Brno

Absolonova, Adamovská, Antonínská, Arne Nováka, Balbínova, Barvičova, Bednářova, Beethovenova, Bosonožské náměstí, Botanická, Božetěchova, Bratislavská, Bubeníčkova, Burešova, Burianovo náměstí, Cejl, Čápkova, Denisovy sady, Dominikánské náměstí, Evropská, Fryčajova, Gajdošová, Gellnerova, Gorazdova, Grhova, Grohova, Hanácká, Havelkova, Hlavní, Horova, Hrázní, Húskova, Hviezdoslavova, Hybešova, Ivanovické náměstí, Jakubské náměstí, Jamborova, Jánská, Jiráskova, Joštova, Kapucínské náměstí, Kladivova, Klimešova, Kníničská, Komenského náměstí, Konečného, Kostelní zmola, Kotlářská, Kounicova, Králova, Kristenova, Křenová, Křivánkovo náměstí, Lány, Lazaretní, Lesnická, Lidická, Mácova, Malinovského náměstí, Mášova, Matlachova, Mendlovo náměstí, Merhautova, Mikuláškovo náměstí, Milady Horákové, Minská, Mokrohorská, Moravské náměstí, Myslínova, Na návsi, Nádražní, náměstí Karla IV, náměstí 28. dubna, náměstí 28. října, náměstí 3. května, náměstí SNP, Nezamyslova, Nopova, Obřanská, Ondrova, Orlí, Ostrovačická, Palackého náměstí, Palackého třída, Petrská, Pisárecká, Pohankova, Poříčí, Pratecká, Rašínova, Rebešovická, Rebešovská, Revoluční, Rooseveltova, Rosická, Rybkova, Řipská, Sedláčkova, Sedlákova, Slovanské náměstí, Smetanova, Sokolova, Staré náměstí, Stejskalova, Stromovka, Svatoplukova, Šilingrovo náměstí, Šimáčkova, Štěpánská, Štolcova, Šumavská, Táborská, Tolstého, Trnkova, třída Kapitána Jaroše, Tumaňanova, Tuřanské náměstí, U Hájovny, Údolní, Úlehle, Uzavřená, V Pískách, Vančurova, Veleckého, Veveří, Vídeňská, Vítězná, Vlhká, Výpravní, Výspa, Weissova, Zámecká, Zeiberlichova, Zelný trh, Zemědělská, Zoubkova, Žampachova, Žilkova, Žižkova, nezařazeno

Hrob František Procházka, Oldřich Večerek

  • + o skupině VPM (BM, Brno, Ústřední hřbitov)
    • 49°10'14.110"N 16°35'49.164"E (obřadní síň)
      Ústřední hřbitov města Brna, Vídeňská 96
      Historický název. Centrální hřbitov města Brna (Brünner Zentralfriedhof).
      Česká republika: plošně největší hřbitov, zabírá 56 ha, počet hrobových míst je asi 80.000 a je na něm pochováno na 400.000 zesnulých, z toho 130.000 do země, 270 žehem. Počet rozptylů se blíží 45.000 a vsypů více než 4.000.
      Ústřední hřbitov města Brna byl otevřen 3. 11. 1883 pohřbem Jiřího Šimka (1873–1883), chovance ústavu hluchoněmých v Brně. Projektantem hřbitova o tehdejší rozloze 16 ha byl prof. arch. Alois Prastdorfer, který je autorem i jeho správních budov na Vídeňské ulici č. 96 a Jihlavské, jež byly postaveny v letech 1901–1903.
      Nová obřadní síň projektovaná arch. Bohuslavem Fuchsem a Josefem Poláškem byla otevřena 3. 3. 1927 při vstupu na hřbitov z Vídeňské ulice č. 96.
      Hřbitov byl postupně rozšiřován, dosáhl zatím rozlohy více než 56 ha a stal se plošně největším hřbitovem v ČSR. Má 113 hrobových skupin, v nichž je více než 34.000 hrobů. Některé jeho skupiny mají zvláštní poslání: Čestný kruh (sk. 25e) a Čestná alej (sk. H 5) jsou vyhrazeny pro pohřby osobností významných pro město Brno, skupiny 49 a 66 jsou stará vojenská pohřebiště padlých a zemřelých vojáků v 19. století a za 1. světové války, skupina 56 je věnována obětem II. světové války z řad obětí odbojových pracovníků a sovětské a rumunské armády nejen v Brně, ale i na Moravě. Brněnská vojenská posádka má vyhrazenu skupinu 73 a ve skupině 79 jsou pohřbeni němečtí vojáci padlí za 2. světové války v Brně a Jihomoravském kraji.
      O vojenská pohřebiště pečuje Správa brněnských hřbitovů dle Ženevských dohod. Rozptylové loučky (tři) byly na ÚH otevírány postupně od 5. 6. 1964. Vsypové loučky (dvě) byly otevřeny 25. 7. 1978 a 11. 5. 2001.
      V horní části hřbitova stojí krematorium, projektované Ernstem Wiesnerem, jež bylo otevřeno 6. 4. 1930. Kolem něj a v jeho blízkosti byla téhož roku 1930 vybudována kolumbária s výklenky pro uložení uren.
      Hřbitov je zároveň velkou přírodní rezervací s mnoha vzácnými stromy a rostlinami, oživenými různou druhově četnou drobnou faunou.
    • Zobrazit všechna VPM ve skupině
Autor: Ivo Šťastný, 21.09.2005
Umístění: Brno, Vídeňská 96, vojenská část hřbitova
Nápis:
Zahr. letec mjr. FRANT. PROCHÁZKA 1907 – 1972
Pplk. II. zahr. odboje OLDŘICH VEČEREK 1906 – 1987
Poznámka:

Procházka František, osobní číslo Z; J-279, nar. 21.9.1907, Ivančice. Odveden 29.10.1939, Agde, Francie, nadporučík jezdectva čs.
Večerek Oldřich, osobní číslo Z; F-2591, nar. 1.3.1906, Slavkov, okres Opava. Odveden 28.3.1940, Marseille, Francie, nadporučík pěchoty v zál. čs.
(zdroj databáze VÚA Praha)


Centrální evidence válečných hrobů: není evidován
Souřadnice: N49°10'04.33'' E16°35'30.36''
Pomník přidal: Ivo Šťastný
Doplnění informací: Ing. František Jedlička

