Praha 1
Pomník Obětem válek
POSTŮJ POUTNÍČE A VZPOMEŇ HROBŮ,
Z NICHŽ VYŠLA TI SVOBODA
Centrální evidence válečných hrobů: není evidován
Pomník přidal: Vladimír Štrupl
Pomník Obětem 1. světové války
bez nápisu
Monolit vysoký téměř 16,5 m byl vztyčen jako památník obětí I. sv. války 3.11.1928 i přesto, že se z něj během dopravy odlomila špička. Ta byla nahrazena zlatem v r. 1996. Přivezen z Mrákotína a vztyčen při příležitosti desetiletého trvání republiky v r. 1928. V kruhovém prostoru vylámeném ve skále pod základy monolitu měl být hrob neznámého vojína.
(Prameny: Jarolímková, Stanislava – Co v průvodcích nebývá 2, Motto, 2007. Rybár, Ctibor – Praha, Olympia, 1975)
Centrální evidence válečných hrobů: není evidován
Souřadnice: N50°5'24.9'' E14°24'0.3''
Pomník přidal: Vladimír Štrupl
Pamětní deska Lidickým dětem
BDĚTE LIDÉ
V TOMTO VĚKU NÁS 6 Z LIDIC FAŠISTÉ USMRTILI
FANOUŠEK, KARLÍČEK, VĚRUŠKA, MAŘENKA, ANIČKA A HRONÍK
A OD 1 ROKU DO 16 LET JEŠTĚ 88 LIDICKÝCH DĚTÍ
Centrální evidence válečných hrobů: není evidován
Pomník přidal: Vladimír Štrupl
Pamětní deska Obětem 2. světové války
MANŽELÉ ARCH. JAR. A LADISLAVA BENEDIKTOVI.,
JUSTINA DOBRÁ A ING. JOSEF DOBRÝ,PRAHA.,
VLADIMÍR ŠVITORKA Z PRAHY PADL 8.V.1945.,
PAMÁTCE + DR. VĚRY LIŠKOVÉ Z BRNA-KRÁL. POLE.,
MANŽELÉ JAROMÍR A MARIE JANDOVI, PRAHA.,
ANNA JANDOVÁ – DVOŘÁKOVÁ, PRAHA.,
ING. JOSEF KOPEČNÝ S CHOTÍ MARIÍ Z PRAHY.,
DR. B. BOBEK ADVOKÁT, PAMÁTCE FRANTIŠKA BLAŽKY.,
TH. DR. OTAKAR ŠVEC, METROP. KANOVNÍK U SV. VÍTA.,
MARIE A JAN KOULA OBCHODNÍK V PRAZE I.
A SYN J.U.DR. IN MEM. BEDŘICH KOULA,
POPRAVENÝ 17. LISTOP. 1939 V RUZYNI.,
AUG. MLYNÁŘ S MANŽ. ALŽBĚTOU A DCEROU VĚRKOU
Z NOVÉHO HROZENKOVA A BRATISLAVI – L.P. 1948.,
MARIE A JOSEF DOBRÝ ROLNÍK LEDCE U PLZNĚ.
Centrální evidence válečných hrobů: není evidován
Pomník přidal: Vladimír Štrupl
Pamětní deska Jaroslav Vágner
Centrální evidence válečných hrobů: je evidován, CZE-0001-20548
Pomník přidal: Vladimír Štrupl
Pamětní deska Obětem 2. světové války
Spjati povoláním s Pražským hradem položili život za vlast
Dr. Josef Patejdl + 7.X.1940
Dr. Přemysl Šámal + 9.III.1941
Josef Marek + 29.IV.1942
Josef Chaloupka + 6.VI.1942
Ing. Jan Valenta + 6.VI.1942
Jaroslav Kynzl + 19.II.1943
Alois Mazal + 26.II.1943
František Šmíd + 18.III.1943
Antonín Cerha + 8.IV.1943
Bohuslav Láska + 20.X.1944
Dr. Karel Strnad + 25.X.1944
Dr. Emil Sobota + 24.IV.1945
Dr. Bohumír Budín + 5.V.1945
Jaroslav Vágner + 5.V.1945
Dr. Bohumil Havránek + 6.V.1945
Vojtěch Ramas + 9.V.1945
Karel Kajpr + 25.V.1945
Na jejich paměť 5.V.1946 ve výročí Pražského povstání
Centrální evidence válečných hrobů: je evidován, CZE-0001-20469
Pomník přidal: Vladimír Štrupl
Pamětní deska Obětem totalitních režimů
TOTALITNÍMI REŽIMY XX. STOLETÍ BYLI UMUČENI NEBO PRONÁSLEDOVÁNI
ThDr. Antonín Bořek - Dohalský
kanovník Metropolitní kapituly
prelát řádu sv. Lazara
(1889 - 1942)
a další člnové
Řádu sv. Lazara
Členové Metropolitní kapituly
ThDr. PhDr. Josef Čihák
ThDr. Jaroslav Kulač
ThDr. Anton Gebert
ThDr. Leo Otto Stanovský
ThDr. Otakar Švec
a jiní kněží - mučedníci
Pražské arcidiecéze.
