Autor: archiv vets.cz
Generál Vladimír Haering
* 24.6.1882 (Benešov)† 6.11.1942 (Hameln)
Generál – šéf zdravotnictva in memoriam MUDr. Vladimír Haering byl jednou z nejvýznamnějších osobností vojenského zdravotnictví a Československého Červeného kříže (ČSČK) v období let první čs. republiky.
Narodil se 24. června 1882 v Benešově v prostředí vlastenecké rodiny městského lékaře a starosty, medicínu vystudoval na Karlově-Ferdinandově univerzitě v Praze, kde také po promoci působil pět let jako sekundární lékař ve vinohradské nemocnici. V roce 1912 prožil za srbsko-tureckého válečného konfliktu několik měsíců s výpravou českých lékařů v Srbsku, kde byl pověřen řízením chirurgického oddělení nemocnice v Bělehradě. Po návratu domů v roce 1914 se stal krátce primářem na chirurgii městské nemocnice v Ostravě.
Již na počátku první světové války narukoval na frontu s 81. pěším regimentem jako praporní lékař, avšak záhy, již v lednu 1915 (podle VHÚ 29.8.1914, Tarnov, Tomášov), byl na ruské frontě zajat a přiřazen k carskému vojenskému zdravotnictvu jako lékař zajateckých táborů. Na vlastní žádost (podle VHÚ 1.10.1914, Vjatka, Kyjev) byl roku 1916 (podle VHÚ 4.5.1917) přijat do Čs. střelecké brigády, pro kterou vybudoval v Kyjevě vojenský lazaret; od května 1917 působil jako lékař slavného 3. střeleckého pluku Jana Žižky z Trocnova. Ve známé bitvě u Zborova 2. července 1917 byl šéflékařem pravého křídla čs. brigády. Organizoval polní nemocnice a lazaretní vlaky na sibiřské magistrále. Jako hlavní lékař centrální skupiny legií při jejich boji s bolševiky založil a vedl v Čeljabinsku největší čs. polní nemocnici na Rusi se 600 lůžky. V prosinci 1918 se stal v hodnosti podplukovníka zdravotním náčelníkem veškerého čs. vojska bojujícího v Rusku.
Po návratu do vlasti v roce 1920 organizoval zdravotní službu na ministerstvu národní obrany (v roce 1928 jmenován brigádním generálem), v roce 1920 byl jmenován ředitelem zdravotního odboru ČSČK. Po řadu let byl také úspěšným ředitelem sanatoria ČSČK v Praze v Žitné ulici, zastupoval ČSČK na mezinárodních konferencích, sjezdech první pomoci i setkání vojenských lékařů. Po dobu deseti let (1928-1938) zastával funkci místopředsedy ČSČK a po rezignaci Dr. Alice Masarykové se stal v pohnutých letech 1938 až 1940 předsedou této významné společenské organizace.
Po okupaci ČSR v roce 1939 a násilném rozpuštění ČSČK byl penzionován, když odmítnul předat svěřené nemocniční objekty německé armádě. V roce 1940 byl zatčen a odsouzen k deseti letům vězení za podporování rodin uvězněných odborářů a ukrývání zdravotnických zásob pro potřeby plánovaného protiněmeckého povstání. O dva roky později na následky dlouhodobého týrání zemřel předčasně v káznici v dolnosaském Hamelnu 6.11.1942.
Český vlastenec, účastník odboje v 1. a 2. světové válce, oběť nacismu, vojenský lékař-chirurg a významný „manažer“ našeho prvorepublikového vojenského zdravotnictví (předseda armádní lékařské rady), čelná osobnost ČSČK, aktivní činovník pražského Sokola a četných dalších společenských institucí – dosáhnul v roce 1946 nejen hodnosti generála-šéfa zdravotních služeb in memoriam – ale také vyznamenání mnoha vysokými našimi a zahraničními řády. Jeho jméno patří zaslouženě do pantheonu slavných osobností naší minulosti.
Vyznamenání a řády:
1913 Medaile Červeného kříže stříbrná
1913 Řád Sv. Sávy 4. třída
1917 Řád Sv. Stanislava 3. třída s meči a mašlí
1919 Řád Sokola - skupina vojenská s meči
1920 Československý válečný kříž 1914-1919
1920 Československá revoluční medaile
1921 Medaile vítězství
1922 Válečný kříž
1935 Vyznamenání Lotyšského červeného kříže 1. třída (Kříž cti)
Zdroje (mimo informací z desek):
Bohumil Tesařík
http://www.mojezdravi.org/vzpominka-na-generala-zdravotnictva-mudr-vladimira-haeringa/7073
http://www.codyprint.cz/obrana/gen_a-h.html#haering
http://www.vuapraha.cz/fallensoldierdatabase
J. Fidler, V. Sluka - recenzovaná kniha
VPM:
hrob - Benešov, okres Benešov
pamětní deska - Praha 2, okres Praha 2
Vaše komentáře, připomínky, návrhy či doplnění zasílejte prosím na monument@vets.cz.