Hrob Richard Megiska

  • + o skupině VPM (BM, Brno, Ústřední hřbitov)
    • 49°10'14.110"N 16°35'49.164"E (obřadní síň)
      Ústřední hřbitov města Brna, Vídeňská 96
      Historický název. Centrální hřbitov města Brna (Brünner Zentralfriedhof).
      Česká republika: plošně největší hřbitov, zabírá 56 ha, počet hrobových míst je asi 80.000 a je na něm pochováno na 400.000 zesnulých, z toho 130.000 do země, 270 žehem. Počet rozptylů se blíží 45.000 a vsypů více než 4.000.
      Ústřední hřbitov města Brna byl otevřen 3. 11. 1883 pohřbem Jiřího Šimka (1873–1883), chovance ústavu hluchoněmých v Brně. Projektantem hřbitova o tehdejší rozloze 16 ha byl prof. arch. Alois Prastdorfer, který je autorem i jeho správních budov na Vídeňské ulici č. 96 a Jihlavské, jež byly postaveny v letech 1901–1903.
      Nová obřadní síň projektovaná arch. Bohuslavem Fuchsem a Josefem Poláškem byla otevřena 3. 3. 1927 při vstupu na hřbitov z Vídeňské ulice č. 96.
      Hřbitov byl postupně rozšiřován, dosáhl zatím rozlohy více než 56 ha a stal se plošně největším hřbitovem v ČSR. Má 113 hrobových skupin, v nichž je více než 34.000 hrobů. Některé jeho skupiny mají zvláštní poslání: Čestný kruh (sk. 25e) a Čestná alej (sk. H 5) jsou vyhrazeny pro pohřby osobností významných pro město Brno, skupiny 49 a 66 jsou stará vojenská pohřebiště padlých a zemřelých vojáků v 19. století a za 1. světové války, skupina 56 je věnována obětem II. světové války z řad obětí odbojových pracovníků a sovětské a rumunské armády nejen v Brně, ale i na Moravě. Brněnská vojenská posádka má vyhrazenu skupinu 73 a ve skupině 79 jsou pohřbeni němečtí vojáci padlí za 2. světové války v Brně a Jihomoravském kraji.
      O vojenská pohřebiště pečuje Správa brněnských hřbitovů dle Ženevských dohod. Rozptylové loučky (tři) byly na ÚH otevírány postupně od 5. 6. 1964. Vsypové loučky (dvě) byly otevřeny 25. 7. 1978 a 11. 5. 2001.
      V horní části hřbitova stojí krematorium, projektované Ernstem Wiesnerem, jež bylo otevřeno 6. 4. 1930. Kolem něj a v jeho blízkosti byla téhož roku 1930 vybudována kolumbária s výklenky pro uložení uren.
      Hřbitov je zároveň velkou přírodní rezervací s mnoha vzácnými stromy a rostlinami, oživenými různou druhově četnou drobnou faunou.
    • Zobrazit všechna VPM ve skupině
Autor: Ivo Šťastný, 21.09.2005
Umístění: Brno, Vídeňská 96, vojenská část hřbitova
Nápis:
MUDr. RICHARD MEGISKA

GENERÁL V. V.
1891 - 1963
Poznámka:

Megiska Richard, nar. 27.1.1891, Dačice. V RU armádě sloužil u 8. pěšího pluku jako desátník jednoroční dobrovolník. Zajat 9.9.1914, Tomašov. Do ČS legií v Rusku se přihlásil 25.9.1916, Pavlodar. Zařazen 25.9.1916 k 8. střeleckému pluku. Službu v legiích ukončil 15.6.1920 jako kapitán 5. střeleckého pluku a dále sloužil v ČSA. (zdroj databáze VÚA Praha)


Centrální evidence válečných hrobů: není evidován
Souřadnice: N49°10'04.33'' E16°35'30.36''
Pomník přidal: Ivo Šťastný
Doplnění informací: Ing. František Jedlička

Hrob Zdeněk R. Kocman

  • + o skupině VPM (BM, Brno, Ústřední hřbitov)
    • 49°10'14.110"N 16°35'49.164"E (obřadní síň)
      Ústřední hřbitov města Brna, Vídeňská 96
      Historický název. Centrální hřbitov města Brna (Brünner Zentralfriedhof).
      Česká republika: plošně největší hřbitov, zabírá 56 ha, počet hrobových míst je asi 80.000 a je na něm pochováno na 400.000 zesnulých, z toho 130.000 do země, 270 žehem. Počet rozptylů se blíží 45.000 a vsypů více než 4.000.
      Ústřední hřbitov města Brna byl otevřen 3. 11. 1883 pohřbem Jiřího Šimka (1873–1883), chovance ústavu hluchoněmých v Brně. Projektantem hřbitova o tehdejší rozloze 16 ha byl prof. arch. Alois Prastdorfer, který je autorem i jeho správních budov na Vídeňské ulici č. 96 a Jihlavské, jež byly postaveny v letech 1901–1903.
      Nová obřadní síň projektovaná arch. Bohuslavem Fuchsem a Josefem Poláškem byla otevřena 3. 3. 1927 při vstupu na hřbitov z Vídeňské ulice č. 96.
      Hřbitov byl postupně rozšiřován, dosáhl zatím rozlohy více než 56 ha a stal se plošně největším hřbitovem v ČSR. Má 113 hrobových skupin, v nichž je více než 34.000 hrobů. Některé jeho skupiny mají zvláštní poslání: Čestný kruh (sk. 25e) a Čestná alej (sk. H 5) jsou vyhrazeny pro pohřby osobností významných pro město Brno, skupiny 49 a 66 jsou stará vojenská pohřebiště padlých a zemřelých vojáků v 19. století a za 1. světové války, skupina 56 je věnována obětem II. světové války z řad obětí odbojových pracovníků a sovětské a rumunské armády nejen v Brně, ale i na Moravě. Brněnská vojenská posádka má vyhrazenu skupinu 73 a ve skupině 79 jsou pohřbeni němečtí vojáci padlí za 2. světové války v Brně a Jihomoravském kraji.
      O vojenská pohřebiště pečuje Správa brněnských hřbitovů dle Ženevských dohod. Rozptylové loučky (tři) byly na ÚH otevírány postupně od 5. 6. 1964. Vsypové loučky (dvě) byly otevřeny 25. 7. 1978 a 11. 5. 2001.
      V horní části hřbitova stojí krematorium, projektované Ernstem Wiesnerem, jež bylo otevřeno 6. 4. 1930. Kolem něj a v jeho blízkosti byla téhož roku 1930 vybudována kolumbária s výklenky pro uložení uren.
      Hřbitov je zároveň velkou přírodní rezervací s mnoha vzácnými stromy a rostlinami, oživenými různou druhově četnou drobnou faunou.
    • Zobrazit všechna VPM ve skupině
Autor: Ing. Petr Tichý, 25.04.2005
Umístění: Brno, Vídeňská 96, ústřední hřbitov, sk. 56a
Nápis:
ZDENĚK R. KOCMAN
PARTYZÁN
NAR. 23.3.1923
PADL VE SLOV. NÁR. POVSTÁNÍ 1944

Centrální evidence válečných hrobů: je evidován, CZE-6203-12371
Pomník přidal: Ing. Petr Tichý

