Spolek pro vojenská pietní místa

Hrob Jiří Černý

• + o skupině VPM (BM, Brno, Ústřední hřbitov)
  • Ústřední hřbitov města Brna, Vídeňská 96
    49°10'14.110"N 16°35'49.164"E (obřadní síň)
    více o hřbitovu:
    https://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_domu&load=318
  • Zobrazit všechna VPM ve skupině

Autor: Ivo Šťastný, 25.09.2005

Piloti kpt. Jiří Černý a npor. Chaloupka zahynuli dne 13.7.1956 při srážce letadel na letišti v Brně.

V knize "Stříbrný tryskáč MiG-15, Proudové začátky čs. letectva 1950 - 1957" od Libora Režňáka je na str. 484 popis nehody: Na letišti Brno – Tuřany zahynul velitel 4. letky kpt. Jiří Černý (1930) a ZVP letky npor. František Chaloupka (1933). Zkušená osádka nepochopitelně selhala. Po nočním přistání ve 21.20 hod, patrně po prudkém stažení plynu motor M-42 letounu CB-33-3828 vysadil. Piloti Černý a Chaloupka tuto skutečnost nehlásili a situaci řešili urychlenou snahou o spuštění umlklého agregátu. Nepoužili červenou raketu, aby o své poloze na konci dráhy směnu řízení a ostatní letouny informovali, vypnuli rádio a dokonce i polohové osvětlení. O stojícím letounu s trupovou značkou BM-85 nikdo nevěděl. Řídící létání přehlédl absenci hlášení o uvolnění dráhy, tuto skutečnost mu nepřipomenuli ani startér, ani dozorčí létání. Nic zlého netuše, povolil vzlet jiné „spárky“. Startující piloti kpt. A. Růžička a por. R. Kozel ve tmě stojící letoun neviděli. Provedli normální odpoutání, kde ve výdrži, 360 m od konce VPD pravým podvozkem zachytili o kýl, kabinu a vrtuli stojícího letounu. Velitel a ZVP 4. letky byli na místě usmrceni, druhý letoun (CB-33-3823) musel přivést nouzové přistání na letiště bez podvozku. Noční manévr rozechvělá posádka zvládla jen částečně, značně poškozený letoun „trupovky“ BM-84 musel být zrušen. První stroj, CB-33-3828, po menší technické opravě v provozu pokračoval. Hrozný pocit, usedat do kdysi krví zalité kabiny.

Popis nehody je i v knize „Osudy letců“ od Dušana Schneidera na str. 99, druhý letec se zde jmenuje Ota Chaloupka.

Další na stránkách Wikipedie, v článku Letecké nehody vojenských strojů České a Československé republiky. https://cs.wikipedia.org/wiki/Leteck%C3%A9_nehody_vojensk%C3%BDch_stroj%C5%AF_%C4%8Cesk%C3%A9_a_%C4%8Ceskoslovensk%C3%A9_republiky

Hrob Josef Černý

• + o skupině VPM (BM, Brno, Ústřední hřbitov)
  • Ústřední hřbitov města Brna, Vídeňská 96
    49°10'14.110"N 16°35'49.164"E (obřadní síň)
    více o hřbitovu:
    https://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_domu&load=318
  • Zobrazit všechna VPM ve skupině

Autor: Ivo Šťastný, 25.09.2005

Hrob Eduard Šváb

• + o skupině VPM (BM, Brno, Ústřední hřbitov)
  • Ústřední hřbitov města Brna, Vídeňská 96
    49°10'14.110"N 16°35'49.164"E (obřadní síň)
    více o hřbitovu:
    https://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_domu&load=318
  • Zobrazit všechna VPM ve skupině

Autor: Ivo Šťastný, 25.09.2005

Hrob Clemens von Petzholdt

• + o skupině VPM (BM, Brno, Ústřední hřbitov)
  • Ústřední hřbitov města Brna, Vídeňská 96
    49°10'14.110"N 16°35'49.164"E (obřadní síň)
    více o hřbitovu:
    https://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_domu&load=318
  • Zobrazit všechna VPM ve skupině

Autor: Ivo Šťastný, 25.09.2005

Hrob Obětí války 1866

• + o skupině VPM (BM, Brno, Ústřední hřbitov)
  • Ústřední hřbitov města Brna, Vídeňská 96
    49°10'14.110"N 16°35'49.164"E (obřadní síň)
    více o hřbitovu:
    https://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_domu&load=318
  • Zobrazit všechna VPM ve skupině

Autor: Ivo Šťastný, 25.09.2005

Hromadný hrob Pruských vojáků, kteří zemřeli na následky zranění a válečných útrap v Brněnských nemocnicích. (zdroj databáze CEVH MO ČR)

Hrob Obětí války 1866

• + o skupině VPM (BM, Brno, Ústřední hřbitov)
  • Ústřední hřbitov města Brna, Vídeňská 96
    49°10'14.110"N 16°35'49.164"E (obřadní síň)
    více o hřbitovu:
    https://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_domu&load=318
  • Zobrazit všechna VPM ve skupině

Autor: Ivo Šťastný, 25.09.2005

Hrob s vojáky Saské královské armády, kteří podlehli na svá zranění v nemocnicích v Brně. (zdroj databáze CEVH MO ČR)
V databázi CEVH MO ČR chybí jména obětí z ústředního pylonu výše uvedená.

