generálporučík Vilém Sacher
* 17.2.1907 (Prostějov)† 14.8.1987 (Prostějov)
Vilém Sacher, generálporučík, nar. 17.2.1907, Prostějov. Po reálném gymnáziu byl v r. 1925 odveden a 5.10. přijat do Vojenské akademie v Hranicích jako frekventant. 7.8.1927 vyřazen jako poručík dělostřelectva a přidělen k dělostřeleckému pluku 109 do Olomouce. V dalších letech sloužil v různých funkcích a posádkách u dělostřelectva.
Jako perspektivní důstojník byl 1.2.1935 povolán do Vysoké školy válečné v Praze, kterou 14.7.1937 a dále sloužil na Slovensku, od 31.7.1938 již jako generálního štábu. Po okupaci vlasti v r. 1939 odešel do civilu a v Praze se zapojil do ilegální vojenské organizace Obrana národa, kde se nejprve stal zástupcem pplk. děl. Josefa Balabána, jednoho z pozdějších hrdinů domácího odboje, po kterém později přebral velení rámcového pluku v Praze-Holešovicích. V Praze přituhovalo a tak se začátkem února 1940 pokusil dvakrát neúspěšně překročit hranice na Slovensko, teprve třetí pokus se zdařil. Následovala složitá cesta přes Maďarsko, Jugoslávii, Řecko, Turecko a Sýrii do libanonského Bejrútu, a odtud do Francie.
Dne 15.5.1940 byl kpt. gšt. Sacher v čs. táboře v Agde prezentován a přidělen ke štábu dělostřelectva 1. čs. divize se sídlem v Béziers. Po kapitulaci Francie odplul do Anglie, kde se 7.7.1940 vylodil v Liverpoolu a společně s ostatními Čechoslováky odjel do shromažďovacího tábora v Cholmondeley Park. Tam vznikla 12.8.1940 1. čs. smíšená brigáda ve Velké Británii. Kpt. gšt. Vilém Sacher byl nejprve ustanoven přednostou 2. zpravodajského oddělení, od 19.3.1941 pak přednostou 1. osobního oddělení štábu brigády, již jako štábní kapitán. V období od 2.7.1941 do 9.9.1943 působil na MNO v Londýně. Během této doby absolvoval v dubnu 1942 zvláštní parašutistický výcvik na základě Ringway u Manchestru a v květnu 1943 i třítýdenní stáž u britské výsadkové divize v severní Anglii.
U našich jednotek v SSSR bylo stále voláno po posilách za padlé důstojníky, proto se přihlásil a byl 10.9.1943 přemístěn za účelem odjezdu do Sovětského svazu. Ve spojeneckém konvoji odplul z Liverpoolu v transportu 25 čs. důstojníků. Cesta trvala různými dopravními prostředky celé dva měsíce. Po vylodění v Port Saidu pokračovali vlakem podél Suezského průplavu do Jeruzaléma, dále do syrského Damašku, autobusem přes Bagdád do Basry, vlakem do Ahvázu a Teheránu a konečně sovětským dopravním letadlem do Baku, Astrachaně, Borisoglebska a Moskvy.
Škpt. Sacher byl nejprve přidělen ke štábu Velitelství čs. jednotek v SSSR, ale již 8.1.1944 byl jmenován náčelníkem štábu 2. čs. paradesantní brigády v SSSR, která se v té době organizovala v Jefremově. Věnoval se intenzivně výcviku parašutistů, se kterými se 1. května přesunul do Proskurova a skýtala se mu skvělá parašutistická kariéra. Vinou nedbalosti sovětského řidiče však počátkem června utrpěl těžké zranění, což mu vyneslo nejen měsíc v nemocnici, ale také trvalé vyřazení z parašutistického výcviku. Po propuštění z nemocnice byl 15.6. určen velitelem dělostřelectva 3. čs. samostatné brigády v SSSR, která se formovala v Sadaguře. Pod jeho velení spadaly 3. děl. pluk, 4. děl. pluk, protitankový a protiletadlový oddíl. Nastala mu opět tvrdá práce vycvičit v krátké době z nezkušených nováčků, většinou mobilizovaných Volyňských Čechů, obsluhy dělostřeleckých zbraní. Že byl úspěšný se prokázalo již 8.9.1944 v rámci Karpatsko-dukelské operace, kdy zabezpečoval dělostřeleckou podporu útočící 38. armády v její první fázi útoku a dělostřelci pod jeho velením sklidili od sovětského velení uznání. Pro 1. čs. armádní sbor se černým dnem stal den 9.9.1944 u severního okraje polské vesničky Wrocanky. Vinou zmatků, špatného průzkumu a chybného rozhodování velitelů se v tomto prostoru soustředilo vysoké množství vojska. Dopoledne došlo z německé strany k nečekanému dělostřeleckému palebnému přepadu, po kterém následoval vzápětí i protiútok nepřátelské pěchoty podporované tanky. V panice, která bezprostředně nastala, to byli právě dělostřelci, kteří pohotově přímou střelbou německou pěchotu s tanky zastavili a umožnili alespoň trochu organizovaný odchod vojsk. Podobnou situaci měla i 1. čs. samostatná brigáda u sousední vesnice Machnóvka. V těchto místech zbytečně padlo mnoho vojáků.