Hrob Jiří Klement

  • + o skupině VPM (BM, Brno, Ústřední hřbitov)
    • 49°10'14.110"N 16°35'49.164"E (obřadní síň)
      Ústřední hřbitov města Brna, Vídeňská 96
      Historický název. Centrální hřbitov města Brna (Brünner Zentralfriedhof).
      Česká republika: plošně největší hřbitov, zabírá 56 ha, počet hrobových míst je asi 80.000 a je na něm pochováno na 400.000 zesnulých, z toho 130.000 do země, 270 žehem. Počet rozptylů se blíží 45.000 a vsypů více než 4.000.
      Ústřední hřbitov města Brna byl otevřen 3. 11. 1883 pohřbem Jiřího Šimka (1873–1883), chovance ústavu hluchoněmých v Brně. Projektantem hřbitova o tehdejší rozloze 16 ha byl prof. arch. Alois Prastdorfer, který je autorem i jeho správních budov na Vídeňské ulici č. 96 a Jihlavské, jež byly postaveny v letech 1901–1903.
      Nová obřadní síň projektovaná arch. Bohuslavem Fuchsem a Josefem Poláškem byla otevřena 3. 3. 1927 při vstupu na hřbitov z Vídeňské ulice č. 96.
      Hřbitov byl postupně rozšiřován, dosáhl zatím rozlohy více než 56 ha a stal se plošně největším hřbitovem v ČSR. Má 113 hrobových skupin, v nichž je více než 34.000 hrobů. Některé jeho skupiny mají zvláštní poslání: Čestný kruh (sk. 25e) a Čestná alej (sk. H 5) jsou vyhrazeny pro pohřby osobností významných pro město Brno, skupiny 49 a 66 jsou stará vojenská pohřebiště padlých a zemřelých vojáků v 19. století a za 1. světové války, skupina 56 je věnována obětem II. světové války z řad obětí odbojových pracovníků a sovětské a rumunské armády nejen v Brně, ale i na Moravě. Brněnská vojenská posádka má vyhrazenu skupinu 73 a ve skupině 79 jsou pohřbeni němečtí vojáci padlí za 2. světové války v Brně a Jihomoravském kraji.
      O vojenská pohřebiště pečuje Správa brněnských hřbitovů dle Ženevských dohod. Rozptylové loučky (tři) byly na ÚH otevírány postupně od 5. 6. 1964. Vsypové loučky (dvě) byly otevřeny 25. 7. 1978 a 11. 5. 2001.
      V horní části hřbitova stojí krematorium, projektované Ernstem Wiesnerem, jež bylo otevřeno 6. 4. 1930. Kolem něj a v jeho blízkosti byla téhož roku 1930 vybudována kolumbária s výklenky pro uložení uren.
      Hřbitov je zároveň velkou přírodní rezervací s mnoha vzácnými stromy a rostlinami, oživenými různou druhově četnou drobnou faunou.
    • Zobrazit všechna VPM ve skupině
Autor: Ing. Petr Tichý, 25.04.2005
Umístění: Brno, Vídeňská 96, ústřední hřbitov, sk. 56a
Nápis:
JIŘÍ KLEMENT
STUDENT - PARTYZÁN
NAR. 1924 KOŠICE
PADL 1944 VALCHOV
Poznámka:

*23.3.1924 Košice – †11.12.1944, bydliště Valchov, okr. Blansko, student
Zapojen byl v partyzánském hnutí a zastřelen za dosud blíže nevyjasněných okolností ve Valchově dne 10. 12. 1944. Zpopelněn v Krematoriu města Brna dne 11. 12. 1944, do úmrtního protokolu zapsán 14. 12. 1944.
(zdroj http://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_osobnosti&load=12491)


Centrální evidence válečných hrobů: je evidován, CZE-6203-12372
Pomník přidal: Ing. Petr Tichý
Doplnění informací: Ing. František Jedlička

Hrob Vladimír Veselý

  • + o skupině VPM (BM, Brno, Ústřední hřbitov)
    • 49°10'14.110"N 16°35'49.164"E (obřadní síň)
      Ústřední hřbitov města Brna, Vídeňská 96
      Historický název. Centrální hřbitov města Brna (Brünner Zentralfriedhof).
      Česká republika: plošně největší hřbitov, zabírá 56 ha, počet hrobových míst je asi 80.000 a je na něm pochováno na 400.000 zesnulých, z toho 130.000 do země, 270 žehem. Počet rozptylů se blíží 45.000 a vsypů více než 4.000.
      Ústřední hřbitov města Brna byl otevřen 3. 11. 1883 pohřbem Jiřího Šimka (1873–1883), chovance ústavu hluchoněmých v Brně. Projektantem hřbitova o tehdejší rozloze 16 ha byl prof. arch. Alois Prastdorfer, který je autorem i jeho správních budov na Vídeňské ulici č. 96 a Jihlavské, jež byly postaveny v letech 1901–1903.
      Nová obřadní síň projektovaná arch. Bohuslavem Fuchsem a Josefem Poláškem byla otevřena 3. 3. 1927 při vstupu na hřbitov z Vídeňské ulice č. 96.
      Hřbitov byl postupně rozšiřován, dosáhl zatím rozlohy více než 56 ha a stal se plošně největším hřbitovem v ČSR. Má 113 hrobových skupin, v nichž je více než 34.000 hrobů. Některé jeho skupiny mají zvláštní poslání: Čestný kruh (sk. 25e) a Čestná alej (sk. H 5) jsou vyhrazeny pro pohřby osobností významných pro město Brno, skupiny 49 a 66 jsou stará vojenská pohřebiště padlých a zemřelých vojáků v 19. století a za 1. světové války, skupina 56 je věnována obětem II. světové války z řad obětí odbojových pracovníků a sovětské a rumunské armády nejen v Brně, ale i na Moravě. Brněnská vojenská posádka má vyhrazenu skupinu 73 a ve skupině 79 jsou pohřbeni němečtí vojáci padlí za 2. světové války v Brně a Jihomoravském kraji.
      O vojenská pohřebiště pečuje Správa brněnských hřbitovů dle Ženevských dohod. Rozptylové loučky (tři) byly na ÚH otevírány postupně od 5. 6. 1964. Vsypové loučky (dvě) byly otevřeny 25. 7. 1978 a 11. 5. 2001.
      V horní části hřbitova stojí krematorium, projektované Ernstem Wiesnerem, jež bylo otevřeno 6. 4. 1930. Kolem něj a v jeho blízkosti byla téhož roku 1930 vybudována kolumbária s výklenky pro uložení uren.
      Hřbitov je zároveň velkou přírodní rezervací s mnoha vzácnými stromy a rostlinami, oživenými různou druhově četnou drobnou faunou.
    • Zobrazit všechna VPM ve skupině
Autor: Ing. Petr Tichý, 25.04.2005
Umístění: Brno, Vídeňská 96, ústřední hřbitov, skupina 56a/06
Nápis:
VLADIMÍR VESELÝ
+16.4.1945
KOUN. KOLEJE
Poznámka:

Vladimír Growek (krycím jménem Veselý), †16. (18.) 4.1945 Brno, Kounicovy koleje
Za nacistické okupace se zapojil do odboje, zatčen pro partyzánskou činnost, vězněn v Brně - Kounicových kolejích a popraven na tzv. „písečku“ zastřelením. Tyto popravy se konaly v době mezi 14.–18. 4. 1945, zastřelení byli odváženi do Krematoria města Brna bez označení, později byli též zakopáváni do země. Ne u všech popravených se podařilo zjistit jména a přesný den úmrtí (u Vladimíra Growka, krycím jménem Veselého), se objevuje datum popravy 16. nebo 18. 4. 1945). Na pomníčku na Ústředním hřbitově je datum 16. 4. 1945.
(zdroj http://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_osobnosti&load=7902)


Centrální evidence válečných hrobů: je evidován, CZE-6203-12373
Pomník přidal: Ing. Petr Tichý
Doplnění informací: Ing. František Jedlička

