Praha 6
Kameny zmizelých - Antonie Else Tamler
- + o skupině VPM (Kameny zmizelých)
- Projekt Kameny zmizelých (Stolpersteine)
http://www.stolpersteine.com/ - Zobrazit všechna VPM ve skupině
- Projekt Kameny zmizelých (Stolpersteine)
ZDE ŽILA
ANTONIE ELSE
TAMLER
NAR. 1913
DEPORTOVÁNA 1942
DO TEREZÍNA
1942 DO IZBICE
ZAVRAŽDĚNA
Pomník přidal: Vojtěch Stráník
Kameny zmizelých - rodina Kalichova a Julius Schneider
- + o skupině VPM (Kameny zmizelých)
- Projekt Kameny zmizelých (Stolpersteine)
http://www.stolpersteine.com/ - Zobrazit všechna VPM ve skupině
- Projekt Kameny zmizelých (Stolpersteine)
ZDE ŽIL
BEDŘICH KALICH
NAR. 1896
DEPORTOVÁN 1942
DO TEREZÍNA
1942 DO LUBLINU
ZAVRAŽDĚN
ZDE ŽILA
LOTTA KALICHOVÁ
ROZ. HELLEROVÁ
NAR. 1910
DEPORTOVÁNA 1942
DO TEREZÍNA
1942 DO LUBLINU
ZAVRAŽDĚNA
ZDE ŽILA
VĚRA KALICHOVÁ
NAR. 1933
DEPORTOVÁNA 1942
DO TEREZÍNA
1942 DO LUBLINU
ZAVRAŽDĚNA
ZDE ŽILA
CHARLOTTA KALICHOVÁ
ROZ. SCHNEIDEROVÁ
NAR. 1867
DEPORTOVÁNA 1942
DO TEREZÍNA
ZAVRAŽDĚNA
ZDE ŽIL
MUDR. JULIUS SCHNEIDER
NAR. 1878
DEPORTOVÁN 1943
DO OSVĚTIMI
ZAVRAŽDĚN
ZDE ŽIL
ING. KAREL KALICH
NAR. 1890
DEPORTOVÁN 1942
DO TEREZÍNA
1944 DO OSVĚTIMI
ZAVRAŽDĚN
ZDE ŽIL
HANUŠ KALICH
NAR. 1929
DEPORTOVÁN 1942
DO TEREZÍNA
1944 DO OSVĚTIMI
ZAVRAŽDĚN
ZDE ŽILA
MARIE KALICHOVÁ
ROZ. ENGELOVÁ
NAR. 1902
DEPORTOVÁNA 1942
DO TEREZÍNA
1944 DO OSVĚTIMI
ZAVRAŽDĚNA
ZDE ŽILA
HANA KALICHOVÁ
NAR. 1931
DEPORTOVÁNA 1942
DO TEREZÍNA
1944 DO OSVĚTIMI
ZAVRAŽDĚNA
Manželé Karel a Marie Kalichovi a jejich děti Hana a Hanuš (uváděn i jako Hans) byli deportováni 8.9.1942 do Ghetta Terezín transportem Bf č. 466 a odtud 15.5.1944 transportem Dz č. 580 do Auschwitz Birkenau. Z 2501 transportovaných se konce války dožilo 134 osob.
(zdroj: https://www.holocaust.cz/databaze-obeti/obet/97029-karel-kalich/ , https://www.holocaust.cz/databaze-obeti/obet/97027-hans-kalich/ , https://www.holocaust.cz/databaze-obeti/obet/97031-marie-kalichova/ , https://www.holocaust.cz/databaze-obeti/obet/97026-hana-kalichova/ )
Toto místo je počítáno jako 9 VPM
Souřadnice: N50°6'1.03'' E14°24'7.07''
Pomník přidal: Jiří Padevět
Pamětní deska Václav Kulhánek
VÁCLAV KULHÁNEK
16.5.1920
PADL PŘI PRAŽSKÉM POVSTÁNÍ
R. 1945
Centrální evidence válečných hrobů: je evidován, CZE-0006-36511
Pomník přidal: Vojtěch Stráník
Pomník Obětem 2. světové války
ZDE PADLI
V BOJÍCH ZA OSVOBOZENÍ PRAHY
VLADIMÍR ŠTIK VE VĚKU 25 LET.
JOSEF HEJL VE VĚKU 29 LET.
ALOIS JELÍNEK VE VĚKU 33 LET.
Centrální evidence válečných hrobů: je evidován, CZE-0006-21718
Pomník přidal: Vladimír Štrupl
Pomník Obětem 2. světové války
OBĚTI NACISMU
MANDÍK FRANT. 40 R.
DVOŘÁK RUD. 57 R.
LAŇKA VLAD. 18 R.
DR. NOVÁK JOS. 35 R.
PREIZLER JOS. 39 R.
PREIZLEROVÁ B. 35 R.
ROUB JAR. 22 R.
