a | b | c | č | d | ď | e | f | g | h | ch | i | j | k | l | ł | m | n | o | p | r | ř | s | š | t | u | ú | v | w | z | ž
Autor: archiv vets.cz

Generálmajor in memoriam Jaroslav Hlaďo

* 8.5.1913 (Nový Jičín)
† 21.1.1990 (Praha)

Generálmajor in memoriam Jaroslav Hlaďo se narodil 8. květen 1913 v Novém Jičíně.
Po ukončení základního vzdělání nastoupil na reformní gymnázium a po maturitě vstoupil dobrovolně do československé armády a přes aspirantskou školu do Vojenské akademie v Hranicích s leteckým výcvikem v Prostějově.
Působil u 61. zvědní a 3. pozorovací letky pluku T. G. Masaryka v Praze a v Milovicích u 4. leteckého pluku v Hradci Králové jako stíhací pilot. V roce 1937 byl vybrán pro letecký meeting v Zurychu k účasti v Alpském letu a v závodě ve stoupání do 3000 m. Za úspěch v této soutěži byl povýšen na nadporučíka. V období mobilizace československé armády 1938 proti Německu byla 42. letka pod velením npor. Hlaďa předurčena k protivzdušné obraně Prahy. Po okupaci českých zemí v březnu 1939 začal spolupracovat s odbojovou skupinou pplk. Mašína.
Když mu hrozilo zatčení, uletěl do SSSR. Tam strávil tři měsíce v internaci a byl posléze zařazen do sovětské jednotky jako velitel letky. Po ústupu sovětské armády na východ byla zbylá skupina letců, jejímž příslušníkem byl i Jaroslav Hlaďo, v čele z plk. Berounským, odeslána za ostatními letci do Velké Britanie. Křižník Edinburg, na kterém naši letci vypluli 27.4.1942 z Murmaňska, byl Němci potopen i s nákladem zlata, které vezl jako sovětskou úhradu za válečné dodávky západním spojencům. Zachránění letci se vydali z Murmaňska znovu na cestu na křižníku Trinidad. I ten byl těžce bombardován a z deseti československých letců do cíle dorazili pouze tři.
Do RAF byl Jaroslav Hlaďo přijat 9. července 1942, a to v hodnosti nadporučíka (podle VÚA Praha prezentován ve Velké Británii 29.5.1942 jako kapitán letectva, přiděleno osobní číslo Z; T-840; 125414). Anglicky uměl a byl zařazen jako výcvikový inspektor a prodělal operační výcvik. Po půlročním výcviku byl zařazen k 131. peruti a 6. února 1943 absolvoval svůj první bojový let při ochraně jedné bitevní lodi a dvou křižníků u Jižních Orknejí. Od 26. února 1943 byl příslušníkem 122. stíhací peruti a 12. května 1943 přeřazen k 222. stíhací peruti. V jeho log booku tak lze nalézt jak doprovody bombardérů, boje s nepřátelskými stihači, tak bitevní nálety na pozemní a námořní cíle nebo průzkumné lety; to vše nad kanálem La Manche a okupovanou Západní Evropou. Byl povýšen na štábního kapitána. Byl zařazen jako styčný důstojník u 11. stíhací skupiny až do dubna 1944, kdy byl jmenován jako velitel 312. čs. stíhací perutě. V té době převládají především pozemní cíle, základny střel V 1, radary a komunikace. Ve dnech invaze do Francie se podílel s 312. čs. stíhací perutí na krytí severní hranice invazního koridoru, ochraně pobřeží, přímé podpoře vojsk včetně doprovodu zásobovacích lodí k invazním břehům. Od konce června 1944 byla tato čs. stíhací skupina předurčena k operacím z anglických letišť při doprovodu bombardovacích svazů. Zúčastnil se i doprovodu a podpory výsadků při operaci u Arnhemu. V listopadu se stal, již povýšený na majora, v hodnosti podplukovníka velitelem celé čs. stíhací skupiny. Poslední bojový let uskutečnil Jaroslav Hlaďo 13. srpna 1945 kdy se vrátil s celou čs. stíhací skupinou do Prahy.
Poté byl ustanoven velitelem 2. stíhací divize v Českých Budějovicích. Za vynikající organizátorské a velitelské schopnosti byl jmenován velitelem II. leteckého sboru v Budějovicích. V roce 1949 byl jmenován náčelníkem stolice letectva na Vysokém vojenském učilišti, ale již o rok později dostal zákaz létání. Jeho manželka, Božena Hlaďová, vzpomíná, že byl tehdy její manžel také hlídán několika příslušníky policie. A že byl vždy hlídán tak, aby o tom věděli. Později byl z vojenské akademie přemístěn na velitelství letectva a protivzdušné obrany státu. Od roku 1965 působil v Indonésii jako odborník pro rozběh výcviku na letounech L-29. V letech 1967-1971 byl velitelem našich instruktorů v Ugandě, kam Československo dodávalo cvičné proudové letouny L-29 Delfín. I v Ugandě všechny instruktory bedlivě sledoval donašeč, který Prahu informoval o sebemenších detailech. A tak byl Jaroslav Hlaďo v roce 1971 kvůli údajnému nesocialistickému chování definitivně odvolán a někdejší válečný hrdina dožil penze jako hlídač v autokempingu a plavčík. Zemřel 21. ledna 1990. In memoriam byl jmenován generálmajorem.
Řády, vyznamenání a ocenění:
6x Čs. válečný kříž 1939 (1943, 1943, 1944, 1945, 1945)
2x Čs. medaile “Za chrabrost před nepřítelem“
Čs. vojenská pamětní medaile se štítkem “SSSR – VB“
Čs. medaile „Za zásluhy 1. st.“
Distinguished Flying Gross (DFC – 1943)
Distinguished Service Order (DSO – 1944)
Officer of the Order of the British Empire (OBE – 1947)
The 1939 – 1945 Star P.O.R. (1943)
Air Crew Europe Star (1945)
Victory Medal (1945)
Croix de Guerre avec Palm (1945)
Légion d´Honneur au grade Commandeur (1945)
Sovětské medaile “Za pobědu nad Germanijej“(1946)
Jugoslávský “Orděn zaslugy za narod II. rada“(1948)
28.10.1946 “ Junácký kříž II. stupně“
Čs. medaile Za zásluhy o obranu vlasti
Řád Rudé hvězdy
Zasloužilý vojenský letec
Medaile za zásluhy v boji proti fašismu
Britský pilotní odznak velitele letectva
Sovětský letecký odznak SSSR

Zdroje:
http://jezdci.valka.cz/film/poradci/hlado.htm
http://forum.valka.cz/topic/view/84752/Hlado-Jaroslav
http://www.vuapraha.cz/fallensoldierdatabase
http://www.acr.army.cz/historie/seznam-prislusniku-ceskoslovenskeho-letectva-v-raf-1940-1945-494/
https://www.praha14.cz/zivot-na-praze-14/uvod-o-praze-14/letci-v-nazvech-ulic-cerneho-mostu/generalmajor-i-m-jaroslav-hlado-dso-dfc-obe/
http://cs-letci.wz.cz/ww2/raf/csw.htm

Zpracoval: Ing. František Jedlička

VPM:
hrob - Praha 3, okres Praha 3


Vaše komentáře, připomínky, návrhy či doplnění zasílejte prosím na monument@vets.cz.