Hrob Drahomír Vaňura

  • + o skupině VPM (BM, Brno, Ústřední hřbitov)
    • 49°10'14.110"N 16°35'49.164"E (obřadní síň)
      Ústřední hřbitov města Brna, Vídeňská 96
      Historický název. Centrální hřbitov města Brna (Brünner Zentralfriedhof).
      Česká republika: plošně největší hřbitov, zabírá 56 ha, počet hrobových míst je asi 80.000 a je na něm pochováno na 400.000 zesnulých, z toho 130.000 do země, 270 žehem. Počet rozptylů se blíží 45.000 a vsypů více než 4.000.
      Ústřední hřbitov města Brna byl otevřen 3. 11. 1883 pohřbem Jiřího Šimka (1873–1883), chovance ústavu hluchoněmých v Brně. Projektantem hřbitova o tehdejší rozloze 16 ha byl prof. arch. Alois Prastdorfer, který je autorem i jeho správních budov na Vídeňské ulici č. 96 a Jihlavské, jež byly postaveny v letech 1901–1903.
      Nová obřadní síň projektovaná arch. Bohuslavem Fuchsem a Josefem Poláškem byla otevřena 3. 3. 1927 při vstupu na hřbitov z Vídeňské ulice č. 96.
      Hřbitov byl postupně rozšiřován, dosáhl zatím rozlohy více než 56 ha a stal se plošně největším hřbitovem v ČSR. Má 113 hrobových skupin, v nichž je více než 34.000 hrobů. Některé jeho skupiny mají zvláštní poslání: Čestný kruh (sk. 25e) a Čestná alej (sk. H 5) jsou vyhrazeny pro pohřby osobností významných pro město Brno, skupiny 49 a 66 jsou stará vojenská pohřebiště padlých a zemřelých vojáků v 19. století a za 1. světové války, skupina 56 je věnována obětem II. světové války z řad obětí odbojových pracovníků a sovětské a rumunské armády nejen v Brně, ale i na Moravě. Brněnská vojenská posádka má vyhrazenu skupinu 73 a ve skupině 79 jsou pohřbeni němečtí vojáci padlí za 2. světové války v Brně a Jihomoravském kraji.
      O vojenská pohřebiště pečuje Správa brněnských hřbitovů dle Ženevských dohod. Rozptylové loučky (tři) byly na ÚH otevírány postupně od 5. 6. 1964. Vsypové loučky (dvě) byly otevřeny 25. 7. 1978 a 11. 5. 2001.
      V horní části hřbitova stojí krematorium, projektované Ernstem Wiesnerem, jež bylo otevřeno 6. 4. 1930. Kolem něj a v jeho blízkosti byla téhož roku 1930 vybudována kolumbária s výklenky pro uložení uren.
      Hřbitov je zároveň velkou přírodní rezervací s mnoha vzácnými stromy a rostlinami, oživenými různou druhově četnou drobnou faunou.
    • Zobrazit všechna VPM ve skupině
Autor: Ing. Petr Tichý, 25.04.2005
Umístění: Brno, Vídeňská 96, ústřední hřbitov, sk. 56a/07, hrob 81
Nápis:
DRAHOMÍR VAŇURA
NPOR. PARAŠUTISTA
*8.3.1915
+2.11.1944
SV. ANDREJ SLOVENSKO
Poznámka:

*8.3.1915 Moravské Bránice – †2.11.1944 Bahníky; příslušník čs. zahraniční armády ve Francii a Velké Británii, parašutista skupiny MANGANESE, národnost česká; vzdělání: obecná škola ve Zvolenu, 4 třídy gymnázia ve Zvolenu, vyučen elektromontérem v Novém Městě nad Váhem, Vyšší elektrotechnická škola v Bratislavě (1934–1939)
vyznamenání a pocty
Československá vojenská pamětní medaile se štítkem F-VB,
Československý válečný kříž 1939 in memoriam,
Československá vojenská medaile Za chrabrost in memoriam
v roce 1948 povýšen do hodnosti nadporučíka spojovacího vojska in memoriam
Po vyhlášení samostatného Slovenska se vrátil na Moravu, kde pracoval jako montér Západomoravským elektráren (ZME) v Oslavanech. V prosinci 1939 opustil ilegálně protektorát a dostal se do Francie k čs. zahraniční armádě. Později ve Velké Británii se hlásil do řad parašutistů a v roce 1943 byl zařazen již v hodnosti četaře aspiranta - radiotelegrafista s radiovou stanicí MARIENKA - do výsadkové skupiny MANGANESE (spolu s rotným Františkem Bírošem - velitel a radiotelegrafista a rotným Štefanem Košinou). Ze základny v jižní Itálii byli vysazeni v noci z 9. na 10.6.1944 na Slovensku v katastru obce Veĺké Uhrovce, okr. Topoĺčany. Při seskoku ztratili kontejner s vysílačkami, ale podařilo se jim kontaktovat odbojové hnutí a nalézt úkryt. Následně působili v Brezovej pod Bradlom a v Bratislavě. Od konce června 1944 spolupracovali s tajnou vojenskou radou v čele s pplk. Janem Golianem. Později se jedna ze stanic našla, ale generál Golián povolil její provoz až po zahájení SNP. MARIENKA pracovala až do 28.10.1944 a za tu dobu přijala a vyslala desítky důležitých depeší. Když bylo povstání poraženo, ustupovali společně s generály Rudolfem Viestem a Janem Golianem na Donovaly, odkud se chtěli dostat do Detvanské vrchoviny. V noci z 1. na 2.11.1944 byli Drahomír Vaňura a František Biroš zatčeni při zátahu německé jednotky v dolině Sopotnica při Sv. Ondreji a příštího dne oba zastřeleni u obce Bahníky. Třetí člen výsadku, Štefan Košina, přežil.
Po válce byly ostatky Drahomíra Vaňury exhumovány a s vojenskými poctami pohřbeny 28.9.1945 na Ústředním hřbitově v Brně, ve skupině 25e, hrob č. 43. Dne 28. listopadu 1952 byl D. Vaňura exhumován (přes protesty rodiny) a nově uložen v čestné skupině 56a, hrob č. 81.
Ing. Miroslav Čársky poskytl dne 19.12.2011 pro naši encyklopedii text své studie, kterou zde s jeho laskavým svolením uveřejňujeme v plném znění. Autorovi děkujeme.
Ing. Miroslav Čársky:
Príspevok k histórii výsadku Manganese
Západný zahraničný odboj za druhej svetovej vojny bol po roku 1989 historikmi, ale aj nadšencami tohto vedného oboru podrobne preskúmaný a publikovaný ako v tlači tak aj v televízii a hlavne vo fenoméne dneška – internete. No nech je archívny výskum akokoľvek podrobný, vždy sa nájdu dokumenty, ktoré dopĺňajú a poodhaľujú minulosť. Obyčajne sa nájdu na takých miestach, kde by ich nikto nehľadal a pri výskumoch zameraných na celkom inú oblasť. Tento Murphyho zákon najčastejšie poznáme z domácnosti, keď hľadáme trenírky a nájdeme stratený snubný prsteň. Mne sa stalo niečo podobné, pri štúdiu v Národnom archíve v Bratislave. Nenašiel som prsteň, ale....
Výsadok Manganese, či skôr operácia Manganese bola jedna z mála akcií londýnského vedenia odboja zameraná na Slovensko. Padákový strelci z tohto výsadku mali za úlohu spojiť sa s predstaviteľmi Slovenskej armády pripravujúcimi proti nemecké vystúpenie na Slovensku a podávať situačné správy. Skupina mala byť vysadená poblíž Piešťan, no chybou navigácie veliteľ rotný František Bíroš, zástupca rotný Štefan Košina a čat. asp. Drahomír Vaňura dopadli na zem pri Veľkých Uherciach. Vo výstroji mali dva vysielacie komplety s názvom Marienka. Skupine sa úloha podarila. Po určitých ťažkostiach a bez vysielačiek nadviazali kontakt s plk. Jánom Golianom. Žili v Banskej Bystrici, odkiaľ vysielali. Po vypuknutí povstania ich spojenie s Londýnom bolo každodenné. Po potlačení povstania ustúpili so štábom gen. Viesta do hôr. V noci 1. 11. 1944 v doline Sopotnice bol Bíroš s Vaňurom zajatý nemeckými oddielmi a nasledujúci deň zastrelení poblíž osady Bahníky. Košinovi sa podarilo vyhnúť zajatiu a pridať sa k partizánom, u ktorých bol až do konca vojny. Podľa oficiálnych zdrojov výsadkári po pristáti poblíž v Uheriec vysielačky nenašli.
Našiel sa však list prednostu Ústredne štátnej bezpečnosti Dr. Beňušky zo dňa 14.júna 1944 adresovaný ministrovi vnútra A. Machovi, ktorý citujem:
Dňa 10. júna1944 dostal tunajší úrad telefonickú zprávu, že vo Veľkých Uherciach bol najdený na okraji lesa jeden letecký padák, pri ktorom bola pribalená rádiovysielačka a rozličná výstroj pre padákového strelca.
Na miesto činu bol vyslaný orgán tunajšieho úradu, ktorý zistil, že dňa 10. júna 1944 hliadka žandárskej stanice z Baťovian uvidela asi okolo 12.00 hod. na okraji lesa zhromaždených viacerých ľudí, ktorí si tu niečo prehliadali. Žandárska hliadka ihneď odišla na označené miesto a zistila, že v záhrade správcu lesov firmy Thonet Augustína Pevného, nachádza sa jeden veľký letecký padák strakatej farby, jedna letecká kombinéza, jeden obal a v ňom zabalený žltý kufor, v ktorom kufri sa nachádza radioprijímacia a vysielacia stanica. Okrem týchto vecí nachádzal sa pri padáku baťoh, v ktorom bolo prádlo, svetor, jedny žlté topánky, suchary, syr, cigaretové papierky, konzerva a kúsok čokolády. Zbrane, alebo nejaké písomnosti na mieste najdené neboli.
Vyšetrovaním, ktoré bolo prevedené organom tunajšieho úradu, za spolupráce žandárskej stanice v Baťovanoch, bolo zistené, že v noci zo dňa 9. a 10. júna 1944 medzi 23 až 2 hod. krúžily, resp. preletovaly nad Veľkými Uhercami lietadlá neznámeho pôvodu. Podľa hukotu bolo pozorovať, že lietadlá letely dosť v nízkej polohe. Roľníci Pavol Kováč a Michal Kovácz Veľkých Uheriec, strážili spomenutej noci svoje polia, aby im diviaky nerozrývaly zemiaky. Pri strážení, založili si roľníci oheň. Asi o 24 až 1.30 hod., spozorovali roľníci letieť smerom od Veľkého poľa lietadlo neznámej značky, ktoré nad obcou sostúpilo až do výšky 2.000–3.000 metrov. Roľníci spozorovali, že od lietadla sa odpútal nejaký predmet vyzerajúci ako mužský klobúk. Predmet sosadoval smeromk zemi a lietadlo vyletelo do výšky a odletelo preč.
Taktiež sa prihlásila žandárom istá Mária Adamcová, 73 ročná starena z Veľkých Uheriec a udala, že bola v lese zbierať drevo a keď sa z lesa vracala domov, uvidela na jednom strome veľkú, hnedú plachtu, z ktorej vysely nejaké biele šnúry. Žandári spolu s tunajším orgánom odobrali sa na označené miesto, avšak spomínané plachty – čo bol pravdepodobne taktiež letecký padák na strome už nebolo.
Podľa zistených okolností, neznáme lietadlo, ktoré priletelo nad Veľké Uherce, shodilo tu asi dvoch padákových strelcov, z ktorých jeden bol vystrojený aj vysielačkou. Padákový strelec, ktorý dopadol do záhrady správcu lesov Augustína Pevného, nechal celú výstroj v záhrade a sám odišiel na neznáme miesto. Druhý padákový strelec, ktorý sosadol v lese na strom, do rána sa ukrýval niekde v lese a ráno prišiel na miesto, kde sosadol, stiahol so stromu zachytený padák, ktorý potom niekde ukryl a sám sa vzdialil na neznáme miesto. Nie je tiež vylúčené, že niektorý z okolitých občanov padák na strome spozoroval, tento potom stiahol a odniesol.
Keďže bolo podozrenie, že v okolí zosadlo viacero padákových strelcov, bolo prehliadnuté okolie Veľkých Uheriec, či tu padákový strelci nezanechali ďalšie padáky, alebo či tieto neboly niekde na okolí zakopané, ale nič nájdené nebolo.
Vysielačka, ktorá bola nájdená, je ručnej výroby, skladá sa z anglických a amerických súčiastok a nápisy na nej sú české. Je pravdepodobné, že vysielačka bola vyrobená niekde v Anglicku a potom boli s ňou neznámi padákový strelci vyslaní na Slovensko, aby odtiaľto podávali správy. Prečo padákový strelec zanechal vysielačku na mieste soskoku, nebolo možné zistiť.
Vo veci sa vedie ďalšie stopovanie a prípadný pozitívny výsledok dovolím si Vám svojho času hlásiť
N a stráž!

Prednosta ÚŠB:
Dr. Beňuška v.r.

Doktor Bešňuška okrem tohto zanechaného svedectva položil aj za mňa otázku: Prečo? Čo sa stalo, že jeden z trojice (a ktorý?) po dopade na zem, vyzliekol kombinézu, nechajúc vysielačku a svoje osobné veci na mieste, preskočil plot záhrady a zmizol v tme? Bol v strese, alebo sa cítil reálne ohrozený? Ale kým? Dopadol vedľa medveďa? Otázka na otázku a žiadna odpoveď. Utešujem sa, že snáď niekto niekedy zodpovie aj tieto otázky.
(zdroj: Martin Reichl: Cesty osudu, Národný archív Bratislava, ÚŠB, krabica S.)
(zdroj http://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_osobnosti&load=5740)


Centrální evidence válečných hrobů: je evidován, CZE-6203-12374
Pomník přidal: Ing. Petr Tichý
Doplnění informací: Ing. František Jedlička