ČEST JEJICH PAMÁTCE!
Antonín Bořek-Dohalský z Dohalic: *23.10.1889 na rodovém zámku v Přívozci nedaleko Domažlic. Český šlechtic a katolický kněz, arcibiskupský kancléř a kanovník svatovítské kapituly. Byl přesvědčeným stoupencem demokratických hodnot a svobodného uspořádání společnosti. Politicky se jednoznačně přikláněl k prezidentu Masarykovi a tzv. hradnímu křídlu. Při prezidentské volbě v roce 1935 podporoval Edvarda Beneše a tudíž kontinuitu Masarykova prezidentství, což později neuniklo pozornosti nacistů. Od roku 1937 byl prelátem Vojenského a špitálního řádu sv. Lazara Jeruzalémského. V dubnu 1941 se započalo hledání vhodného nástupce na uvolněný úřad pražského arcibiskupa. Mezi možnými kandidáty se skloňovalo také jméno Antonína Bořka-Dohalského. Úvahy o tom, že Dohalský by se měl stát novým arcibiskupem pražským, dovedly Josefa Grünera, jednoho ze čtyř německých metropolitních kanovníků, jenž velmi úzce spolupracoval s nacisty, až k výstupu na konzistoři, kde protestoval se slovy, že Dohalský arcibiskupem nikdy nebude, protože jím bude on sám. Dohalský mu odpověděl prostě: Nu ovšem, můžete se jím stát, ale napřed to musí Německo vyhrát! Tato odpověď pochopitelně nemohla zůstat bez odezvy. Byl zatčen ráno 5. června 1942, sotva dosloužil mši v ústavu slepých dívek řádu Františkánek na Kampě. V tento okamžik chybělo 13 dnů do odhalení úkrytu a likvidace dvou atentátníků na Heydricha a pěti dalších parašutistů v pražském pravoslavném kostele sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici, o kterém věděl též Antonín Bořek-Dohalský. Po Pankráci a Terezínĕ jeho cesta směřovala do Osvětimi. Zde nevydržel nelidské zacházení a krátce po svém příchodu, 3.9.1942, umírá. Dle jediného svědectví, jež se nám zachovalo, byl ubit při pochodu na práci.
Josef Čihák: *11.9.1880 Obdĕnice. Český římskokatolický kněz, kanovník Metropolitní kapituly u sv. Víta v Praze, apoštolský protonotář a vězeň komunistického režimu. 18.7.1950 zatčen a na základě vykonstruovaných obvinění odsouzen za velezradu a vyzvědačství k desetiletému trest odnětí svobody. Zbytek života strávil ve věznicích: Pankrác, ve Valdice a v Leopoldově, kde také ve vězeňské nemocnici 18.2.1960 umírá.
Anton Gebert: 10.4.1885, Svatý Kříž u Plané. Dómský kanovník u katedrály sv. Víta v Praze. rektor "Pražské německé duchovní péče" při kostele Nejsvětějšího Salvátora a redaktor německojazyčných církevních novin Kirchenblatt. Patřil mezi nacionálně orientované německé kněze. Po obsazení Čech nacistickým Německem dne 15.3.1939 se stal zastupujícím místním farářem Wehrmachtu v Praze. Přesto v roce 1940 přijal pověření kardinála Kašpara duchovně pečovat o uvězněné české kněze. Vzápětí byl zatčen. Vedoucí církevního referátu gestapa Kurt Oberhauser s využitím informací od Franze Wernera Bobeho dodal soudu "důkazy", které obžalovaného usvědčovaly z "rozkladných štvavých řečí" a poslechu zahraničního rozhlasu. S použitím těchto zástupných důvodů byl odsouzen k jednomu roku vězení. Po odpykání trestu byl poslán do koncentračního tábora v Dachau, kde zahynul na následky rozedmy plic. +8.5.1942.
