Spolek pro vojenská pietní místa

Nápis:
přepis informační tabule:
Historie hřbitova
Původní vojenský hřbitov byl na Slezském Předměstí v místech, kde se nacházel kopec Rožberk, který byl později rozebrán na pevnostní valy. Zde byly především pochovávány vojenské osoby zemřelé při stavbě pevnosti, která započala v roce 1766. Mezi lety 1766-1778, v rámci výstavby pevnosti, bylo Slezské Předměstí postupně bouráno a jeho obyvatelé stěhováni do nově vzniklého předměstí, které dostalo název Pouchov. Roku 1776 bylo zakázáno pohřbívání na hřbitově u kostela sv. Pavla na Slezském Předměstí, který sloužil civilnímu obyvatelstvu Hradce Králové, a nové místo pro hřbitov bylo určeno na Pouchově. Roku 1778 byl zbořen i kostel sv. Pavla a z jeho cihel byla postavena zeď kolem nového pouchovského hřbitova. Pohřby z Hradce Králové pak byly konány na tento nový hřbitov. V roce 1780 se začal na hřbitově stavět nový kostel sv. Pavla. V roce 1806 vykoupilo město Hradec Králové za 150 zlatých pozemky sousedící s civilním hřbitovem a roku 1810 zde založen nový vojenský hřbitov, na kterém se právě nacházíte. Podle dochovaných plánů má tento hřbitov 1275 hrobových míst. Z počátku sem byli pohřbíváni vojáci a důstojníci zemřelí v pevnosti a také vojáci z vojenské nemocnice, která byla postavena v letech 1787-1797 v Dlouhé ulici. Rovněž zde bylo pohřbeno několik žen a jejich dětí spolu s 19 muži, kteří pracovali na stavbě pevnosti. V době prusko-rakouské války roku 1866 bylo v pevnostním městě jako lazaretů použito převážně školních budov, též bývalého jezuitského semináře a biskupského semináře Na Hradě. Pevnost byla v průběhu války (dlouho před í po bitvě u Hradce Králové) připravena k obraně, a proto byla neprodyšně uzavřena. Nebylo tedy možné zemřelé v lazaretě města převážet a pohřbívat na pouchovský vojenský hřbitov. Vzhledem k tomu byli mrtví pohřbíváni za Slezskou bránou u Orlického mostu ve Vonešových sadech, odkud byli v polovině osmdesátých let 19. století exhumováni a jejich ostatky přeneseny na vojenský hřbitov. Zároveň sem byl přenesen do středu hřbitova mohutný pískovcový gotizující pomník ve tvaru osmibokého sloupu, na němž je nasazen vysoký litinový kříž ozdobený vavřínovým věncem z téhož materiálu, který věnovaly královéhradecké dámy na památku rakouských a saských vojáků, kteří podlehli svým zraněním v nemocnici ve městě. Rovněž sem byly převezeny z hromadného hrobu u reálky v Hradci Králové amputované ruce a nohy vojáků. Roku 1877 byl za vojenským hřbitovem založen hřbitov pro židovskou obec Hradec Králové.
V období do první světové války zde byli pohřbíváni vojáci, důstojníci, vojenští církevní hodnostáři a význačné vojenské osobnosti, ale i jejich manželky a děti. V letech 1914-1919 zde byli pohřbíváni vojáci, důstojníci a zajatci zemřelí v hradeckých lazaretech a zároveň vojenští civilní zaměstnanci. Mrtví v obyčejných rakvích bez ozdob byli převáženi na valníku do Pospíšilovy třídy. Zastávka byla před budovou kláštera de Notre Dame (dnes LDN), kde se kurát s mrtvými rozloučilmodlitbou. Doprovázející vojáci vystřelili salvu a někdy byla zahrána rakouská hymna. Dál jel vůz již bez doprovodu na vojenský hřbitov. Později se salvy přestaly střílet. Podle pohřebních knih je zde stále pohřbeno několik stovek vojáků a důstojníků z řad rakousko-uherské, italské a ruské armády. Ostatky několika desítek srbských a bosenských vojáků byly 23.10.1929 exhumovány a odvezeny do vlasti.