Hrob Milan Genserek

  • + o skupině VPM (BM, Brno, Ústřední hřbitov)
    • 49°10'14.110"N 16°35'49.164"E (obřadní síň)
      Ústřední hřbitov města Brna, Vídeňská 96
      Historický název. Centrální hřbitov města Brna (Brünner Zentralfriedhof).
      Česká republika: plošně největší hřbitov, zabírá 56 ha, počet hrobových míst je asi 80.000 a je na něm pochováno na 400.000 zesnulých, z toho 130.000 do země, 270 žehem. Počet rozptylů se blíží 45.000 a vsypů více než 4.000.
      Ústřední hřbitov města Brna byl otevřen 3. 11. 1883 pohřbem Jiřího Šimka (1873–1883), chovance ústavu hluchoněmých v Brně. Projektantem hřbitova o tehdejší rozloze 16 ha byl prof. arch. Alois Prastdorfer, který je autorem i jeho správních budov na Vídeňské ulici č. 96 a Jihlavské, jež byly postaveny v letech 1901–1903.
      Nová obřadní síň projektovaná arch. Bohuslavem Fuchsem a Josefem Poláškem byla otevřena 3. 3. 1927 při vstupu na hřbitov z Vídeňské ulice č. 96.
      Hřbitov byl postupně rozšiřován, dosáhl zatím rozlohy více než 56 ha a stal se plošně největším hřbitovem v ČSR. Má 113 hrobových skupin, v nichž je více než 34.000 hrobů. Některé jeho skupiny mají zvláštní poslání: Čestný kruh (sk. 25e) a Čestná alej (sk. H 5) jsou vyhrazeny pro pohřby osobností významných pro město Brno, skupiny 49 a 66 jsou stará vojenská pohřebiště padlých a zemřelých vojáků v 19. století a za 1. světové války, skupina 56 je věnována obětem II. světové války z řad obětí odbojových pracovníků a sovětské a rumunské armády nejen v Brně, ale i na Moravě. Brněnská vojenská posádka má vyhrazenu skupinu 73 a ve skupině 79 jsou pohřbeni němečtí vojáci padlí za 2. světové války v Brně a Jihomoravském kraji.
      O vojenská pohřebiště pečuje Správa brněnských hřbitovů dle Ženevských dohod. Rozptylové loučky (tři) byly na ÚH otevírány postupně od 5. 6. 1964. Vsypové loučky (dvě) byly otevřeny 25. 7. 1978 a 11. 5. 2001.
      V horní části hřbitova stojí krematorium, projektované Ernstem Wiesnerem, jež bylo otevřeno 6. 4. 1930. Kolem něj a v jeho blízkosti byla téhož roku 1930 vybudována kolumbária s výklenky pro uložení uren.
      Hřbitov je zároveň velkou přírodní rezervací s mnoha vzácnými stromy a rostlinami, oživenými různou druhově četnou drobnou faunou.
    • Zobrazit všechna VPM ve skupině
Autor: Ing. Petr Tichý, 25.04.2005
Umístění: Brno, Vídeňská 96, ústřední hřbitov, sk. 56a/06
Nápis:
MILAN GENSEREK
PORUČÍK PARTYZÁN
*24.11.1922
+16.4.1945
KOUN. KOLEJE
Poznámka:

*24.11.1922 Brno – †16.4.1945 Brno, Kounicovy koleje, bydliště Brno, V aleji 33 (dnes třída Kpt. Jaroše), vzdělání III. reálné gymnázium v Brně (ukončil v květnu 1941) zaměstnání smluvní úředník Zemských výzkumných úřadů zemědělských v Brně; člen Sokol (župa Jana Máchala, Sokol Brno I); vyznamenání a pocty - Československý válečný kříž 1939 in memoriam
Pracovním úřadem byl nuceně přidělen do železářského průmyslu ve Vídni. Onemocněl, nakonec uznán za nemocného a vrátil se do Brna do původního zaměstnání. Intenzívně se věnoval odbojové činnosti v III. úderné rotě partyzánské skupiny generála Luži. V květnu 1944 zatčen, ale z jedoucího rychlíku u Letovic při transportu do Pardubic vyskočil otevřeným oknem vlaku, poté žil v ilegalitě. Zatčen 24. února 1945 ve Skaličce u Tišnova, převezen do Brna do Kounicových kolejí. Ranou do týla byl zastřelen spolu s dalšími vězni Kounicových kolejí zatčenými pro partyzánskou činnost. Popravy probíhaly na tzv. písečku ve dnech 14. až 18. dubna 1945, zastřelené odváželo gestapo bez označení do Krematoria města Brna, později je zakopávali také do země.
Rodiče Genserkovi po válce pátrali po svém nejmladším synovi, až zcela náhodou 19. června 1945 poznal otec syna v otevřeném hrobě na Ústředním hřbitově v Brně.
osoba na objektech: pomník: Hroznová 2/01; pamětní deska: Kounicova 20-22/01; náhrobník: Vídeňská 96, skupina 56a/06
(zdroj http://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_osobnosti&load=905)


Centrální evidence válečných hrobů: je evidován, CZE-6203-12375
Pomník přidal: Ing. Petr Tichý
Doplnění informací: Ing. František Jedlička

Hrob Miloš Kostečka

  • + o skupině VPM (BM, Brno, Ústřední hřbitov)
    • 49°10'14.110"N 16°35'49.164"E (obřadní síň)
      Ústřední hřbitov města Brna, Vídeňská 96
      Historický název. Centrální hřbitov města Brna (Brünner Zentralfriedhof).
      Česká republika: plošně největší hřbitov, zabírá 56 ha, počet hrobových míst je asi 80.000 a je na něm pochováno na 400.000 zesnulých, z toho 130.000 do země, 270 žehem. Počet rozptylů se blíží 45.000 a vsypů více než 4.000.
      Ústřední hřbitov města Brna byl otevřen 3. 11. 1883 pohřbem Jiřího Šimka (1873–1883), chovance ústavu hluchoněmých v Brně. Projektantem hřbitova o tehdejší rozloze 16 ha byl prof. arch. Alois Prastdorfer, který je autorem i jeho správních budov na Vídeňské ulici č. 96 a Jihlavské, jež byly postaveny v letech 1901–1903.
      Nová obřadní síň projektovaná arch. Bohuslavem Fuchsem a Josefem Poláškem byla otevřena 3. 3. 1927 při vstupu na hřbitov z Vídeňské ulice č. 96.
      Hřbitov byl postupně rozšiřován, dosáhl zatím rozlohy více než 56 ha a stal se plošně největším hřbitovem v ČSR. Má 113 hrobových skupin, v nichž je více než 34.000 hrobů. Některé jeho skupiny mají zvláštní poslání: Čestný kruh (sk. 25e) a Čestná alej (sk. H 5) jsou vyhrazeny pro pohřby osobností významných pro město Brno, skupiny 49 a 66 jsou stará vojenská pohřebiště padlých a zemřelých vojáků v 19. století a za 1. světové války, skupina 56 je věnována obětem II. světové války z řad obětí odbojových pracovníků a sovětské a rumunské armády nejen v Brně, ale i na Moravě. Brněnská vojenská posádka má vyhrazenu skupinu 73 a ve skupině 79 jsou pohřbeni němečtí vojáci padlí za 2. světové války v Brně a Jihomoravském kraji.
      O vojenská pohřebiště pečuje Správa brněnských hřbitovů dle Ženevských dohod. Rozptylové loučky (tři) byly na ÚH otevírány postupně od 5. 6. 1964. Vsypové loučky (dvě) byly otevřeny 25. 7. 1978 a 11. 5. 2001.
      V horní části hřbitova stojí krematorium, projektované Ernstem Wiesnerem, jež bylo otevřeno 6. 4. 1930. Kolem něj a v jeho blízkosti byla téhož roku 1930 vybudována kolumbária s výklenky pro uložení uren.
      Hřbitov je zároveň velkou přírodní rezervací s mnoha vzácnými stromy a rostlinami, oživenými různou druhově četnou drobnou faunou.
    • Zobrazit všechna VPM ve skupině
Autor: Ing. Petr Tichý, 25.04.2005
Umístění: Brno, Vídeňská 96, ústřední hřbitov, sk. 56a
Nápis:
MILOŠ KOSTEČKA
STUDENT PARTYZÁN
PADL MEZI BISKOUPKAMI
A NOVOU VSÍ U OSLAVAN
*6.7.1926 +20.4.1945