Josef Kulač: *29.5.1887 Ratenice. Katolický kněz, publicista a redaktor katolických časopisů, překladatel z italštiny V létě roku 1950 byl zatčen komunistickou státní mocí a 2.12.1950 odsouzen do vězení na 17 let. Po propuštění v roce 1960 žil u příbuzných a měl zákaz kněžského působení. Rehabilitován byl 18.6.1969 zvláštím senátem Městského soudu v Praze. +25.8.1970.
Leo Otto Stanovský: *8.11.1882 Slatina. Knĕz, ředitel vysokoškolské koleje Arnošta z Pardubic, rektor arcibiskupského knĕžského semináře v Dejvicích, člen metropolitní kapituly. Pro pomoc lidem, kterým nesmĕlo být z veřejných prostředků z nařízení nĕmecké okupační moci pomáháno, byl 3.7.1942 zatčen a odsouzen 21.1.1943 k trestu smrti. Na tento čekal půl roku v Plötzensee. Rozsudek se zmĕnĕnil na osmiletý žalář a poté byl převezen do vĕzení ve Straubingu, kde zůstal až do konce války. +5.12.1945.
Otakar Švec: 27.8.1888 Plzeň. Knĕz, kaplan u sv. Cyrila a Metoděje v Praze, metropolitní kanovník u sv. Víta, examinátor na pražské teologické fakultě. 31.51942 zatčen pražským gestapem a vyšetřován referentem gestapa pro věci církevní K. Oberhauserem v Petschkově paláci, do poloviny července 1942 vězněn na Pankráci, pak převezen do věznice gestapa v Terezíně. Od 7.9.1942 byl vězněn v Mauthausenu a následně od 1.12.1944 v Dachau, kde se dočkal osvobození. Jako důvod zatčení uvádělo gestapo jeho styky s nunciaturou, duchovní správu českých dělníků v Říši, již zařizoval ve spolku sv. Rafaela, a rovněž jeho přátelství s Židy (snažil se pomáhat pokřtěným Židům utéct do ciziny). Znovu pak působil jako metropolitní kanovník sv. Víta. 18. července 1947 pak obdržel za své statečné chování za okupace a věznění v koncentračních táborech dvě vyznamenání od prezidenta republiky: Čs. vojenskou medaili za zásluhy I. stupně a Československý válečný kříž 1939. Zatčen 13.10.1949 a přes rok držen ve vazbě. Byl přiřazen k ostatním pomocníkům biskupů a souzen v zinscenovaném monstrprocesu s biskupem Zelou a odsouzen pro trestné činy velezrady, vyzvědačství a podvodu na 20 let. Usnesením Generální prokuratury v Praze mu byl 3.11.1954 prominut zbytek trestu. Z vězení byl propuštěn těžce nemocený, bezmocný a trvale upoutaný na lůžko. +29.51958.
(zdroj: http://www.ustrcr.cz, Kulač, Jaroslav, 1887-1970, Knihovna pražské metropolitní kapituly - ThDr. Otto Stanovský, ThDr. Otakar Švec, ThDr. Anton Gebert)
Centrální evidence válečných hrobů: není evidován
Pomník přidal: Jiří Suchomel
Doplnění informací: Arno Glaser
Příprava dat: Milan Lašťovka
Hrobka českých králů a královen
Nápisy na rakvích a hrobových poklopech :
1. Karel IV.
2. Jiří z Poděbrad
3. Blanka, Anna, Anna, Alžběta (manželky Karla IV.)
4. Ladislav Pohrobek
5. Václav IV. (a Johanna Bavorská)
6. D. O. M. RUDOLPHO II. CAES. AUG. HUNG. ET BOHEMIAE REGI D. MATHIAS IMP. ET FRATRES FRATRI P. C. – VIX. ANN. LIX MENS. VI. OB. DIE XX. MENS. JAN. ANN. DOM. MDCXII. ROM XXXVII. REGN. SUO HUNG. XXXVII. CUI AETERNUM BENE SIT.