Po vzniku Československa sloužil vojenský hřbitov i nadále zemřelým z posádek a vojenských nemocnic města a jejich rodinným příslušníkům, ale rovněž zde byli pohřbíváni někteří zemřelí četníci. Od roku 1930, po vzniku vojenského letiště, byli zde pohřbíváni i piloti.
V období druhé světové války, po okupaci nacisty, bylo ve městě několik lazaretů, kam byli letecky sváženi těžce ranění z různých front, včetně sovětských zajatců (rudoarmějců). Velká většina byla, pokud si je neodvezli příbuzní, pochována na tento vojenský hřbitov, a to i do hrobů, ve kterých již byli pochováni vojáci z první světové války. Byli zde pochováni i dva zastřelení italští zajatci. Od února 1945 sem byli letecky dopravováni ranění z bojů o Budapešť. V květnu 1945 zde bylo pochováno několik zcela neznámých vojáků, u kterých nebyla známa ani jejich státní příslušnost, protože byli na patologii dopraveni zcela nazí. Hroby umístěné ve střední části vojenského hřbitova náleží rudoarmějcům, kteří zemřeli v německých záložních lazaretech I.-III. v Hradci Králové na různé nemoci. Jejich hroby nejsou označeny, i když se ví, kdo ve kterém leží podle vojenské známky a záznamů z lazaretů. Pocházejí z února až dubna 1945 a jsou to vojáci z pochodů zajateckých transportů. V přední části vojenského hřbitova jsou pochováni rudoarmějci, kteří byli dovezeni do Hradce Králové již zranění. Zemřeli ve zdejší nemocnici na zranění získaná v předchozích bojích a nebo na nemoci. Památník, který jim byl vybudován, patři k největším pohřebištím Rudé armády v okrese. Byl zde pohřben také Harry Kincaid ze státu Indiana USA, příslušník amerického leteckého pluku (číslo voj. známky 355557270). Exhumován a odvezen do vlasti byl 12.8.1946.
Po druhé světové válce zde byli opět pohřbíváni většinou důstojníci a jejích rodinní příslušníci z hradeckých posádek, ale občas i odjinud.
Zákaz pohřbívání na vojenském hřbitově na Pouchově byl vydán 3.5.1973, a to proto, že měl být na místě hřbitova založen park, k čemuž naštěstí nedošlo. Přesto se zde stále ukládaly urny s ostatky zemřelých. V roce 1993 došlo k exhumaci některých italských vojáků z I. a II. světové války, a to pracovníky Generálního komisařství „Cti padlých" - MO Italské republiky.
Od 18.2.2002 do 15.4.2002 zde došlo k exhumaci německých vojenských hrobů z období druhé světové války, kterou provedl Lidový spolek péče o německé válečné hroby z Kasselu. Bylo vyzvednuto celkem 326 mrtvých. Dva hroby pod stromy zůstaly na místě. Vojenský hřbitov je od roku 2006 postupně rekonstruován městem Hradec Králové tak, aby se opět stal důstojným místem odpočinku vojáků a důstojníků zemřelých v důsledku různých válečných konfliktů, a to nehledě na národnost a státní příslušnost. Seznam oddělení a hrobů s ostatky vojáků z válečných konfliktů je pouze informativní, aby si návštěvník hřbitova dokázal představit rozsah tohoto pohřebiště.