Hrob Rudolf Peichart

• + o skupině VPM (BM, Brno, Ústřední hřbitov)
  • Ústřední hřbitov města Brna, Vídeňská 96
    49°10'14.110"N 16°35'49.164"E (obřadní síň)
    více o hřbitovu:
    https://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_domu&load=318
  • Zobrazit všechna VPM ve skupině

Autor: Petr Kudláček, 11.03.2016

rtm. Rudolf Peichart zahynul i s celou posádkou (Poldinec, Soukenka, Martínek, Hrnčiar, Nikl) při letecké havárii v Prostějově. Po startu jim vysadil motor.
(dle knihy „Síbl“ Siebel Si 204/Aero C-3 v československém letectvu“, str. 59).
(https://cs.wikipedia.org/wiki/Leteck%C3%A9_nehody_vojensk%C3%BDch_stroj%C5%AF_%C4%8Cesk%C3%A9_a_%C4%8Ceskoslovensk%C3%A9_republiky )

Hrob Lev Blatný

• + o skupině VPM (BM, Brno, Ústřední hřbitov)
  • Ústřední hřbitov města Brna, Vídeňská 96
    49°10'14.110"N 16°35'49.164"E (obřadní síň)
    více o hřbitovu:
    https://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_domu&load=318
  • Zobrazit všechna VPM ve skupině

Autor: David Kosina, 22.09.2016

JUDr. Lev Blatný narozen v Brně, zemřel na tuberkulózu ve věku 36 let v Kvetnici u Popradu (na Slovensku). Byl otcem básníka Ivana Blatného.
Bojoval v 1. světové válce. Měl hodnost praporčíka v týlové jednotce Rakousko-uherské armády. Již před válkou bojoval s onemocněním plicní tuberkulózou, přesto byl uznán jako schopný vojenské služby. V 1. světové válce postupně bojoval na Haliči, Bukovině, Sedmihradsku a naposledy v Albánii. Zde se ve Skutari (Skadaru) nakazil v roce 1917 malárií a musel být jako těžce nemocný převelen z polního lazaretu ve Skutari do vojenské nemocnice (příštího plicního sanatoria) v Jevíčku na Moravě. Na jaře 1918 byl z nemocnice propuštěn a uznán neschopným ze zdravotních důvodů výkonu vojenské služby. Lev Blatný byl převelen do zálohy.
(zdroj: https://journals.muni.cz/ , https://cs.wikipedia.org/wiki/Lev_Blatn%C3%BD , http://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_osobnosti&load=28 )

Hrob Jan Šimon

• + o skupině VPM (BM, Brno, Ústřední hřbitov)
  • Ústřední hřbitov města Brna, Vídeňská 96
    49°10'14.110"N 16°35'49.164"E (obřadní síň)
    více o hřbitovu:
    https://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_domu&load=318
  • Zobrazit všechna VPM ve skupině

Autor: Petr Kudláček, archiv

Pilot des. Jan Šimon a pozorovatel por. Miloslav Novotný zahynuli 10.6.1931 při letecké nehodě v Olomouci. Pilot Jan Šimon je pohřben na ÚH v Brně, ve skupině 83, v hrobovém místě č. 266. Jeho náhrobek však byl již zrušen. Hrob identifikoval správce hřbitova.
V Lidových novinách vyšel 11.6.1931 o nehodě článek: Olomouc 10. června. Dnes dopoledne v 10.35 hodin stalo se v Olomouci - Řepčíně asi 20 kroků od silnice vedoucí z Olomouce do Horky velké letecké neštěstí. Letoun A 11-28 zřítil se při cvičení ze značné výše a úplně se roztříštil. Pozorovatel poručík Miroslav Novotný utrpěl při pádu zlomeninu obou nohou a roztříštění lebky a byl na místě mrtev. Pilot četař Jan Šimon utrpěl zlomeninu obou nohou, těžké zranění vnitřní, roztržení tváře a proražení levé části lebky. Byl odvezen do divizní nemocnice, kde krátce po převozu zemřel. Příčina neštěstí není dosud přesně zjištěna a vyšetřuje ji zvláštní komise. Soudí se, že letoun se dostal ve výši 150 metrů do vývrtky, kterou nemohl již vyrovnat. Svědky neštěstí byla rota vojínů, která se ubírala na polní cvičení.

