Spolek pro vojenská pietní místa

Hrob Josef Drachovský

• + o skupině VPM (P-02, Vyšehrad, hřbitov)
  • Praha 2, Štulcova
    souřadnice středu hřbitova:
    N 50°3´52,96" E 014°25´7,47"
  • Zobrazit všechna VPM ve skupině

Umístění: Praha 2, Štulcova, hřbitov Vyšehrad, hrob 15/44
Poznámka:

Během německé okupace patřil mezi aktivistické Čechy, mj. se stal předsedou České ligy proti bolševismu. Zároveň ale pracoval pro odboj, takže jej v říjnu 1944 zatklo gestapo a věznilo až do konce války. Přesto byl po osvobození obviněn z kolaborace a Národním soudem odsouzen k symbolickému trestu osmi měsíců vězení.
(zdoj: Wikipedie)

Souřadnice: N50°3'53.22'' E14°25'1.76'' (hrob)
Pomník přidal: František Nový

Hrob Božena Fričová

• + o skupině VPM (P-02, Vyšehrad, hřbitov)
  • Praha 2, Štulcova
    souřadnice středu hřbitova:
    N 50°3´52,96" E 014°25´7,47"
  • Zobrazit všechna VPM ve skupině

Umístění: Praha 2, Štulcova, hřbitov Vyšehrad, hrob 3/24
Poznámka:

Po vypuknutí první světové války roku 1914 se zapojila do aktivit protirakouské odbojové skupiny Maffie sestávající z domácích členů a také exilové skupiny Tomáše Garrigue Masaryka, Edvarda Beneše a Milana Rastislava Štefánika zasazující se o vznik samostatného Československa. Spolupracovala např. s Přemyslem Šámalem či Václavem Klofáčem, zejména ve věci shromažďování informací a předávání kurýrních zpráv. Byť ženy vzbuzovaly obecně menší podezření z nepřátelské špionáže, Fričová nicméně pracovala spolu s ostatními zapojenými pod neustálou hrozbou obvinění z vlastizrady. Po vzniku Československa roku 1918 byla její činnost v souvislosti s Mafií hojně připomínána.
(zdroj: Wikipedie)

Souřadnice: N50°3'51.75'' E14°25'7.5'' (hrob)
Pomník přidal: František Nový

Hrob Vilém Julius Josef a Edgar Stanislav Haunerovi

• + o skupině VPM (P-02, Vyšehrad, hřbitov)
  • Praha 2, Štulcova
    souřadnice středu hřbitova:
    N 50°3´52,96" E 014°25´7,47"
  • Zobrazit všechna VPM ve skupině

Umístění: Praha 2, Štulcova, hřbitov Vyšehrad, hrob 6/14
Poznámka:

Vilém Julius Josef Hauner byl český matematik a astronom, později proslulý jako vojenský historik, publicista a překladatel. V letech 1911–1920 byl hospodářem Mensy akademické, za což byl osvobozen od vojenské služby, Od roku 1919 byl stálým členem komise pro vojenské názvosloví. Od roku 1920 byl členem správní rady Vojenského ústavu věd, v roce 1925 se stal jeho místopředsedou. Zabýval se dějinami novověkého válečnictví, napsal mnoho článků z vojenské historie, stal redaktorem vojenské části Masarykova slovníku naučného.
Za druhé světové války mu byl zkonfiskován majetek, později zemřel v koncentračním táboře Mauthausenu. Jméno je uvedeno na pamětní desce na Budějovické 5 v Praze 4. Dne 20. října 1945 byl in memoriam vyznamenán Československým válečným křížem 1939.

Mladší syn, právník JUDr. Edgar Stanislav Hauner byl zastřelen nacisty během heydrichiády 8. června 1942
(zdroj: Wikipedie)

Souřadnice: N50°3'52.44'' E14°25'3.53'' (hrob)
Pomník přidal: František Nový

Hrob Rudolf Jedlička

• + o skupině VPM (P-02, Vyšehrad, hřbitov)
  • Praha 2, Štulcova
    souřadnice středu hřbitova:
    N 50°3´52,96" E 014°25´7,47"
  • Zobrazit všechna VPM ve skupině

Umístění: Praha 2, Štulcova, hřbitov Vyšehrad, hrob 14-arkády/46
Poznámka:

V říjnu 1912 začala první balkánská válka, Český pomocný lékařský komitét plánoval vyslání lékařů a zdravotnického materiálu. Nejrychleji zareagoval Rudolf Jedlička, který vypravil vlastní expedici, a také na vlastní náklady. Již 24. října 1912 s dalšími odcestovali do Bělehradu, o dva dny později zde převzali vojenský lazaret s 800 lůžky a večer přijímali první raněné z bitvy u Kumanova. Prof. Jedlička operoval až 40 pacientů denně, organizoval i odbornou spolupráci zahraničních expedic. V Bělehradě jej navštívil Tomáš Garrigue Masaryk. Celkem provedlo 19 Čechů téměř 1800 operací. Srbské království mu udělilo Řád svatého Sávy a král Petr I. mu věnoval svou fotografii s podpisem.
Dne 23. srpna 1914 byl povolán k Páté armádě do bosenské Bijeljiny.] Paradoxem jeho nasazení byla skutečnost, že zatímco před dvěma lety pracoval jako lékař pomáhající Srbům, nyní se ocitl na straně Rakouska-Uherska-
Situace u polního lazaretu byla v mnoha ohledech zoufalá. Jedličkovi přátelé v Čechách se proto ze všech sil snažili přesvědčit vojenské úřady, že je nutné, aby se profesor vrátil ke své práci v Praze. Mohl se vrátit po měsíci, 27. září 1914. Pokračoval nicméně ve vojenské službě – byl jmenován velitelem Třetí záložní vojenské nemocnice u sv. Bartoloměje na Vyšehradě. Do podzimu 1916 navíc musel jednou týdně dojíždět do nemocnice Červeného kříže do Českých Budějovic, kde zastával funkci hlavního chirurga.
(zdroj: Wikipedie)

Souřadnice: N50°3'53.84'' E14°25'1.03'' (hrob)
Pomník přidal: František Nový

Hrob Václav Kaplický

• + o skupině VPM (P-02, Vyšehrad, hřbitov)
  • Praha 2, Štulcova
    souřadnice středu hřbitova:
    N 50°3´52,96" E 014°25´7,47"
  • Zobrazit všechna VPM ve skupině

Umístění: Praha 2, Štulcova, hřbitov Vyšehrad, hrob 6/109
Poznámka:

Roku 1914 odmaturoval a hned roku následujícího byl odveden do 75. pěšího pluku. a dostal se na haličskou frontu. Zde byl 10.8.1916 zajat, a 1.9. téhož roku vstoupil do československých legií a stal se členem 1. střeleckého pluku čs. legií v Rusku Roku 1918 byl delegátem (zapisovatelem) zakázaného II. vojenského sjezdu legií, po tomto zjištění byl zatčen a vězněn ve Vladivostoku.
(zdroj: https://legie100.com/krev-legionare/41852/ a Wikipedie)

Souřadnice: N50°3'52.38'' E14°25'4.81'' (hrob)
Pomník přidal: František Nový

Hrob Otakar Motejl

• + o skupině VPM (P-02, Vyšehrad, hřbitov)
  • Praha 2, Štulcova
    souřadnice středu hřbitova:
    N 50°3´52,96" E 014°25´7,47"
  • Zobrazit všechna VPM ve skupině

Umístění: Praha 2, Štulcova, hřbitov Vyšehrad, hrob 2/4
Poznámka:

V letech 1966 až 1968 působil v Právnickém ústavu Ministerstva spravedlnosti, v letech 1968 až 1970 byl soudcem Nejvyššího soudu, v té době se významně podílel na probíhajících rehabilitacích. Jako advokát hájil lidi nespravedlivě pronásledované komunistickým režimem, v 50. letech i v době normalizace – např. Hanu Marvanovou, Jiřinu Šiklovou nebo členy skupiny The Plastic People of the Universe. 17. listopadu 1989 svážel svým autem zraněné studenty vracející se z demonstrace na Národní třídě do nemocnice

Souřadnice: N50°3'51.45'' E14°25'6.47'' (hrob)
Pomník přidal: František Nový

Hrob Zdenka Nedvědová-Nejedlá a kenotaf Vít Nejedlý

• + o skupině VPM (P-02, Vyšehrad, hřbitov)
  • Praha 2, Štulcova
    souřadnice středu hřbitova:
    N 50°3´52,96" E 014°25´7,47"
  • Zobrazit všechna VPM ve skupině

Umístění: Praha 2, Štulcova, Hrob Zdenka Nedvědová-Nejedlá a kenotaf Vít Nejedlý
Poznámka:

Zdenka Nedvědová-Nejedlá byla dcerou komunistického politika Zdeňka Nejedlého a manželka v Osvětimi zemřelého lékaře Miloše Nedvěda. Vlivem otce byla levicově smýšlející, po obsazení republiky začala rodina pociťovat politické perzekuce a zároveň byla v kontaktu s lidmi z formujícího se druhého československého odboje, do kterého se záhy aktivně zapojila. V dubnu 1942 byli oba manzželé zatčeni gestapem, odsouzeni za odbojovou činnost a odesláni do Malé pevnosti v koncentračním táboře Terezín. Dcera Hana byla svěřena k výchově příbuzným. Následně byli v lednu 1943 deportováni do tábora Osvětim-Březinka, kde se oba nakazili skvrnitým tyfem, jemuž Miloš Nedvěd podlehl. Zdenka do ženského tábora Ravensbrück.
Po roce 1945
Nedvědová-Nejedlá se pak v 60. letech připojila k domácímu reformnímu komunistickému proudu vedoucího k začátku procesu tzv. Pražského jara. Po jeho násilném ukončení invazí vojsk Varšavské smlouvy do Československa 21. srpna 1968 pak vpád veřejně zkritizovala a stranu opustila.
(zdroj: Wikipedie)