SCHUH FRANT. 38 R.
SMETANOVÁ M. 36 R.
SMETANOVÁ B. 9 R.
SNOPEK ANT. 22 R.
TOMÁŠEK ZD. 11 R.
Centrální evidence válečných hrobů: je evidován, CZE-0006-21729
Pomník přidal: Vladimír Štrupl
Pomník Dimitrij Waitz
ZDE PADL
7.V.1945
ING. DIMITRIJ WAITZ
POR. V ZÁL.
Centrální evidence válečných hrobů: je evidován, CZE-0006-21728
Pomník přidal: Vladimír Štrupl
Pamětní deska pro zachování paměti národa
"Vzpomeňte v chvíli rozvášněné,
čím národ pro svobodu rost´,
minulsoti když zapomene,
ohrozí lid svou budoucnost."
DR. ALOIS RAŠÍN
DR. KAREL KRAMÁŘ
FRANTIŠEK SÍS
IN MEMORIAM 1917-1918
XI. MÍSTNÍ ORGANISACE ČESKOSLOVENSKÉ
STRANY NÁRODNĚ DEMOKRATICKÉ
VE VOKOVICÍCH A VELESLAVÍNĚ
1931
OBNOVENO MĚSTSKOU ČÁSTÍ PRAHA 6 V R. 2001
Deska byla odhalena počátkem prosince 2001 za účasti zástupců MČ, představitelů ČsOL a Klubu přátel čs. legií na místě, kde se za 1. sv. války konaly tajné schůzky tří jmenovaných, v prostoru pod skalou s místním názvem „Žabák“, poblíž usedlosti Čertův mlýn,
Původně bronzová deska byla na skálu umístěna z iniciativy členů 11. místní organizace československé strany národně demokratické ve Vokovicích a Veleslavíně již v roce 1931, ale pak byla odstraněna gestapem. Ani po 2. sv. válce nebyla obnovena. K vytvoření nové desky napomohla stará novinová fotografie, která se zachovala z dob jejího prvního odhalení. Díky ní mohla být zhotovena přesná kopie desky o rozměrech 120 x 80 cm v ceně 30 000 korun.
(Zdroj: Šestka, noviny MČ Praha 6)
Pomník přidal: Diana a Vladimír Štruplovi
Pomník Obětem 1. světové války
NA VĚČNOU PAMĚŤ
PADLÝM VOJÍNŮM
Z RUZYNĚ
1914-1920
BREJLA VÁCLAV, ČECH FRANTIŠEK, FICHTL FRANT., FUKSA JAROSLAV, HELT JOSEF, HOLAS FRANTIŠEK, HURYCH BOHUMIL, JONÁŠ VÁCLAV, KLÍMA LADISLAV, MÁŠA JOSEF, MATOUŠEK JOSEF, MUSIL JOSEF, PENK JOSEF, POSTL KAREL, POŽÁREK JAROSLAV, PULEC FRANTIŠEK, RABOCH ANTONÍN, ŘÍHA JOSEF, SCHOVÁNEK JOSEF, SIEBERNAGL JOSEF, SLABOCH BEDŘICH, ŠOCH VÁCLAV, TURECKÝ JOSEF, VOŘECHOVSKÝ FR., VRŠECKÝ BOHUMIL, VAJNDL JOSEF, ZAJÍC VLASTIMIL, ZDRŮBECKÝ KAREL
POSTAVENO SPOLKEM
ŘEMESLNICKÉ JEDNOTY A SVORNOSTI
ZA PŘISPĚNÍ OBČANSTVA
ŠMEJKAL BŘEVNOV
Centrální evidence válečných hrobů: je evidován, CZE-0006-22011
Pomník přidal: Vladimír Štrupl
Pamětní deska František Štěpán
FRANTIŠEK
ŠTĚPÁN
NAROZEN 27.III.1902
POLOŽIL ZDE ŽIVOT NA
OLTÁŘ VLASTI 5.5.1945
ČEST JEHO PAMÁTCE.
Uveden v seznamu padlých a zemřelých ve dnech Pražského povstání 5.-9. května 1945 v knize J. Marka, I. Pejčocha, J. Plachého a T. Jakla – Padli na barikádách (VHÚ Praha, 2015) s těmito údaji: *27.3.1902 (jinde 1912), +5.5.1945, autodopravce (tech. dělník), bydliště Praha XIX, Jiráskova 31, ubit v Bubenči, roh Jiráskovy a Winterovy ulice, před domem č. p. 791.
