Spolek pro vojenská pietní místa

Hrob Jindra Hermuthová

• + o skupině VPM (P-03, Olšanské hřbitovy, VI.)
  • střed 6. oddělení 50°4'46.90"N, 14°27'57.08"E
  • Zobrazit všechna VPM ve skupině

Autor: František Nový, 25.10.2023

Odsouzena k smrti pro přechovávání osob říši nepřátelských. popravena 29.06.1944 v 16:38 na Pankráci.
(zdroj: https://www.ustrcr.cz/uvod/pankracka-sekyrarna/#rejstrik)

Hrob ( kenotaf ) Bohuslav Maleček

• + o skupině VPM (P-03, Olšanské hřbitovy, VI.)
  • střed 6. oddělení 50°4'46.90"N, 14°27'57.08"E
  • Zobrazit všechna VPM ve skupině

Autor: František Nový, 25.10.2023

Jeho vojenská kariéra započala po vypuknutí první světové války v Rakousko-Uherské armádě a poté, co vstoupil do československých legií v Rusku, kde se stal jedním z pobočníků ruského legionáře, generála Radola Gajdy. V československé armádě prošel celou řadou velitelských funkcí, jako například velitel hraničářského praporu 6 „Sibiřských úderníků“ v Domažlicích.
Do zcela nových bučovických kasáren dorazil v listopadu 1938 se svým cyklistickým praporem 2, který před tím, v rámci všeobecné mobilizace vyhlášené 23. září 1938, působil v sestavě 2. rychlé divize, která měla v případě napadení republiky Německem v operaci Grün, čelit útokům 14. armády Wehrmachtu z Rakouska.
Po zániku republiky v březnu 1939 se zapojil do vojenské podzemní organizace „Obrana národa“, kde jeho činnost neunikla německému gestapu, kterého na základě podnětu bývalého příslušníka cyklistického praporu 2 zatklo uvěznilo. V důsledku týrání a věznění zemřel 1. ledna 1941 ve věznici v Breslau v Německu.
(zdroj: https://7mb.army.cz/aktuality/historicke-vyroci-plukovnika-pechoty-bohuslava-malecka)

Osudy B. Malečka jsou námětem knihy M. Vaňourka „Plukovník pěchoty Bohuslav Maleček“

Hrob Karel Miškovský

• + o skupině VPM (P-03, Olšanské hřbitovy, VI.)
  • střed 6. oddělení 50°4'46.90"N, 14°27'57.08"E
  • Zobrazit všechna VPM ve skupině

Autor: František Nový, 30.10.2023

Hrob Jan František Hájek

• + o skupině VPM (P-03, Olšanské hřbitovy, VI.)
  • střed 6. oddělení 50°4'46.90"N, 14°27'57.08"E
  • Zobrazit všechna VPM ve skupině

Autor: František Nový, 30.10.2023

Text informačního panelu u hrobu:
Jan František Hájek
Olšanské hřbitovy VI, odd. 12b, hrob 69-0070
Ruský legionář, plukovník Jan František Hájek (13. 4. 1895 – 3. 7. 1953) se narodil v radnicích u Plzně. Studoval strojní inženýrství, ale po vypuknutí první světové války musel narukovat do Rakousko-Uherské armády k 91. pěšímu pluku. V září 1915 byl v hodnosti četaře zajat ruskou armádou v obci Mlynov-Dubno. 15. února 1916 vstoupil v Trockoe-Samara do řad Československých legií v Rusku a jako vojín byl zařazen k 1. dělostřelecké brigádě. V letech 1918 – 1920 byl velitelem obrněného vlaku Orlík, která operoval na transsibiřské magistrále v takzvané penzenské skupině. Svoji činnost v legiích ukončil 9. července 1920 v hodnosti kapitána. Lodním transportem číslo 27 z Vladivostoku se spolu s dalšími legionáři vrátil do Československé republiky a v hodnosti kapitána vstoupil do řad její nově vzniklé armády, kde působil jako technik zbrojíř. Roku 1947 byl v hodnosti plukovníka z jejích řad propuštěn.
Na záchraně tohoto významného hrobu se jako adopční nájemce podílí Československá obec legionářská

Hrob Antonín Urban a Viktor Černý

• + o skupině VPM (P-03, Olšanské hřbitovy, VI.)
  • střed 6. oddělení 50°4'46.90"N, 14°27'57.08"E
  • Zobrazit všechna VPM ve skupině

Autor: František Nový, 30.10.2023

Viktor Černý - na levé spodní desce za menší kytkou a zlatým deštěm, viz foto celého pomníku, nápis je z fotky nezřetelný.