Vít Nejedlý po německé okupaci emigroval do Sovětského svazu a okamžitě se zapojil do hudebního, ale i politického života Moskvy. 19. května 1943 se stal velitelem Hudební čety 1. československé samostatné brigády, která se stala počátkem Armádního uměleckého souboru (AUS). S tímto souborem pak doprovázel vojska při jejich postupu na západ. Zemřel při osvobozování Československa v lednu 1945 na následky onemocnění břišním tyfem v době bojů o Dukelský průsmyk. Armádní umělecký soubor pak přijal do svého názvu jeho jméno, přejmenoval se na Armádní umělecký soubor Víta Nejedlého.
(zdroj: Wikipedie)

Souřadnice: N50°3'52.67'' E14°25'5.9'' (hrob)
Pomník přidal: František Nový

Hrob Josef Pelnář

• + o skupině VPM (P-02, Vyšehrad, hřbitov)
  • Praha 2, Štulcova
    souřadnice středu hřbitova:
    N 50°3´52,96" E 014°25´7,47"
  • Zobrazit všechna VPM ve skupině

Umístění: Praha 2, Štulcova, hřbitov Vyšehrad, hrob 15/4
Poznámka:

Za 1. světové války jako štábní lékař pracoval v Srbsku, poté vedl vojenské nemocnice v Celje a italském Terstu
(zdroj: Wikipedie)

Souřadnice: N50°3'52.67'' E14°25'5.9'' (hrob)
Pomník přidal: František Nový

Hrob Ferdinand Peroutka

• + o skupině VPM (P-02, Vyšehrad, hřbitov)
  • Praha 2, Štulcova
    souřadnice středu hřbitova:
    N 50°3´52,96" E 014°25´7,47"
  • Zobrazit všechna VPM ve skupině

Umístění: Praha 2, Štulcova, hřbitov Vyšehrad, hrob 6/152
Poznámka:

Po okupaci v březnu 1939 byl na něj z oficiálních okupačních míst vyvíjen tlak, aby psal v duchu protektorátních potřeb. V dubnu 1939 pod Peroutkovým jménem sice vyšel v Přítomnosti článek Dynamický život k 50. narozeninám Adolfa Hitlera, kde autor uznal jeho moc, zároveň však razantně odmítl, že by Češi měli s Hitlerem jít. Podle Peroutkova vyjádření byl tento článek hlavním důvodem jeho pozdějšího uvěznění v koncentračním táboře. K Peroutkovu prvnímu zatčení došlo už v prvních dnech okupace, po několika dnech byl propuštěn ale začátkem září 1939 zatčen znovu.
Byl nejprve vězněn v koncentračním táboře Dachau, dlouhodobě pak v táboře Buchenwald, kde se v roce 1945 dočkal osvobození americkou armádou. V letech 1942/1943–1944 byl dočasně umístěn v pražské věznici na Pankráci Němci mu nabídli vyměnit ostnatý drát koncentračního tábora za psací stůl protektorátního novináře. On tyto nabídky odmítl, byl proto deportován zpět do koncentračního tábora.
Po komunistickém únorovém převratu roku 1948 odešel do exilu, nejprve do Anglie, později do USA. Od roku 1951 do roku 1961 vedl československé oddělení rádia Svobodná Evropa
Peroutka byl jedním z významných představitelů protikomunistického odboje, který byl za totality v železnou oponou uzavřeném Československu méně známý než mimo něj. Čtení a šíření jeho politických rozborů a komentářů bylo v Československu pronásledováno.
Zemřel roku 1978 v exilu. Po změně politických poměrů byly jeho ostatky v roce 1991 pohřbeny na Vyšehradě.
(zdroj: Wikipedie)
Na domě v Praze 5, Matoušova 5 je pamětní deska

Souřadnice: N50°3'52.38'' E14°25'5.22'' (hrob)
Pomník přidal: František Nový

Hrob Vladimír Šmeral

• + o skupině VPM (P-02, Vyšehrad, hřbitov)
  • Praha 2, Štulcova
    souřadnice středu hřbitova:
    N 50°3´52,96" E 014°25´7,47"
  • Zobrazit všechna VPM ve skupině

Umístění: Praha 2, Štulcova, hřbitov Vyšehrad, hrob 11/15
Poznámka:

Za války byl v ohrožení z důvodu smíšeného manželství, neboť jeho manželka Marianne, bývalá tanečnice u E. F. Buriana, byla podle tzv. norimberských zákonů židovkou. Odmítl se rozvést a v roce 1944 byl deportován do koncentračního tábora Kletendorf. Na konci války, když se Šmeralovi podařilo uniknout z koncentračního tábora a vrátil se do Prahy, byl po dobu šesti týdnů v úkrytu u Adiny Mandlové.
Po válce byl politicky aktivní a společensky plně konformní, pro socialistický režim coby člen KSČ vykonával řadu veřejných funkcí. Dne 25. února 1948 podepsal výzvu prokomunistické inteligence Kupředu, zpátky ni krok podporující komunistický převrat

Souřadnice: N50°3'53.59'' E14°25'4.14'' (hrob)
Pomník přidal: František Nový