů na Aradech dopadly výborně. V deníku však popisuje několik havárií, které skončily smrtí spolužáků. Vnímal to velmi bolestně. Zejména ho silně zasáhla smrt kamaráda Rudy Nedorosta, která se jevila jako velmi nečekan&aa cute; a smolná. A tak se v září 1946 v deníku ptá, kdo bude ten další? Odpovídá si sám – naše chyba je naše smrt. Přesto také v deníčku poznamenává ve vztahu k armádě, cítím, že tady jsem na správném místě, sem patřím. Podobně se vyjadřuje i v dopisech Jáře Kulmové z Úpice, nečekaně hodnotí svou činnost až vážně a smutně. Letecký výcvik však pokračoval dále. Létal ve formacích, také samostatné noční lety, poznal Československou republiku z nebe, dařilo se mu zvládat techniku létání stále lépe, zkouškami procházel velmi dobře a jeho hodnocení od nadřízených bylo vynikající. Po skončení PŠP by povýšen do hodnosti rotný letectva a měl odsloužit čtyři roky v armádě. Byl převelen do kurzu bojového výcviku v Českých Budějovicích. V roce 1948 byl zařazen do ŠPUL – školy pilotní učitelů letectva v Prostějově, kde byly na tu dobu velmi dobré podmínky pro výcvik pilotů. Studium a výcvik absolvoval s velmi dobrými výsledky a svůj poslední studijní rok ukončil v červnu 1950. Svými nadřízenými byl hodnocen jako solidní, odpovědný a velmi schopný pilot. A tak se stalo, že Bohumil Livar, který prošel martyriem tréninků, zkoušek, množstvím letových hodin, složil závěrečné zkoušky a obdržel letecký odznak pilota a s účinností od 1. června 1950 byl ministrem nár odní obrany jmenován do hodnosti poručíka letectva. V leteckém učilišti létal nejčastěji na jednomotorových vrtulových strojích Arado 96 C2 a lze konstatovat, že je ovládal velmi dobře. Arado Ar 96 byl vojenský cvičný letoun s motorem Argus pro pokračovací výcvik, zejména na travnatých letištích. Užívalo jej Luftwaffe, československé letectvo, maďarské letectvo a francouzské letectvo. Vyrobeno zprvu v Německu, později v Protektorátu Čechy a Morava. Od poloviny roku 1941 v Avii Praha, po roce 1944 v Letov Praha. Vyrobeno bylo 3 500 ks. Letci letoun hodnotili jako stabilní stroj. Podmínky výcviku se stále zlepšovaly, např. v roce 1946 mělo LU 55 letadel, v roce 1949 již 280 letadel. Bohumilovi nebylo však přáno sloužit v arm&aa cute;dě tak dlouho, jak by si přál. Splnil si obrovský sen, vydal hodně sil, energie a námahy. Dne 30. listopadu 1950 byl poručík Bohumil Livar při práci ve funkci řídícího létání na letišti v Prostějově zasažen vrtulí pojíždějícího letadla C-2B1 Arado 96, jehož pilot, letecký dorostenec Miroslav Svárovský, ho nemohl vidět přes kapotu motoru. Veškerá pomoc byla marná. Tak skončil život mladého, nadějného vojenského pilota, poručíka Bohumila Livara z Úpice. Hrob je v evidenci Spolku pro vojenská pietní místa. Když půjdeme okolo hrobu, pokloňme se památce vojenského pilota, poručíka Bohumila Livara. Čest jeho památce!
Josef Cabadaj, Milan Sivanič
http://www.upice.cz/assets/File.ashx?id_org=17465&id_dokumenty=9176


Centrální evidence válečných hrobů: je evidován, CZE-5214-37395
Souřadnice: N50°30'35.74'' E16°0'50.02'' (střed hřbitova)
Pomník přidal: Hana Švecová
Doplnění informací: Arno Glaser
Příprava dat: Vladimír Štrupl

Hrob Miroslav Ilkiv

Autor: Hana Švecová, 07.07.2008
Umístění: Úpice, Chelčického, hřbitov
Nápis:
VOJÍN
MIROSLAV ILKIV

*20.12.1954
+25.12.1975

Centrální evidence válečných hrobů: je evidován, CZE-5214-37394
Souřadnice: N50°30'35.74'' E16°0'50.02'' (střed hřbitova)
Pomník přidal: Hana Švecová
Příprava dat: Vladimír Štrupl

