JUDr. Karel Evald
* 19.1.1896 (Praha)† 8.9.1943 (Berlín - Plötzensee)
Narodil se v Praze v rodině sazeče a zaníceného sokola Martina Evalda.
Od útlého dětství byl členem České obce sokolské.
Po absolvování reálného gymnázia v Křemencově ulici byl v roce 1915 přijat ke studiu na Právnické fakultě České univerzity v Praze.
V květnu 1916 byl odveden a jako jednoroční dobrovolník si zvolil slovanský útvar, tedy c. k. zeměbranecký pěší pluk č. 23 v Zadaru.
Zúčastnil se bojů na sočské frontě a na Piavě.
Z italské fronty se vrátil do vlasti 13. listopadu 1918, aby se již o den později přihlásil k tvořícímu se sokolskému I. pluku Stráže svobody, s nímž odjel na Slovensko bojovat o hranice nově vznikajícího státu.
Po dokončení studia práv byl jmenován soudcem ve slovenských Sečovcích. Zde spoluzakládal sokolskou jednotu.
Od roku 1926 byl soudcem okresního soudu v Košicích. Ve volném čase působil jako vzdělavatel místní sokolské jednoty i župy.
K sokolství vedl i svou rodinu, pro kterou se stalo naplňování sokolských ideálů celoživotním posláním.
Po Mnichovské konferenci se i s rodinou nuceně vrátil do Čech.
Krátce po okupaci v březnu 1939 byl jmenován soudním radou v Táboře.
I zde se okamžitě po příchodu aktivně zapojil do činnosti Sokola.
Krátce po definitivním zákazu sokolské organizace byl 2. července 1941 jako její činovník poprvé zatčen gestapem.
Po osmi týdnech pobytu v terezínské věznici gestapa se v zuboženém stavu vrátil nakrátko domů.
Krátce po příchodu Reinharda Heydricha byla v noci ze 7. na 8. října 1941 zahájena „Akce Sokol“, při které byli systematicky zatýkáni členové vedení sokolské obce, žup i funkcionáři sokolských jednot.
Celkem bylo postiženo asi 1 500 sokolů. Nemohl mezi nimi chybět ani Karel Evald. V terezínské Malé pevnosti tentokrát strávil šest týdnů, aby se jakoby zázrakem spolu s několika dalšími sokoly opět vrátil domů.
Každý den heydrichiády očekávala rodina příchod gestapa. Osudný den ale nastal až 23. října 1942, kdy byl zatčen naposled.
Tentokrát byla důvodem odbojová činnost. Své čtrnáctileté dceři Dagmar ještě stihl říct poslední větu: „Zase se vezu – tentokrát mne už do konce války nepustí …kdybych se přece jen nevrátil, nezapomeň, že jsem z tebe chtěl mít sokolku…“
Po pobytu v táborské věznici a na pražské Pankráci byl v únoru 1943 převezen do Gollnowa.
Zde si nakreslil do učebnice italštiny pohled z okna své cely č. A II 34.
V srpnu byl přemístěn do věznice Moabit v Berlíně.
Za svou činnost v sokolské odbojové organizaci "Jindra" byl 27. srpna 1943 odsouzen k trestu smrti a 8. září 1943, stejně jako o tři měsíce dřív jeho bratr Jaroslav, popraven v Berlíně-Plötzensee.
Zdroje (mimo informací z desek):
Martin Václavík
http://www.vhu.cz/pribehy-z-cel-karel-evald-a-jeho-ucebnice-italstiny/
VPM:
kenotaf - Praha 10, okres Praha 10
pamětní deska - Praha 2, okres Praha 2
pamětní deska - Praha 1, okres Praha 1
pamětní deska - Tábor, okres Tábor
pamětní deska - Praha 1, okres Praha 1
Vaše komentáře, připomínky, návrhy či doplnění zasílejte prosím na monument@vets.cz.