7. Eleonora a Rudolfové (dcera Maxmiliána II., český král Rudolf I. Habsburský a rakouský vévoda Rudolf – bratr královny Guty)
8. Václav, synáček Karla IV.
9. Jan Zhořelecký (a další, dnes neznámé osoby)
10. (Marie Amálie + 1804, dcera Marie Terezie)
Hrobka byla vybudována při stavbě katedrály a postupem času do ní byly sneseny ostatky římského císaře a českého krále Karla IV. a jeho manželek, společně s ostatky jeho následovníků na českém trůně a jejich manželek až do doby Maxmiliána II. Habsburského.
Ve 30. letech 20. století, po přestavbě a modernizaci do ní byly soustředěny i ostatky dalších identifikovaných panovníků a členů královských rodin.
Centrální evidence válečných hrobů: není evidován
Pomník přidal: Matěj Šťastný
Pamětní kniha Padlých čs. letců
PAMĚTNÍ KNIHA PADLÝCH ČESKOSLOVENSKÝCH LETCŮ
MEMORIAL BOOK OF CZECHOSLOVAK AIRMEN 1939-1945
Jan Neradil 15.9.1942 Biskajský záliv
Václav Netík 19.7.1941 severní moře
Vilém Nosek 11.6.1944 South Downs, Anglie
František Novák. 27.4.1940 Neuillys seine, Francie
František Novák 15.7.1942 Atlantický oceán
Jaroslav Novák 15.12.1939 Villeport, Francie
Jaroslav Novák. 14.5.1943 La Manche
Josef Novák.. 2.6.1940 Toulouse, Francie
Josef Novák. 18.11.1943 La Manche
Mojmír Novák 27.10.1942 Irské moře
Rudolf Pancíř 15.7.1942 Atlantický oceán
Václav Pánek 10.12.1942 Středozemní moře
Karel Papoušek 5.5.1943 Severní moře
Jan Parolek 16.11.1941 Irské moře
Jaroslav Partyk 19.7.1941 Severní moře
Tomáš Patlejch 1.11.1940 Tydd Sr. Mary, Anglie
Eduard Pavelka 21.8.1943 Biskajský záliv
Josef Pavlát 3.9.1942 Plymouth Anglie
Karel Pavlík 5.5.1942 Belgie
Matěj Pavlovič 20.4.1941 Le Touquet, Francie
zatím 2 stránky z knihy
Centrální evidence válečných hrobů: není evidován
Souřadnice: N50°5'26.56'' E14°23'59.45'' (vstup do chrámu)
Pomník přidal: Vladimír Štrupl
Příprava dat: Aleš Zahradníček
Pamětní deska Obětem komunismu
V TOMTO DOMĚ SE NACHÁZELA ZLATÁ HOSPŮDKA, V NÍŽ
BYLA KOMUNISTICKOU ZVŮLÍ 13.3.1950
NÁSILNĚ PŘERUŠENA KARIÉRA HOKEJOVÝCH
MISTRŮ SVĚTA Z LET 1947-1949 A STŘÍBRNÝCH
MEDAILISTŮ ZOH Z ROKU 1948
BYLI NESPRAVEDLIVĚ POZATÝKÁNI,
OBVINĚNI A ODSOUZENI DO URANOVÝCH LÁGRŮ
AUGUSTIN BUBNÍK (14 LET), ZLATKO ČERVENÝ (3 ROKY),
PŘEMYSL HAJNÝ (1 ROK), JOSEF JIRKA (6 LET),
VLADIMÍR KOBRANOV (10 LET), JIŘÍ MACELIS (2 ROKY),
ING. BOHUMIL MODRÝ (15 LET),
VÁCLAV ROZIŇÁK (10 LET), JOSEF STOCK (18 MĚS),
ANTONÍN PANKER (1 ROK)
HOSTINSKÝ MOJMÍR UJČÍK (3 ROKY)
TATO DESKA BYLA VĚNOVÁNA MĚSTSKOU ČÁSTÍ PRAHA 1
Hospoda U Herclíků, stojící nedaleko zadního traktu Národního divadla, se nazývala také Zlatá hospůdka, dnes již v domě hostinec není.
Centrální evidence válečných hrobů: není evidován
Souřadnice: N50°04'45.9'' E14°24'56.6''
Pomník přidal: Prof. Ing. Bohuslav Veverka, DrSc.