Hrob Ladislav Vik

Autor: Hana Švecová, 11.11.2015
Umístění: Úpice, Chelčického, hřbitov
Nápis:
RODINA
VIKOVA
Poznámka:

*28.4.1915 v Úpici. Povoláním truhlář. Padl 6.5.1945 v Havlovicích.
(zdroj: Oběti z řad občanů Úpice v letech 1939-1945, domácí odboj, zahraniční odboj a květnové povstání v Úpici a okolí)


Centrální evidence válečných hrobů: je evidován, CZE-5214-04929
Souřadnice: N50°30'35.74'' E16°0'50.02'' (střed hřbitova)
Pomník přidal: Hana Švecová
Doplnění informací: Vladimír Štrupl, Arno Glaser
Příprava dat: Vladimír Štrupl

Hrob Zdeněk Mach

Autor: Hana Švecová, 11.11.2015
Umístění: Úpice, Chelčického, hřbitov
Nápis:
ZDENĚK MACH
LETECKÝ DOROSTENEC ZAHYNULÝ PŘI
LETECKÉM NEŠTĚSTÍ U MALACEK
22.4.1948 VE 20 LETECH
Poznámka:

Mach Zdenĕk: Letecká spojovací škola v Chrudimi. Zahynul při havárii letounu Sk C – 3A ( Siebel 204D).
zdroj: Letecké nehody vojenských strojů

Od smrti mého otce v roce 1983 chodím na úpický hřbitov k hrobu rodičů, a na celý hřbitov se dívám trochu jiným pohledem než do té doby. Po pohřbu kamaráda Břetislava Sedláčka, jsem začal chodit i k hrobce rodiny Machovy a Hepnarovy. Po čase jsem si uvědomil, že těch jmen na hrobce trochu přibylo, ale že současně nevím nic o vojákovi Zdeňkovi Machovi. Naštěstí žije jeho sestra Marie, která na něj vzpomíná a celou jeho památku velmi dobře uchovává. Zdeněk se narodil v roce 1927, a to 3. května v Úpici na Veselce. Dnes jeho rodný dům slouží zcela jinému účelu než kdysi, přesto dětství a mládí prožité na Veselce navzdory době, vytvořilo v mladém chlapci silné vlastenecké cítění. Zažil období mnichovské zrady, vznik protektorátu i příchod německých vojsk. V roce 1940 přibyl do rodiny další syn Karel a o čtyři roky později sestra Marie. Zdeněk byl tiché, uzavřené povahy, klidný a cílevědomý. Rád četl, a to především knihy o letadlech a o vojenském letectvu. Vychodil základní školu a šel se do Tonavy v Úpici učit strojním zámečníkem. Hned po vyučení se přihlásil a následně byl přijat do nově vznikajícího vojenského oboru naší armády. V roce 1946 se stal leteckým dorostencem Letecké spojovací školy v Chrudimi. Termínem letecký dorostenec byl tehdy označen každý žák, frekventant leteckého školství. Doba školní letecké přípravy se posunula do počátku roku 1948 a let. dor. Zdeněk Mach létal jako spojař na velkých letadlech určených k bombardování, dále na dopravních či kurýrních strojích. Bylo nutné poznat všechna československá letiště, proto byl v dubnu 1948 odvelen na vojenské letiště Malacky nedaleko Bratislavy. Výcvik i zde pokračoval cvičnými lety a tak se stalo, že 22. dubna 1948 v 11.03 hodin u Kamenného mlýna 9 km jižně od Malacek došlo k leteckému neštěstí. Letoun C3 A S14 havaroval při výkonu služby, údajně při požáru stroje a při této nehodě Zdeněk Mach zahynul. Přesto, že byl urychleně odvezen do nemocnice v Bratislavě, nepodařilo se ho zachránit. Spolu s ním zahynuli další členové posádky, npor. let. Gejza Kyselý (1916), štábní rotmistr let. Josef Volf (1907), a rotný v další činné službě František Brejcha (1924). Další let. dorostenec Jiří Dejmek byl zraněn, let. dor. Miroslav Bureš a let. dor. Antonín Fus nebyli zraněni. Všichni byli z Letecké spojovací školy v Chrudimi. Zde byl u leteckých kasáren byl 11. září 1948 odhalen pomník. Rodina Machova v Úpici dostala smutný telegram již 22. 4. 1948 ve 21,30 hodin. Pan farář CČSH Oldřich Seifert uvedl na úmrtním listu příčinu smrti vnitřní vykrvácení-úraz při havárii letadla. Pohřeb byl 26. dubna 1948 v Úpici v 16 hodin od rodného domu č. 705 na místní hřbitov. Rakev byla vezena na pohřebním vozu taženým koňmi. Za účasti příbuzných, vojenské hudby, velení Letecké spojovací školy a čestné stráže prošel dlouhý smuteční průvod na úpický hřbitov. Zde bylo rozloučení provedeno panem farářem Seifertem a ukončeno čestnou salvou. Hrobové místo Zdeňka Macha je zařazeno na seznamu Spolku vojenských pietních míst v ČR. Tak ve 21 letech skončil život mladého vojáka z Úpice. Čest jeho památce !
(kronikář města Úpice Josef Cabadaj)