Centrální evidence válečných hrobů: je evidován, CZE-0006-20934
Pomník přidal: Vladimír Štrupl
Pamětní deska Slavoj Šádek
- + o skupině VPM (Poslední adresa)
- Projekt Ústav pro studium totalitních režimů - "Poslední adresa" připomíná osudy lidí, kteří se stali obětí represí komunistického režimu. Na zdech domů, kde tito lidé žili v době svého zatčení, jsou umístěny pamětní tabulky velikosti dlaně nesoucí základní údaje o člověku, který se po zatčení na místo svého bydliště už nikdy nevrátil. Každá pamětní tabulka je věnována jednomu konkrétnímu člověku, má stejnou podobu a obsahuje stejné informace (jméno, povolání, rok narození, datum zatčení a úmrtí). Cílem projektu je vyzdvihnout osudy jednotlivých lidí, proto je jeho mottem: „Jedno jméno, jeden život, jedna tabulka“. Tyto stejné nevelké tabulky tvoří dohromady společný neohraničený památník.
Webové stránky projektu - http://www.posledniadresa.cz - Zobrazit všechna VPM ve skupině
- Projekt Ústav pro studium totalitních režimů - "Poslední adresa" připomíná osudy lidí, kteří se stali obětí represí komunistického režimu. Na zdech domů, kde tito lidé žili v době svého zatčení, jsou umístěny pamětní tabulky velikosti dlaně nesoucí základní údaje o člověku, který se po zatčení na místo svého bydliště už nikdy nevrátil. Každá pamětní tabulka je věnována jednomu konkrétnímu člověku, má stejnou podobu a obsahuje stejné informace (jméno, povolání, rok narození, datum zatčení a úmrtí). Cílem projektu je vyzdvihnout osudy jednotlivých lidí, proto je jeho mottem: „Jedno jméno, jeden život, jedna tabulka“. Tyto stejné nevelké tabulky tvoří dohromady společný neohraničený památník.
Poznámka:
Narodil se 3. března 1926 v Brně, později se s rodiči přestěhoval do Prahy. Jeho otec byl legionářem a důstojníkem československé armády. Slavoj Šádek vychodil pět tříd obecné školy, čtyři třídy reálky a Vyšší průmyslovou školu. Poté byl zaměstnán jako technický úředník. V roce 1945 vstoupil do Československé strany národně sociální, kde působil jako funkcionář v její mládežnické sekci.
Na jaře 1948 ho jeho známí z národněsocialistické strany Josef Dvorský a Jaroslav Fiala seznámili se svými protirežimními odbojovými aktivitami a on se k nim přidal. Jeho hlavním úkolem mělo být šíření myšlenek odboje a získávání důležitých zpravodajských informací.
Jaroslav Fiala navázal v dubnu 1948 styk se svým přítelem Miloslavem Chocem, který byl ve spojení s emigrací v Řezně. Šádek jej znal jen letmo, ale na žádost Fialy mu několikrát pomohl, například tím, že mu od svých známých, obeznámených s jeho protirežimními aktivitami, opatřil pistole a krabici éteru.
V květnu 1948 se Choc Fialovi a Šádkovi svěřil se záměrem získat od jistého muže (jednalo se o komunistického funkcionáře majora Augustina Schramma) důležité dokumenty. Oba mu přislíbili pomoc.
Ráno 27. května 1948 Slavoj Šádek doprovodil Choce do blízkosti Schrammova bydliště, kde na něj čekal a později spolu odjeli. Do Schrammova bytu odešel Choc vyzbrojený dvěma Šádkovými pistolemi a éterem. O několik minut později byl pak Augustin Schramm zastřelen. Okolnosti jeho smrti jsou dodnes nejasné. Někteří historici se domnívají, že střelcem nebyl Choc, jiní naopak, že ano. Sám Miloslav Choc se k vraždě nejprve přiznal, později před soudem svou výpověď odvolal. Podle svědeckých výpovědí se na místě pohybovaly i další osoby.
Státní bezpečnost, která po vraždě rozjela rozsáhlé vyšetřování, zatkla Slavoje Šádka 2. června 1948 u něj v bytě. Ocitl se mezi desítkami zatčených, kteří se buď nějakým způsobem účastnili odboje, nebo jen přišli do styku s podezřelými.
Stejně jako ostatní byl Šádek ve vazbě podroben brutálnímu mučení. Dne 19. července 1948 podala StB trestní oznámení na celkem 132 osob. Státní prokuratura tuto skupinu rozdělila do pěti menších. Proces byl pojat jako exemplární vypořádání se s vlivem poúnorového exilu, odpovídala tomu i přísnost rozsudků. Slavoj Šádek (stejně jako Miloslav Choc a pět dalších) byl odsouzen k trestu smrti.
Opravné prostředky byly neúspěšné a ani milost nebyla udělena. Dne 19. února 1949 v ranních hodinách byl Slavoj Šádek na nádvoří pankrácké věznice popraven.
Rehabilitován byl po roce 1989 na základě zákona č. 119/90 Sb.
Životopisný medailon vychází z textu pro projekt Ústavu pro studium totalitních režimů Dokumentace popravených z politických důvodů 1948–1989, autor Petr Mallota, redakčně zkráceno
(zdroj: http://www.posledniadresa.cz )
Pomník přidal: Marek Lanzendorf