Další na stránkách Wikipedie; Letecké nehody vojenských strojů České a Československé republiky. https://cs.wikipedia.org/wiki/Leteck%C3%A9_nehody_vojensk%C3%BDch_stroj%C5%AF_%C4%8Cesk%C3%A9_a_%C4%8Ceskoslovensk%C3%A9_republiky

Hrob Mario Kulík

• + o skupině VPM (BM, Brno, Ústřední hřbitov)
  • Ústřední hřbitov města Brna, Vídeňská 96
    49°10'14.110"N 16°35'49.164"E (obřadní síň)
    více o hřbitovu:
    https://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_domu&load=318
  • Zobrazit všechna VPM ve skupině

Autor: Petr Kudláček, 10.07.2017

Pozorovatel des. asp. Mario Kulík zahynul 22.8.1935 při letecké nehodě na polním letišti mezi obcemi Karlín a Násedlovice. Na místě nehody je pomník. Dle informací správy Ústředního hřbitova v Brně byl Mario Kulík dne 24.8.1935 pohřben do hrobu č. 968 v sekci 73, avšak již 27.8.1935 byl exhumován a zpopelněn, a 3.11.1936 byla jeho urna uložena do hrobu č. 96 v sekci 17. Jméno na náhrobku již nemá, jeho fotografie pochází z pomníku na místě nehody.

Zde je výtah ze zprávy vyšetřovací komise (jak jej uveřejnil historik Václav Hanák, který vše popsal ve své práci Letecké neštěstí u Karlína, uveřejněné v publikaci Forum Brunense, ročník 2007): Letci svobodník Rudolf Hanisch a desátník aspirant Mario Kulík od 2. leteckého pluku v Olomouci z 5. letky - dostali 22. srpna ve 4.30 rozkaz provést zadýmování letiště v Telnici. Start ve 4 hodiny 45 minut. Dvoumístný dálkozvědný lehký bombardovací letoun Letov Š-16r.3 při rozjezdu nepatrně zachytil podvozkem o betonovou skruž meliorační studny. Letoun vystoupal do výšky asi dvaceti metrů, a zdálo se, že se vrací na letiště, aby byl zjištěn rozsah poškození. Nad letištěm se letoun náhle zřítil a dopadl na letoun ŠB-16.9, který byl připravován ke startu. Posádka letounu zahynula. Obě letadla shořela.