Centrální evidence válečných hrobů: je evidován, CZE-6203-12376
Pomník přidal: Ing. Petr Tichý

Hrob Vladimír Blažka

  • + o skupině VPM (BM, Brno, Ústřední hřbitov)
    • 49°10'14.110"N 16°35'49.164"E (obřadní síň)
      Ústřední hřbitov města Brna, Vídeňská 96
      Historický název. Centrální hřbitov města Brna (Brünner Zentralfriedhof).
      Česká republika: plošně největší hřbitov, zabírá 56 ha, počet hrobových míst je asi 80.000 a je na něm pochováno na 400.000 zesnulých, z toho 130.000 do země, 270 žehem. Počet rozptylů se blíží 45.000 a vsypů více než 4.000.
      Ústřední hřbitov města Brna byl otevřen 3. 11. 1883 pohřbem Jiřího Šimka (1873–1883), chovance ústavu hluchoněmých v Brně. Projektantem hřbitova o tehdejší rozloze 16 ha byl prof. arch. Alois Prastdorfer, který je autorem i jeho správních budov na Vídeňské ulici č. 96 a Jihlavské, jež byly postaveny v letech 1901–1903.
      Nová obřadní síň projektovaná arch. Bohuslavem Fuchsem a Josefem Poláškem byla otevřena 3. 3. 1927 při vstupu na hřbitov z Vídeňské ulice č. 96.
      Hřbitov byl postupně rozšiřován, dosáhl zatím rozlohy více než 56 ha a stal se plošně největším hřbitovem v ČSR. Má 113 hrobových skupin, v nichž je více než 34.000 hrobů. Některé jeho skupiny mají zvláštní poslání: Čestný kruh (sk. 25e) a Čestná alej (sk. H 5) jsou vyhrazeny pro pohřby osobností významných pro město Brno, skupiny 49 a 66 jsou stará vojenská pohřebiště padlých a zemřelých vojáků v 19. století a za 1. světové války, skupina 56 je věnována obětem II. světové války z řad obětí odbojových pracovníků a sovětské a rumunské armády nejen v Brně, ale i na Moravě. Brněnská vojenská posádka má vyhrazenu skupinu 73 a ve skupině 79 jsou pohřbeni němečtí vojáci padlí za 2. světové války v Brně a Jihomoravském kraji.
      O vojenská pohřebiště pečuje Správa brněnských hřbitovů dle Ženevských dohod. Rozptylové loučky (tři) byly na ÚH otevírány postupně od 5. 6. 1964. Vsypové loučky (dvě) byly otevřeny 25. 7. 1978 a 11. 5. 2001.
      V horní části hřbitova stojí krematorium, projektované Ernstem Wiesnerem, jež bylo otevřeno 6. 4. 1930. Kolem něj a v jeho blízkosti byla téhož roku 1930 vybudována kolumbária s výklenky pro uložení uren.
      Hřbitov je zároveň velkou přírodní rezervací s mnoha vzácnými stromy a rostlinami, oživenými různou druhově četnou drobnou faunou.
    • Zobrazit všechna VPM ve skupině
Autor: Ing. Petr Tichý, 25.04.2005
Umístění: Brno, Vídeňská 96, ústřední hřbitov, sk. 56a/06
Nápis:
VLADIMÍR BLAŽKA
PORUČÍK
*12.12.1920
+14.4.1945 KOUN. KOLEJE
Poznámka:

*12.12.1920 Olešnice na Moravě – †14.4.1945 Brno, Kounicovy koleje, bydliště Brno, Suchá 4 (dnes Zubatého), člen Sokol Brno II
Popravy byly vykonávány na tzv. písečku, kdy vězni zatčení pro partyzánskou činnost, byli stříleni ve dnech 14.–18. 4. 1945 ranou do týla na dvoře Kounicových kolejí, kam byla navezena za tímto účelem vrstva písku.
Vladimír Blažka byl účastníkem Slovenského národního povstání, s partyzány přešel na Moravu, poté pracoval jako partyzánská spojka pod krycím jménem „poručík Poruba“. Vladimír Blažka, především společně s Aloisem Bauerem, koncem prosince 1944 zastřelili v Brně SS Hauptsturmführera Goltzera. Jméno Blažky při vyšetřování prozradil Ing. Tišnovský, který byl zatčen někdy počátkem března 1945. Z toho vyplývá, že Blažka byl zatčen také někdy v březnu 1945. Všichni jsou řazeni do odbojové skupiny NRA. Původně pohřben v čestné skupině 25e, v roce 1946 přeneseny jeho ostatky do čestné skupiny 56a. Někdy se objevuje jeho příjmení v podobě Blažek.
osoba na objektech. pamětní deska Francouzská 87/02, pamětní deska Mozartova 1/03, náhrobník Vídeňská 96, skupina 56a/06
(zdroj http://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_osobnosti&load=3541)

Bratranci Alois Bauer a Vladimír Blažka patřili k účastníkům domácího protinacistického odboje, kteří se rozhodli sprovodit ze světa příslušníka SS. Bylo to ve středu 7. února 1945, kdy před osmou hodinou večerní vyšel ze své kanceláře na dnešní Třídě kpt. Jaroše August Gölzer, člen SS, který zastával funkci Hauptsturmführera. Gölzer pak ze své úřadovny zamířil do svého bytu, který se nacházel v nárožním domě na ulici Nerudova a Kounicova. Na jeho cestě domů se za ním však připojil Blažka s Bauerem s jasným cílem v příhodný okamžik ho zlikvidovat. Když Gölzer dorazil až ke svému domu, vypálili na něj atentátníci několik ran. Dodnes jsou na fasádě domu vidět stopy od kulek. Zraněného Gölzera odtáhla jeho manželka do chodby domu a následně přivolala pomoc. Sanitka pro Gölzera dorazila až po dvou hodinách a odvezla jej na Žlutý kopec, kde byl podroben operaci. V noci však Gölzer umírá. Ačkoliv do konce války zbývaly přesně tři měsíce, nemohli nacisté tento atentát na člena SS přejít bez povšimnutí. Vždyť se po Heydrichovi jednalo a druhého nejvyššího představitele nacistické moci v Protektorátu Čechy a Morava, na kterého byl uskutečněn atentát a v pořadí čtvrtého v celoevropském kontextu! Původní záměr Blažky a Bauera však byl mnohem ambicióznější. Jejich skutečným cílem totiž měl být samotný kriminální rada brněnského Gestapa Otto Koslowski. Gestapo rozjelo po atentátnících okamžitě pátrací akci, během které bylo zatčeno několik osob. V podstatě náhodou se nakonec Gestapu podařilo atentátníky vypátrat. Není potřeba popisovat, co s nimi pak Gestapo v Kounicových kolejích během výslechů dělalo. Kdyby se atentát uskutečnil dříve, plánovali nacisté udělat veřejnou popravu atentátníků přímo na místě činu na Nerudově ulici. Takto je v zrychleném procesu zastřelil v Kounicových kolejích 14. dubna, tedy dva týdny před osvobozením Brna.
(zdroj: Michal Doležel)


