Plzeň - město

Alej Svobody, Americká, Anglické nábřeží, Bedřicha Smetany, Bendova, Bolevecká, Bolevecká náves, Božkovská, Brojova, Cukrovarská, Čechova, Denisovo nábřeží, Domažlická, Doudlevecká, Dřevěná, Edvarda Beneše, Emila Škody, Goethova, Habrmannovo náměstí, Hankova, Havlíčkova, Hřbitovní, Husova, Chodské náměstí, Jablonského, Jateční, Jiráskovo náměstí, Jungmannova, K Hrádku, K pomníku padlých, Kaštanová, Ke Sv. Jiří, Klatovská třída, Komenského, Koperníkova, Koterovská, Křížkova, Mánesova, Masarykova, Mikulášská, Mikulášském náměstí, Na Pomezí, Nad Štolou, Nádražní, náměstí Generála Píky, náměstí Karla Panušky, náměstí Milady Horákové, náměstí Míru, náměstí Odboje, náměstí Republiky, náměstí T. G. Masaryka, náměstí T.G. Masaryka, Nerudova, Palackého, Partyzánská, Petákova, Plaská, Plzenecká, Plzeňská cesta, Pobřežní ulice, Pod Všemi svatými, Pod Záhorskem, Poděbradova, Poříční, Prokopova, Průmyslová, Resslova, Revoluční, Riegrova, Rokycanská, Rooseveltův most, Rubešova, sady Pětatřicátníků, Sedláčkova, Schwarzova, Skrétova, Slovanská alej, Smetanovy sady, Solní, Stará cesta, Šafaříkovy sady, Škroupova, Štefánikovo náměstí, Štruncovy sady, Thámova, Tovární, U Bazénu, U Prazdroje, U Vrby, Újezdská, Univerzitní, Vřesinská, Zábělská, Zahradní, Zborovská, Zbrojnická, Zemědělské náměstí, Zikmunda Wintra, Železniční, Žižkova, nezařazeno

Hrob Antonín Eminger

Autor: Marek Lanzendorf, 07.12.2017
Umístění: Plzeň - město, Domažlická, hřbitov Skvrňany, část 1, číslo hrobu 34
Nápis:
ANTONÍN EMINGER
*25. 8. 1891 +23. 8. 1940
POLOŽIL ŽIVOT ZA VLAST
Poznámka:

Zatčen 23.4.1940 za členství ve vojenské odbojové organizaci Obrana národa. Také utvořil sabotážní oddíl. Po zatčení byl podrobován krutým výslechům, na jednom z nich jej vyšetřovatelé ubili k smrti. (zdroj CEVH)


Centrální evidence válečných hrobů: není evidován
Pomník přidal: Marek Lanzendorf
Doplnění informací: Ing. František Jedlička

Hrob Václav Loukota

Autor: Marek Lanzendorf, 07.12.2017
Umístění: Plzeň - město, Domažlická, hřbitov Skvrňany, část 1, číslo hrobu 166
Nápis:
VÁCLAV
LOUKOTA
+ 26. 10. 1933 V 44 R. VĚKU SVÉHO
Poznámka:

Fotografie vojáka v uniformě.


Centrální evidence válečných hrobů: není evidován
Pomník přidal: Marek Lanzendorf

Hrob manželé Dobří

Autor: Marek Lanzendorf, 07.12.2017
Umístění: Plzeň - město, Domažlická, hřbitov Skvrňany, část 1, hrob č. 14
Nápis:
JAROMÍR DOBRÝ
*23.VII.1898 +5.VIII.1942
RŮŽA DOBRÁ
*30.VII.1903 +5.VIII.1942
ZEMŘELI ZA VLAST
Poznámka:

„Píše se rok 1942, je 5. července a z rodinného domu v Křimické ulici, č,. 47 vynášeli příslušníci plzeňského gestapa dvě mrtvá těla. Vše, co se tam v tom bytě událo, vím jen z vyprávění, i když jsem byl téměř přímým svědkem. Byly mi tři roky. Ti dva mrtví mi byli velice blízcí, říkal jsem jim strejdo a teto. Daleko později jsem se dověděl, že strýc měl tajnou vysílačku, se kterou udržoval spojení s Londýnem. To zřejmě věděl někdo z domu a asi se to dostalo ven a na gestapo. Přes koho ta informace došla až k Němcům, zůstalo pro mne záhadou dodnes. Zřejmě nakonec udání. R. Šimková a J. Dobrý před svou smrtí vhodili vysílačku do studny na dvoře, ale jak se dověděli, že gestapo je druhý den přijde zatknout, to je druhá záhada. Než aby se nechali zatknout, zvolili smrt a požili jed. Mě jen překvapilo, že v době nejtvrdšího teroru na českém obyvatelstvu - v době heydrichiády, si gestapo nikoho v domě nevšímalo, nevyslýchalo, a i když jsem byl přítomen v bytě u zemřelé tety jako malý kluk, prostě jen těla překryli plátnem, položili na nosítka, naložili a odvezli autem. Strýc a teta byli pro mne druzí rodičové. Můj otec s matkou přes den pracovali a u tety jsem byl jako doma a do jejich smrti trávil značnou část mého dětství. Chci se jim připomínkou jejich osudu odvděčit za ten kus mého útlého dětství, které jsem u nich strávil. I když zůstali pro veřejnost zcela neznámými vlastenci, je třeba si tyto události připomínat a nezapomínat na tuto pro Čechy těžkou dobu." Karel Šik, Plzeň
(Zdroj: Národní osvobození č. 24/2017)


Centrální evidence válečných hrobů: není evidován
Pomník přidal: Marek Lanzendorf
Doplnění informací: Vladimír Štrupl
Příprava dat: Vladimír Štrupl

Hrob vojáka

Autor: Marek Lanzendorf, 07.12.2017
Umístění: Plzeň - město, Domažlická, hřbitov Skvrňany, část 3, číslo hrobu 258
Nápis:
RODINA
PUCHMAYEROVA
RODINA
TÝMOVA
Poznámka:

Fotografie muže v uniformě.


Centrální evidence válečných hrobů: není evidován
Pomník přidal: Marek Lanzendorf

Hrob Miroslav Toman

Autor: Marek Lanzendorf, 07.12.2017
Umístění: Plzeň - město, Domažlická, hřbitov Skvrňany, část 3, číslo hrobu 239
Nápis:
MIROSLAV TOMAN
štábní kapitán
*1.6. 1890 +3.2.1962

Centrální evidence válečných hrobů: není evidován
Pomník přidal: Marek Lanzendorf

Hrob Václav Kunc

Autor: Marek Lanzendorf, 07.12.2017
Umístění: Plzeň - město, Domažlická, hřbitov Skvrňany, část 4B
Nápis:
RODINA KUNCOVA

SYN VÁCLAV
NADPOR. PYROTECHNIK
*1913 +1945

Centrální evidence válečných hrobů: není evidován
Pomník přidal: Marek Lanzendorf

Hrob Jan Ženíšek

Autor: Marek Lanzendorf, 07.12.2017
Umístění: Plzeň - město, Domažlická, hřbitov Skvrňany, část 2
Nápis:
ING. JAN ŽENÍŠEK
ŠKPT. V. V.
*11.5.1884 +22.1.1972

Centrální evidence válečných hrobů: není evidován
Pomník přidal: Marek Lanzendorf

Kenotaf Josef Palacký

Autor: Marek Lanzendorf, 07.12.2017
Umístění: Plzeň - město, Domažlická, hřbitov Skvrňany, část 1, číslo hrobu 58
Nápis:
ŠT. KAP. JOSEF PALACKÝ
*21. 4. 1913 – POPRAVEN 4. 5. 1943
BERLÍN - PLÖTZENSEE
Poznámka:

Sdělení Milady Vršecké (sestry):
Nadporučík Josef Palacký *21.4.1913. v Čečovicích č. p. 46.-Vychodil plzeňskou reálku a přestoupil na Vojenskou akademii v Hranicích.-Po absolvování školy přidělen byl k Dělostřeleckému pluku č. 2 v Plzni, kdež setrval až do okupace r. 1939.-Pak byl přidělen k vojenskému likvidačnímu oddílu a jako dobrý Čech snažil se jednak uschovati zbraně a jiné zbraně zase znehodnotiti.-Byl za to 12.2.1940 zatčen, uvězněn a v r. 1943 dne 4 května zastřelen v Berlíně – Plötzensee.-Po našem osvobození v r. 1945 president Dr. Beneš povýšil jej „in memoriam“ štábním kapitánem. Rodná obec jest hrdá na svého věrného syna.
Palacký Josef byl odsouzen 2.12.1942 Lidovým soudním dvorem k trestu smrti za přípravu k velezradě, napomáhání nepříteli a vyzvědačství a 4.5.1943 popraven (gilotinou).
(zdroj: http://www.obec-cizkov.cz/cs/cecovice/historie/fotograficka-alba-augustina-moravce/vojaci-1890-1978 , Dokumentace popravených Čechoslováků za druhé světové války v Berlíně-Plötzensee)


Centrální evidence válečných hrobů: není evidován
Pomník přidal: Marek Lanzendorf
Doplnění informací: Arno Glaser

Kenotaf Miloslav Petr

Autor: Marek Lanzendorf, 07.12.2017
Umístění: Plzeň - město, Domažlická, hřbitov Skvrňany, část 1, číslo hrobu 49
Nápis:
MILOSLAV PETR
poručík zahran. letectva
padl r. 1943 v boji za vlast v Anglii

Centrální evidence válečných hrobů: není evidován
Pomník přidal: Marek Lanzendorf

Kenotaf Jaroslav Pivoňka

Autor: Marek Lanzendorf, 07.12.2017
Umístění: Plzeň - město, Domažlická, hřbitov Skvrňany, část 1
Nápis:
NEZRADIL!
JAROSLAV PIVOŇKA
štáb. kapitán
in memoriam + 16. 4. 1942 v Osvětimi ve věku 29 let
Poznámka:

Pivoňka Jaroslav: *1.3.1913 v Plzni–Skvrňanech. Po absolvování pěti tříd obecné školy nastoupil r. 1924 na české reálné gymnázium v Plzni, které ukončil v roce 1933 úspěšným složením maturitní zkoušky. Již 15.3. tohoto roku byl odveden a uznán za schopného nastoupit vojenskou základní službu, která v té době trvala 14 měsíců. K výkonu prezenční služby byl povolán 17.7.1933 k Pěšímu pluku 41 do Žiliny. Jako nováček byl zařazen u 6. polní roty II.praporu. Koncem měsíce byl přemístěnk Pěšímu pluku 18 do plzeňských kasáren Jana Sladkého Koziny. Zde byl vtělen ke 2. polní rotě I. praporu. Vzhledem ke středoškolskému vzdělání byl vybrán mezi adepty na povýšení do důstojnické hodnosti a jako frekventant zařazen do Školy na důstojníky pěchoty v záloze, která byla v rámci 2. divize zřízena v téže posádce u Pěšího pluku 35 v kasárnách Prokopa Holého. Školu ukončil 28.2.1934, přičemž již 16.12.1933 byl povýšen na „svobodníka frekventanta“ a 1.3.1934 následovalo povýšení na „desátníka absolventa“. Po absolvování ŠDZ byl v době od 1.3. do 30.4.1934 zařazen do kurzu pro spojovací důstojníky pěchoty a jezdectva, organizovaného při Vojenském telegrafním učilišti v Turnově. Po návratu k mateřskému pluku byl se zpětnou platností k 15.4.1934 přeložen k technické rotě, kde pod velením kpt. pěch. Václava Otty probíhal jeho praktický výcvik. Při zkoušce na důstojníka v záloze, která se odehrála 13.7.1934, se umístil na 3.místě mezi 41 uchazeči a byl mu přiznán charakter „aspiranta“.Dále se rozhodl vydat na dráhu profesionálního vojáka a 30.6.1934 byl přijat ke studiu na Vojenské akademii v Hranicích. Po ukončení studia byl 1.8.1936 jmenován poručíkem pěchoty a přemístěn k Pěšímu pluku 18. Vzhledem k intenzivní výstavbě pohraničního opevnění a potřebě jeho střežení a obrany byl vybrán ke službě u pevnostních jednotek. Při výkonu své funkce se především podílel se na střežení pěchotních srubů N–S 70a „Josef“ a N–S 70b „Cyril“ až N–S 80 „Jirásek“, včetně objektů rozestavěné dělostřelecké tvrze Dobrošov. 1.8.1938 vznikl pro obranu opevnění na Náchodsku Hraničářský pluk 18. U uvedeného praporu zastával funkci velitele čety 7. roty. V září 1938 byl velitelem pěchotního srubu N-S 82 Březinka. Po odstoupení pohraničí, v polovině února 1939, byl vtělen k 2. polní rotě I. praporu Pěšího pluku 14, dislokované v Kysaku. Po odtržení Slovenska od Československé republiky a vytvoření slovenské armády došlo 27.3.1939 k vyjmutí por. Pivoky z kmenového počtu pluku a odeslání do místa trvalého bydliště „Protektorátu Čechy a Morava“. Vzhledem k nařízenému rozpuštění čs. armády již k jinému útvaru nenastoupil a začal si hledat civilní zaměstnání.ˇPo okupaci se zapojil do činnosti protinacistické odbojové organizace „Obrana národa“, která sdružovala převážně bývalé vojáky z povolání. Stal se členem skupiny plk. pěch. Karla Dubovského, čítající 80 až 100 osob. Západočeská odbočka „Obrany národa“ (tzv. Krajské vojenské velitelství Plzeň) se z počátku soustřeďovala na vytváření rámcové organizační struktury (pluků Plzeň–západ, Plzeň–východ, Klatovy a Domažlice, samostatných praporů Rokycany a Kralovice) a shromažďování zbraní od rušených útvarů čs. armády. Později její činnost spočívala v získávání zpravodajských informací, převádění osob do zahraničí, rozšiřování protinacistických tiskovin a přípravě sabotážních akcí. Vzhledem k nedodržování zásad konspirace byla ale odhalena a od února 1940 začalo rozsáhlé zatýkání, které postihlo okolo 80 osob, z nichž 25 bylo popraveno a 23 se nevrátilo z koncentračních táborů. Jaroslav Pivoňka byl zatčen gestapem 8.6.1940 v Domažlicích a poté odvezen kvýslechu do Plzně. Po zatčení následovala od 7.8.1940 internace ve věznici gestapa v Terezíně. K dodatečným výslechům byl 2.7.1941 znovu odvezen do Plzně a do Terezína se vrátil až 2.9.1941. Nakonec 13.11.1941 následovala deportace do koncentračního tábora Osvětim. Zde zahynul 16.4.1942.
Po skončení 2.světové války proběhlo dodatečné ocenění zásluh Jaroslava Pivoňky na protinacistickém odboji. Nejprve mu byl 15.2.1946 udělen „Čs. válečný kříž 1939“ in memoriam a v říjnu 1946 byl povýšen do hodnosti štábního kapitána in memoriam.
(zdroj: pplk. vz. dr. Pavel Minařík CSc.: Osud hraničáře škpt. Pěch. in memoriam Jaroslav Pivoňka, http://armada.vojenstvi.cz/predvalecna/opevneni/2.htm)


Centrální evidence válečných hrobů: není evidován
Pomník přidal: Marek Lanzendorf
Doplnění informací: Arno Glaser