Centrální evidence válečných hrobů: není evidován
Souřadnice: N50°30'35.74'' E16°0'50.02'' (střed hřbitova)
Pomník přidal: Hana Švecová
Doplnění informací: Arno Glaser, Josef Cabadaj
Příprava dat: Vladimír Štrupl

Kenotaf rodiny Morawetzovy

Autor: Mgr. Vladimír Ježek, 10.03.2012
Umístění: Úpice, Chelčického, hřbitov
Nápis:
KAREL MORAWETZ
*17.6.1870 +24.2.1944
MATYLDA MORAWETZOVÁ
*26.3.1874 +5.5.1943
TEREZÍN

JOSEF MORAWETZ
*3.10.1904 +12.2.1943
MARIANA MORAWETZOVÁ
*29.1.1908 +23.1.1943
DINUŠKA MORAWETZOVÁ
*25.2.1938 +23.1.1943
OSVĚTÍM

Centrální evidence válečných hrobů: je evidován, CZE-5214-36503
Pomník přidal: Mgr. Vladimír Ježek

Kenotaf Josef Silvar

Autor: Josef Cabadaj, 28.07.2017
Umístění: Úpice, Chelčického, hřbitov
Nápis:
JOSEF SILVAR
POLNÍ PILOT
* 19.IX.1894 PADL 21.XII.1916
NA ITAL. BOJIŠTI
Poznámka:

V úpické kronice v roce 1917, uvedl pan Vilém Schreiber tuto zprávu: Josef Silvar, pilot kaprál c. a k. vzduchoplaveckého oddělení č. 19, raněn byl těžce při plnění své povinnosti dne 21. 12. 1916, kterému v krátkosti podlehl dne 25. 12. 1916 o 16 hodině odpoledne v Haidenschaftu (v Přímoří), prozatímně pochován byl v mladistvém věku 22 let. Později převezen byl do Úpice. (tolik kronika V.S.).
Byl pohřben do rodinné hrobky na úpickém hřbitově, na čelní desce byla umístěna vedle jména i dřevěná vrtule, po které nyní zůstala jen díra se šroubem, čelní deska vlevo. Po bádání ve Vojenském historickém ústavu v Praze, Voj. archivu v Praze, v sekci válečných veteránů MO v Praze, dále v Österreichisches staatsarchivu ve Vídni, Kriegsarchivu ve Vídni a u PhDr. Jiřího Rajlicha v Praze, což je náš největší odborník na letectvo v I. válce, mohu doplnit zápis do úpické kroniky 2017, tedy po 100 letech. Velmi mně pomohl pan Pavel Breuer, který ve spolupráci s dcerou, žijící ve Švýcarsku, zajistil potřebné překlady, včetně překladu smlouvy s vídeňskými archivy. Nutno také konstatovat, že rodina Silvarová nemá žádné pokračovatele v pokolení přímém.
Korporal (desátník) Josef Silvar prošel leteckým výcvikem u k.u.k. Fliegerersatztrupen v průběhu let 1915-1916. Po úspěšném dokončení jeho pokračovací fáze mu byl vystaven pilotní diplom Rakouského aeroklubu Mezinárodní letecké federace (zkráceně FAI-Rakousko) s pořadovým číslem 456 a s datem vystavení 23. 9. 1916. Po dokončení výcviku byl někdy na přelomu října a listopadu 1916 odeslán na italské (tehdy se říkalo jihozápadní) bojiště, konkrétně na sočskou frontu (Isonzo-Front), kde byl zařazen do stavu 19. letecké setniny (Fligerkompanie 19. zkráceně Flik 19). Tato setnina tehdy operovala z letiště Haidenschaft (dnes Ajdovščina) ve zřízenosti c. a k. 5. armády, které velel generál pěchoty, později generálplukovník Svetozar Boroevič de Bojna. Velitelem Fliku 19 byl hauptman feldpilot (setník/kapitán, polní pilot) Adolf Heyrowsky, jeden z velmi úspěšných rakousko-uherských letců. Úkoly Fliku 19 byly rozmanité, hlavně letecký průzkum, řízení dělostřelecké palby, bombardovací akce, ale i stíhání (speciální stíhací jednotky byly ustaveny až v následujícím roce).
Korp. Josef Silvar u této jednotky pobyl jen několik týdnů, protože již 21. 12. 1916 zahynul. Bylo to při letecké nehodě, když jím řízený letoun č. 20.08 v mlze narazil do kopce. Společně s ním zahynul i jeho pozorovatel oberleutnant (nadporučík) Franz von Szekely.
Rodiče: otec Josef Silvar bydlel v Úpici na Sychrově č. 23, pocházel z Malé Skalice č. 18 a pracoval jako zámečník, byl synem Václava Silvara-šafáře. Matka Anna, rozená Janková byla z Řešetovy Lhoty, okr. Česká Skalice, zemřela v r. 1938.
Pokud jde o letoun, který byl při havárii zcela odepsán, šlo o Hansa-Brandeburg C. I z produkce továrny Phönix. Stroj č. 20.08 nepatřil k seriovým, nýbrž k experimentálním letounům. Byl jedním z prvních průzkumných letounů rakousko-uherského letectva (k. u. k. Luftfahrtruppen), který na italském bojišti s novým motorem Hiero o výkonu 200 k. Flik 19-ISA Haidenschaft byl transformován do vývoje a později do K na Ghirano. K-Korps-Fliegerkompanie byly nasazovány k podpoře pozemních sil na úrovni sboru. Disponovaly devíti moderními průzkumnými letouny. Část z nich byla v roce 1918 přeformována nově, část vznikla přeměnou D-rot.
Haidenschaft, dnes Ajdovščina, Slovinsko, asi 20 km od italských hranic, v letech 1918-1945 součást Itálie.
(zdroj: Josef Cabadaj)


Centrální evidence válečných hrobů: je evidován, CZE5214-43063
Souřadnice: N50°30'35.74'' E16°0'50.02'' (střed hřbitova)
Pomník přidal: Hana Švecová
Doplnění informací: Josef Cabadaj
Příprava dat: Vladimír Štrupl

Kenotaf Blahoslav Hruška

Autor: Hana Švecová, 25.09.2015
Umístění: Úpice, Chelčického, hřbitov
Nápis:
BLAHOSLAV HRUŠKA
*1920 - +1942
V KONCENTR. TÁBOŘE MAUTHAUSEN
Poznámka:

*31.10.1920 v Úpici. Povoláním holič. Zatčen 30.9.1941 za účast v komunistickém odboji proti okupantům. +13.4.1942 koncentrační tábor Mauthausen
(zdroj: Oběti z řad občanů Úpice v letech 1939-1945, domácí odboj, zahraniční odboj a květnové povstání v Úpici a okolí)


Centrální evidence válečných hrobů: je evidován, CZE-5214-36501
Souřadnice: N50°30'35.74'' E16°0'50.02'' (střed hřbitova)
Pomník přidal: Hana Švecová
Doplnění informací: Vladimír Štrupl, Arno Glaser
Příprava dat: Vladimír Štrupl

Kenotaf Karel Hoffman

Autor: Hana Švecová, 25.09.2015
Umístění: Úpice, Chelčického, hřbitov
Nápis:
KAREL HOFFMAN
*28./12.1908, +4./2.1944. V MNICHOVĚ
IN MEMORIAM
Poznámka:

Hoteliér, zatčen 31.7.1943 za ukrývání zbraní, popraven Mnichov.
(zdroj: Oběti z řad občanů Úpice v letech 1939-1945, domácí odboj, zahraniční odboj a květnové povstání v Úpici a okolí)


Centrální evidence válečných hrobů: není evidován
Souřadnice: N50°30'35.74'' E16°0'50.02'' (střed hřbitova)
Pomník přidal: Hana Švecová
Doplnění informací: Arno Glaser
Příprava dat: Vladimír Štrupl