Centrální evidence válečných hrobů: je evidován, CZE-6203-12377
Pomník přidal: Ing. Petr Tichý
Doplnění informací: Ing. František Jedlička, Michal Doležel

Hrob Alois Bauer

  • + o skupině VPM (BM, Brno, Ústřední hřbitov)
    • 49°10'14.110"N 16°35'49.164"E (obřadní síň)
      Ústřední hřbitov města Brna, Vídeňská 96
      Historický název. Centrální hřbitov města Brna (Brünner Zentralfriedhof).
      Česká republika: plošně největší hřbitov, zabírá 56 ha, počet hrobových míst je asi 80.000 a je na něm pochováno na 400.000 zesnulých, z toho 130.000 do země, 270 žehem. Počet rozptylů se blíží 45.000 a vsypů více než 4.000.
      Ústřední hřbitov města Brna byl otevřen 3. 11. 1883 pohřbem Jiřího Šimka (1873–1883), chovance ústavu hluchoněmých v Brně. Projektantem hřbitova o tehdejší rozloze 16 ha byl prof. arch. Alois Prastdorfer, který je autorem i jeho správních budov na Vídeňské ulici č. 96 a Jihlavské, jež byly postaveny v letech 1901–1903.
      Nová obřadní síň projektovaná arch. Bohuslavem Fuchsem a Josefem Poláškem byla otevřena 3. 3. 1927 při vstupu na hřbitov z Vídeňské ulice č. 96.
      Hřbitov byl postupně rozšiřován, dosáhl zatím rozlohy více než 56 ha a stal se plošně největším hřbitovem v ČSR. Má 113 hrobových skupin, v nichž je více než 34.000 hrobů. Některé jeho skupiny mají zvláštní poslání: Čestný kruh (sk. 25e) a Čestná alej (sk. H 5) jsou vyhrazeny pro pohřby osobností významných pro město Brno, skupiny 49 a 66 jsou stará vojenská pohřebiště padlých a zemřelých vojáků v 19. století a za 1. světové války, skupina 56 je věnována obětem II. světové války z řad obětí odbojových pracovníků a sovětské a rumunské armády nejen v Brně, ale i na Moravě. Brněnská vojenská posádka má vyhrazenu skupinu 73 a ve skupině 79 jsou pohřbeni němečtí vojáci padlí za 2. světové války v Brně a Jihomoravském kraji.
      O vojenská pohřebiště pečuje Správa brněnských hřbitovů dle Ženevských dohod. Rozptylové loučky (tři) byly na ÚH otevírány postupně od 5. 6. 1964. Vsypové loučky (dvě) byly otevřeny 25. 7. 1978 a 11. 5. 2001.
      V horní části hřbitova stojí krematorium, projektované Ernstem Wiesnerem, jež bylo otevřeno 6. 4. 1930. Kolem něj a v jeho blízkosti byla téhož roku 1930 vybudována kolumbária s výklenky pro uložení uren.
      Hřbitov je zároveň velkou přírodní rezervací s mnoha vzácnými stromy a rostlinami, oživenými různou druhově četnou drobnou faunou.
    • Zobrazit všechna VPM ve skupině
Autor: Ing. Petr Tichý, 25.04.2005
Umístění: Brno, Vídeňská 96, ústřední hřbitov, sk. 56a/06
Nápis:
ALOIS BAUER
*23.5.1926
+14.4.1945
KOUN. KOLEJE
Poznámka:

*23.5.1926 – † 4.4.1945 Brno, Kounicovy koleje,
Popravy byly vykonávány na tzv. písečku, kdy vězni zatčení pro partyzánskou činnost, byli stříleni ve dnech 14.–18.4.1945 ranou do týla na dvoře Kounicových kolejí, kam byla navezena za tímto účelem vrstva písku.
Alois Bauer, především společně s Vladimírem Blažkou, koncem prosince 1944 zastřelili v Brně SS Hauptsturmführera Goltzera. Jsou řazeni do odbojové skupiny NRA.
(zdroj http://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_osobnosti&load=12015)

Bratranci Alois Bauer a Vladimír Blažka patřili k účastníkům domácího protinacistického odboje, kteří se rozhodli sprovodit ze světa příslušníka SS. Bylo to ve středu 7. února 1945, kdy před osmou hodinou večerní vyšel ze své kanceláře na dnešní Třídě kpt. Jaroše August Gölzer, člen SS, který zastával funkci Hauptsturmführera. Gölzer pak ze své úřadovny zamířil do svého bytu, který se nacházel v nárožním domě na ulici Nerudova a Kounicova. Na jeho cestě domů se za ním však připojil Blažka s Bauerem s jasným cílem v příhodný okamžik ho zlikvidovat. Když Gölzer dorazil až ke svému domu, vypálili na něj atentátníci několik ran. Dodnes jsou na fasádě domu vidět stopy od kulek. Zraněného Gölzera odtáhla jeho manželka do chodby domu a následně přivolala pomoc. Sanitka pro Gölzera dorazila až po dvou hodinách a odvezla jej na Žlutý kopec, kde byl podroben operaci. V noci však Gölzer umírá. Ačkoliv do konce války zbývaly přesně tři měsíce, nemohli nacisté tento atentát na člena SS přejít bez povšimnutí. Vždyť se po Heydrichovi jednalo a druhého nejvyššího představitele nacistické moci v Protektorátu Čechy a Morava, na kterého byl uskutečněn atentát a v pořadí čtvrtého v celoevropském kontextu! Původní záměr Blažky a Bauera však byl mnohem ambicióznější. Jejich skutečným cílem totiž měl být samotný kriminální rada brněnského Gestapa Otto Koslowski. Gestapo rozjelo po atentátnících okamžitě pátrací akci, během které bylo zatčeno několik osob. V podstatě náhodou se nakonec Gestapu podařilo atentátníky vypátrat. Není potřeba popisovat, co s nimi pak Gestapo v Kounicových kolejích během výslechů dělalo. Kdyby se atentát uskutečnil dříve, plánovali nacisté udělat veřejnou popravu atentátníků přímo na místě činu na Nerudově ulici. Takto je v zrychleném procesu zastřelil v Kounicových kolejích 14. dubna, tedy dva týdny před osvobozením Brna.
(zdroj: Michal Doležel)


Centrální evidence válečných hrobů: je evidován, CZE-6203-12378
Pomník přidal: Ing. Petr Tichý
Doplnění informací: Ing. František Jedlička. Michal Doležel