Spolek pro vojenská pietní místa

Nápis:
LAVIČKA FERDINANDA VAŇKA
Odhalena 5. 10. 2016 u příležitosti oslavy nedožitých osmdesátin Václava Havla, českého dramatika, esejisty, vůdčí osobnosti politických změn v listopadu 1989 a prezidenta.
Po obsazení Československa vojsky Varšavské smlouvy v roce 1968 vystupoval Václav Havel proti normalizační politické represi. V roce 1975 napsal otevřený dopis prezidentu Husákovi, v němž upozornil na nahromaděné rozpory v československé společnosti. V roce 1977 byl jedním ze zakladatelů a prvních tří mluvčích Charty 77 a v dubnu následujícího roku stál u zrodu Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných. Za své občanské postoje byl celkem třikrát uvězněn a ve vězení strávil bezmála pět let.
Více než rok prožil i ve věznici v Ostravě-Heřmanicích, kam nastoupil 7. ledna 1980. V červenci 1981 pak byl kvůli zdravotnímu stavu převezen do věznice Bory. V heřmanické věznici si tresty za své protikomunistické postoje odpykali také Václav Benda a Jiří Dienstbier.
Těsně před sametovou revolucí, 7. října 1989, vyšel ve společenské rubrice sobotní přílohy komunistického deníku Rudé právo dnes již legendární inzerát s blahopřáním Ferdinandu
Vaňkovi k narozeninám – u inzerátu byla zveřejněna fotka Václava Havla, který byl v té době zakázanou personou. Ferdinand Vaněk je postava z několika Havlových her a jakési spisovatelovo „alter ego“. Tisíce lidí tehdy konečně spatřily, jak Václav Havel vypadá, Rudé právo se toho dne beznadějně vyprodalo a slečna, která inzerát přijala, byla vyhozena z práce.

Milá Olgo, znovu si vybavuji ten dávný okamžik v Heřmanicích, kdy jsem v horkém, bezmračném letním dnu seděl na hromadě rezavého železa a hleděl do koruny mohutného stromu, se vznešeným klidem přesahujícím všechny ploty, dráty, mříže a strážní věže, které mne od něho oddělovaly. Sledoval jsem neznatelné chvění jeho Jistí na pozadí nekonečného nebe a postupně mne zcela ovládl těžko popsatelný pocit: zdálo se mi, že jsem se najednou
vznesl vysoko nad všechny souřadnice svého momentálního pobývání na světě do jakéhosi nadčasu totální „sou-přítomnosti“ všeho krásného, co jsem kdy viděl a prožil; usmířený, ba téměř něžný souhlas s nevyhnutelným během věcí, jak mi ho toto stanoviště otevíralo, se ve mně spojoval s bezstarostnou odhodlaností až do konce čelit všemu, čemu je třeba čelit; hluboký úžas nad svrchovaností bytí přecházel v závrať nekončícího padání do propasti jeho tajemství; bezbřehá radost z toho, že žiju, že mi bylo dáno prožít vše, co jsem prožil, a že to všechno má zřejmě nějaký hluboký smysl, se ve mně podivně snoubila s neurčitou hrůzou z neuchopitelnosti a nedosažitelnosti všeho, k čemu se právě v tuto chvíli, stanuv na samém okraji „konečnosti“, tak těsně přibližuji; byl jsem zaplaven jakýmsi vrchovatě šťastným souzněním se světem i sebou samým, s touto chvílí, se všemi chvílemi, které mi vybavuje, i se vším nedohledným, co je za ní a co znamená. Dokonce bych řekl, že v tom byl i nějaký „úder lásky“ – nevím přesně ke komu či k čemu. Už jsem se kdysi v jednom dopise o tomhle svém zážitku zamýšlel; teď se mi zdá, že mu - aspoň v perspektivě těchto svých úvah – lépe rozumím.
19. 6. 1982
(Václav Havel: Dopisy Olze)
ZA KRÁSNOU OSTRAVU
Lavičku Ferdinanda Vaňka a naučnou ceduli vytvořili: Okrašlovací spolek Za krásnou Ostravu, Věznice Heřmanice, Antikvariát a klub Fiducia a spolek PANT
za podpory: Ministerstva kultury, MUDr. David Feltl
Za ochotu a pomoc při výrobě lavičky děkujeme heřmanickým vězňům a zaměstnancům věznice.