Praha 1

Pamětní deska Jan G. Wiener

Autor: Marek Lanzendorf, 15.12.2018
Umístění: Praha 1, Hroznová 494/10, hotel U Zlatých nůžek, na rohu ulic Na Kampě (494/6) a Hroznová
Nápis:
V TOMTO DOMĚ ŽIL
JAN G. WIENER
NAVIGATOR
311 (CZECHOSLOVAK) SQ. RAF
26.5.1920-24.11.2010
Poznámka:

Jan Wiener, * 26. května 1920 v Hamburku , + 24. listopadu 2010 v Praze). Letec RAF z druhé světové války a politický vězeň komunistického režimu.

Narodil se do česko-německé židovské rodiny, kde chodil do gymnázia Johanneum a poté, co se dostal k moci Hitler, se celá rodina přestěhovala do Prahy, kde také dospíval. Jeho nejoblíbenější činností byl fotbal a hlavně box, ve kterém vynikal. Kvůli fotbalu také – otcovu přání navzdory – odmítl složit náboženskou zkoušku dospělosti Bar micva, čehož posléze litoval a udělal si ji až ve svých sedmdesáti letech.

Při všeobecné mobilizaci v roce 1939, ačkoliv ještě nebyl plnoletý, se přihlásil do armády. Jakožto Žid byl po roce 1939 perzekvován. Nakonec se jemu a jeho otci (nikoliv však matce, která v roce 1942 zahynula v terezínské Malé pevnosti) podařilo dostat povolení k vystěhování. Tento "úspěch" však předcházela událost, která ovlivnila jeho život. Sebevražda otce, u které byl přítomen. Následoval útěk z obsazené Jugoslávie v roce 1941 přes Itálii do Svobodné Francie. Zatčen cestou na nádraží v Janově. Vězněn v italském internačním táboře pro cizince. Po invazi spojenců na Sicílii a na jih Itálie (1943) se mu podařil opakovaný pokus o útěk z tábora. Přes Afriku se dostal d o Velk&e acute; Británie a zde vstoupil do čs. zahraniční armády.

V letech 1943-1945 působil u 311. čs. bombardovací peruti RAF jako navigátor. Po roce 1948 byl pro "protilidový postoj a protistátní spiknutí" označen za "západního britského agenta", byl zatčen a na více než pět let uvězněn v pracovním táboře u Kladna. Po Stalinově smrti byl v roce 1953 propuštěn a v r. 1965 emigroval do USA.

Po r. 1989 se vrátil do Československa, kde působil jako jeden z poradců prezidenta Václava Havla. Žil střídavě v Lennoxu v Massachusetts a v Praze, od 90. let vyučoval historii a holocaust na několika univerzitách, napsal knihu o atentátu na Reinharda Heydricha a jeho životní osudy byly zachyceny v několika dokumentárních filmech. Roku 2001 byl vyznamenán Medailí Za zásluhy I. stupně.

Zemřel na podzim 2010 a na základě svého přání byl jeho popel roztroušen na několika místech ve světě, např. na Starém židovském hřbitově v Praze, nad kanálem La Manche, v arizonské poušti či v Jeruzalémě.
(zdroj: Wikipedia)


Centrální evidence válečných hrobů: není evidován
Pomník přidal: Marek Lanzendorf
Doplnění informací: Vladimír Štrupl