Dne 23.8.1935 vyšel v Moravských novinách o havárii tento článek:
Smrt dvou brněnských letců v poslední den manévrů
Co vypravuje místo katastrofy. - Poslední večeře. - Jak došlo k neštěstí? - Tragické předtuchy nešťastného letce. - Květy zasypané rakve.
Ve čtvrtek ráno havaroval na polním letišti u Karlína poblíž Čejče letoun Š 16 r-3 s posádkou pilotem-svobodníkem Rudolfem Hanischem z Králova Pole a pozorovatelem desátníkem-aspirantem Mario Kulíkem ze Žabovřesk, oba od leteckého pluku 2 v Olomouci. Při havárii se letoun vzňal a posádka uhořela. (Úř. zpráva)
Brno 23. srpna. Je již odtroubeno. Silnicemi od Hodonína k Brnu spěchají zaprášené motocykly, drnčí lehké tanky, supají těžká nákladní auta. Všude osmahlé mladé tváře. Ale na jednom místě silnice pod kopečkem, na němž se bělá víska Násedlovice, leckerá veselá tvář zvážní, leckerá ruka ukáže z auta vpravo do polí, jež se svažují v mírnou a prostrannou dolinku. Uprostřed strniska ještě svěžího ční tam stoh slámy a kus dál se cosi černá. Hlouček lidí. U cesty pod stromy další. Stojí. Ano, tam se to stalo. To hrozné neštěstí, při němž dva mladí letci zahynuli a dva velké stroje shořely. Hodně hodin už uplynulo od toho děsivého okamžiku, ale kraj je jím stále stejně silně zdrcen. Muži zří tiše a vážně, ženy mají smutek v očích. V Násedlovicích stojí všichni před domy u silnice. Děti a dívky drží v rukou kytice květin. Čekají, až nešťastné letce povezou nahoru na jejich hřbitůvek, aby na rakve narychlo stlučené z prostých prken, položily své květy jako projev úcty a díku těm neznámým dvěma chlapcům, kteří několik dní kroužili nad jejich krajem.
Také vesnička Karlín, jež leží několik set kroků od polního letiště, kde došlo časně ráno ke katastrofě, je vzrušena a ve smutku. Právě tam postavili na nákladním autu ohořelý předek jednoho letadla. To ostatní bylo odvezeno v jiném autu, a poslední trosky leží ještě na strnisku, uprostřed velikého žároviště. Zde několik zprohýbaných drátů, tam úlomek očazené roury, kus žebroví křídla, a támhle na obvodu černého kruhu urvaná vrtule, zlomená, ale ohněm téměř nedotčená. Nadporučík autoroty a letecký četař, kteří tu konají smutnou službu, hledí vážně k vypálené zemi. A když četař jmenuje své zahynulé druhy (je to jediné, co chtějí či mohou říci, a my se na víc neptáme), několikrát se mu láme hlas. Němá bolest mužů bývá největší...
Zpět do Karlína! Kde bydleli ti nešťastní letci od pondělka, kdy si zde zřídili manévrové letiště? U Tomáše Latyna číslo 7. Je to hned na kraji osady. Hospodyně v čistém slováckém kroji přišla otevřít. Ano, bydlili tu se svými druhy. Hodní chlapci to byli, pořádní. Ve středu večer jim nasmažila vajíček (říká tomu škvařenice), jak si přáli. "Pak psali ještě karetky domů. Chudáci rodiče! Karetky ještě nepřišly, a oni už sú nebozí!" lituje ženička srdečně se slzami v očích. Ráno ke 4. hodině vstali, rozloučili se, protože už měli odtud odletět, a šli ke svým strojům. A potom k 5. hodině všechny vyděsila hrozná rána. To náhle jedno letadlo spadlo s nějakých 20 metrů dolů, právě druhému na ocas. A shořelo to všechno i s letci. "A jak se ti dva nešťastní chlapci jmenovali?" "Já jsem se jich neptala. Že su zvědavá Eva, řekli by!" prohlašuje hospodyně rezolutně a ještě dodává s povzdechem: "Ti ostatní letci dnes ani jíst nechtěli. Oni byli všichni dohromady jako bratři. Nesla jsem v poledne buchty jejich panu štábnímu, ale on se na ně ani nepodíval a povídá mně : Já nebudu kolik dní jíst, než na tu hrůzu trochu zapomenu!"
Z vyprávění vesničanů, z nichž někteří se stali svědky katastrofy, lze si utvořit představu, jak asi k neštěstí došlo, nikoliv však o jeho příčině. To je ostatně věcí úředního vyšetřování a jakékoliv dohady by tu naprosto nebyly na místě. Tedy: Ve čtvrtek před 5. hodinou měly odstartovat k poslednímu letu z manévrového letiště u Karlína zbylé tři stroje. První odletěl hladce, druhý rovněž odstartoval, ale pilot zakroužil nad letištěm a místo stoupání do výšky začal klesat, jako by zjistil nějakou závadu. Náhle se stroj zřítil kolmo dolů, právě na poslední letoun, jenž už měl motor v chodu na zkoušku. Jeho pilot sotva stačil odskočit. Náraz, výbuch, plameny. Vše shořelo v té děsivé výhni pěti hektolitrů benzínu. Letec i pozorovatel ovšem též. Pilot svobodník Hanisch byl sežehnut k nepoznání, pozorovatel desátník-aspirant Kulík dopadl trochu od ohniska katastrofy, ale přes to utrpěl naprosto smrtelné popáleniny, hlavně na trupu a končetinách, takže byl rovněž okamžitě mrtev. O velikém štěstí může mluvit pozorovatel druhého letadla, jenž ještě nebyl na svém místě. Jinak zahynul též, neboť plameny je okamžitě zničily a z jeho zavazadla, jež tam měl připraveno, zbyl sotva popel.
Je zvláštní, že nešťastný pilot Hanisch, jinak hoch živý a veselý, měl podivnou zálibu ve sbírání snímků z leteckých katastrof. Měl jich doma v Král. Poli celé album, a nechyběl v něm ani obrázek dvou letců, kteří uhořeli ve svém stroji. Je to jen děsivá náhoda, že i on se svým druhem sešel navlas stejnou smrtí? V Karlíně pak nejeden z domácích lidí leccos vyprávěl, co by ukazovalo na jakési předsmrtné tušení. Pilot Hanisch prý komusi prohlásil, že už ho létání tak netěší, nezúčastnil se veselé večerní zábavy svých druhů, a s nastoupením do stroje prý jaksi dlouho otálel. Věru, nebyl by to první případ osudových tuch před náhlou smrtí.
V márnici násedlovického hřbitůvku leží dvě rakve, zasypané květy a skropené soucitnými slzami dobrého slováckého lidu. Čekali na převezení do Brna, kde budou pozůstatky obou nešťastných letců navždy odevzdány zemi, od níž se chtěli ve svém stroji odpoutat co nejdál k modrým výšinám, věčně k sobě volajícím lidské Ikary.