Po překročení československých hranic 6.10.1944 se fronta na několik měsíců ustálila v prostoru Vyšního Komárníku jen několik kilometrů od hranic, a po německém ústupu pak na řece Ondavě. Odtud se dělostřelci obou brigád, včetně sborového 5. děl. pluku, ve druhé polovině prosince přesunuli zpět přes Dukelský průsmyk na polské území. Sacherovi dělostřelci se soustředili v prostoru jižně od Jasla, kde byli přiděleni k 70. gardové divizi. Podíleli se tak 15. ledna na Jaselsko-gorlické operaci 1. ukrajinského frontu, jejímž cílem bylo osvobození Krakova. Po návratu na obranná postavení u Ondavy přešli opět do podřízenosti 4. ukrajinského frontu, do jehož sestavy byl 1. čs. armádní sbor včleněn. Postup přes východní Slovensko na západ uvázl u Liptovského Mikuláše, kde 1. čs. armádní sbor přešel dočasně do obrany na další dva měsíce, poté osvobozoval Ružomberok, bojoval ve velmi nepříznivých zimních podmínkách na Malé Fatře a přešel přes Javorníky na Moravu. Škpt. Sacher byl k 16.1.1945 povýšen na majora, a 1.4.1945 na podplukovníka. Válka pro něj skončila na Hané. Výše popsané události popsal Sacher ve svých knihách „Pod rozstříleným praporem“, „Na počátku stála smrt“ a „Krvavé Velikonoce“ a „Válka skončila na Hané“.
Po osvobození nastoupil 30.6.1945 službu na velitelství 2. vojenské oblasti v Táboře jako náčelník štábu dělostřelectva, 4.12. téhož roku byl vyslán ke studiu na Vyšší akademii generálního štábu K. J. Vorošilova do Moskvy, během studia byl povýšen na plukovníka. V květnu 1947 se po ukončení akademie vrátil do vlasti, kde byl 31. května přidělen na MNO, hlavní štáb, kde až do konce dubna 1949 působil jako přednosta 3. oddělení. Dnem 15.5.1949 převzal velení 5. dělostřelecké divize v Kolíně, dočkal se povýšení na brigádního generála a v roce 1950 i divizního generála. Ke konci května 1951 byl s okamžitou platností propuštěn z činné služby a přeložen do zálohy, zdánlivě bez řádného důvodu.
Byl nuceně vystěhován z Prahy a pracoval v různých dělnických zaměstnáních. Nakonec byl provozním vedoucím vojenské zotavovny v Praze. V polovině šedesátých let byl částečně rehabilitován, byla mu vrácena hodnost generálporučíka a byl vyznamenán Řádem rudé hvězdy. V roce 1968 odsoudil vpád spojeneckých vojsk Varšavské smlouvy na území republiky. V roce 1970 byl propuštěn ze zaměstnání a jeho knihy Pod rozstříleným praporem a Na počátku stála smrt, nesměly být vydávány. Zapojil se do disentu a byl mezi prvními, kteří podepsali Chartu 77. Z rozkazu tehdejšího prezidenta Gustava Husáka mu byla dnem 24.3.1977 odňata hodnost generálporučíka ve výslužbě s poznámkou: „Jmenovanému se současně odnímají všechna československá vyznamenání a jmenovaný nesmí na území republiky nosit vyznamenání jiných států.“
Vilém Sacher se nedožil revoluce, zemřel 14.8.1987 v Prostějově. Pro shrnutí se nabízí poslední věta z jeho Krvavých velikonoc: „Neberte život příliš vážně, beztak z něj nevyváznete živi.“ Generál Sacher z něj nevyvázl živ, ale vyvázl z něj se ctí.
Dne 15.1.1990 zrušil prezident Václav Havel rozkaz ve věcech kádrových č. 04 ze dne 24.3.1977, poř. č. 1., týkající se odnětí hodnosti generálporučíka ve výslužbě a propůjčených vyznamenání Vilému Sacherovi v plném znění.
Vyznamenání a pocty:
Řád grunwaldského kříže III. třídy
Československá vojenská pamětní medaile za službu v československé armádě v zahraničí
Československý válečný kříž 1939 (čtyřikrát)
Československá medaile Za chrabrost před nepřítelem (dvakrát)
Československá vojenská medaile "Za zásluhy" I. stupeň
Odznak Československého partyzána
Řád Slovenského národního povstání I. třída
Československý vojenský řád Bílého lva "Za vítězství", hvězda II. stupně
Řád rudé hvězdy
Hvězda 1939-1945
Medaile Za osvobození Prahy
Medaile Za vítězství nad Německem ve Velké Vlastenecké válce 1941-1945
Řád vlastenecké války, 1. třída
Zdroje (mimo informací z desek):
http://www.historickykaleidoskop.cz/2-2007/zapomenuty-general-genpor.-sacher.html
http://forum.valka.cz/viewtopic.php/p/131876#131876
http://ibabylon.cz/general-jenz-vyvazl-se-cti
VPM:
hrob - Prostějov, okres Prostějov
pomník - Skalice u České Lípy, okres Česká Lípa
Vaše komentáře, připomínky, návrhy či doplnění zasílejte prosím na monument@vets.cz.