Militärfriedhof von Pouchov - Friedhofsgeschichte
Der ursprüngliche Militärfriedhof war in der Schlesischen Vorstadt an der Stelle, wo sich der Rožberk-Berg befand, der später für den Bau der Festungsschanzen abgebaut wurde. Hier wurden vor allem die während des Baus der Festung gestorbenen Militärpersonen bestattet. Der Bau begann im Jahre 1766. Zwischen den Jahren 1766-1778, im Rahmen des Aufbaus der Festung, wurde die Schlesische Vorstadt nach und nach abgerissen und ihre Bewohner in eine neu entstandene Vorstadt umgesiedelt, die ihre Name Pouchov erhielt. 1776 erging Verbot auf dem Friedhof an der Kirche St. Paul in der Schlesischen Vorstadt zu bestatten, der der Zivilbevölkerung der Stadt Königgrätz (Hradec Králove) diente, und ein neuer Ort für den Friedhof wurde in Pouchov bestimmt. 1778 wurde auch die Paulkirche abgerissen und aus ihren Steinen wurde die Mauer um den neuen Pouchover Friedhof errichtet. Beerdigungen aus Königgrätz wurden dann auf diesen neuen Friedhof stattgefunden. 1780 fing auf dem Friedhof der Aufbau einer neuen Paulkirche an. 1806 löste die Stadt Königgrätz (Hradec Králové) zu 150 Gulden die mit dem Zivilfriedhof benachbarten Grundstücke ab, und 1810 wurde hier ein neuer Militärfriedhof angelegt, auf dem Sie sich gerade befinden. Nach überlieferten Plänen hat dieser Friedhof 1275 Gräberplätze. Anfangs wurden hier die in der Festung gestorbenen Soldaten und Offiziere beigesetzt, dann auch die Gestorbenen im Militärkrankenhaus, das in den Jahren 1787-1797 in der Dlouhá Gasse erbaut wurde. Gleichfalls wurden hier einige Frauen und ihre Kinder nebst 19 Arbeitern beigesetzt, die auf dem Bau der Festung arbeiteten. Während des preußisch-österreichischen Krieges von 1866 wurden in der Festungsstadt als Lazarette meistens Schulgebäude verwendet, auch das ehemalige jesuitische Seminar und das bischöfliche Seminar Auf der Burg (Na Hradě). Die Festung stand im Verlaufe des Krieges (lange vor und auch nach der Schlacht bei Königgrätz) zur Verteidigung bereit, und deshalb wurde sie dicht verschlossen. Es war also nicht möglich die in Lazaretten der Stadt Gestorbenen auf den Pouchover Militärfriedhof zu überführen und zu bestatten. Mit Rücksicht darauf wurden die Toten hinter dem Schlesischen Tor an der Adlerbrücke im Voneš-Park beigesetzt, von wo sie in der Mitte der achtzigen Jahre des 19. Jahrhunderts exhumiert und ihre sterblichen Überreste auf den Militärfriedhof überführt wurden_ Gleichzeitig wurde hierher in die Mitte des Friedhofs ein mächtiges steinernes gotisierendes Denkmal in Form einer achtseitigen Säule versetzt, auf dem ein hohes gusseisernes mit Lorbeerkranz aus demselben Material verziertes Kreuz aufgesetzt ist, das Königgrätzer Damen zum Andenken der österreichischen und sächsischen Krieger widmeten, die ihren Verwundungen im Krankenhaus in der Stadt erlagen sind. Gleichfalls wurden hierher amputierte Gliedmaßen der Soldaten aus dem Massengrab bei der Realschule in Königgrätz überführt. 1877 wurde hinter dem Militärfriedhof ein Friedhof für die Judengemeinde von Königgrätz angelegt.
In der Zeitperiode bis zu dem Ersten Weltkrieg wurden hier Soldaten, Offiziere, Militärkirchenwürdenträger und Militärprominenten, sowie ihre Ehefrauen und Kinder beigesetzt. In den Jahren 1914-1919 wurden hier die in Königgrätzer Lazaretten gestorbenen Soldaten, Offiziere und Gefangenen und zugleich auch Militärzivilbeschäftigten bestattet. Die Toten in üblichen schmucklosen Truhen wurden auf der Pritsche in den Pospíšil-Prospekt überfuhrt. Eine Haltestelle war vor dem Klostergebäude de Notre Dame (heute Krankenhaus für langfristig Kranke), wo sich der Kurat mit den Toten mit einem Gebet verabschiedete. Die begleiteten Soldaten feuerte eine Salve ab und manchmal wurde österreichische Hymne gespielt. Weiter fuhr schon der Wagen auf den Militärfriedhof begleitungslos. Später wurde mit den Salven aufgehört. Nach Bestattungsbüchern sind hier immer noch einige Hunderte von Soldaten und Offizieren aus Reihen der österreich-ungarischen, italienischen und russischen Armeen beerdigt. Die sterblichen Überreste von einigen Zehnern der serbischen und bosnischen Soldaten wurden am 23.10.1929 exhumiert und in die Heimat abgeholt.
