a | b | c | č | d | ď | e | f | g | h | ch | i | j | k | l | ł | m | n | o | p | r | ř | s | š | t | u | ú | v | w | z | ž

generálmajor in memoriam Karel Lukas

* 16.2.1897 (Brníčko, okr. Šumperk)
† 19.5.1949 (Praha)

Narodil se v rodině hostinského Františka Lukase a jeho manželky Amálie, rozené Körnerové. V letech 1907–1915 studoval na Českém vyšším gymnáziu v Zábřehu, kde 26. 6. 1915 maturoval. Dnem 15. 10. 1915 nastoupil jako jednoroční dobrovolník službu u c. k. zeměbraneckého pěšího pluku 13 v Olomouci, s nímž po absolvování školy pro jednoroční dobrovolníky odešel na ruskou frontu. Zde byl 15. 6. 1916 zajat a následující rok strávil v ruském zajetí. V březnu 1917 se přihlásil do čs. legií v Rusku, v říjnu téhož roku byl spolu s dalšími čs. legionáři odeslán na západní frontu. Do Francie dorazil přes Británii 13. 11. 1917. Zpočátku byl formálně přidělen u francouzského 33. pěšího pluku v Cognacu, poté se stal příslušníkem 21. čs. střeleckého pluku sídlícího tamtéž. Zúčastnil se bojů Vogézách v Alsasku, Champagni a Argonnách. Do vlasti se vrátil v lednu 1919.

Bezprostředně po příjezdu se zúčastnil bojů proti Polákům na Těšínsku. Poté působil jako instruktor v informačním kursu v Praze na Hládkově. Ve stejné funkci byl zařazen i u vojenské instrukční školy v Milovicích jako instruktor a učitel působil také na Vojenské akademii v Hranicích na Moravě a v Košicích. V červnu 1926 byl zařazen ke košickému Zemskému vojenskému velitelství, a to nejprve jako osobní pobočník zemského vojenského velitele divizního generála Josefa Šnejdárka, později jako důstojník 2. oddělení štábu. V říjnu Na základě přijímacích zkoušek se stal 1. 10. 1928 posluchačem Válečné školy v Praze.

Dnem 30. 9. 1932 se stal přednostou 3. oddělení štábu ZVV Košice, v jehož čele tehdy stál arm. gen. Ludvík Krejčí. Ten si po jmenování náčelníkem hlavního štábu vzal v prosinci 1933 mjr. Lukase (povýšen na mjr. byl 30. 6. 1933) s sebou do Prahy jako svého pobočníka. V této funkci působil až do 15. 3. 1936, kdy byl přemístěn k MNO hlavnímu štábu – Ředitelství opevňovacích prací, které řídilo výstavbu čs. opevnění. Za branné pohotovosti státu vykonával funkci přednosty I. oddělení (taktického) ŘOP. Od listopadu 1938 do března 1939 působil jako zmocněnec MNO u autonomní vlády Karpatské Ukrajiny v Chustu, kde se v březnu 1939 zúčastnil bojů s maďarskou armádou a ukrajinskými nacionalisty. Poté se přes Rumunsko, Jugoslávii a bývalé Rakousko vrátil zpátky do Čech.

Od příjezdu do protektorátu byl zapojen v odbojové organizaci Obrana národa a před hrozícím zatčením odešel do Polska, kde pracoval jako pomocník vojenského atašé na čs. velvyslanectví ve Varšavě. V srpnu 1939 odplul do Francie. Zde působil jako pomocník čs. vojenského atašé a prováděl ve francouzských internačních táborech nábor čs. interbrigadistů do čs. armády. Dnem 31. 1. 1940 převzal funkci přednosty vojenské kanceláře čs. velvyslanectví v Londýně. Od pádu Francie pak až do počátku srpna 1940 působil jako čs. imigrační důstojník v Liverpoolu. Po vzniku 1. čs. smíšené brigády byl dnem 12. 8. 1940 ustanoven do funkce náčelníka jejího štábu. Poté působil od 24. 9. 1941 do 14. 6. 1942 jako čs. vojenský atašé u polské exilové vlády v Londýně. 15. 6. 1942 opustil společně se škpt. gšt. Pravoslavem Řídkým Británii a odjel na Střední východ, kde byl zařazen jako pozorovatel u 10. britské obrněné divize, s níž se zúčastnil bitvy u El Alameinu. Následovalo přidělení ke 4. britské lehké obrněné brigádě. V listopadu 1942 utrpěl těžké zranění a až do dubna 1943 byl hospitalizován (nejprve v Káhiře a poté v Jeruzalémě).

Po zdravotní dovolené se zúčastnil příprav invaze na Sicílii a vlastní invaze do Itálie a s britskou armádou postupoval až po řeku Carigliano. V prosinci 1943 odejel z Itálie do Egypta a odtud do Británie, kam přijel v únoru 1944 a byl přidělen MNO v Londýně. Od února do července 1944 působil u spojovací skupiny s vrchním velitelstvím spojeneckých expedičních sil (SHAEF) gen. Davida Dwighta Eisenhowera a dnem 15. 8. 1944 byl ustanoven čs. vojenským a leteckým atašé v USA. V červenci 1945 se současně stal i čs. vojenským atašé pro Kanadu při čs. vyslanectví v Ottawě (ještě předtím byl však 15. 12. povýšen na plk.).

Do ČSR se definitivně vrátil 18. 5. 1947 a následně působil až do konce listopadu 1947 u MNO – hlavního štábu v Praze. Dnem 1. 12. 1947 se stal zatímním velitelem 7. pěší brigády v Novém Jičíně. Bezprostředně po únoru 1948 byl, jako novému politickému režimu nespolehlivý, zbaven funkce, 19. 4. 1948 zproštěn činné služby, 1. 6. 1948 dán na dovolenou s čekaným a dnem 1. 11. 1948 přeložen do výslužby. Žil poté v Praze, kde se pokoušel uchytit jako překladatel. Dne 29. 3. 1949 byl zatčen orgány Státní bezpečnosti v místě svého bydliště a převezen na Pankrác, kde byl držen ve vyšetřovací vazbě. K výslechům byl dovážen do Bartolomějské ulice. Při jednom z nich – 4. 5. 1949 – byl bestiálně ztýrán a 19. 5. 1949 následkům mučení v pankrácké věznici podlehl. V roce 1990 byl rehabilitován a 29. 8. 1990 povýšen in memoriam do hodnosti generálmajor.

Zdroje (mimo informací z desek):
http://www.bojovniciprotitotalite.cz/pages/show/31
https://cs.wikipedia.org/wiki/Karel_Lukas
https://cs.wikiquote.org/wiki/Karel_Lukas
http://www.beletrie.eu/knihy/general-karel-lukas.html

VPM:
pamětní deska - Praha 6, okres Praha 6
pamětní deska - Zábřeh, okres Šumperk
pomník - Brníčko, okres Šumperk


Vaše komentáře, připomínky, návrhy či doplnění zasílejte prosím na monument@vets.cz.