Hrob Rudi Šik

• + o skupině VPM (P-03, Olšanské hřbitovy, VI.)
  • střed 6. oddělení 50°4'46.90"N, 14°27'57.08"E
  • Zobrazit všechna VPM ve skupině

Autor: František Nový, 30.10.2023

Zastřelen v Pražském povstání

Hrob Karel Borský

• + o skupině VPM (P-03, Olšanské hřbitovy, VI.)
  • střed 6. oddělení 50°4'46.90"N, 14°27'57.08"E
  • Zobrazit všechna VPM ve skupině

Autor: František Nový, 30.10.2023

Karel Borský (do roku 1946 Kurt Biheller, 13. května 1921 Fryštát – 9. srpna 2001 Praha) byl československý generál, příslušník 1. československého armádního sboru a poválečný politický vězeň.
Po německé okupaci v březnu 1939 byl Kurt Biheller společně se svým otcem, ruským legionářem Josefem Bihellerem pro židovský původ zatčen gestapem. Z koncentračního tábora uprchl a dostal se do Lvova. Na jaře 1940 byl ale zatčen příslušníky NKVD a umístěn do pracovního tábora u Parsova. V květnu 1942 se přesunul do Buzuluku. Zde prodělal výcvik, poté se na jaře 1943 zúčastnil bojů u Charkova a Sokolova. Díky Kurtu Bihellerovi pak vzniklo mnoho cenných fotografií mapující historii 1. československé samostatné brigády. V listopadu 1943 byl zraněn při pořizování dalších snímků z bojů o Kyjev. Po návratu byl ustanoven velitelem roty u 3. československé samostatné brigády stavěné převážně z Volyňských Čechů. Během Karpatsko-dukelské operace byl dvakrát raněn. Po vyléčení byl ustanoven velitelem velitelské dělostřelecké baterie a zúčastnil se postupu severním Slovenskem. Konec války jej zastihl na Moravě v prostoru Němčic v hodnosti poručíka.
V roce 1946 si Kurt Biheller změnil jméno na Karel Borský. Zůstal v armádě a kariérně stoupal. V roce 1951 ze své funkce odvolán, vyhozen z armády a zatčen. Vězněn a vyšetřován byl v ruzyňské věznici a nechvalně proslulém Domečku. Nebylo mu sděleno žádné obvinění a v dubnu 1952 byl bez udání důvodu propuštěn. Pracoval ve stavebnictví a v roce 1956 byl povolán zpět do armády. Sloužil v Čáslavi, následně jako vojenský přidělenec a velvyslanec u Komise neutrálních států při OSN v Koreji. Závěr kariéry odsloužil na oddělení zahraničních styků při Generálním štábu. Dosáhl hodnosti plukovníka. V důchodu se stal činovníkem Českého svazu bojovníků za svobodu a Československé obce legionářské. Publikoval vzpomínková díla a autobiografické knihy. Po vzniku Armády České republiky byl povýšen do hodnosti brigádního generála. Zemřel po dlouhé nemoci 9. srpna 2001.
(zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Karel_Borsk%C3%BD )

Hrob Jan Vondruš

• + o skupině VPM (P-03, Olšanské hřbitovy, VI.)
  • střed 6. oddělení 50°4'46.90"N, 14°27'57.08"E
  • Zobrazit všechna VPM ve skupině

Autor: František Nový, 30.10.2023

Hrob Jaroslav Labský

• + o skupině VPM (P-03, Olšanské hřbitovy, VI.)
  • střed 6. oddělení 50°4'46.90"N, 14°27'57.08"E
  • Zobrazit všechna VPM ve skupině

Autor: František Nový, 30.10.2023

Jaroslav Labský se narodil v Praskačce. Studoval na Pražské konzervatoři, V letech 1891 až 1896 působil jako orchestrální hudebník v Istanbulu a Izmiru. [V roce 1896 vstoupil do plukovní kapely rakousko-uherského pěšího pluku č. 18 v Terezíně; U pluku zůstal až do roku 1906, kdy byl v roce 1900 na jeden rok převelen k pěšímu pluku č. 99. V této době studoval harmonii a kontrapunkt u Josefa Nešvery v Olomouci, kde byl dočasně umístěn. V letech 1906 až 1908 byl převelen k pěšímu pluku k.u.k. č. 84 ve Vídni, poté se stal kapelníkem plukovní hudby pěšího pluku k.k. Landwehru č. 1. Během této doby také studoval na místní hudební akademii. V letech 1914 nebo 1916 až 1918 sloužil jako vojenský kapelník u rakousko-uherského pěšího pluku č. 37 v Oradei. Po zániku habsburské monarchie byl Labský převzat českou armádou a působil jako kapelník posádkové kapely Kutná Hora, která se v roce 1920 stala plukovní kapelou pěšího pluku č. 21 v Čáslavi. V letech 1925–1927 řídil filharmonii a orchestr střeleckého klubu v Kutné Hoře. V letech 1929–1940 byl Labský dirigentem orchestru Národní gardy Praha. Labský byl vyznamenán medailí Řádu Leopolda II.
(zdroj: https://de.wikipedia.org/wiki/Jaroslav_Labský)

Hrob Václav Procházka

• + o skupině VPM (P-03, Olšanské hřbitovy, VI.)
  • střed 6. oddělení 50°4'46.90"N, 14°27'57.08"E
  • Zobrazit všechna VPM ve skupině

Autor: František Nový, 30.10.2023