Nach der Entstehung der Tschechoslowakei diente der Militärfriedhof weiterhin den Gestorbenen aus Garnisonen und Militärkrankenhäusern der Stadt und ihren Familienangehörigen, jedoch gleichfalls wurden hier manche gestorbene Gendarmen beigesetzt. Seit 1930, nach der Entstehung des Militärflugplatzes, wurden hier auch Flugzeugführer beerdigt.
In der Zeitperiode des Zweiten Weltkrieges, nach der nazistischen Okkupation, waren in der Stadt einige Lazarette, wohin schwer Verwundete aus verschiedenen Fronten, einschließlich der sowjetischen Gefangenen (Rotarmisten), auf dem Luftweg eingebracht Arden. Die meisten wurden, soweit sie von ihren Verwandten nicht abgeholt wurden, auf diesen Militärfriedhof beigesetzt, und zwar auch in Gräber, in denen bereits Soldaten aus dem Ersten Weltkrieg bestattet worden waren. Es wurden hier auch zwei erschossene italienische Gefangene beigesetzt. Seit dem Februar 1945 wurden Verwundete aus den Kämpfen um Budapest auf dem Luftweg nach Hradec Králové eingebracht Im Mai 1945 wurden hier einize ganz unbekannte Soldaten beigesetzt bei denen nicht einmal ihre Staatsangehörigkeit bekannt war da sie zur Pathologie ganz nackt gebracht wurden.
Die im mittleren Teil des Militärfnedhofs situierten Gräber gehören den Rotarmisten, die in den deutschen Reservelazaretten I-III in Hradec Králové an verschiedenen Krankheiten starben. Ihre Gräber tragen keine Bezeichnungen, obwohl man weiß, wer in welchem Grab nach Erkennungsmarken und Eintragungen aus Lazaretten ruht. Sie sind aus der Zeitperiode von Februar bis April 1945 und es geht um Soldaten aus Märschen der Gefangenen-transporte. Im vorderen Teil des Militärfriedhofs sind die Rotarmisten bestattet, die nach Hradec Králové schon verwundet eingebracht wurden. Sie starben im hiesigen Krankenhaus an in vorherigen Kämpfen erlittenen Verwundungen oder an Krankheiten. Das Denkmal, das ihnen errichtet wurde, gehört zu der größten Begräbnisstätte der Roten Armee im Bezirk. Es wurde hier auch Harry Kincaid beigesetzt, Angehöriger des amerikanischen Fliegerregiments, Erkenntnismarke Nr. 355557270, Staat Indiana, USA Er wurde exhumiert und in die Heimat am 12.08.1946 eingebracht.
Nach dem Zweiten Weltkrieg wurden hier wieder meistens Offiziere und ihre Familienangehörige aus Besatzungen von Hradec Králové, aber manchmal auch woandersher, bestattet. Das Verbot auf dem Militärfriedhof von Pouchov zu beerdigen ist am 03.05.1973 erlassen worden, und zwar deshalb, weil an Ort des Friedhofs eine Parkanlage angelegt werden sollte. Zum Glück kam es dazu nicht. Immerhin wurden hier Unten mit sterblichen Überresten der Gestorbenen beigesetzt.
1993 kam es zur Exhumierung von einigen italienischen Soldaten aus dem I. und II. Weltkrieg, und zwar durch Mitarbeiter des Generalkommissariats der „Ehre den Gefallenen" beim Verteidigungsministerium der Italienischen Republik.
Von 18.02.2002 bis 15.04.2002 erfolgte hier Exhumierung von deutschen Militärgräbern aus der Zeitperiode des Zweiten Weltkrieges, die vom Volksverein zur Pflege der deutschen Kriegsgräber aus Kassel vorgenommen wurde. Es wurden insgesamt 326 Tote herausgenommen. Zwei Gräber unter Bäumen blieben unberührt. Der Militär-friedhof wird seit 2006 nach und nach von der Stadt Hradec Králové rekonstruiert, um wieder eine würdevolle Ruhestätte der auf Grund der verschiedenen Kriegskonflikte gestorbenen Soldaten und Offiziere zu werden, und zwar abgesehen von ihrer Volks- und Staatsan-gehörigkeit. Verzeichnis der Abteilungen und Gräber mit sterblichen Überresten der Soldaten aus Kriegskonflikten ist nur informativ, damit der Besucher des Friedhofs im Stande ist sich der Umfang dieser Begräbnisstätte vorzustellen

ROZDĚLENÍ HŘBITOVA
(Fnedhofsverteilung)
oddělení / počet hrobů (Abteilung / Gräberanzahl)
I. 80
II. 141
III. 138
IV. 200
V. 93
VI. 145
VIL 10
VIII. 88
IX. 102
X. 110
XI. 73
Celkem (Insgesamt): 1.275 hrobů (Gräber)

Hroby v odděleních podle válečných konfliktů
Gräber in Abteilungen nach Kriegskonflikten

PRUSKO-RAKOUSKÁ VÁLKA 1866
Uprostřed hřbitova se nachází centrální pomník věnovaný královéhradeckými dámami na památku rakouských a saských vojáků, kteří podlehli svým ranám v nemocnici v Hradci Králové. Původně stál za Slezskou branou ve městě a byl sem přenesen spolu s ostatky zemřelých v polovině osmdesátých let 19. století.

PREUßISCH-ÖSTERREICHISCHER KRIEG VON 1866
In der Mitte des Friedhofs befindet sich das von Königgrätzer Damen gewidmete Zentraldenkmal zum Andenken der österreichischen und sächsischen Krieger, die ihren Verwundungen ini Krankenhaus in Königgrätz erlagen sind. Ursprünglich stand es in der Stadt hinter dein Sehlesischen Tor und wurde hierher nebst den sterblichen Überresten der Gestorbenen in der Mitte der achtzigen Jahren des 19. Jahrhunderts verlegt.

jméno a příjmení -hodnost- voj. útvar- narozen- zemřel- číslo oddělení a hrobu-země-evidenční číslo komitétu
František Grohsmuk, František Schelin, Fridrich Schlipp, Jindřich Schnitz, Gotfried Petrolka a Richard Bovonovsky
6 pruských vojáků --- --- --- 1866 IV/126 Prusko 284
Carl rytíř von Ripper plk. rak. p. pl. 45 --- 1866 V/8 Rakousko 279
věnováno nadporučíkům Jiřímu Gustavovi Brchmurovi a Vilému Schulzemu a dalším 13 saským vojínům zemřelým v městských lazaretech --- --- --- 1866 V/19 Sasko 280
Anton Rubinger npor. rak. p. pl. 18 --- 1866 V/22 Rakousko 287
Carl Schulz gmjr. velitel rak. brigády VIII. sboru --- 1866 V/23 Rakousko 281
Paul von Moser npor. pobočník gmjr. Schulze --- 1866 V/23 Rakousko 281
August Stellwag von Carion setník rak. děl. pl. 9 --- 1866 V/50 Rakousko 283
Gustav Gillis por. p. pl. 10 --- 1866 V/51 Rakousko 282
Carl Poeckh plk. velitel rak. brigády IV. sboru --- 1866 VIII/72 Rakousko 285
Franz Thalmayer setník rak. p. pl. 12 --- 1866 VIII/73 Rakousko 286

Nápis:
PAMÁTCE
PADLÝCH
RUDOARMĚJCŮ
KSČ POUCHOV

A. I. RATOV HROB Č. 44
M. N. IRASJUCK HROB Č. 45
NEZNÁMÝ VOJÍN HROB Č. 46
VOJ. PARONOVIČ HROB Č. 47
B. MURTAZOV HROB Č. 48
M. KALINA HROB Č. 49
J. SANGINON HROB Č. 50
G. G. ČIPKO HROB Č. 51
A. NIKOLAJEVIČ HROB Č. 52
I. A. ANDĚLEV HROB Č. 53
P. F. SIDOROV HROB Č. 54
A. A. KOVIN HROB Č. 55
A. PAVLOVIČ HROB Č. 56
M. ROMANOVIČ HROB Č. 57
M. GLOTOV HROB Č. 58
A. G. SOKOLOV HROB Č. 59
VOJ. DANIEL HROB Č. 60
I. A. ANDEL HROB Č. 61
A. K. MALSEV HROB Č. 62
N. VASILIČ HROB Č. 63
J. ARONASEVIČ HROB Č. 64
A. IMITIN HROB Č. 65
V. V. IVANOV HROB Č. 66
P. MICHAJLOVIČ HROB Č. 67
VOJ. UTROVIN HROB Č. 68
J. J. KOZUB HROB Č. 69

Nápis:
???
SVĚTLÉ PAMÁTCE

RNDR. STANISLAVA
ČERVENÉHO
*20.6.1908 V HRADCI KRÁLOVÉ,
POPRAVEN NĚMCI DNE 3.7.1942.

Nápis:
JOSEF VOLÁK

PADL 1914 STÁR 21 R.

Nápis:
A JEJICH DĚTÍ

KARLA – JOSEFA – EDUARDA

OBĚTÍ 1. SVĚTOVÉ VÁLKY

Nápis:
RODINA HACKEROVA
....
Rudolf, *25.II.1893, nevrátil se ze svět. války

Nápis:
Dr. OSKAR BUTTER
*25.1.1886 +17.1.1943 - IN MEMORIAM

Nápis:
VÁCLAV ROSA
absolvent tkalcovské školy a vojín
pěšího pluku čís.18. padl na ruském bojišti
u Lucku 27.9.1915. ve věku 19. let.

Nápis:
Posmrtná památka na
JOSEFA VONDRU
padlého na ruském bojišti
u ... dne 24.VI.1915.